15 C 320/2025

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Cvachovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta, Anonymizováno. Anonymizováno. sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného o 48 503,48 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 46 747,48 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 974,60 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 46 747,48 Kč od 29. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do zaplacení částky 1 756 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 941,83 Kč, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 46 747,48 Kč od 29. 7. 2025 do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 1 756 Kč od 29. 7. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 845 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 48 503,48 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 28. 11. 2023 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota, na jejímž základě mohl žalovaný průběžně čerpat finanční prostředky ve výši až 46 980 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas, zesplatnila žalobkyně úvěr ke dni 12. 3. 2025 v plném rozsahu. Žalovaný na základě smlouvy o úvěru čerpal finanční prostředky v celkové výši 72 791 Kč a na tento úvěr uhradil celkem 35 454,94 Kč. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 46 747,48 Kč, poplatků ve výši 156 Kč, nákladů na vymáhání dluhu ve výši 600 Kč a ze smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, přičemž vycházela z prohlášení žalovaného o příjmech a výdajích a z veřejně dostupných registrů a databází.

2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že dne 28. 11. 2023 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota. Žalobkyně se smlouvou zavázala, že žalovanému umožní opakovaně čerpat úvěr až do celkové výše úvěrového limitu 46 980 Kč, žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem 26,28 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách, přičemž minimální výše splátky byla sjednána ve výši 4 % z dlužné částky, nejméně však 400 Kč. Před uzavřením smlouvy žalovaný uvedl, že je svobodný, žije u rodičů a nemá žádné vyživovací povinnosti. Dále uvedl, že je od května roku 2020 zaměstnaný u společnosti právnická osoba., jeho čistý měsíční příjem činí 24 500 Kč a čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti činí 40 000 Kč. Celkové náklady žalovaného činí 12 000 Kč za měsíc, z toho 2 000 Kč činí výdaje na bydlení, 6 000 Kč splátky úvěrů a 4 000 Kč ostatní výdaje.

5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota opakovaně čerpal finanční prostředky. Celková výše čerpaných prostředků činila 72 791 Kč. Žalovaný na úhradu svého dluhu splatil prostřednictvím splátek celkem 35 454,94 Kč.

6. Z dopisu ze dne 12. 3. 2025 vyplynulo, že žalobkyně k tomuto dni zesplatnila dluh žalovaného v celkové výši 51 738,85 Kč a vyzvala žalovaného k úhradě tohoto dluhu.

7. Z dopisu ze dne 1. 4. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 52 504,53 Kč do dne 8. 4. 2025. Současně ho upozornila, že pokud ve stanovené lhůtě dluh nesplatí, uplatní žalobkyně svůj nárok žalobou u soudu.

8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn průběžně čerpat finanční prostředky až do výše 46 980 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Celkem žalovaný čerpal 72 791 Kč a uhradil 35 454,94 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjistila některé dílčí informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet, přičemž vycházela z prohlášení žalovaného o příjmech a výdajích a z veřejně dostupných registrů a databází. Žalobkyně zjistila, že je žalovaný svobodný, žije u rodičů a nemá žádné vyživovací povinnosti. Dále zjistila, že je zaměstnaný, jeho čistý měsíční příjem činí 24 500 Kč a čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti činí 40 000 Kč. Celkové náklady žalovaného činí 12 000 Kč za měsíc, z toho 2 000 Kč činí výdaje na bydlení, 6 000 Kč splátky úvěrů a 4 000 Kč ostatní výdaje. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkami úvěru, pročež žalobkyně ke dni 12. 3. 2025 zesplatnila dlužnou částku v plném rozsahu. K tomuto datu činila celková dlužná jistina 46 747,48 Kč.

9. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovaným a žalobkyní jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož žalobkyně úvěr nabízela v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný nejednal v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání, posoudil soud právní vztah rovněž podle zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při posuzování poskytovatel v souladu s § 86 odst. 2 z. s. ú. zejména porovná příjmy a výdaje spotřebitele a zkoumá i údaje o jeho závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Jestliže poskytovatel nesplní svou povinnost a úvěruschopnost spotřebitele důkladně neposoudí, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu. Podle § 2991 odst. 1 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, vydat ochuzenému to, oč se obohatil, podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl.

10. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy učinila některé dílčí kroky vedoucí k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ale nepostupovala při tom s odbornou péčí. Žalobkyně zejména neověřila dostatečným způsobem příjmy a výdaje žalovaného, když vycházela pouze z údajů tvrzených žalovaným, které však nebyly podloženy výplatními páskami či výpisy z účtu. Nadto se měsíční výdaje tvrzené žalovaným jeví jako podhodnocené. Je jen obtížně představitelné, že výdaje dospělé osoby nesouvisející s bydlením a splátkami úvěrů činí pouze 4 000 Kč, neboť z této částky lze jen obtížně pokrýt základní životní výdaje (např. strava, hygiena, ošacení, doprava). Soud poznamenává, že tato částka nedosahuje ani částky životního minima ve smyslu § 1 odst. 1 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, která představuje státem stanovenou minimální hranici příjmů fyzických osob k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost a neposoudila důkladně úvěruschopnost žalovaného. Z toho důvodu soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou a žalobu částečně zamítl (výrok II).

11. Žalovaný však na základě této smlouvy čerpal finanční prostředky, a tudíž je povinen je vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě vyhověl co do jistiny ve výši 46 747,48 Kč a zákonného úroku z prodlení (výrok I.).

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která měla neúspěch jen v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 845 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 941 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 48 503,48 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.