17 C 144/2024

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Mazurkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno Zástupce advokát Jméno advokáta A / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno – Jméno advokáta B proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozenému dne Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 42 356,58 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatil žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 17 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 17 100 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba na zaplacení 25 256,58 Kč s:a) kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 969,42 Kč,b) kapitalizovaným úrokem ve výši 746,69 Kč,c) zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 700 Kč od 28. 9. 2023 do 1. 3. 2024,d) úrokem ve výši 21,39 % ročně z částky 17 700 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou doručenou soudu dne 4. 4. 2024 zaplacení 42.356,58 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 18. 10. 2021 uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, (dále jen „smlouva číslo , hodnota, “), na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 20.000,00 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného příslušenství ve dvaceti jedna pravidelných měsíčních splátkách po 2.270,00 Kč splatných do 18. 7. 2023. Žalovaný však uhradil na poskytnutý úvěr pouze 2.900,00 Kč.

2. Žalobkyně dále v doplnění žaloby doručeném soudu dne 7. 10. 2025 uvedla, že před uzavřením smlouvy číslo , hodnota, její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že žalovaný byl dotazován na své poměry, které byly zaneseny do zákaznické karty a tyto byly ověřeny oproti dokladům uvedeným rovněž v zákaznické kartě. Současně si v insolvenčním rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Kopie dokladů žalovaného označených v zákaznické kartě nemá právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici, neboť tyto žadatelé o půjčku, respektive zápůjčku, překládají zástupci věřitele pouze při sjednávání a uzavírání smlouvy.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil a jelikož si skutečnosti zjištěné z jednotlivých důkazů podstatné pro rozhodnutí ve věci navzájem neodporují, má zároveň za prokázaný tento skutkový stav:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 20.000,00 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet včetně sjednaného příslušenství ve dvaceti jedna měsíčních splátkách po 2.270,00 Kč (zjištěno ze smlouvy číslo , hodnota, ). Žalovaný čerpal úvěr ve výši 20.000,00 Kč dne 18. 10. 2021, avšak na poskytnutý úvěr uhradil pouze 2.900,00 Kč – 15. 11. 2021 částku 2.300,00 Kč a 2. 4. 2022 částku 600,00 Kč (zjištěno z tabulky umoření).

6. Při poskytování úvěru právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný je ženatý, nemá žádnou vyživovací povinnost, žije s rodiči, má zřízený bankovní účet na své jméno, pobírá od zaměstnavatele , právnická osoba, mzdu za práci na pozici dělníka na plný úvazek ve výši 21.430,00 Kč a další příjem jeho domácnosti činí 10.630,00 Kč. Na straně výdajové pak právní předchůdkyně žalobkyně zohlednila měsíční výdaje žalovaného ve výši 6.000,00 Kč a že nesplácí jiný spotřebitelský úvěr. Příjem žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřila ze dvou výplatních pásek, ostatní žalovaným tvrzené skutečnosti neověřovala (zjištěno ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 18. 10. 2021).

7. Pohledávky za žalovaným vzniklé na základě smlouvy číslo , hodnota, postoupila právní předchůdkyně žalobkyně včetně příslušenství na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 21. 9. 2023 a seznamu postoupených pohledávek, který je její přílohou), což bylo žalovanému oznámeno (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023).

8. Pod pohrůžkou podání žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných částek do 1. 3. 2024 (zjištěno z výzvy ze dne 15. 2. 2024).

9. V roce 2020 se žalovanému narodil syn (zjištěno lustrací v informačním systému základních registrů). Od roku 2019 do roku 2025 bylo proti žalovanému zahájeno u Okresního soudu v , adresa, celkem patnáct exekučních nebo vykonávacích řízení, z toho jen do roku 2020 pět a následně v roce 2021 čtyři (zjištěno lustrací informačního systému zdejšího soudu).

10. Ze zbylých provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci samé.

11. Na základě ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy číslo , hodnota, (dále jen „OZ“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Podle ustanovení § 419 OZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy číslo , hodnota, (dále jen „ZSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Na základě ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (za který je dle shora uvedeného ustanovení § 2 odst. 1 ZSÚ třeba považovat i peněžitou zápůjčku) nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož zákonného ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1 ICm 1382/2017, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové čj. 53 ICm 3291/2018-22, rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 30/2015-39 či rozsudek Krajského soudu v Praze čj. 28 Co 279/2020-167).

15. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C–679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinny zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka. S ohledem na citovaná rozhodnutí je dle názoru soudu nutno smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením úvěrující řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka, považovat za neplatnou nejen dle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ, ale i dle ustanovení § 580 odst. 1 OZ. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ, kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.

16. Po právní stránce soud vztahy vzniklé mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně posoudil dle ustanovení § 2395 OZ ve spojení s ustanovením § 419 OZ (žalovaný neuzavřel smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti) podle příslušných ustanovení ZSÚ jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky, které však tento v plné výši nevrátil nevrátil. Žalobkyně pohledávku nabyla postoupením podle ustanovení § 1879 a následujících ustanovení OZ, proto se důvodně domáhá vrácení částky, jež byla žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně vyplacena.

17. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně splnila povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ a před sjednáním spotřebitelského úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného v postavení spotřebitele. Žalobkyně sice tvrdila, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě informací od žalovaného o jeho rodinných, majetkových a pracovních a jiných poměrech, které ověřila z dokumentů vyžádaných od žalovaného, a také nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, avšak z těchto dokumentů soudu jako důkaz svého tvrzení přes opakovanou výzvu a poučení o následcích jejímu nevyhovění žalobkyně nepředložila ani jeden, respektive nepředložila ani dvě výplatní pásky, ze kterých jediných dle zákaznické karty její právní předchůdkyně ověřovala poměry žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně také rezignovala na bližší zkoumání toho, co znamenají další příjmy domácnosti, když nikterak nezjišťovala, kdo s žalovaným ve společné domácnosti žije a kdo dosahuje takových příjmů. Bez tohoto zhodnocení nebyla právní předchůdkyně žalobkyně schopna kvalifikovaně posoudit, zda tyto příjmy lze zahrnout v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně neověřovala ani výši pravidelných výdajů žalovaného v době sjednávání smlouvy číslo , hodnota, , ačkoliv tak mohla učinit bez větších obtíží (například z výpisu z osobního účtu žalovaného, který měl v době sjednávání smlouvy dle záznamu v zákaznické kartě veden). Zejména však právní předchůdkyně žalobkyně vůbec nezjišťovala, zda jsou vůči žalovanému vedeny nějaké exekuce – jak vyplývá z informačního systému zdejšího soudu, měl jich při uzavírání smlouvy číslo , hodnota, minimálně pět a další mu přibyly záhy. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti se pak fakticky projevilo krátce po poskytnutí úvěru, když žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil pouze 2.900,00 Kč, přičemž do prodlení se splácením se dostal již u druhé měsíční splátky.

18. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála své zákonné povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr ve sjednané době, je spotřebitelská smlouva číslo , hodnota, s ohledem na shora uvedené neplatná, přičemž k této neplatnosti přihlédl soud z výše sepsaných důvodů bez návrhu. Pro neplatnost smlouvy je namístě uzavřít, že předmětnou částku vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovaný je povinen v souladu s ustanovením § 2991 OZ částku, o kterou se bezdůvodně obohatil, vrátit.

19. Pokud jde o přiměřenou dobu k vrácení této částky, soud neshledal žádné okolnosti, na jejichž podkladě by mohl dospět k závěru, že tak žalovaný nemohl učinit ve lhůtě, kterou mu určila žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 15. 2. 2024 (viz ustanovení § 1958 odst. 2 a § 1968 OZ), zaslanou na adresu jeho trvalého bydliště. S ohledem na lhůtu, kterou mu tímto žalobkyně stanovila, byl žalovaný povinen plnit nejpozději dne 1. 3. 2024. Žalovaný byl v řízení pasivní, žádné okolnosti ohledně nemožnosti zaplacení (vrácení) dlužné částky v takto určené lhůtě tedy neuplatňoval a z obsahu spisu ani nejsou patrné. Jelikož žalovaný žalobkyni částku 17.100,00 Kč ve lhůtě stanovené ve výzvě neuhradil, počínaje následujícím dnem, tedy 2. 3. 2024, se s jejím zaplacením dostal do prodlení a je povinen žalobkyni vedle jistiny zaplatit v souladu s ustanovením § 1970 OZ též úrok z prodlení v zákonné výši.

20. Soud proto žalovanému uložil výrokem I. povinnost zaplatit žalobkyni částku 17.100,00 Kč s úrokem z prodlení z této částky v zákonné sazbě za dobu od 2. 3. 2024 do zaplacení, a ve zbylém rozsahu žalobu výrokem II. zamítl, tj. co do částky 25.256,58 Kč, úroku a úroku z prodlení převyšujícího přiznaný úrok z prodlení.

21. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ), tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovanému, jehož úspěch ve věci (59,63 %) byl vyšší než úspěch žalobkyně (40,37 %), v řízení žádné náklady nevznikly.

22. O lhůtách k plnění bylo soudem rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 OSŘ.