17 C 235/2024

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Mazurkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno Zástupce advokát se sídlem Jméno advokáta A / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno – Jméno advokáta B proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 58 142,28 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku ve výši 23 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 14. 8. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 34 842,28 Kč s:a) kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 278,11 Kč,b) kapitalizovaným úrokem ve výši 2 847,44 Kč,c) zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 729,40 od 30. 4. 2024 do zaplacení,d) úrokem ve výši 26,43 % ročně z částky 28 729,40 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou doručenou soudu dne 3. 9. 2024 zaplacení 58.142,28 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 18. 6. 2022 (správně 17. 6. 2022) uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, (dále jen „smlouva číslo , hodnota, “), na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 33.000,00 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného příslušenství v sedmdesáti osmi pravidelných měsíčních splátkách po 901,00 Kč splatných do 16. 12. 2023 spolu se sjednaným příslušenstvím. Žalovaný však na poskytnutý úvěr uhradil pouze 9.700,00 Kč.

2. Žalobkyně dále v doplnění žaloby doručeném soudu dne 21. 10. 2025 uvedla, že před uzavřením smlouvy číslo , hodnota, právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že žalovaný byl dotazován na své poměry, které byly zaneseny do zákaznické karty a ověřeny podle dokladů vyžádaných od žalovaného, označených v zákaznické kartě. Mimo jiné vycházela z toho, že žalovaný měl stálý příjem ze státní podpory, žil ve vlastním bytě bez zástavy a neměl úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Současně si z insolvenčního rejstříku ověřila, že proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Kopie dokladů žalovaného označených v zákaznické kartě (výměru důchodu a výměru další sociální podpory za 4/2022, složenek za 3,4/2022) nemá právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici, neboť tyto žadatelé o půjčku, respektive zápůjčku, překládají zástupci věřitele pouze při sjednávání a uzavírání smlouvy.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil a jelikož si skutečnosti zjištěné z jednotlivých důkazů podstatné pro rozhodnutí ve věci navzájem neodporují, má zároveň za prokázaný tento skutkový stav:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 33.000,00 Kč a žalovaný se zavázal tento včetně sjednaného příslušenství splácet v sedmdesáti osmi měsíčních splátkách po 901,00 Kč (zjištěno ze smlouvy číslo , hodnota, ).

6. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 33.000,00 Kč dne 18. 6. 2022, avšak na poskytnutý úvěr uhradil pouze 9.700,00 Kč – 3.700,00 Kč dne 28. 6. 2022, 4.000,00 Kč dne 24. 7. 2022 a , právnická osoba, ,00 Kč dne 23. 8. 2022 (zjištěno z tabulky umoření).

7. Při poskytování úvěru právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný je svobodný bez partnerky nebo partnera, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí ve vlastní nemovitosti (o druhu nemovitosti a existenci či neexistenci zástavního práva k této nemovitosti žalovaný při sjednávání úvěru nic neuváděl), nemá zřízený bankovní účet na své jméno, je nezaměstnaný s příjmem ve výši 10.132,00 Kč (druh příjmu žalovaný nesdělil) a další příjem domácnosti činí 16.940,00 Kč měsíčně. Na straně výdajové pak právní předchůdkyně žalobkyně zohlednila tvrzené měsíční výdaje žalovaného ve výši 3.000,00 Kč a nulové splátky závazků. Příjem žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřila složenek za měsíce 3,4/2022 a dokladu o výměru důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky za 4/2022, ostatní žalovaným tvrzené skutečnosti neověřovala (zjištěno ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 17. 6. 2022).

8. Pohledávky za žalovaným vzniklé na základě smlouvy číslo , hodnota, postoupila právní předchůdkyně žalobkyně včetně příslušenství na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 4. 2024 a seznamu postoupených pohledávek, který je její přílohou), což bylo žalovanému oznámeno (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 4. 2024 a dokladu o jeho odeslání ze dne 30. 5. 2024).

9. Pod pohrůžkou podání žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných částek do 13. 8. 2024 (zjištěno z výzvy ze dne 29. 7. 2024), která byla odeslána žalovanému dne 29. 7. 2024 (zjištěno z podacího archu).

10. Žalovaný je svobodný a bezdětný (zjištěno lustrací v informačním systému základních registrů). Nemá postavení dlužníka v insolvenčním řízení (zjištěno lustrací insolvenčního rejstříku). Od roku 2005 do roku 2024 bylo však proti žalovanému zahájeno u Okresního soudu v , adresa, celkem dvacet jedna exekučních nebo vykonávacích řízení, z toho v letech 2021 až 2024 vždy po dvě v ročně, přičemž v jednom exekučním řízení zahájeném v roce 2022 dokonce žalobkyně vystupovala v postavení oprávněné (zjištěno lustrací informačního systému zdejšího soudu).

11. Ze zbylých provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci samé.

12. Na základě ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy číslo , hodnota, (dále jen „OZ“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle ustanovení § 419 OZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

14. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy číslo , hodnota, (dále jen „ZSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Na základě ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (za který je dle shora uvedeného ustanovení § 2 odst. 1 ZSÚ třeba považovat i peněžitou zápůjčku) nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož zákonného ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1 ICm 1382/2017, rozsudek Krajského soudu v , adresa, čj. 53 ICm 3291/2018-22, rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 30/2015-39 či rozsudek Krajského soudu v Praze čj. 28 Co 279/2020-167).

16. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C–679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinny zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka. S ohledem na citovaná rozhodnutí je dle názoru soudu nutno smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením úvěrující řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka, považovat za neplatnou nejen dle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ, ale i dle ustanovení § 580 odst. 1 OZ. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ, kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.

17. Po právní stránce soud vztah vzniklý mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně posoudil dle ustanovení § 2395 OZ ve spojení s ustanovením § 419 OZ (žalovaný neuzavřel smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti) podle příslušných ustanovení ZSÚ jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky, které však žalovaný nevrátil. Žalobkyně pohledávku nabyla postoupením podle ustanovení § 1879 a následujících ustanovení OZ, proto se důvodně domáhá vrácení částky, jež byla žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně vyplacena.

18. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně splnila povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ a před sjednáním spotřebitelského úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného v postavení spotřebitele. Žalobkyně sice tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě informací od žalovaného o jeho rodinných, majetkových a pracovních a jiných poměrech, které ověřila z dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlédnutím do veřejných registrů, avšak z těchto dokumentů soudu jako důkaz svého tvrzení přes opakovanou výzvu a poučení o následcích jejímu nevyhovění nepředložila ani jeden, respektive nepředložila ani tvrzené listiny, ze kterých jediných dle zákaznické karty ověřovala poměry žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně také rezignovala na bližší zkoumání toho, co znamenají další příjmy domácnosti, když nikterak nezjišťovala, kdo s žalovaným ve společné domácnosti žije, kdo dosahuje takových příjmů a zda tato osoba (tyto osoby) splácí nějaké své závazky. Bez tohoto zhodnocení nebyla právní předchůdkyně žalobkyně schopna kvalifikovaně posoudit, zda tyto příjmy lze zahrnout v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně neověřovala ani výši pravidelných výdajů žalovaného v době sjednávání smlouvy číslo , hodnota, , přestože se tyto na první pohled jeví nereálně nízké. S ohledem průběžně zahajovaná exekuční či vykonávací řízení proti žalovanému, právní předchůdkyně zcela zjevně rezignovala na prověřování splácení existujících závazků ze strany žalovaného (prostá lustrace žalovaného v insolvenčním rejstříku je v tomto ohledu naprosto nedostatečná). Rovněž tak neověřovala vlastnictví nemovitosti žalovaným, nicméně toto na posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nemá zásadní vliv, neboť ze smlouvy číslo , hodnota, nevyplývá, že by měl být splacen z výnosu z prodeje majetku žalovaného. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného se pak fakticky projevilo obratem po poskytnutí úvěru, který žalovaný přestal již po dvou měsících (poslední platba proběhla dne 23. 8. 2022). Zaplatil pouhé tři splátky v různých částkách, a to ještě nikoliv v dohodnutých týdenních intervalech.

19. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála své zákonné povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr ve sjednané době, je spotřebitelská smlouva číslo , hodnota, s ohledem na shora uvedené neplatná, přičemž k této neplatnosti přihlédl soud z výše sepsaných důvodů bez návrhu. Pro neplatnost smlouvy je namístě uzavřít, že předmětnou částku vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému bez právního důvodu, čímž se žalovaný s ohledem na dosud provedené platby bezdůvodně obohatil o 23.300,00 Kč (33.000,00 Kč – 9.700,00 Kč). Žalovaný je povinen v souladu s ustanovením § 2991 OZ částku, o kterou se bezdůvodně obohatil vrátit.

20. Pokud jde o přiměřenou dobu k vrácení této částky, soud neshledal žádné okolnosti, na jejichž podkladě by mohl dospět k závěru, že tak žalovaný nemohl učinit ve lhůtě, kterou mu určila žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 29. 7. 2024 (viz ustanovení § 1958 odst. 2 a § 1968 OZ), zaslanou na adresu jeho trvalého bydliště. S ohledem na lhůtu, kterou mu tímto žalobkyně stanovila, byl žalovaný povinen plnit nejpozději dne 13. 8. 2024. Žalovaný byl v řízení pasivní, žádné okolnosti ohledně nemožnosti zaplacení (vrácení) dlužné částky v takto určené lhůtě tedy neuplatňoval a z obsahu spisu ani nejsou patrné. Jelikož žalovaný žalobkyni částku 23.300,00 Kč ani zčásti neuhradil, počínaje následujícím dnem, tedy 14. 8. 2024, se s jejím zaplacením dostal do prodlení a je povinen žalobkyni vedle jistiny zaplatit v souladu s ustanovením § 1970 OZ též úrok z prodlení v zákonné výši.

21. Soud proto žalovanému uložil výrokem I. povinnost zaplatit žalobkyni částku 23.300,00 Kč s úrokem z prodlení z této částky v zákonné sazbě za dobu od 14. 8. 2024 do zaplacení, a ve zbylém rozsahu žalobu výrokem II. zamítl, tj. co do částky 34.842,28 Kč, úroku a úroku z prodlení převyšujícího přiznaný úrok z prodlení.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když z větší části úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.

23. O lhůtách k plnění bylo soudem rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 OSŘ.