17 C 58/2025

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Mazurkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno Zástupce advokát se sídlem Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení 35 700 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 13. 9. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá co do částky 15 700 Kč a co do úroku z prodlení převyšujícího úrok z prodlení přiznaný výrokem

I.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 434 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou doručenou soudu dne 10. 12. 2024 zaplacení 35 700 Kč s příslušenstvím – konkrétně částky 28 000 Kč (jistina ve výši 20 000 Kč + kapitalizovaný úrok ve výši 8 000 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 16. 8. 2023 do zaplacení a částky 7 700 Kč (smluvní pokuta). Uvedla, že uzavřela se žalovanou prostřednictvím své webové stránky Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované dne 12. 4. 2023 převodem na její bankovní účet číslo č. účtu peněžní prostředky, které se žalovaná zavázala spolu se sjednaným příslušenstvím splácet pravidelnými měsíčními splátkami splatnými vždy k 12. dni v měsíci. Úvěr byl úročen úrokem ve výši 40 % měsíčně z nesplacené jistiny a poskytnut byl na dobu neurčitou – žalovaná ho mohla čerpat opakovaně. Žalovaná zároveň mohla úvěr splatit kdykoliv. Žalovaná však na poskytnutý úvěr ničeho neuhradila., proto žalobkyně úvěr ke dni 15. 8. 2023 zesplatnila. Žalobkyně zároveň v žalobě uvedla, že žalovaná jí k ověření svého příjmu poskytla výpisy ze svého účtu, případně výplatní pásky. Platební schopnost žalované si žalobkyně ověřila také lustracemi ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, bylo proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti, respektive i v nepřítomnosti žalobkyně, která se z jednání omluvila a souhlasila s rozhodnutím věci v její nepřítomnosti.

3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil a jelikož si skutečnosti zjištěné z jednotlivých důkazů podstatné pro rozhodnutí ve věci navzájem neodporují, má zároveň za prokázaný tento skutkový stav:

4. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované na její ve smlouvě uvedený bankovní účet číslo č. účtu finanční prostředky do výše úvěrového limitu 30.000,00 Kč a žalovaná se zavázala splácet sjednaný úrok ve výši 40 % měsíčně přirostlý za minulé období v měsíčních splátkách vždy nejpozději ke 12. dni v měsíci s tím, že byla oprávněna po celou dobu trvání smlouvy uzavřené na dobu neurčitou čerpat peněžní prostředky do výše úvěrového limitu opakovaně – úvěr měl podobu tzv. revolvingového úvěru. Zároveň bylo mezi účastníky dohodnuto, že v případě prodlení žalované po dobu dva kalendářní měsíce nebo delší, se bez dalšího stává splatný celý dluh. K tomu byly sjednáno, že v dalších vyjmenovaných případech porušení smlouvy ze strany žalované, je žalobkyně oprávněna požadovat jednostranně okamžité splacení celého dluhu (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo hodnota ze dne 12. 4. 2023 – dále jen „smlouva o úvěru“). Žalovaná obdržela od žalobkyně převodem na shora uvedený bankovní účet dne 12. 4. 2023 částku ve výši 20.000,00 Kč (zjištěno z výpisu z účtu žalované za měsíc duben 2023). Žalovaná na poskytnutý úvěr ničeho neuhradila (při absenci protichůdných tvrzení ze strany žalované, neměl soud důvod tomuto tvrzení žalobkyně nevěřit). Z důvodu opakovaného porušování podmínek smlouvy o úvěru došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni 12. 8. 2023 (zjištěno z přípisu žalobkyně ze dne 12. 8. 2023, nazvaného „zesplatnění spotřebitelského úvěru č. hodnota“). Pod pohrůžkou podání žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě jejího dluhu ve lhůtě tří dnů (zjištěno z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 4. 9. 2024), která byla odeslána žalované dne 4. 9. 2024 (zjištěno z podacího lístku).

5. Od 1. 9. 2014 minimálně do srpna 2022 byla žalovaná zaměstnankyní právnická osoba, kontaktního pracoviště adresa (zjištěno z výplatných pásek žalované za uvedené období). Za říjen 2022 obdržela žalovaná podporu v nezaměstnanosti ve výši 11.488,00 Kč (zjištěno z potvrzení o provedení bankovní transakce). V době od listopadu 2022 do března 2023 pobírala žalovaná od nové zaměstnavatelky Anonymizováno Anonymizováno příjem v průměrné výši 19.394,40 Kč čistého měsíčně (zjištěno z výplatních pásek za uvedené období ve spojení s potvrzeními o provedených bankovních transakcích).

6. Žalovaná měla v listopadu 2022 i v dubnu 2023 vedený bankovní účet na své jméno u Anonymizováno, a. s., pod číslem č. účtu (zjištěno z výpisů z účtu žalované za měsíce listopad 2022 a duben 2023 ve spojením se sdělení banky ze dne 20. 5. 2026). V listopadu 2022 přišlo na uvedený účet žalované celkem 172.716,00 Kč, přičemž minimálně šest z příchozích plateb v celkové výši 53.340,00 Kč (v částkách 8.000,00 Kč, 5.000,00 Kč, 12.340,00 Kč, 15.000,00 Kč – částka od žalobkyně, 10.000,00 Kč a 3.000,00 Kč) pocházelo od společností poskytujících úvěry, odešlo z něho celkem 175.506,00 Kč, z čehož velké množství plateb v řádu nižších stokorun bylo odepsáno ve prospěch právnická osoba. (celkem hodnota plateb v souhrnné výši 28.654,00 Kč), a naopak od právnická osoba. byly připsány dvě platby v celkové výši 6.600,00 Kč. Žalovaná na účet obdržela podporu v nezaměstnanosti ve výši 11.488,00 Kč a zaplatila z něho nájemné ve výši 7.657,00 Kč. Dále byly z tohoto účtu prováděny opakované platby, které s vysokou pravděpodobností nasvědčují obsluze a refinancování předchozích úvěrových závazků. Dne 7. 11. 2022 byla z účtu žalované provedena odchozí úhrada ve výši 8.302,00 Kč ve prospěch společnosti právnická osoba. a dne 8. 11. 2022 byla připsána částka 8.000,00 Kč od této společnosti s totožným variabilním symbolem. Dne 8. 11. 2022 byla provedena odchozí úhrada ve výši 3.840,00 Kč ve prospěch právnická osoba a následně dne 10. 11. 2022 byla připsána částka 12.340,00 Kč od Anonymizováno.Anonymizováno, Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno. Dne 10. 11. 2022 byla z účtu provedena okamžitá odchozí úhrada ve výši 21.000,00 Kč na účet č. č. účtu s variabilním symbolem var. symbol a téhož dne byla na účet připsána částka 15.000,00 Kč od žalobkyně s označením „Anonymizováno Anonymizováno ze dne 2022-11-10“ a se shodným variabilním symbolem var. symbol. Tentýž den pak byla z účtu žalované provedena další okamžitá odchozí úhrada ve výši 11.694,00 Kč na účet číslo č. účtu a současně byla připsána částka 10.000,00 Kč od společnosti Anonymizováno'právnická osoba Anonymizováno.Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno O. s označením „Anonymizováno půjčka ze dne 2022-11-10“. Dne 11. 11. 2022 byla provedena karetní transakce ve výši 1.234,00 Kč ve prospěch příjemce označeného jako „Anonymizováno*Anonymizováno-Anonymizováno.Anonymizováno a dne 14. 11. 2022 byla ve prospěch stejného příjemce provedena další karetní transakce ve výši 15.425,00 Kč. Dne 21. 11. 2022 byla provedena odchozí úhrada ve výši 5.520,00 Kč na účet číslo č. účtu. Dne 29. 11. 2022 byla provedena odchozí úhrada ve výši 6.764,00 Kč na účet číslo č. účtu. Dne 30. 11. 2022 byla z účtu žalované provedena odchozí úhrada ve výši 5.240,00 Kč na účet č. č. účtu. V průběhu listopadu 2022 tak zjevně docházelo současně k přijímání finančních prostředků označených jako půjčky či úvěry a k realizaci více odchozích plateb ve prospěch subjektů poskytujících financování nebo na účty s nimi související. Na počátku měsíce měla žalovaná zůstatek na účtu ve výši 5.411,81 Kč a na konci měsíce zde měla 2.620,94 Kč (zjištěno z výpisu z účtu žalované za měsíc listopad 2022).

7. V době poskytování úvěru byla žalovaná svobodná a neměla žádnou vyživovací povinnost (zjištěno lustrací v informačním systému základních registrů). Vůči žalované byla u Okresního soudu v adresa zahájena dvě exekuční řízení v roce 2015 a dvě v roce 2024 (zjištěno lustrací informačního systému zdejšího soudu). V současné době není proti ní vedeno žádné exekučních řízení (zjištěno lustrací Centrální evidence exekucí). Žalovaná nemá postavení dlužnice v insolvenčním řízení, insolvenční řízení zahájené proti ní v roce 2015 již bylo ukončeno a ke dni 10. 5. 2026 byla i vymazána z insolvenčního rejstříku (zjištěno lustrací insolvenčního rejstříku).

8. Ze zbylých provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci samé.

9. Na základě ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen „OZ“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

10. Podle ustanovení § 419 OZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

11. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen „ZSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Na základě ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (za který je dle shora uvedeného ustanovení § 2 odst. 1 ZSÚ třeba považovat i peněžitou zápůjčku) nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož zákonného ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1 ICm 1382/2017, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové čj. 53 ICm 3291/2018-22, rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 30/2015-39 či rozsudek Krajského soudu v Praze čj. 28 Co 279/2020-167).

13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C–679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinny zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka. S ohledem na citovaná rozhodnutí je dle názoru soudu nutno smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením úvěrující řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka, považovat za neplatnou nejen dle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ, ale i dle ustanovení § 580 odst. 1 OZ. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ, kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.

14. Po právní stránce soud vztah vzniklý mezi žalovanou a žalobkyní posuzoval dle ustanovení § 2395 OZ ve spojení s ustanovením § 419 OZ (žalovaná neuzavřela smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti) podle příslušných ustanovení ZSÚ týkajících se smluv o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky, které však žalovaná nevrátila.

15. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že by žalobkyně dostatečně splnila povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ a před sjednáním spotřebitelského úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované v postavení spotřebitelky. Žalobkyně sice tvrdila, že ověřovala platební schopnost žalované na základě dokladů o výši jejího příjmu, z výpisu z jejího bankovního účtu a nahlédnutím do veřejných registrů, avšak příjmy žalované zjevně nezkoumala v plné rozsahu (včetně jejich původu) a neuvedla ani ničeho o tom, jakým způsobem zkoumala výdaje žalované, ačkoliv tak mohla učinit bez větších obtíží z výpisu z osobního účtu žalované, který měla v době sjednávání smlouvy k dispozici, a už vůbec se nezabývala porovnáním těchto výdajů s příjmy žalované. Transakce vyplývající z výpisu z účtu žalované za listopad 2022, z něhož zřejmě žalobkyně při poskytování předmětného úvěru jako jediného vycházela (jiný výpis soudu nepředložila) svědčí o tom, že žalovaná v rozhodném období současně čerpala nové úvěry od několika nebankovních poskytovatelů financování a současně vynakládala značné finanční prostředky na splácení či refinancování již existujících závazků. Jen platby identifikovatelné jako splátky úvěrů či obdobných finančních produktů dosáhly v průběhu jediného měsíce přibližně 77.000,00 Kč. Z výpisu z jejího bankovního účtu je zřejmé, že žalovaná se již v době uzavření úvěrového vztahu nacházela ve stavu významného úvěrového zatížení, které muselo být při řádném odborném posouzení její schopnosti splácet zjištěno. Pokud žalobkyně tyto skutečnosti nezjistila, případně je při hodnocení úvěruschopnosti nezohlednila, nelze takové posouzení považovat za dostatečné a odpovídající požadavku odborné péče. Takto nedostatečně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované za situace, kdy z výpisu účtu žalované za listopad 2022 jednoznačně vyplývá, že nejenže si žalovaná již několik měsíců před sjednáním smlouvy o úvěru brala opakovaně úvěry v řádech desetitisíců od různých společností poskytujících úvěry a řádově stejně vysoké částky vynakládala na jejich splácení, ale vysoké finanční prostředky vydávala i na hazardní sázky ve prospěch právnická osoba. Zároveň tvrzenou lustrací v insolvenčním rejstříku musela žalobkyně zjistit, že problémy se splácením závazků přivedly již v minulosti žalovanou do platební neschopnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti se pak fakticky projevilo obratem po poskytnutí úvěru, když žalovaná na poskytnutý úvěr nezaplatila vůbec ničeho.

16. Jelikož žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála své zákonné povinnosti náležitě zjistit schopnost žalované splatit úvěr ve sjednané době, je spotřebitelská smlouva o úvěru s ohledem na shora uvedené neplatná, přičemž k této neplatnosti přihlédl soud z výše sepsaných důvodů bez návrhu. Pro neplatnost smlouvy je namístě uzavřít, že předmětnou částku vyplatila žalobkyně žalované bez právního důvodu, čímž se žalovaná bezdůvodně obohatila. Žalovaná je povinna v souladu s ustanovením § 2991 OZ částku, o kterou se bezdůvodně obohatila, vrátit.

17. Pokud jde o přiměřenou dobu k vrácení této částky, soud neshledal žádné okolnosti, na jejichž podkladě by mohl dospět k závěru, že tak žalovaná nemohla učinit ve lhůtě, kterou jí určila žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 4. 9. 2024 (viz ustanovení § 1958 odst. 2 a § 1968 OZ), zaslanou na adresu její trvalého bydliště téhož dne. S ohledem na lhůtu tří dnů, kterou jí tímto žalobkyně stanovila, byla žalovaná povinna plnit nejpozději dne 12. 9. 2024 (v souladu s domněnkou doby dojití třetí pracovní den po odeslání s využitím provozovatele poštovních služeb dle ustanovení § 573 OZ). Žalovaná byla v řízení pasivní, žádné okolnosti ohledně nemožnosti zaplacení (vrácení) dlužné částky v takto určené lhůtě tedy neuplatňovala a z obsahu spisu ani nejsou patrné. Jelikož žalovaná žalobkyni částku 20.000,00 Kč ani zčásti neuhradila, počínaje následujícím dnem, tedy 13. 9. 2024, se s jejím zaplacením dostala do prodlení a je povinna žalobkyni vedle jistiny zaplatit v souladu s ustanovením § 1970 OZ též úrok z prodlení v zákonné výši.

18. Soud proto žalované uložil výrokem I. povinnost zaplatit žalobkyni částku 20.000,00 Kč a úrok z prodlení v zákonné sazbě za dobu od 13. 9. 2024 do zaplacení, a ve zbylém rozsahu žalobu výrokem II. zamítl, tj. co do částky 15.700,00 Kč a úroku z prodlení převyšujícího přiznaný úrok z prodlení.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 OSŘ tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z větší části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 434,00 Kč, přičemž tato částka představuje 12,04 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 56,02 % a úspěchu žalované v rozsahu 43,98 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.428,00 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném ke dni provedení jednotlivých úkonů právní služby (dále jen „AT”), z tarifní hodnoty ve výši 35.700,00 Kč sestávající z částky 500,00 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100,00 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.800,00 Kč ve výši 378,00 Kč.

20. O lhůtách k plnění bylo soudem rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 OSŘ. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Okresnímu soudu v Děčíně; o včas podaném odvolání rozhodne Krajský soud v Ústí nad Labem. Nesplní-li žalovaná v uvedených lhůtách povinnosti uložené jí tímto rozsudkem, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu či nařízení exekuce.