17 C 168/2024

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Mazurkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 16 152,39 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 10.821,61 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 29. 8. 2023 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá co do:a) zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25.821,61 Kč od 1. 8. 2023 do 12. 9. 2023,b) úroku ve výši 16,9 % ročně z částky 25.821,61 Kč od 1. 8. 2023 do 12. 9. 2023,c) úroku ve výši 16,9 % ročně z částky 10.821,61 Kč od 13. 9. 2023 do zaplacení,d) částky ve výši 2.569,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 1. 8. 2023 do zaplacení,e) částky ve výši 961,38 Kč,f) částky ve výši 1.800,00 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 1. 8. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 765,68 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 22. 5. 2024, doplněnou podáním doručeným soudu dne 14. 10. 2025, domáhá na žalované zaplacení částky 16.152,39 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovanou uzavřela dne 17. 5. 2021 smlouvu o úvěru číslo , č. účtu, (dále též jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky až do výše 30.000 Kč a žalovaná se zavázala je splácet spolu se smluvním úrokem stanoveným ve smlouvě. Počínaje dnem 6. 5. 2023 pak smluvní úrok z prodlení odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů, tj, 16,9 %. K uzavření smlouvy došlo po prověření žalované v základních registrech a zhodnocení ekonomické historie žalované. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátek úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 6. 5. 2023 zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 7. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Žalobkyně proto požaduje na žalované uhradit z titulu smlouvy o úvěru částku 16.152,39 Kč tvořenou neuhrazenou jistinou ve výši 10.821,61 Kč, úrokem kapitalizovaným za dobu od poskytnutí úvěru do 31. 7. 2023 ve výši 2.569,40 Kč, úrokem z prodlení kapitalizovaným k 31. 7. 2023 ve výši 961,38 Kč a poplatky – náklady spojennými s prodlením v celkové výši 1.800,00 Kč, účtovanými v období od 1. 3. do 31. 3. 2023 a od 1. 4. 2023 do 30. 4. 2023. Zároveň požaduje uhradit příslušenství těchto pohledávek – zákonný úrok z prodlení do jejich zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, žalobkyně se z jednání ve věci samé omluvila. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil a jelikož si skutečnosti zjištěné z jednotlivých důkazů podstatné pro rozhodnutí ve věci navzájem neodporují, má zároveň za prokázaný tento skutkový stav:

4. Žalovaná se ve smlouvě o úvěru dohodla s právní předchůdkyní žalobkyně na poskytnutí úvěru do celkové výše úvěrového limitu 30.000 Kč a úrokovou sazbou 16,90 % ročně, který se žalovaná zavázala splácet splátkami v maximální výši 900 Kč měsíčně, splatnými k 15. dni v měsíci. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr žalované spravovala na úvěrovému účtu číslo , č. účtu, . Smluvní strany mezi sebou dále sjednaly, že nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, Soukromá klientela, a Ceník právní předchůdkyně žalobkyně příslušný pro poskytovaný produkt a pro klientskou skupinu (zjištěno ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 17. 5. 2021). Náklady spojené s prodlením činí 300 Kč za deset dní prodlení (zjištěno z ceníku pro soukromou klientelu právní předchůdkyně žalobkyně účinného od 13. 5. 2021). Žalovaná požádala o poskytnutí karty k úvěrovému účtu číslo , č. účtu, (zjištěno ze žádosti o poskytnutí karty k Penězům na klik , právnická osoba, ze dne 17. 5. 2021).

5. Na žádost žalované byl s účinností od podpisu dodatku smlouvy o úvěru snížen úvěrový limit na 17.000,00 Kč a výše maximální měsíční splátky byla snížena na 510 Kč (zjištěno z dodatku ke smlouvě o revolvingovém úvěru vedeném na úvěrovém účtu číslo , č. účtu, ze dne 30. 6. 2021). Na žádost žalované byl s účinností od podpisu dodatku smlouvy o úvěru úvěrový limit zvýšen opět na 30.000 Kč a výše maximální měsíční splátky byla navýšena na 900 Kč (zjištěno z dodatku ke smlouvě o revolvingovém úvěru vedeném na úvěrovém účtu číslo , č. účtu, ze dne 9. 8. 2021).

6. Při podání žádosti o úvěr dne 17. 5. 2021 sdělila žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně, že má základní vzdělání a je zaměstnána na dobu neurčitou s příjmem ve výši 25.177,31 Kč měsíčně, je vdaná, bydlí v nájemním bytě s jednou další osobou, která má vlastní příjem, nájemné platí ve výši 6.000,00 Kč měsíčně a nemá jiné pravidelné výdaje, mimo právní předchůdkyni žalobkyně nesplácí žádné úvěry – splátky úvěrů u právní předchůdkyně žalobkyně (skupiny právní předchůdkyně žalobkyně) žalovaná do žádosti uvádět nemusela (zjištěno ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 17. 5. 2021).

7. Při zvýšení úvěrového limitu smlouvy o úvěru na původní částku 30.000 Kč právní předchůdkyně žalobkyně ověřila ke dni 9. 8. 2021, že neexistují negativní informace o žalované v insolvenčním rejstříku, v CBCB ani v interní evidenci jejich klientů. Dotazem do CCB a z vlastních systémů právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaná splácí u právní předchůdkyně žalobkyně revolvingový úvěr ze dne 17. 5. 2021 s limitem 17.000 Kč s orientační splátkou 510 Kč měsíčně a spotřebitelský úvěr ve výši 300.000 Kč po 5.159 Kč měsíčně a dále od 14. 1. 2021 externí kreditní splátkovou kartu s limitem 60.000 Kč po 1.800 Kč měsíčně (zjištěno z posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne 9. 8. 2021).

8. Při podání žádosti o úvěr dne 14. 9. 2021 (další?) sdělila žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně, že má základní vzdělání a je zaměstnána na dobu neurčitou s příjmem ve výši 25.533,50 Kč měsíčně, je vdaná, bydlí v nájemním bytě s pěti dalšími osobami, z nichž čtyři nemají vlastní příjem, nájemné platí ve výši , právnická osoba, Kč měsíčně a nemá jiné pravidelné výdaje, mimo právní předchůdkyně žalobkyně nesplácí žádné úvěry – splátky úvěrů u právní předchůdkyně žalobkyně (skupiny právní předchůdkyně žalobkyně) žalovaná do žádosti uvádět nemusela (zjištěno ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 14. 9. 2021).

9. Výše průměrného čistého měsíčního příjmu žalované v době od března 2020 do února 2021 činila 25.925 Kč, mzda jí byla zasílána na účet vedený u právní předchůdkyně žalobkyně, její pracovní poměr trval od 7. 2. 2020, nebyla zaměstnána na dobu určitou, nebyla ve výpovědní lhůtě a nebyly jí prováděny srážky ze mzdy (zjištěno z potvrzení o výši příjmu žalované ze dne 25. 3. 2021).

10. Na účet žalované vedený u právní předchůdkyně žalobkyně byla v době od 1. 5. 2020 do 17. 5. 2021 pravidelně připisována mzda žalované, přídavky na děti ročníky 2005, 2006, 2007 a 2010 v celkové výši 3.730 Kč a v některých měsících také příspěvky na bydlení v různé výši (zjištěno z výpisu příjmových transakcí zaúčtovaných na účet žalované v období od 1. 5. 2020 do 17. 5. 2021).

11. Na účet žalované vedený u právní předchůdkyně žalobkyně byla v měsíci červnu 2021 připsána pouze mzda ve výši 29.012 Kč, odešla z něho inkasa úvěrů v celkové výši 5.378 Kč a byla vybrána hotovost z bankomatu v celkové výši 24.300 Kč; počáteční zůstatek byl přitom 2.392 Kč a konečný zůstatek -108,48 Kč. V červenci 2021 byla na účet žalované připsána pouze mzda ve výši 23.534 Kč, odešla z něho inkasa úvěrů v celkové výši 5.207 Kč a byla vybrána hotovost z bankomatu v celkové výši 18.800 Kč; konečný zůstatek byl opět záporný, a to -130 Kč (zjištěno z výpisů z účtu žalované za měsíce červen a červenec 2021).

12. Kopií platební historie úvěru číslo , hodnota, žalobkyně doložila průběh čerpání a splácení spotřebitelského úvěru včetně účtovaných úroků a poplatků. Žalovaná čerpala a splácela úvěr průběžně, avšak dostávala se opakovaně do prodlení se splácením, a to poprvé již v měsíci srpnu 2021, kdy také načerpala úvěr až do výše sjednaného limitu, který v dalších měsících už nikdy výrazněji nesnížila – až na ojedinělé výjimky splácela většinou pouze povinných 900 Kč měsíčně, respektive v měsících červnu, červenci, září a říjnu roku 2022 a únoru až dubnu roku 2023 vůbec nic. Poslední splátku zaplatila dne 24. 1. 2023 (zjištěno z výpisů z úvěrového účtu žalované za období od 17. 5. 2021 do 30. 4. 2023 a z pohybů na úvěrovém účtu žalované v období od 17. 5. 2021 do 1. 8. 2023).

13. Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných splátek ze smlouvy o úvěru v celkové výši 3.917 Kč nejpozději do 18. 11. 2022 s tím, že pokud v uvedené lhůtě tento dluh žalovaná neuhradí, bude od ní požadovat okamžité splacení celého úvěru, jehož výše k datu výzvy činila 30.634 Kč (zjištěno z poslední výzvy k úhradě dlužné částky a výpovědi smlouvy ze dne 17. 10. 2022). Právní předchůdkyně žalobkyně znovu vyzvala žalovanou k úhradě dlužných splátek ze smlouvy o úvěru v celkové výši 2.716 Kč nejpozději do 6. 5. 2023 s tím, že pokud v uvedené lhůtě tento dluh žalovaná neuhradí, bude od ní požadovat okamžité splacení celého úvěru, jehož výše k datu výzvy činila 27.453 Kč (zjištěno z poslední výzvy k úhradě dlužné částky a výpovědi smlouvy ze dne 4. 4. 2023). Jelikož žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně dlužné splátky ve stanovené lhůtě nezaplatila, rozhodla právní předchůdkyně žalobkyně o splatnosti celé zbývající pohledávky ve výši 29.185 Kč (včetně úroku a úroku z prodlení) ke dni 6. 5. 2023 (zjištěno z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 7. 5. 2023).

14. Pohledávka právní předchůdkyně za žalovanou z titulu smlouvy o úvěru, včetně příslušenství, byla ke dni 1. 8. 2023 postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 7. 2023 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 7. 2023, včetně seznamu postoupených pohledávek ze dne 31. 7. 2023), o čemž byla žalovaná vyrozuměna právní předchůdkyní žalobkyně i žalobkyní (zjištěno z přípisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 18. 8. 2023 označeného jako oznámení o postoupení pohledávky a přípisu žalobkyně ze dne 18. 8. 2023, adresovaných žalované, včetně poštovního podacího archu žalobkyně ze dne 21. 8. 2023). Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky ve výši 37.496 Kč žalobkyni do sedmi dnů od doručení předžalobní výzvy (zjištěno z uvedeného přípisu žalobkyně ze dne 18. 8. 2023).

15. Soudu je známo z jeho činnosti, že vůči žalované bylo u , Anonymizováno, soudu v , adresa, zahájeno od roku 2011 do 21. 11. 2025 celkem sedm exekučních řízení, a to po jednom v roce 2011 a 2013, dvě v roce 2018, jedno v roce 2023 a dvě v roce 2024.

16. Na základě provedených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou na základě její žádosti ze dne 17. 5. 2021 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru (ve znění dvou dodatků ze dne 30. 6. 2021 a 9. 8. 2021) a umožnila žalované tento úvěr čerpat. Žalovaná se zavázala úvěr splácet splátkami v maximální výši 900 Kč měsíčně, splatnými k 15. dni v měsíci. Úroková sazba činila 16,90 % ročně. Žalovaná úvěr vyčerpala až do výše jeho limitu – částky 30.000 Kč, avšak řádně nesplácela, a proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 6. 5. 2023 celý zesplatnila. Poté právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku z úvěru včetně příslušenství postoupila smlouvou ze dne 26. 7. 2023 na žalobkyni. Žalovaná byla o zesplatnění celého úvěru i postoupení pohledávky vyrozuměna, předmětný dluh navzdory výzvě žalobkyni neuhradila. Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřila výši příjmů tvrzených žalovanou a trvalost jejího zaměstnání z potvrzení jejího zaměstnavatele, výši příjmů žalované ověřila také z výpisů z jejího bankovního účtu, který sama vedla. Z tvrzení žalobkyně obsažených v žalobě a jejím doplnění, z žádosti o úvěr ani z dalších listin předložených žalobkyní však nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakkoli ověřovala pravidelné výdaje uvedené, respektive neuvedené žalovanou (jako jediný svůj pravidelný výdaj uvedla nájemné). Žalobkyně nepředložila soudu žádné doklady prokazující výši skutečných měsíčních výdajů žalované v době poskytnutí úvěru.

17. Na základě ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smluv (dále jen „OZ“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

18. Věřitel může na základě ustanovení § 1879 OZ celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Podle ustanovení § 419 OZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

20. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „ZSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Na základě ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (za který je dle shora uvedeného ustanovení § 2 odst. 1 ZSÚ třeba považovat i peněžitou zápůjčku) nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož zákonného ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. , spisová značka, , čj. , incidenční spisová značka, , rozsudek Krajského soudu v , adresa, čj. , incidenční spisová značka, , rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. , spisová značka, či rozsudek Krajského soudu v Praze čj. , spisová značka, ).

22. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C–679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinny zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka. S ohledem na citovaná rozhodnutí je dle názoru soudu nutno smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením úvěrující řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka, považovat za neplatnou nejen dle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ, ale i dle ustanovení § 580 odst. 1 OZ. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ, kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.

23. Po právní stránce soud vztah vzniklý mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně posoudil dle ustanovení § 2395 OZ ve spojení s ustanovením § 419 OZ OZ (žalovaná neuzavřela smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti) podle příslušných ustanovení ZSÚ jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky, které však tato vrátila pouze zčásti. Žalobkyně pohledávku nabyla postoupením podle ustanovení § 1879 a následujících ustanovení OZ, proto se důvodně domáhá vrácení zbylé částky, jež byla žalované právní předchůdkyní žalobkyně vyplacena.

24. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně splnila povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ a před sjednáním spotřebitelského úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované v postavení spotřebitelky. Žalobkyně sice tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalované na základě informací od žalované o jejich příjmech a výdajích, které ověřila, avšak soudu jako důkaz svých tvrzení přes výzvu a poučení o následcích jejímu nevyhovění předložila pouze důkazy o zkoumání příjmů žalované (potvrzení zaměstnavatele, výpis příjmových transakcí zúčtovaných na účtu žalované). Přes výzvu soudu žalobkyně nepředložila žádné relevantní důkazy o skutečných výdajích žalované, z nichž by bylo možné zjistit, jaká byla před poskytnutím úvěru skutečná finanční situace žalované a zda bylo v jejích reálných možnostech úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalované spokojila s ověřením jejich příjmů, avšak nijak již neověřovala tvrzení žalované o jejich výdajích či počtu členů domácnosti a jejich příjmech. Z výpisu příjmových transakcí zúčtovaných na účtu žalované (který vedla sama právní předchůdkyně žalobkyně a měla k němu tedy neomezený přístup) je patrné, že žalobkyně pobírala přídavky na čtyři nezletilé děti, tedy musela je nepochybně ze svých příjmů živit, respektive s nimi sdílet domácnost (toto ve své prvotní žádosti o úvěr vůbec neuvedla, zmínila to až při sjednávání dodatku ke smlouvě o úvěru). Právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřila výši nájemného tvrzeného žalovanou, uváděného žalovanou v krátké době po sobě ve zcela jiných částkách, nezjišťovala výši dalších pravidelných nákladů spojených s bydleních žalované (i vyšší z částek uváděných žalovanou zcela zjevně nemohla zahrnovat také náklady na energie při šesti členech domácnosti) či jiných pravidelných výdajů (například ve vztahu k nezletilým dětem). Právní předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na to, aby si od žalované vyžádala konkrétní dokumenty za účelem ověření žalovanou tvrzených informací o jejich výdajích, a to přes shora uvedené jasné indicie o jejich možné nepravdivosti. Stejně tak muselo být právní předchůdkyni žalobkyně při opakovaném minusovém zůstatku na účtu žalované zřejmé, že žalovaná nebude schopna poskytnutý úvěr schopna splácet. Dále pak právní předchůdkyně žalobkyně sice ověřila, zda žalovaná není v postavení dlužnice v insolvenčním řízení, nijak ale neřešila to, zda jsou či nejsou vůči ní vedeny exekuce (o tomto žalobkyně ničeho ani netvrdila).

25. Žalobkyně si při uzavírání smlouvy při zachování postupu s péčí řádného hospodáře musela být vědoma toho, že žalovaná zřejmě nebude schopna úvěr splácet. Což se ostatně projevilo ihned po poskytnutí řešeného úvěru tím, že žalovaná obratem načerpala úvěr až do výše dohodnutého uvěrového limitu a následně ho udržovala ve stejné výši pouze povinnými minimálními splátkami, respektive záhy začala mít problémy se splácením i těchto. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované převážně z veřejných registrů a dále vyhodnotila celkovou finanční situaci žalované na základě skutečností tvrzených žalovanou o jejich příjmech a výdajích. Žalobkyně však nevycházela z konkrétních podkladů vyžádaných od žalované ohledně jejich skutečných výdajů, z nichž by řádně prověřila schopnost žalované úvěr splácet.

26. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála své zákonné povinnosti náležitě zjistit schopnost žalované splatit úvěr ve sjednané době, je spotřebitelská smlouva o úvěru s ohledem na shora uvedené neplatná, přičemž k této neplatnosti přihlédl soud z výše sepsaných důvodů bez návrhu. Pro neplatnost smlouvy je namístě uzavřít, že předmětnou částku vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalované bez právního důvodu, čímž se žalovaná bezdůvodně obohatila. Žalovaná je povinna v souladu s ustanovením § 2991 OZ částku, o kterou se bezdůvodně obohatila, vrátit.

27. Pokud jde o přiměřenou dobu k vrácení této částky, soud neshledal žádné okolnosti, na jejichž podkladě by mohl dospět k závěru, že tak žalovaná nemohla učinit ve lhůtě, kterou jí určila žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 18. 8. 2023 (viz ustanovení § 1958 odst. 2 a § 1968 OZ), zaslanou dne 21. 8. 2023 na adresu jejího trvalého bydliště. S ohledem na lhůtu, kterou jí touto žalobkyně stanovila, byla žalovaná povinna plnit nejpozději dne 28. 8. 2023. Žalovaná byla v řízení pasivní, žádné okolnosti ohledně nemožnosti zaplacení (vrácení) dlužné částky v takto určené lhůtě tedy neuplatňovala a z obsahu spisu ani nejsou patrné. Jelikož žalovaná žalobkyni částku 10.821,61 Kč ani zčásti neuhradila, počínaje následujícím dnem, tedy 29. 8. 2023, se s jejím zaplacením dostala do prodlení a je povinna žalobkyni vedle jistiny zaplatit v souladu s ustanovením § 1970 OZ též úrok z prodlení v zákonné výši.

28. Z uvedeného právního posouzení věci vyplývá, že žalovaná není povinna hradit žádné sjednané příslušenství či poplatky a soud proto žalobkyni výrokem I. přiznal pouze nezaplacenou část jistiny dluhu ve výši 10.821,61 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 29. 8. 2023 do zaplacení a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou výrokem II. zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle ustanovení § 142 odst. 2 OSŘ tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z větší části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 765,68 Kč, přičemž tato částka představuje 34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 67 % a úspěchu žalované v rozsahu 33 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném ke dni provedení úkonů právní služby (dále jen „AT”), z tarifní hodnoty ve výši 16.152,39 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.

30. O lhůtách k plnění bylo soudem rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 OSŘ.