17 C 63/2024

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Mazurkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno Zástupce advokát se sídlem Jméno advokáta A / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno – Jméno advokáta B proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 48 209,21 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatil žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku ve výši 13 000 Kč.

II. Žaloba se zamítá pro:a) částku ve výši 14 513,97 Kč s: kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 674,99 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 713,27 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 322,31 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 5 058,21 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení.b) částku ve výši 20 695,24 Kč s: kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 383,15 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 737,72 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 635,03 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, úrokem ve výši 8 % ročně z částky 13 974,23 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 48.209,21 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a. s., IČ , IČO, , se sídlem v , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dvě smlouvy o úvěru a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 postoupila pohledávky vzniklé z těchto smluv, které jsou předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Před uzavřením obou smluv právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě informací od žalovaného o jeho rodinných, majetkových a pracovních a jiných poměrech, které ověřila z dokumentů vyžádaných od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Na základě první smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaným dne 28. 8. 2021 (žalovaný nárok 2) byly právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10.000,00 Kč a žalovaný se zavázal je splatit spolu s úrokem a dalšími sjednanými poplatky čtrnácti splátkami po 1.328,00 Kč měsíčně (poslední splátka byla splatná do 28. 10. 2022). Žalovaný však na celkovou dlužnou částku ve výši 18.592,00 Kč (jistina, úroky a úhrady za služby) zaplatil pouze 10.000,00 Kč a zbylou část úvěru nevrátil. Žalobkyně proto požaduje na žalovaném uhradit z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, částku v celkové výši 14.513,97 Kč tvořenou neuhrazenou jistinou ve výši 5.058,21 Kč, úrokem za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 264,10 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 2.100,00 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 39,26 Kč, úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště ve výši 771,43 Kč a smluvní pokutou ve výši 5.921,97 Kč. Zároveň požaduje uhradit příslušenství této pohledávky tvořené kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 674,99 Kč (od prodlení do 11. 7. 2023), kapitalizovaným úrokem ve výši 713,27 Kč (od 29. 10. 2022 do 11. 7. 2023), zákonným úrokem z prodlení z částky 5.322,31 Kč od 12.7.2023 do zaplacení a úrokem 15 % ročně z částky 5.058,21 Kč od 12.7.2023 do zaplacení. Na základě druhé smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaným dne 10. 3. 2022 (žalovaný nárok 1) byly právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15.000,00 Kč a žalovaný se zavázal je splácet spolu s úrokem a dalšími sjednanými poplatky čtrnácti měsíčními splátkami ve výši 1.992,00 Kč (poslední splátka byla splatná do 10. 5. 2023). Žalovaný však na celkovou dlužnou částku ve výši 27.888,00 Kč (jistina, úroky a úhrady za služby) uhradil pouze , právnická osoba, ,00 Kč a zbylou část úvěru nevrátil. Žalobkyně proto požaduje na žalovaném uhradit z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, částku v celkové výši 33.695,24 Kč tvořenou neuhrazenou jistinou ve výši 13.974,23 Kč, úrokem za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 660,80 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 6.817,00 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1.928,83 Kč, úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2.507,14 Kč a smluvní pokutou ve výši 7.807,24 Kč. Zároveň požaduje uhradit příslušenství této pohledávky tvořené kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.383,15 Kč (od prodlení do 11. 7. 2023), kapitalizovaným úrokem ve výši 737,72 Kč (od 11. 5. 2023 do 11. 7. 2023), zákonným úrokem z prodlení z částky 14.635,03 Kč od 12.7.2023 do zaplacení a úrokem 8 % ročně z částky 13.974,23 Kč od 12.7.2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, bylo proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), jednáno a rozhodnuto v jeho nepřítomnosti.

3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil a jelikož si skutečnosti zjištěné z jednotlivých důkazů podstatné pro rozhodnutí ve věci navzájem neodporují, má zároveň za prokázaný tento skutkový stav:

4. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 28. 8. 2021 v písemné podobě uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 10.000,00 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s celkovými náklady úvěru ve výši 8.592,00 Kč ve čtrnácti pravidelných splátkách po 1.328,00 Kč měsíčně, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu této smlouvy. Poskytnuté peněžní prostředky převzal žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně v hotovosti při podpisu smlouvy (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ). Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyni částku v celkové výši 10.00,00 Kč (zjištěno z přehledu splátek). Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení jeho dluhu (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 1. 11. 2023).

5. V době, kdy žádal o první úvěr, sdělil žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně, že u tehdy aktuálního zaměstnavatele byl zaměstnán na dobu určitou od 3. 5. 2021 do 31. 5. 2022 s příjmem ve výši 17.023,00 Kč měsíčně a k ověření této skutečnosti předložil pracovní smlouvu a výplatní pásky. Dále v žádosti vyplnil, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí v nájmu s náklady 3.000,00 Kč měsíčně včetně energií a má založen bankovní účet, avšak doklady o nájmu, platbách za bydlení ani bankovním účtu nedoložil. Své ostatní náklady (doprava, jídlo, osobní náklady) vyčíslil žalovaný na 3.860,00 Kč měsíčně (zjištěno ze žádosti o úvěr ze dne 28. 8. 2021). Žalovaný měl na shora uvedenou dobu uzavřenou pracovní smlouvu se zaměstnavatelkou , právnická osoba, (zjištěno z pracovní smlouvy žalovaného ze dne 3. 5. 2021), přičemž obdržel čistou mzdu za květen 2021 ve výši 15.640,00 Kč, za červen 2021 ve výši 18.407,00 Kč, kdy navíc nově uplatnil daňové zvýhodnění na děti ve výši 1.267,00 Kč; srážky ze mzdy mu v těchto měsících prováděny nebyly (zjištěno z výplatních pásek žalovaného za uvedené měsíce).

6. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 10. 3. 2022 v písemné podobě uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 15.000,00 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s celkovými náklady úvěru ve výši 12.888,00 Kč ve čtrnácti pravidelných splátkách po 1.992,00 Kč měsíčně, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu této smlouvy. Poskytnuté peněžní prostředky převzal žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně v hotovosti při podpisu smlouvy (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ). Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyni částku v celkové výši 2.00,00 Kč (zjištěno z přehledu splátek). Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení jeho dluhu (z předžalobní upomínky ze dne 1. 11. 2023).

7. V době, kdy žádal o druhý úvěr, sdělil žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně, že u tehdy aktuálního zaměstnavatele byl zaměstnán na dobu určitou od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 s příjmem ve výši 17.481,00 Kč měsíčně a k ověření této skutečnosti předložil pracovní smlouvu a výplatní pásky. Dále v žádosti vyplnil, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí u rodičů s náklady na bydlení 1.000,00 Kč měsíčně a již nemá veden bankovní účet, avšak doklady o skončení předchozího nájmu nedoložil. Své ostatní náklady (doprava, jídlo, osobní náklady) vyčíslil žalovaný na 3.860,00 Kč měsíčně a neuvedl žádné splátky stávajících půjček (zjištěno ze žádosti o úvěr ze dne 10. 3. 2022). Žalovaný měl na výše uvedenou dobu uzavřenou pracovní smlouvu se zaměstnavatelkou , právnická osoba, . (zjištěno z pracovní smlouvy žalovaného ze dne 30. 12. 2021), přičemž obdržel čistou mzdu za leden 2022 ve výši 17.481,00 Kč; srážky ze mzdy mu v tomto měsíci žádné provedeny nebyly (zjištěno z výplatní pásky žalovaného za uvedený měsíc).

8. Pohledávky za žalovaným vzniklé na základě shora uvedených smluv postoupila právní předchůdkyně žalobkyně včetně příslušenství na žalobkyni ke dni zaplacení úplaty za postoupené pohledávky (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023, včetně její přílohy č. , hodnota, ), což bylo žalovanému oznámeno (zjištěno ze dvou oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2023 – zaslány zvlášť ke každé žalované pohledávce). Cena za postoupené pohledávky byla uhrazena dne 7. 8. 2023 převodem na bankovní účet právní předchůdkyně žalobkyně (zjištěno z potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 14. 8. 2023).

9. Vůči žalovanému bylo u Okresního soudu v , adresa, zahájeno do roku 2024 celkem šest exekučních řízení, a to po jednom v roce 2012, 2016 a 2020 a tři v roce 2024, přičemž v řízení vedeném pod sp. zn. 389/2020 byla osobou oprávněnou žalobkyně (zjištěno lustrací informačního systému Okresního soudu v , adresa, , respektive soudu známo z jeho činnosti).

10. Na základě ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smluv (dále jen „OZ“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

11. Podle ustanovení § 419 OZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „ZSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Na základě ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (za který je dle shora uvedeného ustanovení § 2 odst. 1 ZSÚ třeba považovat i peněžitou zápůjčku) nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož zákonného ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. , spisová značka, , čj. , incidenční spisová značka, , rozsudek Krajského soudu v , adresa, čj. , incidenční spisová značka, , rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. , spisová značka, či rozsudek Krajského soudu v , Anonymizováno, čj. , spisová značka, ).

14. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C–679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinny zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka. S ohledem na citovaná rozhodnutí je dle názoru soudu nutno smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením úvěrující řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka, považovat za neplatnou nejen dle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ, ale i dle ustanovení § 580 odst. 1 OZ. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ, kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.

15. Po právní stránce soud vztahy vzniklé mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně posoudil dle ustanovení § 2395 OZ ve spojení s ustanovením § 419 OZ (žalovaný neuzavřel smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti) podle příslušných ustanovení ZSÚ jako smlouvy o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému ve dvou případech peněžní prostředky, které však tento vrátil pouze zčásti. Žalobkyně pohledávku nabyla postoupením podle ustanovení § 1879 a následujících ustanovení OZ, proto se důvodně domáhá vrácení zbylých částek, jež byly žalovanému předchůdkyní žalobkyně vyplaceny v hotovosti.

16. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně splnila povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ a před sjednáním spotřebitelského úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného v postavení spotřebitele. Žalobkyně sice tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě informací od žalovaného o jeho rodinných, majetkových a pracovních a jiných poměrech, které ověřila z dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlédnutím do veřejných registrů, avšak z těchto dokumentů soudu jako důkaz svého tvrzení přes opakovanou výzvu a poučení o následcích jejímu nevyhovění předložila pouze pracovní smlouvy žalovaného a tři jeho výplatní pásky, z nichž navíc ani nedokázala vyčíst údaj o vyživovacích povinnostech žalovaného, o nichž tento nepravdivě tvrdil již v první žádosti o úvěr, že žádnou nemá (z výplatní pásky za červen 2021 vyplývá, že žalovaný uplatňoval daňové zvýhodnění na děti). Stejně tak pokud by právní předchůdkyně žalobkyně skutečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného z veřejných registrů, nepochybně by zjistila, že v době sjednávání smluv vůči němu byly vedeny exekuce (toto musela vědět i žalobkyně v době nabytí pohledávky, když v jedné z těchto exekucí figurovala sama jako osoba oprávněná). Právní předchůdkyně pak zcela rezignovala na ověřování výše pravidelných výdajů žalovaného v době sjednávání smluv (například z výpisu z osobního účtu žalovaného, který měl v době sjednávání první smlouvy veden), přestože se tyto na první pohled jeví nereálně nízké. Ve druhém případě jí dokonce v poskytnutí úvěru nezabránilo ani to, že žalovaný neuvedl v žádosti o úvěr v kolonce měsíční splátky stávajících půjček částku, kterou byl povinen z titulu první sjednané smlouvy o úvěru hradit jí samotné. Rovněž tak právní předchůdkyně žalobkyně nijak nezkoumala, z jakého důvodu již žalovaný neměl při sjednávání druhého úvěru veden osobní účet, ačkoliv k rušení účtů dlužníci běžně přistupují právě ve chvílích, kdy nejsou schopni splácet své závazky (aby nemohly být postiženy exekutorem). Rovněž tak přestěhování žalovaného z nájmu k rodičům v době sjednávání druhého úvěru signalizuje možné existenční problémy žalovaného. Přesto se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila za účelem zjištění úvěruschopnosti žalovaného v obou případech pouze s jeho pracovními smlouvami a výplatními páskami (navíc za pouhé tři měsíce při změně zaměstnavatele v mezidobí). Z historie splátek prvního úvěru je pak zcela zřejmé, že v době sjednávání druhého úvěru měl žalovaný problém první úvěr řádně splácet a že jeho poslední splátku evidentně splatil až z prostředků, které mu poskytla žalobkyně na základě druhé smlouvy o úvěru.

17. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála své zákonné povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr ve sjednané době, je spotřebitelská smlouva s ohledem na shora uvedené neplatná, přičemž k této neplatnosti přihlédl soud z výše sepsaných důvodů bez návrhu. Pro neplatnost smlouvy je namístě uzavřít, že předmětné částky vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovaný je povinen v souladu s ustanovením § 2991 OZ částku, o kterou se ve druhém případě bezdůvodně obohatil, vrátit (v prvním případě vrátil právní předchůdkyni žalobkyně celou poskytnutou částku).

18. Ohledně vydání bezdůvodného obohacení pak ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ obsahuje zvláštní úpravu stanovící, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. V projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není žalovaný s plněním závazku dosud v prodlení a není tak povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení. Protože žalovaný byl v řízení zcela nečinný, nemohl ho soud při jednání poučit dle ustanovení § 118a odst. 1 OSŘ k doplnění tvrzení ohledně jeho příjmových a majetkových poměrů a neučinil tak k možnostem žalovaného vrátit žalobkyni dluh žádné skutkové zjištění. Soud proto stanovil lhůtu k plnění žalovanému ihned a uložil mu uhradit dluh žalobkyni v obecné zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 OSŘ.

19. Z uvedeného právního posouzení věci vyplývá, že žalovaný není povinen hradit žádné sjednané příslušenství a soud proto žalobkyni výrokem I. přiznal pouze nezaplacenou část jistiny druhého dluhu ve výši 13.000,00 Kč a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou výrokem II. zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle ustanovení § 142 odst. 2 OSŘ, tak, že nepřiznal jejich náhradu žádnému z účastníků řízení, neboť žalobkyně byla v řízení z větší části neúspěšná a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.