17 C 191/2025

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Mazurkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno Zástupce advokátka se sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného doručovací adresa: Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno – Anonymizováno o zaplacení 16 859 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12 373 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 20. 4. 2025 do zaplacení, a to ve splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne běžného měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento výrok nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 4 486 Kč a co do zákonného úroku z prodlení převyšujícího úrok přiznaný výrokem

I.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 223,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném žalobou doručenou soudu dne 19. 8. 2025 zaplacení 16 859 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně právnická osoba, IČO IČO, se sídlem v adresa, datum/22 (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 17. 10. 2024 se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru Anonymizováno číslo hodnota (dále jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 14.000,00 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného příslušenství v pravidelných měsíčních splátkách, avšak neučinil tak. Žalobkyně zároveň uvedla, že před uzavřením smlouvy o úvěru její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného vyhodnocením tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích, lustrací žalovaného v CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně ovšem nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace žalovaného v uvedených databázích ani o tvrzených příjmech a výdajích žalovaného. Žalobkyně dále v doplnění žaloby doručeném soudu dne 9. 12. 2025 uvedla, že souhlasí se žalovaným navrhovanými splátkami ve výši 500,00 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek s tím, že první splátka by měla být uhrazena nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, v něm nabude právní moci rozhodnutí soudu v této věci.

2. Žalovaný ve vyjádření doručeném soudu dne 23. 10. 2025, upřesněním při jednání ve věci samé dne 12. 5. 2026, namítal, že před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně zkoumala jeho úvěruschopnost. V době sjednávání úvěru pobíral pouze invalidní důchod z psychiatrické diagnózy ve výši 9.000,00 Kč měsíčně a půjčku si zkoušel vzít, protože propadl závislosti na hazardních hrách a chtěl si zlepšit finanční situaci. Nepředpokládal, že mu bude poskytnuta. Smlouvu o úvěru uzavíral přes internet. Už si přesně nepamatuje, jaké listiny při uzavření smlouvy dokládal, ale běžně při uzavírání těchto smluv dokládá pouze občanský průkaz a pak si poskytovatelé úvěru ověřují jeho identitu pomocí korunové platby nebo přes bankovní identitu. Nepamatuje si, že by při uzavírání smlouvy o úvěru dokládal nějaké výpisy z účtu, doklad o výši důchodu ale neposílal určitě. Dále žalovaný uvedl, že jeho duševní onemocnění se projevuje zkratkovitým jednáním a že dochází k psychiatrovi zároveň i kvůli závislosti na hazardních hrách, byl již i hospitalizován na psychiatrickém oddělení. Naposledy byl z psychiatrické hospitalizace propuštěn letos v březnu, nyní čeká na termín u adiktologa. Snaží se však své závazky vůči věřitelům, kterých má více, aktivně řešit. Na žalovanou pohledávku zaplatil dosud celkem 1.627,00 Kč. Po zohlednění uvedené platby uznává svůj závazek vůči žalobkyni pouze ve výši 12.373,00 Kč a žádá, aby mu soud dluh umožnil uhradit ve splátkách po 500,00 Kč měsíčně. Nadále je jeho jediným příjmem invalidní důchod ve výši 9.000,00 Kč měsíčně, z něhož splácí další závazky ve výši cca 7.000,00 Kč měsíčně. Živí ho rodiče.

3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil a jelikož si skutečnosti zjištěné z jednotlivých důkazů podstatné pro rozhodnutí ve věci navzájem neodporují, má zároveň za prokázaný tento skutkový stav:

4. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 17. 10. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru Anonymizováno číslo hodnota na dobu neurčitou, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně umožnila žalovanému opakovaně čerpat peněžní prostředky až do výše 14.000,00 Kč na žalovaným sdělený bankovní účet číslo č. účtu. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky včetně sjednaného příslušenství splácet v měsíčních splátkách v počáteční výši 1.621,00 Kč, která se však každý měsíc měnila podle pravidel uvedených ve smlouvě o úvěru, splatných vždy k poslednímu dni v každém jednotlivém období třiceti dnů opakujícím se po sobě po dobu trvání úvěru, a to počínaje dnem uskutečnění prvního čerpání úvěru do jeho úplného splacení. Datum prvního čerpání bylo dohodnuto na 17. 10. 2024, roční úroková sazba byla stanovena ve výši 80 % s tím, že úrok je počítán denně ze skutečně vyčerpané a nesplacené jistiny (zjištěno ze smlouvy o úvěru).

5. Částku 14.000,00 Kč odeslala žalobkyně dne 17. 10. 2024 převodem na shora uvedený bankovní účet (zjištěno z výpisu z běžného účtu žalobkyně vedeného u právnická osoba.), přičemž majitelem tohoto účtu byl v té době žalovaný a částka ve výši 14.000,00 Kč byla na něj v říjnu 2024 připsána (zjištěno ze sdělení Anonymizováno, a. s.).

6. Na poskytnutý úvěr uhradil žalovaný pouze 1.627,00 Kč (zjištěno z potvrzení o finančních transakcích ke smlouvě o úvěru a zároveň mezi stranami nesporné).

7. Pohledávky za žalovaným vzniklé na základě smlouvy o úvěru postoupila právní předchůdkyně žalobkyně včetně příslušenství na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 12. 12. 2024, včetně jejího dodatku z téhož dne, a seznamu postoupených pohledávek, který je její přílohou), což bylo žalovanému oznámeno (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 4. 2025).

8. Pod pohrůžkou podání žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných částek do 19. 4. 2025 (zjištěno z výzvy ze dne 16. 4. 2025), která byla odeslána žalovanému dne 16. 4. 2025 (zjištěno z podacího lístku).

9. Žalovaný byl s účinností od 22. 12. 2022 uznán invalidním v prvním stupni na základě psychiatrické diagnózy s mírou poklesu pracovní schopnosti o 35 % s tím, že s ohledem na charakter jeho onemocnění není předklad zlepšení jeho zdravotního stavu (zjištěno z posudku o invaliditě žalovaného ze dne 11. 4. 2023). U zdejšího soudu je od roku 2025 vedeno dosud neskončení řízení o omezení svéprávnosti žalovaného – soudu zatím nebyl dodán zadaný znalecký posudek (zjištěno lustrací informačního systému Okresního soudu v adresa).

10. Ze zbylých provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci samé.

11. Na základě ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen „OZ“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Podle ustanovení § 419 OZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen „ZSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Na základě ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (za který je dle shora uvedeného ustanovení § 2 odst. 1 ZSÚ třeba považovat i peněžitou zápůjčku) nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož zákonného ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1 ICm 1382/2017, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové čj. 53 ICm 3291/2018-22, rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 30/2015-39 či rozsudek Krajského soudu v Praze čj. 28 Co 279/2020-167).

15. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C–679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinny zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka. S ohledem na citovaná rozhodnutí je dle názoru soudu nutno smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením úvěrující řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka, považovat za neplatnou nejen dle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ, ale i dle ustanovení § 580 odst. 1 OZ. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ, kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.

16. Po právní stránce soud vztah vzniklý mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně posuzoval dle ustanovení § 2395 OZ ve spojení s ustanovením § 419 OZ (žalovaný neuzavřel smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti) podle příslušných ustanovení ZSÚ upravujících smlouvu o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky, které však žalovaný nevrátil. Žalobkyně pohledávku nabyla postoupením podle ustanovení § 1879 a následujících ustanovení OZ, proto se důvodně domáhá vrácení částky, jež byla žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně vyplacena.

17. Žalobkyně sice v žalobě tvrdila, že její právní předchůdkyně učinila zadost povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ a před sjednáním spotřebitelského úvěru řádně posoudila úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), avšak tato tvrzení byla velmi obecného charakteru (kromě lustrací ve veřejně dostupných databázích nebyly označeny žádné konkrétní poklady, z nichž bylo při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházeno). Svá tvrzení žalobkyně v tomto směru nedoplnila ani k výzvě soudu zaslané jí před jednáním ve věci samé. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála své zákonné povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr ve sjednané době, je řešená smlouva o úvěru s ohledem na shora uvedené neplatná, přičemž k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu. Zároveň má soud ohledem na prokázané dlouhodobé zdravotní potíže žalovaného a probíhající řízení o jeho svéprávnosti pochybnosti o tom, zda žalovaný vůbec mohl platně uzavřít jakoukoliv úvěrovou smlouvu – tímto se ovšem soud s ohledem na neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti z důvodu hospodárnosti řízení v rámci dokazování blíže nezabýval. Pro neplatnost smlouvy je namístě uzavřít, že předmětnou částku vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil o částku, kterou ji dosud nevrátil. Žalovaný je proto povinen v souladu s ustanovením § 2991 OZ částku, o kterou se bezdůvodně obohatil, vrátit ve lhůtě kterou mu žalobkyně stanovila předžalobní výzvou ze dne 16. 4. 2025, tedy nejpozději dne 19. 4. 2025. Žalovaný netvrdil žádné skutečnosti, které by mu od tohoto data bránily závazek vůči žalobkyni alespoň zčásti splácet. Jelikož žalovaný žalobkyni částku 12.373,00 Kč ani zčásti neuhradil, počínaje následujícím dnem, tedy 20. 4. 2025, se s jejím zaplacením dostal do prodlení a je povinen žalobkyni vedle jistiny zaplatit v souladu s ustanovením § 1970 OZ též úrok z prodlení v zákonné výši.

18. Soud proto žalovanému uložil výrokem I. povinnost zaplatit žalobkyni částku 12.373,00 Kč (14.000,00 Kč – 1.627,00 Kč) a úrok z prodlení v zákonné sazbě za dobu od 20. 4. 2025 do zaplacení, a ve zbylém rozsahu žalobu výrokem II. zamítl, tj. co do částky 4.486,00 Kč a úroku z prodlení převyšujícího přiznaný úrok z prodlení. S ohledem na výši dlužné částky a poměry žalovaného, rozhodl soud podle ustanovení § 160 odst. 1 za středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), v souladu se shodným stanoviskem účastníků o povinnosti žalovaného splnit dluh v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 500,00 Kč pod ztrátou jejich výhody, pokud nebudou placeny řádně a včas. Soud má za to, že takto vysoké splátky jsou v souladu s oprávněnými ekonomickými zájmy žalobkyně a ke splacení tak dojde v přiměřené době.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 OSŘ tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.223,30 Kč, přičemž tato částka představuje 46,78 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 73,39 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 26,61 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800,00 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT”), z tarifní hodnoty ve výši 16.859,00 Kč sestávající z částky 400,00 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100,00 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.500,00 Kč ve výši 315,00 Kč. O lhůtě k plnění bylo soudem s ohledem na výši přiznaných nákladů řízení rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 před středníkem OSŘ. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Okresnímu soudu v Děčíně; o včas podaném odvolání rozhodne Krajský soud v Ústí nad Labem. Nesplní-li žalovaný v uvedených lhůtách povinnosti uložené mu tímto rozsudkem, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu či nařízení exekuce.