17 C 154/2024

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Mazurkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČ IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno Zástupce advokát se sídlem Jméno advokáta A / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno 1 – Jméno advokáta B proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 25 002 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení:a) částky ve výši 14 481 Kč s: kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 111,83 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 419,81 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 330,73 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úrokem ve výši 18,69 % ročně z částky 7 330,73 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.b) částky ve výši 10 521,00 Kč s: kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 118,08 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 142,78 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 284,29 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úrokem ve výši 23,19 % ročně z částky 6 284,29 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou doručenou soudu dne 30. 4. 2024 zaplacení 25.002,00 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dvě smlouvy o úvěru a následně smlouvou o postoupení pohledávek postoupila pohledávky vzniklé z těchto smluv, které jsou předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, (dále jen „první smlouva o úvěru“) uzavřené mezi právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaným dne 23. 10. 2020 (žalovaný nárok 2) byly právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10.000,00 Kč a žalovaný se zavázal vrátit je včetně sjednaného příslušenství v sedmdesáti osmi pravidelných týdenních splátkách po 287,00 Kč splatných do 22. 4. 2022. Žalovaný však na celkovou dlužnou částku ve výši 22.321,00 Kč (jistina, úroky a úhrady za služby) zaplatil pouze 11.800,00 Kč a zbylou část úvěru nevrátil. Žalobkyně proto požaduje na žalovaném uhradit z titulu první smlouvy o úvěru částku v celkové výši 10.521,00 Kč s příslušenstvím. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, (dále jen „druhá smlouva o úvěru“) uzavřené mezi právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaným dne 22. 3. 2021 (žalovaný nárok 1) byly právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému poskytnuty peněžní prostředky rovněž ve výši 10.000,00 Kč a žalovaný se zavázal vrátit je včetně sjednaného příslušenství opět v sedmdesáti osmi pravidelných týdenních splátkách tentokrát po 317,00 Kč splatných do 19. 9. 2022. Žalovaný však na celkovou dlužnou částku ve výši 24.661,00 Kč (jistina, úroky a úhrady za služby) uhradil pouze 10.180,00 Kč a zbylou část úvěru nevrátil. Žalobkyně proto požaduje na žalovaném uhradit z titulu druhé smlouvy o úvěru částku v celkové výši 14.481,00 Kč s příslušenstvím.

2. Žalobkyně dále v doplnění žaloby doručeném soudu dne 7. 10. 2025 uvedla, že před uzavřením obou smluv právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že žalovaný byl dotazován na své poměry, které byly zaneseny do zákaznické karty a ověřeny podle dokladů vyžádaných od žalovaného, označených v zákaznické kartě. Současně si z insolvenčního rejstříku ověřila, že proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Kopie dokladů žalovaného označených v zákaznické kartě nemá právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici, neboť tyto žadatelé o půjčku, respektive zápůjčku, překládají zástupci věřitele pouze při sjednávání a uzavírání smlouvy.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, bylo proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), jednáno a rozhodnuto v jeho nepřítomnosti.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil a jelikož si skutečnosti zjištěné z jednotlivých důkazů podstatné pro rozhodnutí ve věci navzájem neodporují, má zároveň za prokázaný tento skutkový stav:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala první smlouvou o úvěru žalovanému poskytnout úvěr ve výši 10.000,00 Kč a žalovaný se zavázal tento včetně sjednaného příslušenství splácet v sedmdesáti osmi týdenních splátkách po 287,00 Kč, když první splátkové období začalo běžet dnem uzavření smlouvy (zjištěno ze smlouvy číslo , hodnota, ). Žalovaný čerpal úvěr ve výši 10.000,00 Kč dne 23. 10. 2020 a uhradil na něho 11.800,00 Kč – nepravidelnými splátkami v různé výši, přičemž naposledy zaplatil 500,00 Kč dne 20. 7. 2022 (zjištěno z tabulky umoření k první smlouvě o úvěru). Při poskytování úvěru na základě první smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný je ženatý, má pět vyživovacích povinností, žije v nájemním bydlení, nemá zřízený bankovní účet na své jméno, pobírá invalidní důchod ve výši 11.326,00 Kč měsíčně, má další příjem ve výši 4.400,00 Kč měsíčně a další příjmy domácnosti činí celkem 23.000,00 Kč měsíčně. Na straně výdajové pak právní předchůdkyně žalobkyně zohlednila měsíční výdaje žalovaného ve výši 12.500,00 Kč a to, že žalovaný nesplácí žádné zápůjčky. Výši invalidního důchodu žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřila ze složenky (bez uvedení, za jaké období), ostatní žalovaným tvrzené skutečnosti neověřovala (zjištěno ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 23. 10. 2020).

6. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala druhou smlouvou o úvěru žalovanému poskytnout úvěr opět ve výši 10.000,00 Kč a žalovaný se zavázal tento včetně sjednaného příslušenství splácet v sedmdesáti osmi týdenních splátkách tentokrát po 317,00 Kč, když první splátkové období začalo běžet dnem uzavření smlouvy (zjištěno ze smlouvy číslo , hodnota, ). Žalovaný čerpal druhý úvěr ve výši 10.000,00 Kč dne 22. 3. 2021 a uhradil na něho 10.180,00 Kč – nepravidelnými splátkami v různé výši, přičemž naposledy zaplatil 500,00 Kč dne 21. 9. 2022 (zjištěno z tabulky umoření ke druhé smlouvě o úvěru). Při poskytování úvěru na základě druhé smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný je ženatý, nemá žádnou vyživovací povinnost, žije v nájemním bydlení, nemá zřízený bankovní účet na své jméno, je nezaměstnaný, má měsíční příjem ve výši 11.943,00 Kč a další příjmy domácnosti činí celkem 4.400,00 Kč měsíčně. Na straně výdajové pak právní předchůdkyně žalobkyně zohlednila měsíční výdaje žalovaného ve výši 5.500,00 Kč a to, že žalovaný nesplácí žádné zápůjčky (a to ani interní – závazky vůči právní předchůdkyni žalobkyně). Výši příjmu žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z ústřižků (?) za únor a březen 2021, ostatní žalovaným tvrzené skutečnosti neověřovala (zjištěno ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 21. 3. 2021).

7. Pohledávky za žalovaným vzniklé na základě první i druhé smlouvy o úvěru postoupila právní předchůdkyně žalobkyně včetně příslušenství na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 21. 9. 2023 a seznamu postoupených pohledávek, který je její přílohou), což bylo žalovanému oznámeno (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023).

8. Pod pohrůžkou podání žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě všech dlužných částek do 12. 4. 2024 (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 28. 3. 2024).

9. Žalovaný je ženatý od roku 2018 a je zapsán jako otec u tří dětí narozených v letech 2000, 2002 a 2007 (zjištěno lustrací v informačním systému základních registrů). V roce 2012 byla vůči němu zahájena u , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , adresa, čtyři exekuční řízení a od roku 2021 dosud je vůči němu každý rok zahájeno minimálně jedno exekuční řízení (zjištěno lustrací informačního systému zdejšího soudu).

10. Ze zbylých provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci samé.

11. Na základě ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření obou smluv o úvěru (dále jen „OZ“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Podle ustanovení § 419 OZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření obou smluv (dále jen „ZSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Na základě ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (za který je dle shora uvedeného ustanovení § 2 odst. 1 ZSÚ třeba považovat i peněžitou zápůjčku) nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož zákonného ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1 ICm 1382/2017, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové čj. 53 ICm 3291/2018-22, rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 30/2015-39 či rozsudek Krajského soudu v Praze čj. 28 Co 279/2020-167).

15. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C–679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinny zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka. S ohledem na citovaná rozhodnutí je dle názoru soudu nutno smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením úvěrující řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka, považovat za neplatnou nejen dle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ, ale i dle ustanovení § 580 odst. 1 OZ. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ, kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.

16. Po právní stránce soud oba vztahy vzniklé mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně posoudil dle ustanovení § 2395 OZ ve spojení s ustanovením § 419 OZ (žalovaný neuzavřel smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti) podle příslušných ustanovení ZSÚ jako smlouvy o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému ve dvou případech v relativně krátké době po sobě peněžní prostředky, které však žalovaný nevrátil. Žalobkyně obě pohledávky nabyla postoupením podle ustanovení § 1879 a následujících ustanovení OZ, proto by se důvodně domáhala vrácení částek, jež byly žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně vyplaceny, pokud by právní předchůdkyně žalobkyně postupovala v souladu se ZSÚ při posuzování úvěruschopnosti žalovaného – viz dále.

17. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně splnila povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ a před sjednáním obou spotřebitelských úvěrů řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného v postavení spotřebitele. Žalobkyně sice tvrdila, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě informací od žalovaného o jeho rodinných, majetkových a pracovních a jiných poměrech, které ověřila z dokumentů vyžádaných od žalovaného a také nahlédnutím do veřejného insolvenčního rejstříku, avšak z těchto dokumentů soudu jako důkaz svého tvrzení přes opakovanou výzvu a poučení o následcích jejímu nevyhovění nepředložila ani jeden, respektive nepředložila ani složenky / ústřižky, ze kterých jediných dle zákaznické karty právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala poměry žalovaného. Tyto navíc zřejmě neměla ani nikdy k dispozici, když v doplnění žaloby u druhé smlouvy o úvěru žalobkyně fabulovala, že situaci žalovaného ověřila z výplatních pásek za 02, 03/2021, ačkoliv v zákaznické kartě je uvedeno, že žalovaný byl v době sjednávání smlouvy nezaměstnaný. Právní předchůdkyně žalobkyně také rezignovala na bližší zkoumání toho, co znamenají ostatní příjmy žalovaného či další příjmy domácnosti, když nikterak nezjišťovala, kdo s žalovaným ve společné domácnosti při uzavírání první smlouvy o úvěru žil a kdo dosahoval takových příjmů a zároveň při uzavření druhé smlouvy o úvěru nezkoumala, z jakého důvodu přestal mít žalovaný během pěti měsíců vyživovací povinnost k pěti dříve uváděným osobám. Bez ověření těchto rozporuplných skutečností uváděných žalovaným nemohla být právní předchůdkyně žalobkyně schopna kvalifikovaně posoudit, které příjmy lze zahrnout v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a kolik vlastně osob z nízkých příjmů žalovaného ve skutečnosti žilo. Právní předchůdkyně žalobkyně neověřovala ani výši pravidelných výdajů žalovaného, které žalované v době sjednávání smluv s ohledem na své nízké příjmy vyčíslil relativně velmi rozdílně. Takto nedostatečně právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného při uzavírání druhé smlouvy o úvěru navíc za situace, kdy sjednávání nového závazku probíhající v době, kdy ji žalovaný dosud nesplatil předchozí závazek, ji naopak mělo vést k důvodným pochybnostem o úvěruschopnosti žalovaného a k mnohem větší pečlivosti při plnění zákonného požadavku na zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele. Namísto toho právní předchůdkyně žalobkyně do zákaznické karty nezaznamenala ani splátky, které měl žalovaný hradit jí samotné. Zároveň právní předchůdkyně žalobkyně ani netvrdila, že by zjišťovala, zda nejsou proti žalovanému vedeny nějaké exekuce. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti se pak fakticky projevilo krátce po poskytnutí úvěru, když již v roce 2021, ve kterém mu byl právní předchůdkyní žalobkyně poskytnut druhý úvěr, začaly být vůči němu jiné dluhy opět vymáhány exekučně.

18. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru ani v jednom ze dvou posuzovaných případů nedostála své zákonné povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr ve sjednané době, jsou obě výše uvedené spotřebitelské smlouvy s ohledem na shora popsané neplatné, přičemž k této neplatnosti přihlédl soud z výše konstatovaných důvodů bez návrhu. Pro neplatnost smluv je namístě uzavřít, že předmětné částky vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovaný byl povinen v souladu s ustanovením § 2991 OZ částky, o které se bezdůvodně obohatil, vrátit. Jelikož ale žalovaný právní předchůdkyni již nepravidelnými splátkami uhradil celkově větší částku, než mu žalobkyně na základě obou neplatných smluv o úvěru poskytla, soudu nezbylo, než žalobu výrokem I. zamítnout.

19. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 OSŘ tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, v řízení žádné náklady nevznikly.