17 C 224/2024

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Mazurkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno Zástupce advokát se sídlem Jméno advokáta A / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno – Jméno advokáta B proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení 99 360,92 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku:a) 37 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 14. 8. 2024 do zaplacenímb) 17 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 14. 8. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba na zaplacení:a) částky ve výši 39 314,30 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 747,29 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 172,27 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 37 800 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, úrokem ve výši 24,81 % ročně z částky 37 800 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení,b) částky ve výši 4 846,62 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 072,81 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 447,50 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 600 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, úrokem ve výši 19,48 % ročně z částky 17 600 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení,se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení v částce 3 362,47 Kč.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou doručenou soudu dne 3. 9. 2024 zaplacení 99.360,92 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dvě smlouvy o úvěru a následně smlouvou o postoupení pohledávek postoupila pohledávky vzniklé z těchto smluv, které jsou předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, (dále jen „smlouva číslo , hodnota, “) uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 15. 3. 2022 (žalovaný nárok 1) byly právní předchůdkyní žalobkyně žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 38.000,00 Kč a žalovaná se zavázala vrátit je včetně sjednaného příslušenství ve dvaceti čtyřech pravidelných měsíčních splátkách po 3.365,00 Kč splatných do 15. 3. 2024. Žalovaná však na poskytnutý úvěr uhradila pouze 200,00 Kč, proto žalobkyně požaduje na žalované uhradit z titulu smlouvy číslo , hodnota, částku v celkové výši 77.114,30 Kč s příslušenstvím. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, (dále jen „smlouva číslo , hodnota, “) uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 18. 2. 2022 (žalovaný nárok 2) byly právní předchůdkyní žalobkyně žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20.000,00 Kč a žalovaná se zavázala vrátit je včetně sjednaného příslušenství v jedenácti pravidelných měsíčních splátkách po 2.364,00 Kč splatných do 18. 1. 2023. Žalovaná však na poskytnutý úvěr uhradila pouze 2.600,00 Kč, žalobkyně proto požaduje na žalované uhradit z titulu smlouvy číslo , hodnota, částku v celkové výši 22.246,62 Kč s příslušenstvím.

2. Žalobkyně dále v doplnění žaloby doručeném soudu dne 7. 10. 2025 uvedla, že před uzavřením obou smluv právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že žalovaná byla dotazován na své poměry, které byly zaneseny do zákaznické karty a ověřeny podle dokladů vyžádaných od žalované, označených v zákaznické kartě. Mimo jiné vycházela z toho, že žalovaná pracovala na hlavní pracovní poměr jako operátorka v , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ., její měsíční příjem činí 34.735,00 Kč respektive 32.209,00 Kč a neměla vyživovací povinnost k žádné další osobě. Uvedené skutečnosti právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy, výplatních pásek a výpisů z bankovního účtu žalované. Současně si z insolvenčního rejstříku ověřila, že proti žalované není vedeno insolvenční řízení. Kopie dokladů žalované označených v zákaznické kartě nemá právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici, neboť tyto žadatelé o půjčku, respektive zápůjčku, překládají zástupci věřitele pouze při sjednávání a uzavírání smlouvy.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, bylo proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil a jelikož si skutečnosti zjištěné z jednotlivých důkazů podstatné pro rozhodnutí ve věci navzájem neodporují, má zároveň za prokázaný tento skutkový stav:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 38.000,00 Kč a žalovaná se zavázala tento včetně sjednaného příslušenství tvořeného úroky, částkou za zpracování úvěru a částku za službu komfortního a flexibilního splácení (dále jen „poplatek“) v celkové výši 42.747,00 Kč splácet ve dvaceti čtyřech měsíčních splátkách po 3.365,00 Kč (zjištěno ze smlouvy číslo , hodnota, ). Žalovaná čerpala úvěr ve výši 38.000,00 Kč dne 15. 3. 2022, avšak na poskytnutý úvěr uhradila pouze 200,00 Kč, a to dne 22. 4. 2022 (zjištěno z tabulky umoření). Při poskytování úvěru na základě smlouvy číslo , hodnota, právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaná je svobodná bez partnera nebo partnerky, nemá žádnou vyživovací povinnost, žije s rodiči, má zřízen bankovní účet na své jméno, pracuje na plný úvazek na pozici operátorka s čistým měsíčním příjmem ve výši 17.735,00 Kč a další příjem domácnosti činí 17.000,00 Kč měsíčně, tedy celkem 34.735,00 Kč. Na straně výdajové pak právní předchůdkyně žalobkyně zohlednila měsíční výdaje žalované ve výši , právnická osoba, ,00 Kč, splátky hrazené žalovanou jiným věřitelům po 6.000,00 Kč měsíčně a splátky hrazené právní předchůdkyni žalobkyně po 2.364,00 Kč měsíčně. Příjem žalované právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy, výplatní pásky za měsíc 2/2022 a výpisu z bankovního účtu za měsíc 1/2022, ostatní žalovanou tvrzené skutečnosti neověřovala (zjištěno ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 15. 3. 2022).

6. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 20.000,00 Kč a žalovaná se zavázala tento včetně sjednaného poplatku ve výši 4.580,00 Kč a pojištění ve výši 1.419,00 Kč splácet v jedenácti měsíčních splátkách po 2.364,00 Kč (zjištěno ze smlouvy číslo , hodnota, ). Žalovaná čerpala úvěr ve výši 20.000,00 Kč dne 18. 2. 2022, avšak na poskytnutý úvěr uhradila pouze dvě splátky v celkové výši 2.600,00 Kč, a to 14. 3. 2022 částku 2.400,00 Kč a 22. 4. 2022 částku 200,00 Kč (zjištěno z tabulky umoření). Při poskytování úvěru na základě smlouvy číslo , hodnota, právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaná je svobodná bez partnera nebo partnerky, nemá žádnou vyživovací povinnost, žije s rodiči v nájemním bydlení, má zřízen bankovní účet na své jméno, pracuje na plný úvazek na pozici operátorka s čistým měsíčním příjmem ve výši 19.209,00 Kč a další příjem domácnosti činí 13.000,00 Kč měsíčně, tedy celkem 32.209,00 Kč. Na straně výdajové pak právní předchůdkyně žalobkyně zohlednila měsíční výdaje žalované ve výši 1.500,00 Kč a splátky hrazené žalovanou jiným věřitelům po 6.000,00 Kč měsíčně. Příjem žalované právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy a z výplatních pásek za měsíce 12/2021 a 1/2022, ostatní žalovanou tvrzené skutečnosti neověřovala (zjištěno ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 18. 2. 2022).

7. Pohledávky za žalovanou vzniklé na základě smluv číslo , hodnota, a číslo , hodnota, postoupila právní předchůdkyně žalobkyně včetně příslušenství na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 4. 2024, včetně seznamu postoupených pohledávek, který je její přílohou), což bylo žalované oznámeno (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 4. 2024).

8. Pod pohrůžkou podání žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužných částek do 13. 8. 2024 (zjištěno z výzvy ze dne 29. 7. 2024), která byla odeslána žalované dne 29. 7. 2024 (zjištěno z podacího archu).

9. Žalovaná je svobodná a má jedno dítě, narozené v roce 2025, trvalé bydliště měla vždy evidováno v , adresa, (zjištěno lustrací v informačním systému základních registrů). Nemá postavení dlužnice v insolvenčním řízení (zjištěno lustrací insolvenčního rejstříku). V letech 2024 a 2025 byla proti žalované zahájena u Okresního soudu v , adresa, celkem čtyři exekuční řízení, předtím žádné (zjištěno lustrací informačního systému zdejšího soudu).

10. Ze zbylých provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci samé.

11. Na základě ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření obou řešených smluv (dále jen „OZ“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Podle ustanovení § 419 OZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy číslo , hodnota, (dále jen „ZSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Na základě ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (za který je dle shora uvedeného ustanovení § 2 odst. 1 ZSÚ třeba považovat i peněžitou zápůjčku) nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož zákonného ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. , incidenční spisová značka, , rozsudek Krajského soudu v , adresa, čj. , incidenční spisová značka, , rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. , spisová značka, či rozsudek Krajského soudu v Praze čj. , spisová značka, ).

15. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C–679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinny zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka. S ohledem na citovaná rozhodnutí je dle názoru soudu nutno smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením úvěrující řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka, považovat za neplatnou nejen dle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ, ale i dle ustanovení § 580 odst. 1 OZ. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ, kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.

16. Po právní stránce soud oba vztahy vzniklé mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně posoudil dle ustanovení § 2395 OZ ve spojení s ustanovením § 419 OZ (žalovaná neuzavřela smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti) podle příslušných ustanovení ZSÚ jako smlouvy o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované ve dvou případech následujících velmi krátce po sobě peněžní prostředky, které však žalovaná nevrátila. Žalobkyně obě pohledávky nabyla postoupením podle ustanovení § 1879 a následujících ustanovení OZ, proto by se důvodně domáhala vrácení částek, jež byly žalované právní předchůdkyní žalobkyně vyplaceny, i s příslušenstvím, pokud by právní předchůdkyně žalobkyně postupovala v souladu se ZSÚ při posuzování úvěruschopnosti žalované – viz dále.

17. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně splnila povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ a před sjednáním spotřebitelského úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované v postavení spotřebitelky. Žalobkyně sice tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalované na základě informací od žalované o její rodinných, majetkových a pracovních a jiných poměrech, které ověřila z dokumentů vyžádaných od žalované, případně nahlédnutím do veřejných registrů, avšak z těchto dokumentů soudu jako důkaz svého tvrzení přes opakovanou výzvu a poučení o následcích jejímu nevyhovění nepředložila ani jeden, respektive nepředložila ani pracovní smlouvu, výplatní pásky a výpis z účtu žalované, ze kterých jediných dle zákaznické karty ověřovala poměry žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně zcela otevřeně rezignovala na bližší zkoumání toho, co znamenají další příjmy domácnosti, když nikterak nezjišťovala, kdo dosahuje takových příjmů. Už vůbec pak výši těchto příjmů neověřovala a nezjišťovala ani, jaké jsou výdaje osob s těmito příjmy. Bez tohoto zhodnocení nebyla právní předchůdkyně žalobkyně schopna kvalifikovaně posoudit, zda tyto příjmy lze zahrnout v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně neověřovala ani výši pravidelných výdajů žalované v době sjednávání obou smluv, ačkoliv tak mohla učinit bez větších obtíží (například z výpisu z bankovního účtu žalované, který měla v době sjednávání smluv dle záznamu v zákaznické kartě veden a zároveň ho měla při sjednávání druhé smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně předložit), přestože se tyto na první pohled jeví nereálně nízké. Takto nedostatečně právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované při uzavírání druhé smlouvy o úvěru navíc za situace, kdy sjednávání nového závazku probíhající v době, kdy ji žalovaná dosud nesplatila předchozí závazek, ji naopak mělo vést k důvodným pochybnostem o úvěruschopnosti žalované a k mnohem větší pečlivosti při plnění zákonného požadavku na zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele. K úvaze o možných problémech žalované se splácením závazků a nutnosti pečlivého zkoumání úvěruschopnosti žalované ostatně měla právní předchůdkyně žalobkyně přistoupit i s ohledem na další úvěry již splácené žalovanou. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti se pak fakticky projevilo obratem po poskytnutí obou úvěrů, když žalovaná na v pořadí první poskytnutý úvěr zaplatila pouze dvě neúplné splátky v celkové výši 2.600,00 Kč a na druhý ani ne za měsíc poskytnutý úvěr pouze jednu neúplnou splátku ve výši 200,00 Kč.

18. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru ani v jednom ze dvou posuzovaných případů nedostála své zákonné povinnosti náležitě zjistit schopnost žalované splatit úvěr ve sjednané době, jsou obě výše uvedené spotřebitelské smlouvy s ohledem na shora popsané neplatné, přičemž k této neplatnosti přihlédl soud z výše konstatovaných důvodů bez návrhu. Pro neplatnost smluv je namístě uzavřít, že předmětné částky vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalované bez právního důvodu, čímž se žalovaná bezdůvodně obohatila. Žalovaná je povinna v souladu s ustanovením § 2991 OZ částky, o které se bezdůvodně obohatila, vrátit.

19. Pokud jde o přiměřenou dobu k vrácení těchto částek, soud neshledal žádné okolnosti, na jejichž podkladě by mohl dospět k závěru, že tak žalovaná nemohla učinit ve lhůtě, kterou jí určila žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 29. 7. 2024 (viz ustanovení § 1958 odst. 2 a § 1968 OZ), zaslanou na adresu místa výběru sjednaného v obou smlouvách. S ohledem na lhůtu, kterou jí tímto žalobkyně stanovila, byla žalovaná povinna plnit nejpozději dne 13. 8. 2024. Žalovaná byla v řízení pasivní, žádné okolnosti ohledně nemožnosti zaplacení (vrácení) dlužné částky v takto určené lhůtě tedy neuplatňovala a z obsahu spisu ani nejsou patrné. Jelikož žalovaná žalobkyni částky 37.800,00 Kč (38.000,00 Kč – 200,00 Kč) a 17.400,00 Kč (20.000,00 Kč – 2.600,00 Kč) ani zčásti neuhradila, počínaje následujícím dnem, tedy 14. 8. 2024, se s jejich zaplacením dostala do prodlení a je povinna žalobkyni vedle jistiny zaplatit v souladu s ustanovením § 1970 OZ též úrok z prodlení z obou částek v zákonné výši.

20. Soud proto žalované uložil výrokem I. povinnost zaplatit žalobkyni pouze bezdůvodné obohacení – částky 37.800,00 Kč a 17.400,00 Kč, obě s úrokem z prodlení v zákonné sazbě za dobu od 14. 8. 2024 do zaplacení, a ve zbylém rozsahu žalobu výrokem II. zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 OSŘ tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení pouze částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3.362,47 Kč, přičemž tato částka představuje 11,1 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 55,55 % a úspěchu žalované v rozsahu 44,45 %). Celková výše nákladů je tvořena součtem zaplaceného soudního poplatku v částce 3.975,00 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném ke dni provedení jednotlivých úkonů právní služby (dále jen „AT”), z tarifní hodnoty ve výši 99.360,92 Kč sestávající z částky 3 x 5.100,00 Kč za tři úkony právní služby učiněné do podání žaloby dne 3. 9. 2024 (převzetí a přípravu zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a podání žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300,00 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. b) AT, a z částky 5.100,00 Kč za jeden úkon právní služby učiněný po podání žaloby (účast na jednání soudu ze dne 9. 12. 2025), včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450,00 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. b) AT, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21.750,00 Kč ve výši 4.567,50 Kč.

22. O lhůtách k plnění bylo soudem rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 OSŘ.