15 C 38/2026

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Cvachovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 11 533,91 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 999,64 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 999,64 Kč od 18. 4. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 6 534,27 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 99,14 Kč od 18. 4. 2025 do zaplacení, se částečně zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 11 472,38 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 14. 12. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě mohl žalovaný průběžně čerpat finanční prostředky ve výši až 5 700 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných denních splátkách. Žalovaný na základě smlouvy o úvěru čerpal dne 14. 12. 2024 peněžní prostředky v celkové výši 5 000 Kč, svůj dluh však řádně a včas neplnil a uhradil celkem pouze 0,34 Kč. Z toho důvodu žalobkyně vypověděla smlouvu ke dni 17. 4. 2025. Dlužná částka vyčíslená žalobkyní se skládá z dlužné jistiny ve výši 4 999,64 Kč, poplatků za vyplacení tranší úvěru ve výši 99,14 Kč a smluvního úroku ve výši 6 373,60 Kč. Před uzavřením smlouvy posoudila žalobkyně schopnost žalovaného úvěr splácet, přičemž vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, z výpisů z bankovního účtu žalovaného, z výplatních pásek žalovaného, z veřejných rejstříků a úvěrových registrů, a zjistila, že měsíční příjem žalovaného činil 25 000 Kč. Na základě zjištěných informací dospěla k závěru, že žalovaný byl schopný úvěr splácet. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky 61,53 Kč s odůvodněním, že si smluvní strany pro případ prodlení žalovaného sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru, ohledně které se žalovaný dostal do prodlení. adresa,Anonymizováno Kč představuje smluvní pokutu za prvních 90 dnů prodlení žalovaného, za další období žalobkyně zaplacení smluvní pokuty nepožaduje.

2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplynulo, že dne 14. 12. 2024 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota. Žalobkyně se smlouvou zavázala, že žalovanému umožní opakovaně čerpat úvěr až do celkové výše úvěrového limitu 5 700 Kč, žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s denním úrokem ve výši 1,066 % a poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky.

5. Z přehledu bankovních transakcí vyplynulo, že dne 14. 12. 2024 byly na účet žalovaného vyplaceny finanční prostředky v celkové výši 5 000 Kč.

6. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že žalovaný žije v domácnosti sám. Žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 24 500 Kč, jeho náklady na bydlení činí 13 000 Kč a ostatní výdaje 5 000 Kč měsíčně. Žádné výdaje spojené s úhradou stávajících dluhů žalovaný neuvedl.

7. Z výpisu identifikovaných příjmů za období prosinec 2023 až prosinec 2024 soud zjistil, že výše příjmů žalovaného v těchto měsících byla nepravidelná, např. v červenci 2024 přesahovala 190 000 Kč, naopak v říjnu 2024 dosahovala pouze 4 008,18 Kč. Soud současně zjistil, že příjmy přicházely na účet žalovaného ve více platbách po menších částkách. Z výpisu není patrné, jestli jsou příjmy žalovaného příjmem ze zaměstnání či z jiných zdrojů.

8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn průběžně čerpat finanční prostředky až do výše 5 700 Kč, přičemž skutečně čerpal finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných denních splátkách. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjistila některé dílčí informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet, přičemž vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, z výpisu z příjmů žalovaného za období jednoho roku a z veřejných rejstříků. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkami úvěru, pročež žalobkyně ke dni 17. 4. 2025 zesplatnila dlužnou částku v plném rozsahu. K tomuto datu činila celková dlužná jistina 4 999,64 Kč.

9. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovaným a žalobkyní jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož žalobkyně úvěr nabízela v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný nejednal v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání, posoudil soud právní vztah rovněž podle zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při posuzování poskytovatel v souladu s § 86 odst. 2 z. s. ú. zejména porovná příjmy a výdaje spotřebitele a zkoumá i údaje o jeho závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Jestliže poskytovatel nesplní svou povinnost a úvěruschopnost spotřebitele důkladně neposoudí, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu. Podle § 2991 odst. 1 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí vydat ochuzenému to, oč se obohatil, podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl.

10. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy učinila některé dílčí kroky vedoucí k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ale nepostupovala při tom s odbornou péčí. Žalobkyně zejména řádně neověřila příjmy žalovaného. Z výpisu identifikovaných příjmů je zřejmé, že výše příjmů žalovaného se v různých měsících výrazně lišila. Je jen obtížně představitelné, aby jeho příjmy ze zaměstnání v některých měsících přesahovaly 190 000 Kč a v jiných činily pouhé 4 000 Kč. Na základě těchto informací se soudu jeví jako pravděpodobné, že žalovaný opakovaně čerpal spotřebitelské úvěry v nezanedbatelné výši. Pokud měla žalobkyně pochybnosti o zdroji příjmů žalovaného, bylo její povinností tyto informace prověřit a nespoléhat pouze na tvrzení uvedená v žádosti o úvěr. Žalobkyně nadto neověřila ani výši výdajů žalovaného a spoléhala na jeho tvrzení, že jeho výdaje na bydlení činí 13 000 Kč a ostatní výdaje činí 5 000 Kč měsíčně. Tato výše měsíčních výdajů sice v zásadě odpovídá současným cenám nájmů a zboží, avšak pokud měla žalobkyně před uzavřením smlouvy k dispozici výpisy z bankovního účtu žalovaného, nepostupovala s náležitou péčí, když výši výdajů žalovaného neověřila. Z výpisů z účtů mohla žalobkyně zjistit i výdaje, které žalovaný v žádosti o úvěr neuvedl, včetně případných výdajů spojených se splátkami spotřebitelských úvěrů. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost a neposoudila důkladně úvěruschopnost žalovaného. Z toho důvodu je třeba smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudit jako absolutně neplatnou.

11. Žalovaný však na základě této smlouvy čerpal finanční prostředky, a tudíž je povinen je vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě vyhověl co do jistiny ve výši 4 999,64 Kč a zákonného úroku z prodlení (výrok I.).

12. Ve zbylém rozsahu je žaloba nedůvodná a soud ji částečně zamítl (výrok II.)

13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a rozdíl v úspěchu obou stran je pouze nepatrný (výrok III.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.