17 C 179/2024

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Mazurkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno Zástupce advokát se sídlem Jméno advokáta A / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno – Jméno advokáta B proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného Anonymizováno – Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení 93 694 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 49 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 2. 3. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba na zaplacení 44 694 Kč s:a) kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 052,33 Kč,b) kapitalizovaným úrokem ve výši 4 131,44 Kč,c) zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 49 000 Kč od 28. 9. 2023 do 1. 3. 2024,d) úrokem ve výši 20,79 % ročně z částky 49 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 355 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 4. 2024 domáhala zaplacení 93 694 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 29. 4. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, (dále jen „smlouva číslo , hodnota, “), na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 49.000,00 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného příslušenství ve dvaceti čtyřech pravidelných měsíčních splátkách po 4.007,00 Kč splatných do 4. 5. 2023. Žalovaný však nezaplatil ničeho.

2. Žalobkyně dále v doplnění žaloby doručené soudu dne 7. 10. 2025 uvedla, že před uzavřením smlouvy číslo , hodnota, právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že žalovaný byl dotazován na své poměry, které byly zaneseny do zákaznické karty a tyto byly ověřeny oproti dokladům uvedeným rovněž v zákaznické kartě. Mimo jiné vycházela z toho, že žalovaný pracoval , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , z. s. Kopie dokladů žalovaného označených v zákaznické kartě nemá právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici, neboť tyto žadatelé o půjčku, respektive zápůjčku, překládají zástupci věřitele pouze při sjednávání a uzavírání smlouvy.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil a jelikož si skutečnosti zjištěné z jednotlivých důkazů podstatné pro rozhodnutí ve věci navzájem neodporují, má zároveň za prokázaný tento skutkový stav:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 49.000,00 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet včetně sjednaného příslušenství ve dvaceti čtyřech měsíčních splátkách po 4.007,00 Kč (zjištěno ze smlouvy číslo , hodnota, ). Žalovaný čerpal úvěr ve výši 49.000,00 Kč dne 29. 4. 2021, avšak na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil (zjištěno z tabulky umoření).

6. Při poskytování úvěru právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, žije s rodiči, má zřízený bankovní účet na své jméno, pobírá od zaměstnavatele „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ mzdu za práci na pozici dělníka na plný úvazek ve výši 21.983,00 Kč a další příjem domácnosti činí 15.000,00 Kč. Na straně výdajové pak právní předchůdkyně žalobkyně zohlednila měsíční výdaje žalovaného ve výši 3.000,00 Kč a splátky hrazené právní předchůdkyni žalobkyně po 3.628,00 Kč měsíčně. Příjem žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřila ze dvou výplatních pásek, ostatní žalovaným tvrzené skutečnosti neověřovala (zjištěno ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 29. 4. 2021).

7. Pohledávky za žalovaným vzniklé na základě smlouvy číslo , hodnota, postoupila právní předchůdkyně žalobkyně včetně příslušenství na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 21. 9. 2023 a seznamu postoupených pohledávek, který je její přílohou), což bylo žalovanému oznámeno (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023).

8. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužných částek do 1. 3. 2024 pod pohrůžkou podání žaloby (zjištěno z výzvy k plnění ze dne 15. 2. 2024).

9. V roce 2018 se žalovanému narodila dcera (zjištěno lustrací v informačním systému základních registrů). Od roku 2022 do roku 2024 bylo proti žalovanému zahájeno u Okresního soudu v , adresa, celkem devět exekučních nebo vykonávacích řízení, z toho čtyři v roce 2022 (zjištěno lustrací informačního systému zdejšího soudu).

10. Ze zbylých provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci samé.

11. Na základě ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy číslo , hodnota, (dále jen „OZ“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Podle ustanovení § 419 OZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy číslo , hodnota, (dále jen „ZSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Na základě ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (za který je dle shora uvedeného ustanovení § 2 odst. 1 ZSÚ třeba považovat i peněžitou zápůjčku) nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož zákonného ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. , incidenční spisová značka, , rozsudek Krajského soudu v , adresa, čj. , incidenční spisová značka, , rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. , spisová značka, či rozsudek Krajského soudu v Praze čj. , spisová značka, ).

15. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C–679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinny zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka. S ohledem na citovaná rozhodnutí je dle názoru soudu nutno smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením úvěrující řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka, považovat za neplatnou nejen dle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ, ale i dle ustanovení § 580 odst. 1 OZ. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ, kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.

16. Po právní stránce soud vztah vzniklý mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně posoudil dle ustanovení § 2395 OZ ve spojení s ustanovením § 419 OZ (žalovaný neuzavřel smlouvu číslo , hodnota, v rámci své podnikatelské činnosti) podle příslušných ustanovení ZSÚ jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky, které však tento nevrátil. Žalobkyně pohledávku nabyla postoupením podle ustanovení § 1879 a následujících ustanovení OZ, proto se důvodně domáhá vrácení částky, jež byla žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně vyplacena.

17. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně splnila povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ a před sjednáním spotřebitelského úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného v postavení spotřebitele. Žalobkyně sice tvrdila, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě informací od žalovaného o jeho rodinných, majetkových a pracovních a jiných poměrech, které ověřila z dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlédnutím do veřejných registrů, avšak z těchto dokumentů soudu jako důkaz svého tvrzení přes opakovanou výzvu a poučení o následcích jejímu nevyhovění žalobkyně nepředložila ani jeden, respektive nepředložila ani dvě výplatní pásky, ze kterých jediných dle zákaznické karty její právní předchůdkyně ověřovala poměry žalovaného. Tyto navíc zjevně nemohla mít její právní předchůdkyně ani nikdy k dispozici, když v doplnění žaloby žalobkyně fabulovala, že byl žalovaný zaměstnán jako dělník v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , z. s., ačkoliv v zákaznické kartě je jako zaměstnavatelka žalovaného uvedena „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “. S ohledem na předmět činnosti není příliš pravděpodobné, že by mateřské centrum zaměstnávalo někoho na pozici dělníka a zároveň je z veřejně dostupných zdrojů na internetu možno zjistit, že pod označením , Anonymizováno, , Anonymizováno, vykonával v době uzavření smlouvy číslo , hodnota, v , adresa, svou činnost živnostník , jméno FO, , IČO , IČO, , zabývající se mimo jiné zemními a výkopovými pracemi. Z výplatních pásek zaměstnanců pak většinou také bývá možné zjistit, zda zaměstnanec má či nemá vyživovací povinnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně také rezignovala na bližší zkoumání toho, co znamenají další příjmy domácnosti, když nikterak nezjišťovala, kdo s žalovaným ve společné domácnosti žije a kdo dosahuje takových příjmů. Bez tohoto zhodnocení nebyla právní předchůdkyně žalobkyně schopna kvalifikovaně posoudit, zda tyto příjmy lze zahrnout v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdkyně neověřovala ani výši pravidelných výdajů žalovaného v době sjednávání smlouvy číslo , hodnota, , ačkoliv tak mohla učinit bez větších obtíží (například z výpisu z osobního účtu žalovaného, který měl v době sjednávání smlouvy dle záznamu v zákaznické kartě veden), přestože se tyto na první pohled jeví nereálně nízké. Takto nedostatečně právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného navíc za situace, kdy sjednávání nového závazku v době, kdy ji žalovaný dosud nesplatil předchozí závazek, ji naopak mělo vést k důvodným pochybnostem o úvěruschopnosti žalovaného a k mnohem větší pečlivosti při plnění zákonného požadavku na zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti se pak fakticky projevilo obratem po poskytnutí úvěru, když žalovaný na poskytnutý úvěr nezaplatil vůbec ničeho a záhy po jeho poskytnutí začaly být vůči němu jiné dluhy vymáhány exekučně.

18. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála své zákonné povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr ve sjednané době, je spotřebitelská smlouva číslo , hodnota, s ohledem na shora uvedené neplatná, přičemž k této neplatnosti přihlédl soud z výše sepsaných důvodů bez návrhu. Pro neplatnost smlouvy je namístě uzavřít, že předmětnou částku vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovaný je povinen v souladu s ustanovením § 2991 OZ částku, o kterou se bezdůvodně obohatil, vrátit.

19. Pokud jde o přiměřenou dobu k vrácení této částky, soud neshledal žádné okolnosti, na jejichž podkladě by mohl dospět k závěru, že tak žalovaný nemohl učinit ve lhůtě, kterou mu určila žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 15. 2. 2024 (viz ustanovení § 1958 odst. 2 a § 1968 OZ), zaslanou na adresu jeho trvalého bydliště. S ohledem na lhůtu, kterou mu tímto žalobkyně stanovila, byl žalovaný povinen plnit nejpozději dne 1. 3. 2024. Žalovaný byl v řízení pasivní, žádné okolnosti ohledně nemožnosti zaplacení (vrácení) dlužné částky v takto určené lhůtě tedy neuplatňoval a z obsahu spisu ani nejsou patrné. Jelikož žalovaný žalobkyni částku 49.000,00 Kč ani zčásti neuhradil, počínaje následujícím dnem, tedy 2. 3. 2024, se s jejím zaplacením dostal do prodlení a je povinen žalobkyni vedle jistiny zaplatit v souladu s ustanovením § 1970 OZ též úrok z prodlení v zákonné výši).

20. Soud proto žalovanému uložil výrokem I. povinnost zaplatit žalobkyni částku 49.000,00 Kč a úrok z prodlení v zákonné sazbě za dobu od 2. 3. 2024 do zaplacení, a ve zbylém rozsahu žalobu výrokem II. zamítl, tj. co do částky 44.694,00 Kč, úroku a úroku z prodlení převyšujícího přiznaný úrok z prodlení.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.355,00 Kč, přičemž tato částka představuje 4,6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 52,3 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 47,7 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3.748,00 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT”), z tarifní hodnoty ve výši 93.694,00 Kč sestávající z částky 4.860,00 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 AT včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450,00 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21.240,00 Kč ve výši 4.460,40 Kč. Soud přitom jako úkon právní služby nezohlednil doplnění žaloby týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, ke kterému byla žalobkyně soudem vyzvána, neboť bylo povinností žalobkyně uvedené skutečnosti vylíčit již v samotné žalobě.

22. O lhůtách k plnění bylo soudem rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 OSŘ.