15 C 86/2023

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Cvachovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 110 000 Kč za nemajetkovou újmu

I. Řízení se co do úroku z prodlení v zákonné výši z částky 110 000 Kč od 22.2.2023 do 26.4.2023, částečně zastavuje.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku 110 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 176 000 Kč od 27.10.2022 do 21.2.2023 a z částky 110 000 Kč od 27.4.2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení 110 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že jako účastnice řízení vedeného u , Anonymizováno, soudu v , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, uplatňuje nárok na odškodnění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení. Soudní řízení, jehož předmětem bylo zvýšení výživného, bylo zahájeno návrhem podaným dne 30.11.2015, skončeno bylo dne 7.6.2022, řízení tedy trvalo 6 let a 6 měsíců. Žalobkyně uplatnila nárok na náhradu újmy u , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, žádostí ze dne 25.10.2022, žalovaná přiznala z uplatněné částky 176 000 Kč toliko částku 66 000 Kč. Pokud jde o kritéria stanovená § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. žalobkyně má za to, že předmětná věc byl z hlediska jak skutkového, tak právního, jednoduchou záležitostí. Otec nezletilých se sice nedostavil k žádnému z nařízených jednání a neposkytl soudu údaje potřené pro zjištění svého faktického příjmu, avšak byl zastoupen advokátek a již dne 27.1.2017 byl otci zaslán přípis, nechť doloží své příjmy, jinak soud využije při stanovení výše příjmů otce vyvratitelnou skutkovou fikci dle § 916 občanského zákoníku. Odvolací soud však tento institut akceptoval až v roce 2022. Žalobkyně opatrovnické řízení nijak neprotahovala, se soudem řádně spolupracovala. Postup soudů se žalobkyni jeví jako nesystematický, neefektivní, a nikoliv vedoucí ke skončení věci. Zdůraznila rovněž význam, které pro ni řízení mělo, kdy toto jí poškozovalo nejen stran nižších příjmových poměrů, ale v průběhu řízení došlo k výraznému zhoršení vztahů žalobkyně s otcem, který nesl požadavky na zvýšení výživného úkorně. Každé nařízené jednání v ní vyvolávalo silný stres, což vedlo k vyhledání odborné pomoci, kterou potřebuje dodnes. Z uvedených důvodů žalobkyně specifikovala tak, že požaduje částku 2 x 10 000 Kč za první dva roky vedení řízení, 4 x 20 000 Kč za další čtyři roky řízení a poměrných 10 000 Kč za dalších 6 měsíců řízení, přičemž navrhuje zvýšení této částky o 60 %.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že žalobkyně u ní dne 26.10.2022 uplatnila nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 176 000 Kč. K projednání žádosti došlo dne 20.2.2023. Žalovaná dospěla k závěru, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 66 000 Kč. Řízení o návrhu na zvýšení výživného trvalo celkem 6 let a 6 měsíců, což lze s ohledem na skutečnost, že se jednalo o opatrovnické řízení, označit za délku již nepřiměřenou. Úkony soudu byly prováděny v pravidelných navazujících lhůtách, nebyly zjištěny výrazné prodlevy v postupu soudu. Drobnou nekoncentrovanost lze shledat v postupu soudu v druhé polovině roku 2020. Při stanovení výše zadostiučinění žalovaná vycházela ze sjednocujícího stanoviska Cpjn 206/2010, přičemž za základní částku vzala 15 000 Kč za rok trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční. Žalovaná následně shledala důvody pro snížení základní výše zadostiučinění o 30 % z důvodu skutkové a procesní složitosti řízení. Otec žalobkyně se soudem vůbec nespolupracoval, zdržoval se nejdříve v Číně a poté v SRN. Ani jednou se nestavil k výslechu a to ani před dožádaným osudem v SRN, nedoložil výši svých příjmů, neoznačil svého zaměstnavatele ani žádným jiným způsobem soudu neozřejmil výši svých příjmů. Přítomnost mezinárodního prvku a absolutní nespolupráce otce se výraznou měrou podílely na celkové délce řízení. Opatrovnické řízení je typem řízení, s nímž se spojuje zvýšený význam pro účastníky řízení. Na druhou stranu žalobkyně společně se svou matkou a bratrem vystupovali v řízení společně, j jejich procesní postup byl koordinovaný, vzniklou nemajetkovou újmu tak do jisté míry sdíleli. Z uvedených důvodů bylo přistoupeno ke zvýšení základní výše zadostiučinění s ohledem na význam řízení o 10 %.

3. Při jednání dne 15.11.2023 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do úroku z prodlení v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud řízení podle § 96 o.s.ř. částečně zastavil (výrok I.).

4. Soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.

5. Ze spisu , spisová značka, soud zjistil, že návrh na zvýšení výživného pro nezletilou žalobkyni a jejího bratra , jméno FO, podala matka dětí prostřednictvím právní zástupkyně dne 30.11.2015. V prosinci 2015 byl ustanoven opatrovník nezletilým dětem a učiněny dotazy na výdělek otce a výši sociálních dávek matky. Jednání bylo nařízeno na 26.2.2016, kdy bylo zahájeno jednání, provedeny listinné důkazy. Matka sdělila adresu otce v Číně a dále jeho zaměstnavatele. Po odročení jednání byl téhož dne učiněn dotaz na zaměstnavatele otce a otec byl kontaktován prostřednictvím emailu, který sdělila zástupkyně matky. Dne 23.3.2016 sdělil zástupce otce, že převzal právní zastoupení v projednávané věci a že se ve lhůtě 3 týdnů vyjádří k návrhu na zvýšení výživného. K návrhu se nicméně nevyjádřil a až po opakované urgenci soudu požádal o prodloužení lhůty k návrhu na zvýšení výživného do 20.5.2016. Otec se vyjádřil k návrhu na zvýšení výživného podáním ze dne 17.5.2016. Po vyjádření otce bylo nařízeno jednání na 17.8.2016. K tomuto jednání se otec nedostavil, pouze jeho právní zástupce. Oba právní zástupci i matka se shodli na tom, že by bylo vhodné jednání odročit na prosinec 2016, tj. do doby, kdy otec bude celý měsíc přítomen v ČR a v mezidobí by byly přeloženy dokumenty do českého jazyka. Jednání bylo odročeno na 16.12.2016. K tomuto jednání se otec opět nedostavil. Byl nařízen informativní výslech otce na 30.12.2016. Z tohoto výslechu se otec omluvil s tím, že je v tomto termínu pracovně v SRN. Přípisem ze dne 26.1.2017 soud vyzval otce, aby doložil své příjmy, a to tři roky zpětně od podání návrhu, neboť ve smyslu § 916 občanského zákoníku, neprokáže-li v řízení o vyživovací povinnosti osoba výživou povinná řádně své příjmy, platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek částky životního minima. Zástupce otce požádal o prodloužení lhůty k doložení příjmů do 15.3.2017. dne 2.3.2017 bylo nařízeno jednání na 23.6.2017. Zástupkyně matky požádala o odročení jednání z důvodu čerpání dovolené. Jednání bylo odročeno na 1.9.2017. Při jednání dne 1.9.2017 (otec se opět nedostavil) požádala zástupkyně matky o odročení, neboť je naděje na uzavření dohody, která bude předložena soudu ke schválení. Dne 3.1.2018 byla z důvodu ukončení funkce soudce přikázána věc do soudního oddělení 10 – , tituly před jménem, , jméno FO, . V únoru 2018 byl právní zástupce otce vyzván, nechť obratem sdělí adresu otce, na níž lze otci doručit předvolání k jednání a to, zda otce pobývá na území ČR či v jakých termínech zde pobývat bude. Toto zástupce otce nesdělil. V dubnu 2018 byl soudem učiněn dotaz na zástupce otce ohledně adresy otce a sdělení termínů, kdy bude otec v ČR a dále vyzván, nechť předloží soudu přehled příjmů otce od roku 2012. Dále byl učiněn dotaz na úřad práce a okresní správu sociálního zabezpečení. V červenci 2018 bylo nařízeno jednání na den 23.8.2018. K jednání se otec opět nedostavil. Ve věci byla vyslechnuta matka. Soud poučil zástupce otce ve smyslu § 916 občanského zákoníku tak, že otec jako osoba výživou povinná je povinen předložit všechny listiny a další podklady pro zhodnocení majetkových poměrů a příjmů. Otci byla stanovena lhůta 1 měsíce s tím, že pokud uvedené skutečnosti neprokáže, soud bude vycházet z toho, že jeho průběrný měsíční příjem činí pětadvacetinásobek životního minima. Jednání bylo odročeno na 4.10.2018. Soudem byly učiněny dotazy na peněžní ústavy (zda u nich není veden účet na jméno otce, příp. s jakým zůstatkem), zjištěny informace z katastru nemovitostí ohledně nemovitostí otce, zjištěny informace ohledně motorových vozidel otce a učiněn dotaz na finanční úřad, zda otec podal od roku 2012 daňové přiznání a kolik činil základ daně. Další jednání se konalo dne 4.10.2018 (opět v nepřítomnosti otce). Vyslechnuta byla žalobkyně. Jednání bylo odročeno na 11.10.2018 za účelem vyhlášení rozsudku. Rozsudek byl vyhlášen dne 11.10.2018, po požádání o prodloužení lhůty k vypracování rozhodnutí bylo rozhodnutí vypracováno dne 10.12.2018, kdy byl rozsudek rozeslán stranám. Podáním ze dne 20.12.2018 podal otec proti rozhodnutí prvního soudu odvolání, podáním ze dne 27.12.2018 podala matka proti rozhodnutí prvního soudu odvolání a podáním ze dne 27.12.2018 podala zletilá žalobkyně proti rozhodnutí prvního soudu odvolání. Žalobkyně následně vzala své odvolání zpět. Po doplnění odvolání byla věc dne 18.3.2019 předložena Krajskému soudu v , adresa, . Krajský soud v , adresa, nařídil jednání na den 13.6.2019. Uvedeného dne proběhlo jednání před odvolacím soudem (v nepřítomnosti otce). Jednání bylo odročeno na den 19.9.2019 za účelem vyžádání potvrzení zaměstnavatele otce a jeho manželky o výši jejich příjmů a za účelem předvolání zletilé , Anonymizováno, k provedení jejího výslechu. Dne 19.9.2019 odvolací soud rozhodl tak, že rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne 19.9.2019, č.j. , spisová značka, , bylo stranám doručeno v listopadu 2019. Usnesením z 9.1.2020, č.j. , spisová značka, , byl ustanoven tlumočník a byl požádán soud v SRN (dle sídla zaměstnavatele otce), aby provedl výslech otce. S ohledem na pandemii koronaviru a vyhlášení nouzového stavu došlo k prodlení při vyřizování dožádání. V dubnu 2020 bylo sděleno, že otec není již zaměstnán v obvodu příslušného německého soudu a nebylo možné ho proto předvolat. Dožádání tak nebylo úspěšné. V srpnu 2020 byl opětovně učiněn dotaz na příslušné úřady a rovněž na bývalého zaměstnavatele otce (kdy bylo nutné opět ustanovit tlumočníka a následně rozhodnout o tlumočném). V lednu 2021 bylo nařízeno jednání na 16.3.2021. Toto jednání bylo následně odročeno na 6.4.2021 z důvodu omezeného provozu soudu v důsledku epidemiologické situace. Při jednání dne 6.4.2021 (opět v nepřítomnosti otce) byla vyslechnuta matka a žalobkyně. Opětovně byl poučen otec ve smyslu § 916 občanského zákoníku. Jednání bylo odročeno na 20.5.2021. Otec se k jednání opět nedostavil, jednání bylo odročeno na 5.8.2021 za účelem doplnění dokazování – učinění dotazů ohledně výše výdělku na zaměstnavatele otce. Při jednání 5.8.2021 (v nepřítomnosti otce) bylo ukončeno dokazování a jednání bylo odročeno na 6.8.2021 za účelem vyhlášení rozsudku. Rozsudek ze dne 6.8.2021, č.j. , spisová značka, , byl účastníkům doručen 8.11.2021 (lhůta k vypracování rozsudku byla 2 x prodloužena). Proti rozsudku podal otec odvolání, věc byla Krajskému soudu v , adresa, předložena 19.1.2022. Odvolací soud nařídil jednání na 24.3.2022. Zástupkyně matky požádala o odročení jednání, toto bylo odročeno na 21.4.2022. Toto jednání bylo odročeno na 28.4.2022 za účelem vyhlášení rozsudku. Rozsudek ze dne 28.4.2022, č.j. , spisová značka, , byl účastníkům doručen dne 6.6.2022, resp. 7.6.2022.

6. Z žádosti o přiměřené zadostiučinění ze dne 25.10.2022 soud zjistil, že žádost byla dodána do datové schránky , Anonymizováno, , Anonymizováno, dne 26.10.2022. Žalobkyně uplatnila nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení ve výši 176 000 Kč.

7. Po právní stránce vycházel soud z následujících ustanovení.

8. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

9. Podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odst. 3).

10. S ohledem na shora uvedené zjištěné skutečnosti a právní úpravu lze učinit následující závěr.

11. Soud má za to, že v předmětném opatrovnickém řízení došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení.

12. Řízení bylo vedeno od 30.11.2015, kdy byl soudu doručen návrh matky na zvýšení výživného, do 7.6.2022, kdy nabyl právní moci rozsudek odvolacího soudu. Řízení tedy trvalo 6 let a 6 měsíců, přičemž se jednalo o opatrovnické řízení. Délku tohoto řízení má soud za nepřiměřenou, což ostatně připouští i žalovaná, která z tohoto důvodu poskytla žalobkyni přiměřené zadostiučinění.

13. Žalobkyni vzniklo právo na přiměřené zadostiučinění a soud dále řešil otázku výše přiměřeného zadostiučinění.

14. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.12.2010, sp. zn. , spisová značka, , pro poměry České republiky se považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15.000,- Kč až 20.000,- Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1.250,- Kč až 1.667,- Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Při stanovení nižší částky odškodnění za prvé dva roky řízení je brán ohled na to, že během nich je újma způsobená (nakonec příliš dlouhým řízením) nejnižší a teprve s plynutím času a prodlužováním řízení narůstá, čemuž musí odpovídat i částka odškodnění za rok trvání řízení.

15. Žalovaná postupovala zcela správně, pokud vycházela ze spodní hranice uvedeného rozmezí, tedy z částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, kdy vycházela z částky poloviční. Vyjít z vyšší základní částky, jak navrhuje žalobkyně, by bylo možné jen tehdy, pokud by délka posuzovaného řízení byla extrémní (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ), tak tomu však v předmětném opatrovnickém řízení nebylo. Odlišný výklad by byl v rozporu s rozhodovací praxí soudů a nepřiměřeně excesivní. Jak poukazovala žalovaná, za extrémně dlouhé řízení je soudy považováno např. opatrovnické řízení v délce 13 let a 3 měsíců (rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, ). Argument žalobkyně, že opatrovnické řízení má být skončeno do 6 měsíců a že tedy za dobu 6 let a 6 měsíců mohlo být o výživném rozhodováno několikrát, neobstojí. Při každém překročení lhůty 6 měsíců se nebude jednat o nepřiměřeně dlouhé řízení. Je tedy třeba vzít v úvahu, od jaké délky řízení lze hovořit o nepřiměřeně dlouhém řízení, a odstupňovaně pak od jaké délky řízení lze hovořit o extrémně dlouhém řízení. Nelze učinit jednoznačnou hranici, avšak zcela jistě nepůjde o extrémní délku řízení v případě 6 let a 6 měsíců.

16. Žádné jiné okolnosti, které by odůvodňovaly zvýšení základní částky zjištěny nebyly.

17. Takto vypočtená základní částka za řízení činí 82 500 Kč.

18. Tuto základní částku lze dále upravovat v důsledku kritérií vymezených v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Těmito kritérii jsou složitost řízení, chování poškozeného, postup soudu a význam řízení pro poškozenou.

19. Složitost řízení je jednou z možných objektivních příčin prodloužení řízení. Je zde možno přihlédnout jak k procesním komplikacím, tak i skutkové či hmotněprávní složitosti daného případu.

20. Řízení o zvýšení výživného není samo o sobě složité, ovšem v předmětném řízení se vyskytla celá faktorů, které řízení podstatnou měrou zkomplikovali, což mělo výrazný vliv na složitost tohoto řízení. Jednalo se zejména o přítomnost mezinárodního prvku a absolutní nespolupráci otce.

21. Nejvyšší soud ČR ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Cpjn 206/2010 uvedl, že pro závěr o složitosti věci je podstatné například to, zda šlo o věc se zapojením mezinárodního prvku. V předmětné věci byl otec zaměstnán v zahraničí (Čína, SRN), přičemž soudy se opakovaně pokoušely zjistit jeho příjem. Byl učiněn pokus o provedení dožádání v Německu. Ve věci musel být opakovaně ustanovován tlumočník a bylo opakovaně rozhodováno o tlumočném. Tyto faktory mají v každém případě vliv na složitost věci a celkově délku řízení.

22. Dalším a dle závěru soudu ještě závažnějším faktorem ovlivňujícím složitost věci byla absolutní nespolupráce otce, který se ani jednou nedostavil k soudnímu řízení, přes opakované výzvy soudu nedoložil řádně své příjmy.

23. Pokud tedy žalovaná z tohoto důvodu snížila výši částky o 30 %, soud se s uvedeným postupem z výše popsaných důvodů ztotožňuje.

24. Dalším kritériem ve smyslu § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. je chování poškozené. Chování poškozené je subjektivním kritériem, které může na celou délku řízení působit jak negativně, tak i pozitivně. Na jednu stranu může poškozený jako účastník řízení přispět k nárůstu jeho délky svou nečinností (např. nereagováním na výzvy soudu) nebo naopak svou aktivitou ryze obstrukčního charakteru (např. opakované činění nejasných podání, navrhování provedení mnoha důkazů, četné změny žalobních návrhů atd.), a to jak úmyslným, tak i nedbalostním jednáním, zde jde pak o „průtahy“ (užívá-li zákon tohoto pojmu i ve vztahu k chování poškozeného) vedoucí k prodloužení řízení ve smyslu § 31a odst. 3 písm. c) zákona jím způsobené. Na druhou stranu může poškozený jakožto účastník řízení vyvíjet činnost alespoň teoreticky směřující ke zkrácení délky řízení – v což lze zahrnout i využití dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení způsobené nečinností rozhodujícího orgánu.

25. Uvedené kritérium se dle závěru soudu v řízení neuplatní. Žalobkyně v řízení vystupovala standardně, není důvod, aby toto kritérium ovlivnilo výši přiměřeného zadostiučinění.

26. Dle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. je dalším kritériem postup soudu.

27. Žalobkyně má za to, že v řízení došlo k průtahům ze strany soudu, přičemž pochyby spatřovala zejména v počátcích řízení.

28. K průtahům řízení dle názoru soudu v opatrovnickém řízení nedošlo.

29. Návrh byl podán 30.11.2015, první jednání bylo nařízeno na 26.2.2016. Pokud se další jednání konalo až 17.8.2016 došlo k tomu proto, že v mezidobí právní zástupce otce převzal jeho zastupování, avizoval, že se písemně vyjádří k věci, učinil tak však až po opakované urgenci. Na jednání dne 17.8.2016 se oba právní zástupci i matka shodli na tom, že bude vhodné jednání odročit až na prosinec 2016, kdy měl být přítomen otec v ČR. Ten se však opět nedostavil a byl proto vyzván k doložení svých příjmů ve smyslu § 916 občanského zákoníku. Otec požádal o prodloužení lhůty k doložení svých příjmů, přesto tak neučinil. Další jednání bylo v březnu 2017 (po urgenci matky) nařízeno na 23.6.2017. Vzhledem k tomu, že matka požádala o odročení, bylo jednání odročeno na 1.9.2017. Při tomto jednání byla avizovaná dohoda mezi rodiči, k jejímu uzavření však nakonec nedošlo. Zde je třeba zdůraznit, že účastníci sami nesdělili soudu, že k uzavření dohody nedošlo, učinili tak až na výzvu soudu počátkem roku 2018. V lednu 2018 byla věc přikázána do jiného soudního oddělení. Další jednání bylo nařízeno až na 23.8.2018, v mezidobí však soud opět činil úkony ke zjištění majetkové a příjmové situace otce, vyzýval účastníky ke sdělení, zda došlo k dohodě apod. Na jednání dne 23.8.2018 byl právní zástupce otce opět vyzván ve smyslu § 916 občanského zákoníku. Jednání bylo odročeno na 4.10.2018 (v mezidobí opět činěny dotazy na peněžní ústavy, katastr nemovitostí, finanční úřad), kdy došlo k vyhlášení rozsudku, resp. vyhlášení rozsudku bylo odročeno na 11.10.2018. Proti rozsudku bylo podáno odvolání, věc byla předložena odvolacímu soudu v březnu 2019. U odvolacího soudu proběhla dvě jednání, následně byl v září 2019 rozsudek soudu prvního stupně zrušen. Další jednání se konalo až 16.3.2021, v mezidobí však byly učiněn pokus o provedení výslechu dožádáním v Německu, opětovně učiněny úkony směřující ke zjištění příjmové a majetkové situace otce. K prodlení při vyřizování dožádání došlo s ohledem na pandemii koronaviru. Z tohoto důvodu bylo také odročeno jednání z 16.3.2021 na 6.4.2021, kde byl otec opětovně poučen ve smyslu § 916 občanského zákoníku. Další jednání se konala dne 20.5.2021 a 5.8.2021. Dne 6.8.2021 byl ve věci vyhlášen rozsudek soudu prvního stupně. Proti rozsudku bylo opět podáno odvolání, věc byla předložena odvolacímu soudu v lednu 2022. Jednání bylo nařízeno na 24.3.2022, na základě žádosti matky, bylo odročeno. Jednání před odvolacím soudem se konala dne 21.4.2022 a 28.4.2022. Rozsudek byl vyhlášen dne 28.4.2022, právní moci nabyl dne 7.6.2022.

30. Z uvedeného shrnutí vyplývá, že pokud byly mezi jednotlivými jednáními delší časové rozestupy, byly mezi nimi vždy činěny jiné úkony, které směřovaly ke zjištění příjmové situace otce, a tedy ke skončení věci. Jednání bylo komplikováno absolutní nečinností otce, snaha soudů o zjištění jeho příjmů vedla k opakovanému odročování jednání.

31. Žalobkyně namítala, že již dne 27.1.2017 byl otec vyzván k doložení svých příjmů a upozorněn na to, že soud bude postupovat dle § 916 občanského zákoníku. Nejpozději od března 2017 byl tedy skutkový a důkazní stav v opatrovnickém řízení takový, že ve věci mohlo být rozhodnuto. Dle žalobkyně, pokud bylo v řízení skončeno v roce 2022, bylo to na základě identického skutkového stavu, jaký byl v řízení již na začátku roku 2017.

32. V opatrovnickém řízení byl skutečně otec vyzýván opakovaně dle § 916 občanského zákoníku, aby doložil své příjmy.

33. Skutečnost, že faktické příjmy nebudou nakonec zjištěny, a bude muset být rozhodnuto na základě zákonné fikce, však nebylo možné v průběhu řízení předjímat. To je zřejmé, až po skončení řízení.

34. Dále je třeba zdůraznit, že ustanovení § 916 občanského zákoníku nezbavuje soudy povinnosti zjišťovat v řízení příjmy osoby výživou povinné. Opatrovnické řízení je ovládáno zásadou vyšetřovací. Opatrovnický soud je primárně povinen zjišťovat skutečný příjem povinného (§ 913 odst. 1). Teprve neprokáže-li povinný v řízení o vyživovací povinnosti soudu řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení svých majetkových poměrů a neumožní-li soudu zjistit ani další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí, může soud vyjít ze zákonné nevyvratitelné domněnky ve smyslu uvedeného ustanovení.

35. Soud má tedy za to, že skutečnost, že soudy dlouhou dobu zjišťovali příjem otce, vedla k tomu, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, za což náleží žalobkyni přiměřené zadostiučinění. Nelze ovšem takovýto postup hodnotit jako průtahy ze strany soudů, které by odůvodňovaly navýšení tohoto přiměřeného zadostiučinění.

36. Je nutné rozlišovat mezi nepřiměřenou délkou řízení a průtahy v řízení. Průtahy v řízení jsou jevem, kdy soud nekoná v zákonem stanovené či přiměřené době, a zpravidla, nikoliv však v tomto případě, půjde o příčinu nepřiměřené délky řízení. Nepřiměřená délka řízení je dána vždy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany soudu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení tak může dojít i tehdy, nedošlo-li v řízení k průtahům, a naopak, i když k průtahům v řízení došlo, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení.

37. Posledním kritériem význam řízení pro poškozenou.

38. Opatrovnické řízení je obecně typem řízení, které má pro účastníky řízení velký význam, neboť v těchto řízeních se jedná o práva a povinnosti, kterou jsou zpravidla důležitou součástí života jednotlivce. Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení.

39. Žalobkyně však tvrdila v řízení větší zásah předmětného opatrovnického řízení do své životní situace. Uváděla, že v důsledku opatrovnického řízení došlo k výraznému zhoršení vztahu s otcem a dále, že řízení v ní vyvolávalo silný stres, což vedlo k vyhledání odborné pomoci, kterou potřebuje dodnes.

40. Soud vyzval dle § 118a odst. 3 o.s.ř. žalobkyni, aby k tomuto tvrzení navrhla důkazy, poučil ji o následcích neunesení důkazního břemene. Žalobkyně však následně sdělila, že vzhledem ke svému psychickému stavu nechce oživovat své vzpomínky a zabývat se problematickým vztahem s otcem. Nechtěla být proto vyslechnuta a nepředložila soudu listiny, které původně k důkazu navrhovala.

41. Tvrzení žalobkyně tak zůstalo neprokázané a na určení výše přiměřeného zadostiučinění nemá vliv.

42. Pokud tedy žalovaná přistoupila k tomu, že z důvodu významu řízení pro poškozeného zvýšila základní částku o 10 %, postupovala zcela správně.

43. A to i s ohledem na větší počet poškozených (bratr a matka žalobkyně, kteří v řízení vystupovali na jedné straně a jimž bylo rovněž přiznáno žalovanou přiměřené zadostiučinění za stejné opatrovnické řízení). Lze totiž vycházet z toho, že v případě více poškozených nepřiměřenou délkou řízení je jejich újma do určité míry – jako procesní stranou - sdílena. V případě většího počtu poškozených je jim proto přiznávána nižší částka odškodnění na osobu, než by bylo přiznáno v případě jediného poškozeného.

44. Dle stanoviska Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 v případě řízení, v němž vystupovalo více účastníků žádajících náhradu nemajetkové újmy za jeho nepřiměřenou délku, je možno podle okolností částku odškodnění náležející každému z nich přiměřeně snížit oproti částce, jež by byla poškozenému přiznána v případě, že by se řízení na jedné straně účastnil sám.

45. Z uvedených závěrů vyplývá, že soud považuje přiměřené zadostiučinění přiznané žalobkyni žalovanou za dostačující a zcela správně určené. Žalobu proto zamítl.

46. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalované, která měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva a to 3 x 300 Kč (písemné vyjádření, 2 x účast na jednání) podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.