17 C 45/2023

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Mazurkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno Zástupce advokátka se sídlem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 82 944 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku ve výši 24 093,29 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 30. 11. 2023 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá co do částky 58 850,71 Kč se:a) zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 82 944,29 Kč od 15. 3. 2016 do 13. 11. 2023 ve výši 208 Kč,b) zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 58 850,71 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou doručenou soudu dne 5. 12. 2023 na žalovaném zaplacení 82 944 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 7. 10. 2015 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru číslo , hodnota, (dále jen „úvěrová smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému na účet uvedený v úvěrové smlouvě úvěr ve výši 30.000,00 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného příslušenství ve čtyřiceti dvou pravidelných měsíčních splátkách po 2.101,00 Kč splatných vždy ke 12. dni kalendářního měsíce počínaje listopadem 2015. Celkem se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni 88.242,00 Kč. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas – s úhradou třetí splátky splatné dne 12. 1. 2016 se dostal do prodlení od délce šedesáti dnů, proto došlo v souladu s úvěrovou smlouvou k automatickému zesplatnění celé dlužné částky ke dni 13. 3. 2016.

2. Žalobkyně dále v doplnění žaloby doručeném soudu dne 12. 1. 2025 uvedla, že před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že ověřila měsíční příjmy žalovaného ve výši 21.491,00 Kč z dokladů předložených žalovaným a úvěrovou historii žalovaného z databází SOLUS a NRKI. Co se týká výdajů žalovaného vycházela z tvrzení žalovaného o jeho nákladech na bydlení (nájemné a inkaso) ve výši 4.000,00 Kč měsíčně a dále z částky životního minima žalovaného, které v době sjednání úvěrové smlouvy činilo 3.800,00 Kč měsíčně, celkově tedy zohlednila měsíční náklady žalovaného ve výši 7.800,00 Kč. Doklady potvrzující výši běžných nákladů žalovaného v době sjednávání úvěru žalobkyně nemá k dispozici. Ohledně neexistence vyživovaných osob žalobkyně rovněž vycházela z tvrzení žalovaného. Žalovaný tak měl dle žalobkyně v době uzavírání úvěrové smlouvy volné zdroje ve výši 13.691,00 Kč měsíčně. K datu doplnění žaloby žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem pouze 5.906,71 Kč, když zaplatil první dvě splátky úvěru po 2.101,00 Kč a další dvě splátky v různé výši obdržela žalobkyně na úhradu své pohledávky v rámci insolvenčního řízení žalovaného v roce 2022.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil a jelikož si skutečnosti zjištěné z jednotlivých důkazů podstatné pro rozhodnutí ve věci navzájem neodporují, má zároveň za prokázaný tento skutkový stav:

5. Žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 30.000,00 Kč a žalovaný se zavázal tento včetně sjednaného příslušenství splácet ve čtyřiceti dvou měsíčních splátkách po 2.101,00 Kč počínaje dnem 12. 11. 2015, přičemž v případě splacení vždy prvních dvaceti čtyř splátek a následně vždy dalších dvaceti čtyř splátek měl být úvěr žalovanému vždy automaticky prodloužen a navýšen jako tzv. revolving (zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru/smlouvy o revolvingovém úvěru číslo , hodnota, ze dne 7. 10. 2015, opatřeného akceptační doložkou ze dne 9. 10. 2015). Úvěr byl žalovanému schválen (zjištěno z oznámení o schválení úvěru číslo , hodnota, ze dne 12. 10. 2015). Žalovaný měl uhradit první měsíční splátku do 12. 11. 2015 a poslední měsíční splátku do 12. 4. 2019 (zjištěno ze splátkového kalendáře k úvěrové smlouvě).

6. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 30.000,00 Kč dne 9. 10. 2015 na účet číslo , č. účtu, (zjištěno z dokladu o vyplacení úvěru – otisku dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu), avšak na poskytnutý úvěr uhradil pouze 5.906,71 Kč (při absenci protichůdného tvrzení žalovaného soud neměl důvod tomuto tvrzení žalobkyně nevěřit).

7. Žalobkyně provedla ke dni 8. 10. 2015 lustraci žalovaného v registru SOLUS, z níž nebyly k žalovanému zjištěny žádné negativní skutečnosti (zjištěno z výpisu záznamů z registru SOLUS).

8. Při poskytování úvěru žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný je svobodný, nemá vyživovací povinnost, má základní vzdělání, je zaměstnán u , právnická osoba, . a žije v pronájmu. Při sjednání úvěru žalovaný předložil občanský průkaz, výpis z bankovního účtu a důchodový výměr (?). Na straně příjmové žalobkyně u žalovaného vycházela z pravidelného měsíčního příjmu ve výši 21.491,00 Kč a na výdajové straně pak žalobkyně zohlednila měsíční výdaje žalovaného v celkové výši 7.800,00 Kč (životní minimum ve výši 3.800,00 Kč a nájemné, inkaso, dopravu a ostatní ve výši 4.000,00 Kč) a neexistenci jakýchkoliv splátek ve prospěch věřitelů, z čehož učinila závěr o volných zdrojích žalovaného ve výši 13.691,00 Kč měsíčně (zjištěno z hodnocení klienta ke smlouvě číslo , hodnota, ze dne 9. 10. 2015).

9. Žalovaný byl od 3. 2. 2014 zaměstnán na dobu neurčitou u , právnická osoba, . (zjištěno z pracovní smlouvy žalovaného ze dne 31. 1. 2014).

10. Na účet číslo , č. účtu, vedený na jméno žalovaného (dále jen „účet žalovaného“) byly za dobu od 7. 8. (zřejmě 2015) do 4. 9. 2015 připsány peněžní prostředky v celkové výši 22.482,40 Kč, z toho 21.182,30 Kč od , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., a odepsány peněžní prostředky v celkové výši 54.563,26 Kč, přičemž na začátku tohoto období bylo na účtu 53.479,81 Kč a ke konci uvedeného období zde byl zůstatek ve výši 21.398,95 Kč při ročním kreditním obratu ve výši 90.946,22 Kč a ročním debetním obratu ve výši 69.547,27 Kč; žádné další údaje z výpisu z tohoto účtu není pro jeho nekompletnost a anonymizaci možno zjistit (zjištěno z částečného výpisu z účtu žalovaného za uvedené období). Na účet žalovaného byly za dobu od 5. 9. 2015 do 6. 10. 2015 připsány peněžní prostředky v celkové výši 75.736,46 Kč, z toho 21.800,00 Kč od , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., a odepsány peněžní prostředky v celkové výši 77.427,12 Kč, přičemž na začátku tohoto období bylo na účtu 21.398,95 Kč a ke konci uvedeného období zde byl zůstatek ve výši 19.709,29 Kč při ročním kreditním obratu ve výši 166.682,66 Kč a ročním debetním obratu ve výši 146.974,39 Kč; žádné další údaje z výpisu z tohoto účtu není pro jeho nekompletnost a anonymizaci možno zjistit (zjištěno z částečného výpisu z účtu žalovaného za uvedené období).

11. Jelikož žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, vyzvala ho žalobkyně k okamžité úhradě celé dlužné částky ve výši 84.649,00 Kč (zjištěno z oznámení ze dne 13. 3. 2016).

12. Pod pohrůžkou podání žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných částek v celkové výši 82.944,00 Kč s příslušenstvím do patnácti dnů od odeslání výzvy ze dne 14. 11. 2023 (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 14. 11. 2023), která byla odeslána žalovanému dne 14. 11. 2023 (zjištěno z podacího archu).

13. Žalovaný je svobodný, ke dni uzavření smlouvy o úvěru neměl žádné děti (zjištěno lustrací v informačním systému základních registrů). Žalovaný nemá aktuálně postavení dlužníka v insolvenčním řízení, když jeho oddlužení bylo zrušeno z důvodu neplnění splátkového kalendáře a insolvenční řízení bylo zastaveno usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , čj. , Anonymizováno, , spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, – úpadek žalovaného byl přitom zjištěn dne 9. 11. 2020 (zjištěno lustrací insolvenčního rejstříku ve spojení s citovaným usnesením). Proti žalovanému byla k datu 13. 1. 2026 vedena dvě exekuční řízení zahájená v roce 2024 (zjištěno lustrací v Centrální evidenci exekucí).

14. Ze zbylých provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci samé.

15. Na základě ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „OZ“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Podle ustanovení § 419 OZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

17. Zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění platném a účinném ke dni (tvrzeného) uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „ZSpÚv“), zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje některá práva a povinnosti související s odloženou platbou, půjčkou, úvěrem nebo jinou obdobnou finanční službou poskytovanou nebo přislíbenou spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem (dále jen „spotřebitelský úvěr“).

18. Podle ustanovení § 3 ZSpÚv se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, a věřitelem osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

19. Na základě ustanovení § 9 odst. 1 ZSpÚv je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se spotřebitelský https://www., právnická osoba, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -sb-, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -uveru-a-o-zmene-, Anonymizováno, -zakonu?, Anonymizováno, =, datum, , Anonymizováno, , Anonymizováno, =, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, =o, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, %, Anonymizováno, %, Anonymizováno, %, Anonymizováno, %, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, %, Anonymizováno, %, Anonymizováno, %, Anonymizováno, - , Anonymizováno, sjednává, neplatná.

20. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. , incidenční spisová značka, , rozsudek Krajského soudu v , adresa, čj. , incidenční spisová značka, , rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. , spisová značka, či rozsudek Krajského soudu v Praze čj. , spisová značka, ).

21. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , pak Nejvyšší soud ČR konstatoval, že věřitel nedostojí své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele podle ustanovení § 9 odst. 1 ZSpÚv, v tehdy platném a účinném znění, vyjde-li jen z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na čemž nic nemění ani fakt, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými ve smyslu tohoto zákonného ustanovení nejsou míněny informace získané jen od spotřebitele, což je možné dovodit již gramatickým a logickým výkladem tohoto zákonného ustanovení. Odborná péče předpokládá, že věřitel údaje, které mu dlužník uvedl, ověří, přičemž klíčová je také povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu (dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu) a průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Nejvyšší soud ČR, v odůvodnění téhož rozsudku, také připomněl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejenom spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.

22. V rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , spisová značka, , Nejvyšší soud ČR přitom dovodil, že již v režimu úpravy dané ustanovením § 9 odst. 1 ZSpÚv, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., mělo nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy, tedy neplatnosti od samého počátku, které se spotřebitel nemusí nijak dovolávat.

23. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, konstatoval, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná.

24. Soudní dvůr Evropské unie pak rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C–679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinny zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.

25. S ohledem na citovaná rozhodnutí je dle názoru soudu nutno smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením úvěrující řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka, považovat za neplatnou nejen dle ustanovení § 9 odst. 1 ZSpÚv, ale i dle ustanovení § 580 odst. 1 OZ. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat.

26. Po právní stránce soud vztah vzniklý mezi žalovaným a žalobkyní posoudil dle ustanovení § 2395 OZ ve spojení s ustanovením § 419 OZ (žalovaný neuzavřel smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti) podle příslušných ustanovení ZSpÚv jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalovaný peníze obdržel na svůj bankovní účet a byl povinen je vrátit nejpozději do 12. 4. 2019, kdy nastala splatnost poslední splátky. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že by žalobkyně dostatečně splnila povinnosti vyplývající z ustanovení § 9 odst. 1 ZSpÚv a před sjednáním spotřebitelského úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného v postavení spotřebitele. Žalobkyně sice tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě informací od žalovaného o jeho rodinných, příjmových a jiných poměrech, které ověřila z dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlédnutím do veřejných registrů, avšak z těchto dokumentů soudu jako důkaz svého tvrzení přes opakovanou výzvu a poučení o následcích jejímu nevyhovění předložila pouze nekompletní výpisy z účtu žalovaného za dva měsíce, pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky (tyto však pro jejich absolutní nečitelnost soud ani nemohl provést k důkazu). Žalobkyně nijak neověřovala výši pravidelných výdajů žalovaného v době sjednávání úvěrové smlouvy, ačkoliv tak mohla učinit bez větších obtíží například z výpisů z účtu žalovaného (kdyby si je vyžádala kompletní) a to přesto, že z pouhých souhrnných obratů na účtu žalovaného za dva měsíce předcházející poskytnutí úvěru je zřejmé, že měsíční výdaje žalovaného musely být násobně vyšší než tvrzené. Navíc z výpisu z účtu žalovaného za období od 5. 9. 2015 do 6. 10. 2015 vyplývá, že příjmy žalovaného byly v tomto měsíci více než trojnásobně vyšší než příjem od jeho zaměstnavatele, kterého žalovaný uvedl jako svůj jediný zdroj příjmů. Takto vysoký příjem žalovaného v měsíci před poskytnutím úvěru žalovanému žalobkyně nikterak nezkoumala, přestože by to řádného hospodáře mělo vést k větší obezřetnosti a úvahám, zda žalovaný neuzavírá v krátké době po sobě smlouvy o úvěrech či půjčkách a zda bude do budoucna schopen poskytnutý úvěr splácet. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti se pak fakticky projevilo záhy po poskytnutí úvěru, když žalovaný na poskytnutý úvěr zaplatil pouze dvě první splátky.

27. Jelikož žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála své zákonné povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr ve sjednané době, je spotřebitelská smlouva o úvěru s ohledem na shora uvedené neplatná, přičemž k této neplatnosti přihlédl soud z výše sepsaných důvodů bez návrhu. Pro neplatnost smlouvy je namístě uzavřít, že předmětnou částku vyplatila žalobkyně žalovanému bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovaný je povinen v souladu s ustanovením § 2991 OZ částku, o kterou se bezdůvodně obohatil, vrátit.

28. Pokud jde o přiměřenou dobu k vrácení této částky, soud neshledal žádné okolnosti, na jejichž podkladě by mohl dospět k závěru, že tak žalovaný nemohl učinit ve lhůtě, kterou mu určila žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 14. 11. 2023 (viz ustanovení § 1958 odst. 2 a § 1968 OZ), zaslanou na adresu jeho trvalého bydliště. S ohledem na lhůtu, kterou mu tímto žalobkyně stanovila, byl žalovaný povinen plnit nejpozději dne 29. 11. 2023. Žalovaný byl v řízení pasivní, žádné okolnosti ohledně nemožnosti zaplacení (vrácení) dlužné částky v takto určené lhůtě tedy neuplatňoval a z obsahu spisu ani nejsou patrné. Jelikož žalovaný žalobkyni částku 24.093,29 Kč ani zčásti neuhradil, počínaje následujícím dnem, tedy 30. 11. 2023, se s jejím zaplacením dostal do prodlení a je povinen žalobkyni vedle jistiny zaplatit v souladu s ustanovením § 1970 OZ též úrok z prodlení v zákonné výši.

29. Soud proto žalovanému uložil výrokem I. povinnost zaplatit žalobkyni částku 24.093,29 Kč a úrok z prodlení v zákonné sazbě za dobu od 30. 11. 2023 do zaplacení, a ve zbylém rozsahu žalobu výrokem II. zamítl, tj. co do částky 58.850,71 Kč, úroku a úroku z prodlení převyšujícího přiznaný úrok z prodlení. O lhůtě k plnění bylo soudem rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 OSŘ.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle ustanovení § 142 odst. 2 OSŘ, tak, že nepřiznal jejich náhradu žádnému z účastníků řízení, neboť žalobkyně byla v řízení z větší části neúspěšná a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.