17 C 233/2024

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl soudkyní Mgr. Radkou Mazurkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 45 892,72 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 27 824,00 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 13. 6. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba na zaplacení 18 068,72 Kč se:a) zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 147,12 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,b) úrokem ve výši 29,49 % ročně z částky 29 914,17 Kč od 18. 9. 2023 do zaplaceníse zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení v částce 1 725,44 Kč.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou doručenou soudu dne 25. 6. 2024 zaplacení částky 45.892,72 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 24. 4. 2023 uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, (dále jen „smlouva úvěru“), na jejímž základě poskytla žalovanému bezhotovostním převodem úvěr ve výši 30.000,00 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného příslušenství ve čtyřiceti osmi pravidelných měsíčních splátkách po 2.176,00 Kč. Jelikož žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil pouze první splátku ve výši 2.176,00 Kč, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr dne 17. 9. 2023 zesplatnila. Žalobkyně dále v doplnění žaloby doručeném soudu dne 12. 2. 2026 uvedla, že před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného z jím předložených výpisů z účtu za období od prosince 2022 do února 2023, z nichž zjistila, že žalovaný měl poskytnut k bankovnímu účtu kontokorent, který průběžně čerpal a splácel a jehož splatnost byla až v listopadu 2023, tedy před poskytnutím úvěru od právní předchůdkyně žalobkyně nebyl v prodlení s jeho splácením. Z informací a dokladů od žalovaného dále právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že průměrný měsíční příjem ze zaměstnání žalovaného u , právnická osoba, činil 40.445,00 Kč. Zároveň z tohoto výpisu právní předchůdkyně žalobkyně měla dovodit, že u uvedené zaměstnavatelky je žalovaný zaměstnán na dobu neurčitou. U nákladů žalovaného pak právní předchůdkyně žalobkyně kalkulovala pouze se životním minimem v tehdy aktuální výši 4.860,00 Kč měsíčně. Současně informace získané od žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z veřejně dostupných registrů, zejména SOLUS, NRKI a ISIR, z nichž vyplynulo, že proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení a není v úvěrových registrech veden jako dlužník se špatnou platební morálkou. Závěrem žalobkyně poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, z něhož vyplývá, že pokud spotřebitel v době uzavření smlouvy úvěruschopný byl, smlouva o spotřebitelském úvěru není neplatná, třebaže by poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele řádně neposoudil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil a jelikož si skutečnosti zjištěné z jednotlivých důkazů podstatné pro rozhodnutí ve věci navzájem neodporují, má zároveň za prokázaný tento skutkový stav:

4. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 30.000,00 Kč a žalovaný se zavázal tento včetně sjednaného příslušenství splácet ve čtyřiceti osmi měsíčních splátkách po 2.176,00 Kč, když zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 83,61 % p. a.; ve smlouvě uvedl žalovaný doručovací adresu , adresa, (zjištěno ze smlouvy úvěru). První splátka měla být uhrazena dne 12. 6. 2023 a poslední dne 12. 5. 2027 (zjištěno ze splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru, který je součástí oznámení o schválení úvěru žalovanému ze dne 24. 4. 2023). Žalovaný čerpal úvěr ve výši 30.000,00 Kč dne 24. 4. 2023 (zjištěno z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 24. 4. 2023), avšak na poskytnutý úvěr uhradil pouze 2.176,00 Kč dne 12. 6. 2023 (zjištěno z tabulky umoření).

5. Při poskytování úvěru právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z předložených výpisů z účtu žalovaného, z nichž vyčetla pouze to, že žalovaný má zřízený bankovní účet na své jméno, pobírá mzdu v průměrné výši 40.445,00 Kč čistého měsíčně a není v prodlení se splácením kontokorentu (zjištěno z tvrzení žalobkyně ve spojení s výpisy z účtu žalovaného vedeného u , právnická osoba, ., za období od prosince 2022 do února 2023). V prosinci 2022 na uvedený účet žalovaného přišlo celkem 119.358,72 Kč (kromě mzdy ve výši 39.436,00 Kč od , právnická osoba, , zejména také 30.083,00 Kč od Dopravní společnosti, 8.000,00 Kč od , právnická osoba, ., 1.777,02 od , právnická osoba, ., 2.574,00 Kč od , Anonymizováno, , Anonymizováno, a dalších cca 32.000,00 Kč z jiného účtu žalovaného) a odešlo z něho 119.540,87 Kč (mimo jiné stálé platby ve výši okolo 19.500,00 Kč, cca třicet plateb do 1.500,00 Kč ve prospěch , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, a cca 1.200,00 Kč debetní úrok), v lednu 2023 tam přišly platby v celkové výši 84.274,30 Kč (kromě mzdy ve výši 39.436,00 Kč, zejména také 36.000,00 Kč od , právnická osoba, a 488,30 Kč od , právnická osoba, .) a odešlo z něho 83.686,89 Kč (mimo jiné stálé platby ve výši okolo 21.500,00 Kč, cca třicet drobných plateb do 300,00 Kč ve prospěch , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , cca 10.000,00 Kč inkas úvěrů a cca 1.400,00 Kč debetní úrok), v únoru 2023 pak dosáhl celkový příjem na tomto účtu žalovaného 62.868,40 Kč (kromě mzdy ve výši 42.332,00 Kč sem bylo připsáno zejména 19.262,40 Kč z jiného účtu žalovaného) při celkových výdajích ve výši 65.484,47 Kč (odešly mimo jiné stálé platby ve výši okolo 21.500,00 Kč, cca deset plateb po 200,00 Kč ve prospěch , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , 2.377,96 Kč platba , Anonymizováno, půjčky, 1.500,00 Kč pravidelné inkaso úvěru a cca 1.200,00 Kč debetní úrok), přičemž účet žalovaného byl po celou uvedenou dobu v debetu ve výši od cca 93.000,00 Kč v prosinci 2022 do cca 96.000,00 v únoru 2023 při sjednané výši kontokorentu 100.000,00 Kč, splatném dne 1. 11. 2023 (zjištěno z výpisů z účtu žalovaného vedeného u , právnická osoba, ., za období od prosince 2022 do února 2023).

6. Ke dni 24. 4. 2023 procházel žalovaný nebankovním registrem klientských informací jako osoba ve druhé kategorii – tedy ve střední kategorii s menším rizikem (zjištěno z výpisu z nebankovního registru klientských informací).

7. Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného z důvodu prodlení s úhradou splátky o délce šedesáti pěti dnů, kterým došlo k automatického zesplatnění celého úvěru, k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru a příslušenství ve výši 37.545,00 Kč (zjištěno z výzvy k okamžité úhradě ze dne 17. 9. 2023).

8. Pohledávky za žalovaným vzniklé na základě smlouvy o úvěru postoupila právní předchůdkyně žalobkyně včetně příslušenství na žalobkyni (zjištěno z rámcové smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 6. 2023 ve spojení se společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 3. 4. 2024 a seznamu postoupených pohledávek, který je jeho přílohou), což bylo žalovanému oznámeno (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 4. 2024).

9. Pod pohrůžkou podání žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných částek do 12. 6. 2024, přičemž výzvu mu zaslala na shora uvedenou doručovací adresu (zjištěno z výzvy ze dne 28. 5. 2024), která byla odeslána žalovanému dne 29. 5. 2024 (zjištěno z podacího archu).

10. Žalovaný nemá postavení dlužníka v insolvenčním řízení (zjištěno lustrací insolvenčního rejstříku). Aktuálně jsou vůči žalovanému vedeny dvě exekuce zahájené v roce 2024 a 2025 (zjištěno lustrací žalovaného v centrální evidenci exekucí).

11. Ze zbylých provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci samé.

12. Na základě ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy číslo , hodnota, (dále jen „OZ“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle ustanovení § 419 OZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

14. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy číslo , hodnota, (dále jen „ZSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Na základě ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (za který je dle shora uvedeného ustanovení § 2 odst. 1 ZSÚ třeba považovat i peněžitou zápůjčku) nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož zákonného ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1 ICm 1382/2017, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové čj. 53 ICm 3291/2018-22, rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 30/2015-39 či rozsudek Krajského soudu v Praze čj. 28 Co 279/2020-167).

16. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C–679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinny zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka. S ohledem na citovaná rozhodnutí je dle názoru soudu nutno smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením úvěrující řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka, považovat za neplatnou nejen dle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ, ale i dle ustanovení § 580 odst. 1 OZ. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ, kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.

17. Po právní stránce soud vztah vzniklý mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně posoudil dle ustanovení § 2395 OZ ve spojení s ustanovením § 419 OZ (žalovaný neuzavřel smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti) podle příslušných ustanovení ZSÚ jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky, které však žalovaný nevrátil. Žalobkyně pohledávku nabyla postoupením podle ustanovení § 1879 a následujících ustanovení OZ, proto se důvodně domáhá vrácení částky, jež byla žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně vyplacena.

18. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně splnila povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ a před sjednáním spotřebitelského úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného v postavení spotřebitele. Žalobkyně sice tvrdila, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím jím předložených výpisů z účtu a dále že prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet také nahlédnutím do veřejných registrů, avšak srovnáním jejich tvrzení s předloženími výpisy z účtu žalovaného má soud za to, že tuto svou zákonnou povinnost nesplnila řádně. Právní předchůdkyně žalobkyně fakticky řešila pouze to, že žalovaný měl v uvedených třech měsících pravidelný příjem ze zaměstnání ve výši cca 40.000,00 Kč měsíčně a že nebyl v prodlení se splácením kontokorentu, avšak zcela opomenula další skutečnosti vyplývající z předložených výpisů z účtů, které měla s ohledem na jejich relevantnost ve vztahu ke schopnosti žalovaného splácet závazky prověřit. Právní předchůdkyně žalobkyně zjevně nijak nezohlednila zejména to, že žalovaný fakticky kontokorent nesplácel, když splácel pouze úroky a kontokorent udržoval v podstatě v maximální možné výši, že žalovaný si krátce před sjednáním úvěru s právní předchůdkyni žalobkyně sjednal i jiný úvěr, že splácí více předchozích závazků u několika věřitelů (tedy nemá sjednán pouze kontokorent), že jeho skutečné pravidelné měsíční výdaje (bez takových výdajů jako jsou výdaje na jídlo, oblečení apod.) nejsou ve výši životního minima (se kterým při poskytnutí úvěru kalkulovala), ale ve výši více než čtyřnásobné a že jeho každoměsíční příjmy a výdaje neodpovídají výši jeho měsíčního příjmu (výrazně ji překračují). Jako velmi varovný signál o zřejmé neschopnosti žalovaného splatit požadovaný úvěr pak měla právní předchůdkyně žalobkyně před sjednáním smlouvy o úvěru zohlednit i četné platby žalovaného ve prospěch , jméno FO, , které indikují to, že žalovaný mohl být v době sjednávání úvěru závislý na hraní hazardních her. Pokud by právní předchůdkyně žalobkyně zohlednila skutečně všechny údaje zjistitelné z jí dostupných výpisů z účtu žalovaného, musela by před uzavřením smlouvy o úvěru stejně jako soud dospět k jednoznačnému závěru, že žalovaný, který sice ještě neprocházel příslušnými veřejnými registry, se již nacházel ve velmi rychle se roztáčející dluhové spirále, tedy zjevně nebyl schopen poskytnutý úvěr splatit. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti se pak fakticky projevilo obratem po poskytnutí úvěru, když žalovaný na poskytnutý úvěr zaplatil pouze první splátku z celkových čtyřiceti osmi a záhy po jeho poskytnutí začaly být vůči němu jiné dluhy vymáhány exekučně. Soud tedy uzavírá, že nejenže právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila řádně schopnost žalovaného splatit úvěr, ale žalovaný ani fakticky v době sjednání smlouvy o úvěru úvěruschopný nebyl.

19. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála své zákonné povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr ve sjednané době a žalovaný ani fakticky nebyl úvěruschopný, je spotřebitelská smlouva o úvěru s ohledem na shora uvedené neplatná, přičemž k této neplatnosti přihlédl soud z výše sepsaných důvodů bez návrhu. Pro neplatnost smlouvy je namístě uzavřít, že předmětnou částku ve výši 30.000,00 Kč vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému bez právního důvodu, čímž se žalovaný při zohlednění vrácené částky 2.176,00 Kč bezdůvodně obohatil o 27.824,00 Kč. Žalovaný je povinen v souladu s ustanovením § 2991 OZ částku, o kterou se bezdůvodně obohatil, vrátit.

20. Pokud jde o přiměřenou dobu k vrácení této částky, soud neshledal žádné okolnosti, na jejichž podkladě by mohl dospět k závěru, že tak žalovaný nemohl učinit ve lhůtě, kterou mu určila žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 28. 5. 2024 (viz ustanovení § 1958 odst. 2 a § 1968 OZ), zaslanou na doručovací adresu, kterou žalovaný uvedl ve smlouvě o úvěru. S ohledem na lhůtu, kterou mu tímto žalobkyně stanovila, byl žalovaný povinen plnit nejpozději dne 12. 6. 2024. Žalovaný byl v řízení pasivní, žádné okolnosti ohledně nemožnosti zaplacení (vrácení) dlužné částky v takto určené lhůtě tedy neuplatňoval a z obsahu spisu ani nejsou patrné. Jelikož žalovaný žalobkyni částku 27.824,00 Kč ani zčásti neuhradil, počínaje následujícím dnem, tedy 13. 6. 2024, se s jejím zaplacením dostal do prodlení a je povinen žalobkyni vedle jistiny zaplatit v souladu s ustanovením § 1970 OZ též úrok z prodlení v zákonné výši.

21. Soud proto žalovanému uložil výrokem I. povinnost zaplatit žalobkyni částku 27.824,00 Kč a úrok z prodlení v zákonné sazbě za dobu od 13. 6. 2024 do zaplacení, a ve zbylém rozsahu žalobu výrokem II. zamítl, tj. co do částky 18.068,72 Kč, úroku a úroku z prodlení převyšujícího přiznaný úrok z prodlení.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.725,44 Kč, přičemž tato částka představuje 21,26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 60,63 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39,37 %). Tyto celkové náklady přitom sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.836,00 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném ke dni provedení jednotlivých úkonů právní služby (dále jen „AT”), z tarifní hodnoty ve výši 45.892,72 Kč sestávající z 3 x 500,00 Kč za tři úkony právní služby před jednáním ve věci (převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzva ze dne 28. 5. 2024 a podání žaloby dne 25. 6. 2024) a z částky 2.940,00 Kč za účast na jednání soudu dne 12. 3. 2026 dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. g) AT, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100,00 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT a paušální náhrady výdajů ve výši 450,00 Kč dle stanovení § 14b odst. 5 písm. b) AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5.190,00 Kč ve výši 1.089,90 Kč.O lhůtách k plnění bylo soudem rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 OSŘ.