17 C 183/2024

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Mazurkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno Zástupce advokát se sídlem Jméno advokáta A/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno – Jméno advokáta B proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného 1 o zaplacení 18 442 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do částky 1.017,26 Kč s kapitalizovaným úrokem za dobu od 28. 10. 2012 do 12. 3. 2024 ve výši 6 482,74 Kč.

II. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 17 424,74 Kč s: a) kapitalizovaným úrokem za dobu od 28. 10. 2012 do 24. 2. 2026 ve výši 38 062,52 Kč, b) úrokem ve výši 21 % ročně z částky 17 424,74 Kč od 25. 2. 2026 do zaplacení, c) kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 24. 11. 2011 do 24. 2. 2026 ve výši 14 047,45 Kč, d) zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 17 424,74 Kč od 25. 2. 2026 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 31. 8. 2024 domáhala na žalovaném zaplacení částky 18.442,00 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba, IČO IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 4. 9. 2011 smlouvu o půjčce číslo hodnota (dále jen „smlouva číslo hodnota“), na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25.000,00 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného příslušenství v šedesáti pravidelných týdenních splátkách po 550,00 Kč splatných do 28. 10. 2012. Žalovaný na poskytnutý úvěr ke dni podání žaloby uhradil celkem 32.900,00 Kč (14.500,00 Kč do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek právní předchůdkyni žalobkyně a následně žalobkyni do podání žaloby 18.400,00 Kč). Ke dni podání žaloby požadovala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky ve výši 18.442,00 Kč s 21 % úrokem kapitalizovaným za období od 28. 10. 2012 do 12. 3. 2024 částkou 36.873,60 Kč, s úrokem ve výši 21 % ročně z částky 18.442,00 Kč od 13. 3. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % kapitalizovaným za období od 24. 11. 2011 do 12. 3. 2024 částkou 11.216,17 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 18.442,00 Kč od 13. 3. 2024 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy číslo hodnota právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí půjčky a nájemní/podnájemní smlouva.

2. Následně žalobkyně s ohledem na žalovaným průběžně prováděné platby brala žalobu několika podáními postupně částečně zpět, přičemž žalobu vzala zpět dne 28. 4. 2025 co do částky 2.500,00 Kč, dne 7. 7. 2025 co do částky 1.000,00 Kč, dne 8. 12. 2025 co do částky 2.500,00 Kč a dne 27. 2. 2026 co do částky 1.500,00 Kč. Tyto platby žalovaného, které byly provedeny po podání žaloby, započetla žalobkyně všechny na žalovaný kapitalizovaný úrok do 12. 3. 2024, vyjma částky 1.017,26 z poslední platby, kterou započetla na úhradu jistiny. Po provedených zpětvzetích požadovala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky ve výši 17.424,74 Kč s 21 % úrokem kapitalizovaným za období od 28. 10. 2012 do 24. 2. 2026 částkou 38.062,52 Kč, s úrokem ve výši 21 % ročně z částky 17.424,74 Kč od 25. 2. 2026 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % kapitalizovaným za období od 24. 11. 2011 do 24. 2. 2026 částkou 14.047,45 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 17.424,74 Kč od 25. 2. 2026 do zaplacení. Z jednotlivých podání žalobkyně tak vyplývá, že žalovaný z titulu smlouvy číslo hodnota uhradil právní předchůdkyni žalobkyně a žalobkyni dohromady celkem 40.400,00 Kč. Při jednání ve věci samé pak žalobkyně potvrdila, že by souhlasila s úhradou žalované částky s příslušenstvím ve splátkách po 2.500,00 Kč měsíčně.

3. S ohledem na uvedená částečná zpětvzetí žaloby, k nimž došlo před zahájením jednání ve věci samé, soud v souladu s ustanovením § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), výrokem I. řízení co do částky 1.017,26 Kč s kapitalizovaným úrokem za dobu od 28. 10. 2012 do 12. 3. 2024 ve výši 6.482,74 Kč zastavil.

4. Žalovaný v rámci odporu doručeného soudu dne 3. 10. 2024 a podání doručeného soudu dne 29. 1. 2026 sdělil, že nemá k dispozici podklady k žalované pohledávce, neví, z jakého titulu vznikla ani kdy se stala přesně splatnou. Nicméně zároveň požádal o možnost žalovanou pohledávku uhradit ve splátkách ve výši 200,00 Kč až 300,00 Kč měsíčně s odůvodněním, že je invalidní osobou na vozíku. Při jednání ve věci samé potvrdil, že sice nemá k žalované pohledávce žádné podklady, ale je si vědom toho, že si od právní předchůdkyně žalobkyně půjčil peníze. Už si však přesně nepamatuje, jakou částku. Nemá spočítáno, kolik žalobkyni včetně úroků dluží, ale nemá důvod jí nevěřit. Při uzavírání smlouvy ještě chodil do práce a pamatuje si, že při sjednávání smlouvy dokládal pouze výplatní pásku. Žádné další listiny od něho požadovány nebyly. Věřitelka se zajímala pouze o to, zda pracuje. V té době vydělával asi 17.000,00 Kč až 18.000,00 Kč čistého měsíčně. Zda měl už nějaké další dluhy, si nepamatuje. V roce 2012 nebo 2013 mu byl přiznán invalidní důchod kvůli úrazu, je od té doby na vozíku. Jeho příjem je tvořen invalidním důchodem ve výši 11.300,00 Kč měsíčně a příspěvkem na bydlení ve výši 5.272,00 Kč měsíčně. Příspěvek na péči ve výši 14.800,00 Kč je vyplácen pečovatelce, která mu pomáhá. Má více věřitelů, kterým dluží okolo 1.000.000,00 Kč, splácí však pouze závazek vůči žalobkyni, a to splátkami po 500,00 Kč měsíčně, jak se dohodl s právní předchůdkyní žalobkyně, respektive nyní i se žalobkyní. Ostatní závazky nesplácí, neboť věřitelé požadují vysoké splátky a neměl by na to. Dále žalovaný ke svým poměrům uvedl, že má stále jednu vyživovací povinnost ke zletilé dceři, které už ale bude 26 let, proto bude žádat o zrušení vyživovací povinnosti. Výživné platí po 700,00 Kč měsíčně, dluh by na něm neměl mít. Žalovaný by byl by schopen nadále platit splátky po 500,00 Kč měsíčně jako dosud.

5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil a jelikož si skutečnosti zjištěné z jednotlivých důkazů podstatné pro rozhodnutí ve věci navzájem neodporují, má zároveň za prokázaný tento skutkový stav:

6. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 25.000,00 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného označený ve smlouvě a žalovaný se zavázal tuto částku včetně sjednaného příslušenství splatit v šedesáti týdenních splátkách po 550,00 Kč na bankovní účet právní předchůdkyně žalobkyně, rovněž ve smlouvě uvedený (zjištěno ze smlouvy číslo hodnota). Žalovaný v průběhu řízení nijak nezpochybnil, že uvedenou částku obdržel a zároveň ji postupně splácel, soud proto nemá důvod tvrzení žalobkyně o vyplacení částky 25.000,00 Kč žalovanému nevěřit. Žalovaný z titulu smlouvy číslo hodnota uhradil právní předchůdkyni žalobkyně nepravidelnými splátkami v různé výši do 13. 6. 2016 pouze 14.500,00 Kč (zjištěno z tabulky umoření). Následně do 12. 3. 2024 uhradil žalovaný žalobkyni splátkami po 200,00 Kč měsíčně celkem 18.400,00 Kč (mezi stranami nesporné) a do 24. 2. 2026 zaplatil žalobkyni dalších celkem 7.500,00 Kč (mezi stranami nesporné). Od podpisu smlouvy číslo hodnota tak žalovaný zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně a žalobkyni dohromady celkem 40.400,00 Kč (zjištěno součtem shora uvedených plateb).

7. Pohledávky za žalovaným vzniklé na základě smlouvy číslo hodnota postoupila právní předchůdkyně žalobkyně včetně příslušenství na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 17. 6. 2016 a seznamu postoupených pohledávek, který je její přílohou), což bylo žalovanému oznámeno (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 6. 2016 a poštovního podacího archu ze dne 1. 7. 2016, respektive žalovaný potvrdil, že mu postoupení pohledávky bylo zároveň oznámeno telefonicky).

8. Pod pohrůžkou podání žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných částek do 13. 8. 2024 (zjištěno z výzvy ze dne 29. 7. 2024), která byla odeslána žalovanému dne 29. 7. 2024 (zjištěno z podacího archu).

9. Ze zbylých provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci samé.

10. Podle ustanovení § 52 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném ke dni (tvrzeného) uzavření předmětné smlouvy (dále jen „ObčZ“), jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

11. Podle ustanovení § 657 ObčZ smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 ObčZ lze při půjčce peněžité dohodnout úroky.

12. V souladu s ustanovením § 524 ObčZ může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

13. Zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění platném a účinném ke dni (tvrzeného) uzavření předmětné smlouvy (dále jen „ZSpÚv“), zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje některá práva a povinnosti související s odloženou platbou, půjčkou, úvěrem nebo jinou obdobnou finanční službou poskytovanou nebo přislíbenou spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem (dále jen „spotřebitelský úvěr“).

14. Podle ustanovení § 3 ZSpÚv se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, a věřitelem osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

15. Na základě ustanovení § 9 odst. 1 ZSpÚv je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

16. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1 ICm 1382/2017, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové čj. 53 ICm 3291/2018-22, rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 30/2015-39 či rozsudek Krajského soudu v Praze čj. 28 Co 279/2020167).

17. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, pak Nejvyšší soud ČR konstatoval, že věřitel nedostojí své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v tehdy platném a účinném znění, vyjde-li jen z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na čemž nic nemění ani fakt, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými ve smyslu tohoto zákonného ustanovení nejsou míněny informace získané jen od spotřebitele, což je možné dovodit již gramatickým a logickým výkladem tohoto zákonného ustanovení. Odborná péče předpokládá, že věřitel údaje, které mu dlužník uvedl, ověří, přičemž klíčová je také povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu (dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu) a průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Nejvyšší soud ČR, v odůvodnění téhož rozsudku, také připomněl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejenom spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.

18. V rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, Nejvyšší soud ČR dovodil, že i v režimu úpravy dané ustanovením § 9 odst. 1 ZSpÚv, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy, tedy neplatnosti od samého počátku, které se spotřebitel nemusí nijak dovolávat.

19. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, konstatoval, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná.

20. Soudní dvůr Evropské unie pak rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C–679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinny zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.

21. S ohledem na shora uvedená ustanovení zákona a citovaná rozhodnutí je dle názoru soudu nutno smlouvu o spotřebitelském úvěru, před jejímž uzavřením úvěrující řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka, považovat za neplatnou dle ustanovení § 39 odst. 1 ObčZ, jež stanoví, že neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací § 9 odst. 1 ZSpÚv, který s účinností od 25. 2. 2013 stanoví, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

22. Po právní stránce soud právní vztah vzniklý mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným hodnotí jako smlouvu o půjčce podle ustanovení § 657 ObčZ a příslušných ustanovení ZSpÚv v tehdy účinném znění (ve vztahu k § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně (věřitelka) přenechala žalovanému (dlužníkovi) věci určené podle druhu (peníze) a žalovaný se zavázal vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu s dohodnutým úrokem podle ustanovení § 658 odst. 1 ObčZ (úrok byl součástí sjednaného souhrnného poplatku). Žalovaný peníze obdržel na svůj bankovní účet a byl povinen je vrátit nejpozději do 28. 10. 2012, kdy nastala splatnost poslední splátky. Zároveň soud vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně (věřitelkou) a žalovaným (spotřebitelem, který při uzavření smlouvy nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání) posuzuje na základě ustanovení § 52 ObčZ podle příslušných ustanovení ZSpÚv jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně pohledávku nabyla postoupením podle ustanovení § 524 a následujících ustanovení ObčZ, proto se důvodně domáhá vrácení částky, jež byla žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně vyplacena.

23. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně splnila povinnosti vyplývající z ustanovení § 9 odst. 1 ZSpÚv a před sjednáním spotřebitelského úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného v postavení spotřebitele. Žalobkyně sice tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě informací od žalovaného o jeho rodinných, majetkových a pracovních a jiných poměrech, které ověřila z dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlédnutím do veřejných registrů, avšak z těchto dokumentů soudu jako důkaz svého tvrzení přes opakovanou výzvu a poučení o následcích jejímu nevyhovění nepředložila ani jeden, respektive nepředložila soudu ani tvrzenou zákaznickou kartu, do níž měla právní předchůdkyně žalobkyně zaznamenat informace získané od žalovaného. Není tak vůbec zřejmé, z jakých údajů právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela a už vůbec pan není možné posoudit, zda z těchto (ani netvrzených) údajů bylo dovodit schopnost žalovaného úvěr řádně splatit, tedy zda právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí.

24. Jelikož se žalobkyni v řízení nepodařilo prokázat, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru dostála své zákonné povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr ve sjednané době, je spotřebitelská smlouva číslo hodnota s ohledem na shora uvedené neplatná, přičemž k této neplatnosti přihlédl soud z výše sepsaných důvodů bez návrhu. Pro neplatnost smlouvy je namístě uzavřít, že předmětnou částku vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému bez právního důvodu, čímž by se žalovaný bezdůvodně obohatil, pokud by částku nevrátil. Žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně 25.000,00 Kč, avšak právní předchůdkyni a žalobkyni vrátil již celkem 40.400,00 Kč, tedy mnohem více, než sám bezdůvodně obdržel. Není tedy na místě přiznat žalobkyni nárok na plnění ani z důvodu možného bezdůvodného obohacení. Soud proto výrokem II. žalobu v části, v níž nebyla v průběhu řízení vzata zpět, v plném rozsahu zamítl.

25. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem III. podle ustanovení § 142 odst. 1 OSŘ tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný, která měl ve věci úspěch, jejich náhradu nepožadoval. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Okresnímu soudu v Děčíně; o včas podaném odvolání rozhodne Krajský soud v Ústí nad Labem.