18 C 100/2021

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Červinky a přísedících Jany Šmerdové a Miroslava Švarce ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení se sídlem adresa pro zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s návrhem, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 10 000 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 15 992,92 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce poskytoval objednavateli Ústeckému kraji na základě uzavřené smlouvy ze dne datum veřejné služby v přepravě cestujících veřejnou linkovou dopravou v oblasti anonymizováno. Na základě této smlouvy byl žalobce povinen provádět odbavování cestujících a vydávat každému cestujícími jízdní doklad dle tarifu a přepravních podmínek. Pokud by uvedené povinnosti nebyly žalobcem dodrženy, zavázal se druhé smluvní straně zaplatit smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za každého cestujícího, kterému nebyl vydán jízdní doklad. Žalovaný byl u žalobce zaměstnán jako řidič autobusu na základě pracovní smlouvy ze dne datum. Dne datum mělo dojít k porušení těchto povinností, když na základě prováděné kontroly Ústeckým krajem, respektive jím pověřené osoby žalovaný přepravoval dva cestující na lince anonymizováno, spoji anonymizováno, v úseku mezi zastávkou obec, ObÚ a zastávkou obec, aniž by je odbavil a vydal jim jízdní doklad. Žalovaný se odmítl do protokolu o provedené kontrole vyjádřit, současně jej ani nepodepsal. Na základě této skutečnosti Ústecký kraj vyzval žalobce k úhradě smluvní pokuty v celkové výši 10 000 Kč, kterou žalobce zaplatil dne datum. Žalovaný tak způsobil při nesplnění svých pracovních úkolů žalobci škodu, jejíž vznik následně popřel a tvrzení učiněná při kontrole Ústeckým krajem označil za nepravdivé, nicméně k prokázání pravdivosti svých tvrzení ničeho nedoložil, pouze navrhl svědectví neoznačené osoby jméno příjmení a pořízený videozáznam. Proto žalobce setrval na uhrazení vzniklé škody, avšak žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes učiněnou výzvu.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Požadovaný nárok žalobcem zcela popřel a namítl, že ohledně provedené kontroly Ústeckým krajem dne datum, konkrétně osobou jméno příjmení jsou zásadní nesrovnalosti. Bezprostředně po učiněné kontrole, nebyl kontrolor schopen žalovanému prokázat, kteří cestující neměli jízdní doklad, konkrétně jaký byl jejich počet. Kontrolor nejprve tvrdil, že ve voze byli čtyři cestující bez vydaného jízdního dokladu, poté s ohledem na to, že jsou Vánoce, tvrdil, že byli toliko dva. Na to žalovaný vyzval, aby se přihlásili ti cestující, kteří neobdrželi jízdenku, avšak na to nikdo nereagoval. Kontrolor chtěl podepsat předloženou kontrolu dopravní obslužnosti, avšak žalovaný odmítl, přičemž k tomu dodal, že ví o tom, že tu všichni kradou. Jejich jednání byl přítomen střídající řidič jméno příjmení, který na předmětné trase, tedy na lince anonymizováno, spoji anonymizováno, přebíral od žalovaného autobus i s cestujícími. Žalovaný rovněž z prováděné kontroly pořídil nahrávku, s níž se žalobce odmítl seznámit a stejně tak se obrátit na svého dalšího zaměstnance jméno příjmení ohledně sledu událostí. Žalovaný má za to, že žalobcovo jednání je formou msty vůči jeho osobě za to, že při trvajícím pracovním poměru namítal porušování pracovněprávních předpisů spolu s poukazem na špatný technický stav žalobcem provozovaných vozidel (autobusů). Konečně namítl, že uplatněný nárok žalobcem je promlčen.

3. Soud vzal v řízení za prokázáno, že mezi žalobcem a Ústeckým krajem byla dne datum uzavřena smlouva o veřejných službách v přepravě cestujících veřejnou linkovou dopravou k zajištění dopravní obslužnosti Ústeckého kraje v oblasti anonymizováno. Uvedené zjištění soud učinil z citované smlouvy. Dále vzal soud v řízení za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne datum uzavřena pracovní smlouva, na jejímž základě byl mezi účastníky založen pracovní poměr na dobu neurčitou s tříměsíční zkušební dobou. V pracovní smlouvě se žalovaný zavázal pro žalobce vykonávat práce jako řidič autobusu s místem výkonu práce divize anonymizováno. Tento pracovní poměr byl ukončen na základě dohody o rozvázání pracovního poměru ke dni datum. Shora uvedená zjištění soud učinil z pracovní smlouvy ze dne datum a z dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne datum.

4. Rovněž má soud za prokázané, že dne datum byla ze strany Ústeckého kraje provedena kontrola obslužnosti na lince autobusu anonymizováno, spoji anonymizováno, pro oblast anonymizováno, kterou konkrétně provedl zaměstnanec odboru dopravy a silničního hospodářství jméno příjmení a to v době, kdy předmětný autobus řídil právě žalovaný. Tato skutková zjištění soud učinil z listiny o kontrole dopravní obslužnosti sepsané kontrolorem Ústeckého kraje ze dne datum a ze zprávy Ústeckého kraje ze dne datum.

5. Spornou skutečností se však stal průběh samotné kontroly ze strany Ústeckého kraje v zastoupení jeho kontrolního pracovníka jméno příjmení, který shledal na straně žalovaného porušení smluvních povinností, když při nástupu nových cestujících do vozu měl od nich vybrat hotovost v ceně jízdného, avšak následně jim řádně nevydat jízdní doklad. Kontrolující pracovník na tuto skutečnost žalovaného poté upozornil, o čemž začali vést debatu, neboť žalovaný od počátku zcela popřel, že by se takového jednání měl dopustit. Mělo se jednat o dva či čtyři případy, respektive jak uvedl žalovaný, dle slov kontrolního pracovníka toliko o dva případy, když přihlédl k tomu, že jsou Vánoce. Jejich hovoru byl přítomen druhy řidič jméno příjmení, který měl na konci směny střídat žalovaného jako řidič autobus.

6. Ohledně dalšího jednání žalovaného po nastalé kontrole má soud za prokázané, že tuto nastalou událost nahlásil svému nadřízenému jméno příjmení, s nímž došlo k jejímu projednání. Respektive žádostí ze dne datum, kterou zaměstnavatel převzal datum, požádal o zaujetí stanoviska k provedené kontrole. Od samého začátku žalovaný tvrdil, že se vytýkaného jednání nedopustil. O tomto svědčí i fakt, že toto své stanovisko uvedl jak do denního záznamu o výkonu autobusu číslo ze dne datum, když do poznámky zapsal, že„ se zápisem nesouhlasí, všem cestujícím byli jízdenky vydány, nikdo nebyl pokutován“, tak zároveň se odmítl zúčastnit sepsání protokolu o provedené kontrole a ani jej nepodepsal. Naposledy uvedená skutková zjištění soud učinil z denního záznamu o výkonu autobusu číslo ze dne datum a z listiny o kontrole dopravní obslužnosti sepsané kontrolorem Ústeckého kraje ze dne datum.

7. Soud má dále prokázáno, že objednatel dopravy Ústecký kraj není oprávněn udělovat pokuty cestujícím za to, že se neprokážou platným jízdním dokladem. K tomuto je příslušný sám dopravce nebo jím pověřená osoba. Uvedené zjištění soud učinil ze zprávy Ústeckého kraje ze dne datum.

8. Rovněž vzal soud v řízení za prokázáno, že dle protokolu o kontrole dopravní obslužnosti měli být bez jízdního dokladu celkem čtyři cestující, kteří však za lístek řádně zaplatili v hotovosti při nástupu do autobusu. Zároveň mělo dojít ztotožnění těchto čtyř cestujících kontrolorem jméno příjmení. Nicméně Ústecký kraj již nedisponuje informacemi ohledně cestujících, kteří měli být ztotožněni. Ztotožněni měli být celkem dva cestující, avšak údaje o nich měly být již po roce skartovány vzhledem k interní skartační lhůtě. Uvedená zjištění soud učinil z listiny o kontrole dopravní obslužnosti sepsané kontrolorem Ústeckého kraje ze dne datum a ze zprávy Ústeckého kraje ze dne datum.

9. Pro nadbytečnost soud zamítl návrh na doplnění dokazování o smluvní podmínky dopravy Ústeckého kraje platné od datum a dále o CD nosič obsahující záznam rozhovoru žalovaného se svým nadřízeným.

10. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že podaná žaloba není důvodná, respektive že nedošlo k prokázání tvrzení žalobce ohledně vzniklé škody v důsledku jednání žalovaného, proto ji v celém rozsahu zamítl.

11. Podle ust. §249 odst.1 z.č.262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, je zaměstnanec povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, majetku ani k bezdůvodnému obohacení. Hrozí-li škoda, je povinen na ni upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance. Podle ust. §250 odst.1 zákoníku práce zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Podle ust. §257 odst.1 zákoníku práce zaměstnanec, který odpovídá za škodu podle ust.§250 je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu,a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Podle ust. §257 odst.2 zákoníku práce výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti nebo zneužitím jiných návykových látek. Podle ust. §263 odst.1 zákoníku práce výši požadované náhrady škody je zaměstnavatel se zaměstnancem povinen projednat a písemně mu ji oznámit zpravidla nejpozději do 1 měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že škoda vznikla a že je zaměstnanec povinen ji nahradit. zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. V dané věci nejsou předpoklady odpovědnosti za škodu způsobenou žalovaným splněny. Žalobci sice vznikla škoda zaplacením smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč, avšak v řízení nebylo prokázáno, že se tak stalo v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného; nebylo prokázáno, že žalovaný porušil právní předpisy při plnění pracovních úkolů. Toto namítané porušení – inkaso jízdného od cestujících bez vydání jízdního dokladu, zůstalo toliko v rovině tvrzení, když vyjma svědecké výpovědi kontrolora Ústeckého kraje jméno příjmení, nebylo podpořeno žádným dalším důkazem, přičemž žalovaný popsaný průběh událostí jednoznačně od počátku odmítá a sám poukazoval na nevhodné chování kontrolora Ústeckého kraje. Řádnému projednání škody ani nesvědčí následné chování žalobce, který již dne datum dobrovolně uhradil požadovanou smluvní pokutu, jejíž uhrazení požadoval na žalovaném až podáním žaloby dne datum. Je s podivem, že škoda nebyla projednána ani při skončení pracovního poměru mezi účastníky dne datum. Žalobce ani nijak nezajistil další důkazní materiál – osobní údaje dvou cestujících, kterým údajně nebyl vydán žalovaným jízdní doklad. Marným během doby byly tyto údaje dle tvrzení Ústeckého kraje skartovány a tyto osoby tak nelze dohledat a vyslechnou jako svědky. Základní sporná okolnost tak zůstala v rovině tvrzení proti tvrzení. Žádné další důkazy žalobce již soudu nenabídl. Zavinění žalovaného tak nebylo v řízení prokázáno. Jelikož břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve věci tíží žalobce, nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 992,92 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 2 417,29 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 756,45 Kč za 64 ujetých km v částce 356,45 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 4,3 l číslo km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 830,42 Kč za 64 ujetých km v částce 430,42 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 237/2022 Sb. při průměrné spotřebě 4,3 l číslo km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 237/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 830,42 Kč za 64 ujetých km v částce 430,42 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 237/2022 Sb. při průměrné spotřebě 4,3 l číslo km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 237/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 217,29 Kč ve výši 2 775,63 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.