15 C 41/2026

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Cvachovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované o 15 601,99 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 15 601,99 Kč,s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 021,78 Kč,s kapitalizovaným úrokem ve výši 529,03 Kč,s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 447,70 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacenía s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 5 282,89 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 15 601,99 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi společností , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla dne 7. 12. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem v pevné výši 609 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 5 880 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 653 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 160 Kč prostřednictvím 14 měsíčních splátek ve výši 1 593 Kč. Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas nehradila, pročež právní předchůdkyně žalobkyně svoji pohledávku za žalovanou zesplatnila v celém rozsahu a následně ji postoupila s účinností ke dni 25. 3. 2025 na žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala schopnost žalované úvěr splácet, přičemž vycházela z prohlášení žalované, z úvěrových registrů a veřejných rejstříků, a zjistila, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy vdaná, bydlela u rodičů a měla vyživovací povinnost ke 3 osobám. Žalovaná uvedla, že je na rodičovské dovolené, pobírá příspěvek na dítě, příspěvek na bydlení, příspěvek na živobytí a rodičovský příspěvek, to vše v celkové výši 20 868 Kč měsíčně a její měsíční výdaje činí 17 610 Kč. Na základě těchto informací právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila, že žalovaná je schopna úvěr splácet. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 5 282,89 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 164,81 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 2 520 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 708,58 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 925,71 Kč a smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení úroku kapitalizovaného za období od 8. 2. 2024 do 20. 2. 2025 ve výši 529,03 Kč, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za období od vzniku prodlení do 20. 2. 2025 ve výši 1 021,78 Kč, úroku ve výši 8,00 % p. a. z částky 5 282,89 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 5 447,70 od 21. 2. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaná se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřila.

3. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Ze smlouvy o úvěru vyplynulo, že dne 7. 12. 2022 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 609 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 5 880 Kč, úhradou za vyhodnocení úvěru ve výši 1 653 Kč a poplatkem za platbu v hotovosti ve výši 2 160 Kč prostřednictvím 14 splátek ve výši 1 597 Kč.

5. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je vdaná, bydlí u rodičů, má vyživovací povinnost ke třem či více dětem a toho času je na rodičovské dovolené. Dále uvedla, že její čisté měsíční příjmy tvoří rodičovský příspěvek a výživné v celkové výši 20 868 Kč a její měsíční výdaje činí 17 610 Kč, přičemž výdaje na bydlení a energie činí 1 000 Kč, osobní náklady včetně dopravy, jídla a osobní hygieny 16 110 Kč, srážky ze mzdy či výživné 200 Kč a měsíční splátky stávajících půjček 400 Kč.

6. Z platebního rozpisu poskytnutého Úřadem práce ČR dne 7. 12. 2022 soud zjistil, že žalovaná byla v období od 1. 10. 2022 do 7. 12. 2022 příjemkyní rodičovského příspěvku, příspěvku na bydlení a přídavků na čtyři nezaopatřené děti. V říjnu i v listopadu 2022 byl žalované vyplácen rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč a přídavky na děti ve výši 2 940 Kč. Dále byl žalované vyplacen příspěvek na bydlení, který činil v říjnu 2022 50 Kč a v listopadu 2022 4 362 Kč. Za říjen a listopad 2022 bylo žalované na dávkách státní sociální podpory vyplaceno celkem 30 292 Kč.

7. Z přehledu uhrazených splátek soud zjistil, že žalovaná na svůj dluh uhradila prostřednictvím sedmi splátek celkem 12 700 Kč8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že dne 12. 3. 2025 uzavřela žalobkyně s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu, kterou se právní předchůdkyně zavázala postoupit své pohledávky vzniklé ze smluv o úvěru specifikované v Příloze č. , hodnota, na žalobkyni. Z přílohy ke smlouvě soud zjistil, že pohledávka právní předchůdkyně za žalovanou byla mezi postupovanými pohledávkami.

9. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu, na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem v pevné výši 609 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 5 880 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 653 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 160 Kč prostřednictvím 14 měsíčních splátek ve výši 1 593 Kč. Žalovaná sjednané splátky řádně a včas neplatila, na svůj dluh ze smlouvy uhradila celkem pouze 12 700 Kč, pročež právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila svoji pohledávku za žalovanou v plném rozsahu a následně ji postoupila na žalobkyni. Před uzavřením smlouvy posoudila právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované, přičemž vycházela z prohlášení žalované, z úvěrových registrů a veřejných rejstříků, a zjistila, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy vdaná, bydlela u rodičů a měla vyživovací povinnost ke 3 či více osobám. Žalovaná uvedla, že pobírá rodičovský příspěvek či výživné ve výši 20 868 Kč měsíčně a její měsíční výdaje činí 17 610 Kč, z čehož 1 000 Kč činí výdaje na bydlení a energie, 16 110 Kč osobní náklady včetně dopravy, jídla a osobní hygieny, 200 Kč srážky ze mzdy či výživné a 400 Kč měsíční splátky stávajících půjček. Z platebního rozpisu poskytnutého Úřadem práce ČR vyplynulo, že žalovaná pobírala rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč měsíčně a přídavky na čtyři děti v celkové výši 2 940 Kč měsíčně. Dále jí byl vyplácen příspěvek na bydlení, který činil za říjen 2022 50 Kč a za listopad 2022 4 362 Kč.

10. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně jako smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně úvěr nabízela v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná nejednala v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání, posoudil soud právní vztah rovněž podle zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při posuzování poskytovatel v souladu s § 86 odst. 2 z. s. ú. zejména porovná příjmy a výdaje spotřebitele a zkoumá i údaje o jeho závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Jestliže poskytovatel nesplní svou povinnost a úvěruschopnost spotřebitele důkladně neposoudí, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu. Podle § 2991 odst. 1 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí vydat ochuzenému to, oč se obohatil, podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl.

11. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy učinila některé dílčí kroky vedoucí k posouzení úvěruschopnosti žalované, ale nepostupovala při tom s odbornou péčí. Právní předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na zjišťování skutečných výdajů žalované a spolehla se na prohlášení žalované, že její výdaje činí 17 610 Kč, z čehož 1 000 Kč činí výdaje na bydlení a energie a 16 110 Kč osobní náklady včetně dopravy, jídla a osobní hygieny. Takto tvrzená výše výdajů se jeví jako podhodnocená, neboť z této částky lze jen obtížně uspokojit potřeby jedné dospělé osoby a čtyř nezletilých dětí. Rovněž výdaje na bydlení a energie ve výši 1 000 Kč měsíčně se s ohledem na cenu elektřiny, plynu či vody jeví jako nedostatečné. Právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně zkoumala i příjmy žalované. Z platebního rozpisu poskytnutého Úřadem práce ČR vyplynulo, že žalovaná pobírala dávky státní sociální podpory v průměrné výši 15 146 Kč měsíčně, přičemž tato částka je nižší než měsíční výdaje, které žalovaná uvedla v žádosti o úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom při posuzování úvěruschopnosti vycházela z tvrzení žalované, že její příjmy činí 20 868 Kč měsíčně. Toto tvrzení však neověřila relevantními podklady. Z výše uvedeného je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost a neposoudila důkladně úvěruschopnost žalované. Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou.

12. Jelikož žalovaná na základě této smlouvy čerpala finanční prostředky ve výši 12 000 Kč a na úhradu dluhu ze smlouvy zaplatila celkem 12 700 Kč, není povinna žalobkyni čehokoliv hradit, a to ani z titulu smluvní povinnosti, ani z titulu bezdůvodného obohacení. Z toho důvodu soud žalobu zamítl v celém rozsahu (výrok I.).

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, žádné náklady nevznikly.