15 C 29/2026

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Cvachovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 11 418,46 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 000 Kč od 7. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 6 418,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 88,61 Kč od 7. 3. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 11 418,46 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 8. 10. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na jejímž základě mohl žalovaný průběžně čerpat finanční prostředky ve výši až 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných denních splátkách. Žalovaný na základě smlouvy o úvěru čerpal finanční prostředky v celkové výši 5 000 Kč, svůj dluh však řádně a včas neplnil. Žalobkyně proto od smlouvy odstoupila a dlužnou částku zesplatnila ke dni 6. 3. 2025. Dlužná částka vyčíslená žalobkyní sestává z dlužné jistiny ve výši 4 994,15 Kč, poplatků za vyplacení tranší úvěru ve výši 94,46 Kč a smluvního úroku ve výši 6 315,85 Kč. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z údajů tvrzených žalovaným, z výpisů z účtu žalovaného, z výplatních pásek, z veřejných rejstříků a úvěrových registrů, přičemž zjistila, že výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činí 13 450 Kč. Na základě těchto skutečností žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet.

2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplynulo, že dne 8. 10. 2024 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota. Žalobkyně se smlouvou zavázala, že žalovanému umožní opakovaně čerpat úvěr až do celkové výše úvěrového limitu 20 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s denním úrokem ve výši 1,066 % a poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky.

5. Z přehledu bankovních transakcí vyplynulo, že dne 8. 10. 2024 byly na účet žalovaného vyplaceny finanční prostředky v celkové výši 5 000 Kč.

6. Z e-mailu ze dne 6. 3. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně dne 6. 3. 2025 vypověděla smlouvu o úvěru a dlužnou částku v celkové výši 11 523,46 Kč zesplatnila.

7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že žalovaný žil v domácnosti společně s dalšími dvěma osobami, které měly vlastní příjem. Čistý měsíční příjem žalovaného činil 13 450 Kč, jeho pravidelné měsíční výdaje na splátky úvěrů činily 2 700 Kč, měsíční výdaje na bydlení 5 000 Kč a žádné další výdaje žalovaný neuvedl.

8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn průběžně čerpat finanční prostředky až do výše 20 000 Kč, přičemž skutečně čerpal finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných denních splátkách. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjistila některé dílčí informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet, přičemž vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, z veřejných rejstříků a úvěrových registrů a zjistila, že měsíční příjem žalovaného činil 13 450 Kč, jeho pravidelné měsíční výdaje na splátky úvěrů činily 2 700 Kč a měsíční výdaje na bydlení 5 000 Kč. Žalovaný žil ve společné domácnosti společně s dalšími dvěma osobami, které měly vlastní příjem. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkami úvěru, pročež žalobkyně ke dni 6. 3. 2025 zesplatnila dlužnou částku v plném rozsahu.

9. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovaným a žalobkyní jako smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož žalobkyně úvěr nabízela v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná nejednala v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání, posoudil soud právní vztah rovněž podle zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při posuzování poskytovatel v souladu s § 86 odst. 2 z. s. ú. zejména porovná příjmy a výdaje spotřebitele a zkoumá i údaje o jeho závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Jestliže poskytovatel nesplní svou povinnost a úvěruschopnost spotřebitele důkladně neposoudí, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu. Podle § 2991 odst. 1 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí vydat ochuzenému to, oč se obohatil, podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl.

10. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy učinila některé dílčí kroky vedoucí k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ale nepostupovala při tom s odbornou péčí. Měsíční příjem žalovaného činil pouhých 13 450 Kč, přičemž žalovaný uvedl, že z této částky hradí každý měsíc náklady na bydlení ve výši 5 000 Kč a splátky úvěrů ve výši 2 700 Kč. Je přitom zřejmé, že žalovaný musí mít i další výdaje spojené se stravou, hygienou, dopravou či ošacením, byť jejich výši v žádosti o úvěr neuvedl. Po odečtení nákladů na bydlení a splátek úvěrů žalovanému zbývá částka 5 750 Kč, ze které lze veškeré životní náklady nesouvisející s bydlením pokrýt jen obtížně. Je tedy zřejmé, že žalovaný nemá dostatečnou finanční rezervu na to, aby byl schopen splácet další úvěry. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost a neposoudila důkladně úvěruschopnost žalovaného. Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou.

11. Žalovaný však na základě této smlouvy čerpal finanční prostředky, a tudíž je povinen je vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě vyhověl co do jistiny ve výši 5 000 Kč a zákonného úroku z prodlení (výrok I.).

12. Ve zbylém rozsahu je žaloba nedůvodná a soud ji částečně zamítl (výrok II.)

13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a rozdíl v úspěchu obou stran je pouze nepatrný (výrok III.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.