17 C 162/2025

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Mazurkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 129 644,42 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 101 984,31 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 14. 2. 2025 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá co do:a) částky ve výši 22 499,76 Kč včetně:- úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 104 423,60 Kč od 1. 6. 2024 do zaplacení,- zákonného úroku z prodlení z částky 104 423,60 Kč převyšujícího úrok z prodlení přiznaný výrokem I.,b) částky ve výši 5 160,35 Kč:- úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 19 959,80 Kč od 1. 6. 2024 do zaplacení,- zákonného úroku z prodlení z částky 19 959,80 Kč převyšujícího úrok z prodlení přiznaný výrokem

I.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení v částce 3 310,23 Kč.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou doručenou soudu dne 23. 4. 2025 na žalovaném zaplacení 129.644,42 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dvě smlouvy o úvěru, přičemž žalovaný poskytnuté finanční prostředky nesplatil v plné výši. Na základě smlouvy o úvěru číslo , hodnota, (dále jen „první smlouva o úvěru“) uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 21. 8. 2023 byly žalobkyní poskytnuty žalovanému peněžní prostředky ve výši 100.000,00 Kč a žalovaný se zavázal vrátit je včetně sjednaného příslušenství v měsíčních splátkách po 2.072,00 Kč splatných od 15. 9. 2023 vždy ke každému 15. dni v měsíci. Jelikož žalovaný dohodnuté splátky nehradil řádně a včas, žalobkyně úvěr ke dni 29. 5. 2024 zesplatnila. Žalovaný na první poskytnutý úvěr uhradil pouze 12.152,69 Kč a zbylou část finančních prostředků nevrátil. Žalobkyně proto požaduje na žalovaném uhradit z titulu první smlouvy o úvěru částku v celkové výši 107.347,07 Kč s příslušenstvím. Na základě smlouvy o úvěru číslo , hodnota, (dále jen „druhá smlouva o úvěru“) uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 5. 12. 2023 byly žalobkyní poskytnuty žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000,00 Kč a žalovaný se zavázal vrátit je včetně sjednaného příslušenství v měsíčních splátkách po 1.430,00 Kč splatných od 15. 1. 2024 vždy ke každému 15. dni v měsíci. Jelikož žalovaný dohodnuté splátky nehradil řádně a včas, žalobkyně úvěr rovněž zesplatnila ke dni 29. 5. 2024. Žalovaný na druhý poskytnutý úvěr uhradil pouze 2.863,00 Kč a zbylou část peněz nevrátil. Žalobkyně proto požaduje na žalovaném uhradit z titulu druhé smlouvy o úvěru částku v celkové výši 22.297,35 Kč s příslušenstvím.

2. Žalobkyně dále v doplnění žaloby doručeném soudu dne 14. 4. 2026 uvedla, že před uzavřením obou smluv zkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž na straně příjmové vycházela z potvrzení o příjmech žalovaného (u první smlouvy o úvěru ve výši 16.177,00 Kč čistého měsíčně a u druhé smlouvy o úvěru ve výši 15.811,00 Kč čistého měsíčně) a na straně výdajové vycházela z tvrzení žalovaného v kombinaci se svými interními informacemi, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení, čímž stanovila životní výdaje žalovaného na 8.000,00 Kč měsíčně. Zároveň zkoumala splátkové zatížení žalovaného a ověřila žalovaného z veřejně dostupných rejstříků (insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, CBCB) a z historie v interní evidenci klientů. V prvním případě žalobkyně vycházela z nulových splátek žalovaného, ve druhém případě ze splátek žalovaného v celkové výši 3.506,00 Kč měsíčně, z čehož 2.072,00 Kč činily interní splátky žalobkyně a 1.434,00 Kč externí splátky pro úvěrový limit 5.000,00 Kč, počáteční datum 8. 9. 2023. K doložení zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zaslala žalobkyně soudu pouze dvě potvrzení o výši příjmu žalovaného.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, bylo proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), jednáno a rozhodnuto v jeho nepřítomnosti, respektive i v nepřítomnosti žalobkyně, která se z jednání omluvila a souhlasila s rozhodnutím věci v její nepřítomnosti.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil a jelikož si skutečnosti zjištěné z jednotlivých důkazů podstatné pro rozhodnutí ve věci navzájem neodporují, má zároveň za prokázaný tento skutkový stav:

5. Žalobkyně se zavázala první smlouvou o úvěru žalovanému poskytnout úvěr ve výši 100.000,00 Kč a žalovaný se zavázal tento včetně sjednaného příslušenství splácet vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem 15. 9. 2023 v měsíčních splátkách po 2.072,00 Kč (zjištěno z první smlouvy o úvěru). Žalovaný čerpal úvěr ve výši 100.000,00 Kč převodem na svůj bankovní účet dne 21. 8. 2023 (zjištěno z výpisu z úvěrového účtu žalovaného) a uhradil na něho čtyři splátky v celkové výši 12.152,69 Kč, poslední dne 15. 12. 2023 (zjištěno z výpisu z úvěrového účtu žalovaného a zároveň ze seznamu splátek úvěru). Při poskytování úvěru na základě první smlouvy žalovaný doložil žalobkyni, že je zaměstnán na dobu určitou od 3. 4. 2023 do 31. 12. 2025, že není ve výpovědní době a že pobírá mzdu vyplácenou v hotovosti v průměrné výši 16.177,00 Kč čistého měsíčně, ze které nejsou prováděny exekuční srážky (zjištěno z potvrzení zaměstnavatele , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, ze dne 2. 8. 2023). Jelikož žalovaný neplatil sjednané splátky řádně a včas, vyzvala ho žalobkyně k okamžitému splacení celého úvěru ke dni 29. 5. 2024 (zjištěno z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 29. 5. 2024).

6. Žalobkyně se zavázala druhou smlouvou o úvěru žalovanému poskytnout úvěr ve výši 20.000,00 Kč a žalovaný se zavázal tento včetně sjednaného příslušenství splácet vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem 15. 1. 2024 v měsíčních splátkách po 1.430,00 Kč (zjištěno z druhé smlouvy o úvěru). Žalovaný čerpal úvěr ve výši 20.000,00 Kč převodem na svůj bankovní účet dne 5. 12. 2023 (zjištěno z výpisu z úvěrového účtu žalovaného). Uhradil na něho celkem 2.863,00 Kč, avšak včas nezaplatil ani první splátku a poslední úhradu provedl dne 18. 2. 2024 (zjištěno ze seznamu splátek úvěru). Při poskytování úvěru na základě druhé smlouvy žalovaný doložil žalobkyni, že je zaměstnán na dobu určitou od 3. 4. 2023 do 31. 12. 2025, že není ve výpovědní době a že pobírá mzdu vyplácenou v hotovosti v průměrné výši 15.111,00 Kč čistého měsíčně, ze které nejsou prováděny exekuční srážky (zjištěno z potvrzení zaměstnavatele , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, ze dne 1. 12. 2023). Jelikož žalovaný neplatil sjednané splátky řádně a včas, vyzvala ho žalobkyně k okamžitému splacení celého úvěru ke dni 29. 5. 2024 (zjištěno z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 29. 5. 2024).

7. Pod pohrůžkou podání žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného v obou případech k úhradě dlužných částek do 13. 2. 2025 (zjištěno z výzev ze dne 29. 1. 2025), které byly doručovány žalovanému dne 4. 2. 2025 – tohoto dne bylo žalovanému oznámeno jejich uložení na poště (zjištěno z dodejek k výzvám).

8. Žalovaný nemá postavení dlužníka v insolvenčním řízení (zjištěno lustrací insolvenčního rejstříku). Od 1. 1. 2024 do 7. 4. 2026 byla proti žalovanému zahájena u , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , adresa, celkem čtyři exekuční řízení (zjištěno lustrací informačního systému zdejšího soudu).

9. Ze zbylých provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci samé.

10. Na základě ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření obou smluv o úvěru (dále jen „OZ“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

11. Podle ustanovení § 419 OZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření obou smluv o úvěru (dále jen „ZSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Na základě ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (za který je dle shora uvedeného ustanovení § 2 odst. 1 ZSÚ třeba považovat i peněžitou zápůjčku) nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož zákonného ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1 ICm 1382/2017, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové čj. 53 ICm 3291/2018-22, rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. , spisová značka, či rozsudek Krajského soudu v Praze čj. 28 Co 279/2020-167).

14. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C–679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinny zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka. S ohledem na citovaná rozhodnutí je dle názoru soudu nutno smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením úvěrující řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka, považovat za neplatnou nejen dle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ, ale i dle ustanovení § 580 odst. 1 OZ. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ, kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.

15. Po právní stránce soud oba vztahy vzniklé mezi žalovaným a žalobkyní posoudil dle ustanovení § 2395 OZ ve spojení s ustanovením § 419 OZ (žalovaný neuzavřel smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti) podle příslušných ustanovení ZSÚ týkajících se smluv o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky, které však žalovaný nevrátil.

16. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že by žalobkyně dostatečně splnila povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ a před sjednáním obou spotřebitelských úvěrů řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného v postavení spotřebitele. Žalobkyně sice tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě informací od žalovaného o jeho rodinných, majetkových a pracovních a jiných poměrech, které ověřila z dokumentů vyžádaných od žalovaného, i nahlédnutím do veřejných registrů a interních databází, avšak z těchto dokumentů soudu jako důkaz svého tvrzení přes opakovanou výzvu soudu a poučení o následcích jejímu nevyhovění předložila toliko dvojí potvrzení o příjmech žalovaného, přestože tvrdila, že vedla pro žalovaného internetové bankovnictví tzv. George. Ohledně počtu vyživovaných osob, způsobu bydlení žalovaného atd. dokonce žalobkyně rezignovala i na povinnost tvrzení, když ani netvrdila, jaké byly konkrétně poměry žalovaného v době uzavírání obou smluv. Žalobkyně zároveň soudu nedoložila, na základě čeho dospěla k tvrzené měsíční výši pravidelných výdajů žalovaného, ačkoliv tak mohla učinit bez větších obtíží (například výpisy z osobního účtu žalovaného, který měla v době sjednávání smluv dle svého tvrzení vést). Takto nedostatečně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného navíc ve druhém případě i za situace, kdy sjednávání nového závazku v době, kdy jí žalovaný dosud nesplatil předchozí závazek a v mezidobí na sebe převzal závazek u dalšího věřitele, ji naopak mělo vést k důvodným pochybnostem o úvěruschopnosti žalovaného a k mnohem větší pečlivosti při plnění zákonného požadavku na zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti se pak fakticky projevilo záhy po poskytnutí prvního úvěru, na který žalovaný uhradil pouze první čtyři splátky, a obratem po poskytnutí druhého úvěru, na který žalovaný nezaplatil řádně a včas ani první splátku. Zároveň z dokazování vyplynulo, že po poskytnutí obou úvěru začaly být vůči žalovanému jiné dluhy vymáhány exekučně.

17. Jelikož žalobkyně jako poskytovatelka úvěru ani v jednom ze dvou posuzovaných případů nedostála své zákonné povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr ve sjednané době, jsou obě výše uvedené spotřebitelské smlouvy s ohledem na shora popsané neplatné, přičemž k této neplatnosti přihlédl soud z výše konstatovaných důvodů bez návrhu. Pro neplatnost smluv je namístě uzavřít, že předmětné částky vyplatila žalobkyně žalovanému bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovaný byl povinen v souladu s ustanovením § 2991 OZ částky, o které se bezdůvodně obohatil a dosud je nevrátil, vrátit.

18. Pokud jde o přiměřenou dobu k vrácení těchto částek, soud neshledal žádné okolnosti, na jejichž podkladě by mohl dospět k závěru, že tak žalovaný nemohl učinit ve lhůtách, které mu určila žalobkyně předžalobními výzvami ze dne 29. 1. 2025 (viz ustanovení § 1958 odst. 2 a § 1968 OZ), zaslanými na adresu jeho trvalého bydliště. S ohledem na lhůtu, kterou mu žalobkyně stanovila, byl žalovaný v obou případech povinen plnit nejpozději dne 13. 2. 2025. Žalovaný byl v řízení pasivní, žádné okolnosti ohledně nemožnosti zaplacení (vrácení) dlužných částek v takto určené lhůtě tedy neuplatňoval a z obsahu spisu ani nejsou patrné. Jelikož žalovaný žalobkyni částku 101.984,31 Kč (84.847,31 Kč + 17.137,00 Kč) ani zčásti neuhradil, počínaje následujícím dnem, tedy 14. 2. 2025, se s jejím zaplacením dostal do prodlení a je povinen žalobkyni vedle jistiny zaplatit v souladu s ustanovením § 1970 OZ též úrok z prodlení v zákonné výši.

19. Soud proto žalovanému uložil výrokem I. povinnost zaplatit žalobkyni částku 101.984,31 Kč a úrok z prodlení v zákonné sazbě za dobu od 14. 2. 2025 do zaplacení, a ve zbylém rozsahu žalobu výrokem II. zamítl, tj. co do částky v celkové výši 27.660,11 Kč (22.499,76 Kč + 5.160,35 Kč), úroku a úroku z prodlení převyšujícího přiznaný úrok z prodlení.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 OSŘ tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3.310,23 Kč, přičemž tato částka představuje 57,32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 78,66 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 21,34 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5.175,00 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 OSŘ za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle ustanovení § 151 odst. 3 OSŘ a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600,00 Kč představující 300,00 Kč za každý ze dvou úkonů dle ustanovení § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

21. O lhůtách k plnění bylo soudem rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 OSŘ.