18 C 101/2013

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Kvapilem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A se sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované se sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B se sídlem Adresa advokáta B žaloba dle části páté zákona č. 99/1963 sb., občanského soudního řádu

I. Žaloba, aby soud nahradil rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. , Anonymizováno, -, č. účtu, -, Anonymizováno, , č. j. , Anonymizováno, a rozhodnutí předsedkyně Energetického regulačního úřadu ze dne 26. 4. 2013, č. j. , Anonymizováno, rozsudkem tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 445 668 Kč jako úhradu podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů (zeleného bonusu) vyrobené v období od 1. 8. 2011 do 30. 4. 2012 ve , Anonymizováno, , adresa, o celkovém instalovaném výkonu 1 MW, umístěné na pozemcích parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , vše v katastrálním území , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 542 443 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se domáhala nahrazení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu sp. zn. , Anonymizováno, -, č. účtu, -, Anonymizováno, , č. j. , Anonymizováno, ze dne 20. 12. 2012 a rozhodnutí předsedkyně Energetického regulačního úřadu č. j. , Anonymizováno, ze dne 26. 4. 2013 (dále rovněž „napadená rozhodnutí“) tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 445 668 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že je od 1. 8. 2011 provozovatelem fotovoltaické elektrárny , Anonymizováno, , adresa, o celkovém výkonu 1 MW na pozemcích parc.č. , Anonymizováno, , právnická osoba, ,, Anonymizováno, parc.č. , Anonymizováno, , vše v k.ú. , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Výrobna elektrické energie ze slunečního záření byla uvedena do provozu dne 29. 12. 2010. Od 29. 10. 2010 do 31. 7. 2011 byla provozovatelem výrobny společnost , právnická osoba, Termín uvedení do provozu je zásadní pro určení výše vyplacené podpory (tzv. „zelené bonusy“). Právní předchůdkyně žalobkyně i žalobkyně požadovaly, aby jim byly vypláceny zelené bonusy ve výši stanovené pro elektrárny uvedené do provozu v roce 2010. Žalovaná však toto odmítla a vyplácela zelené bonusy ve výši stanovené pro elektrárny uvedené do provozu v roce 2011. Žalobkyně se proto obrátila dne 3. 7. 2012 na Energetický regulační úřad (dále rovněž „ERÚ“) s návrhem, aby bylo žalované uloženo vyplácet zelené bonusy za vyrobenou elektřinu podle ceníku ERÚ stanoveného pro zdroje pro výrobu elektřiny uvedené do provozu v období roku 2010. Napadenými rozhodnutími ERÚ návrh žalobkyně zamítl. Jelikož zelený bonus pro elektrárny uvedené do provozu činil v roce 2010 11,40 Kč/kWh a pro rok 2012 potom 11,57 Kč/kWh, tak pro elektrárny uvedené do provozu v roce 2011 činil pro rok 2011 4,50 Kč/kWh a pro rok 2012 4,53Kč/kWh. Rozdíl s ohledem na množství dodané elektřiny činil za období od 1. 8. 2011 do 30. 4. 2012 částku 3 445 688 Kč.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Jednak namítla nedostatek pasivní věcné legitimace, když dle názoru žalované měla být žalovaná společnost , právnická osoba, . Dále namítla, že v roce 2010 nedošlo k řádnému (faktickému a právnímu) připojení výrobny , Anonymizováno, , adresa, k distribuční síti z důvodů na straně společnosti , právnická osoba, Pro účely nároku na podporu výroby elektřiny byla , Anonymizováno, , adresa, uvedena řádně do provozu až dne 7. 2. 2011. Konečně žalovaná poukázala na řadu soudních rozhodnutí, které se týkají právě společnosti , právnická osoba, a která shodně a ve shodě s názorem žalované uzavřela, že k řádnému připojení , Anonymizováno, , adresa, k distribuční soustavě došlo až dne 7. 2. 2011. Jde o rozhodnutí Okresního soudu v Děčíně č. j. , spisová značka, ze dne 16. 10. 2020, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. , spisová značka, ze dne 15. 6. 2018, rozsudek Městského soudu v Praze č. j. , spisová značka, ze dne 28. 3. 2019, rozsudek Nejvyššího soudu ČR č. j. , spisová značka, ze dne 27. 11. 2019 a usnesení Ústavního soudu sp. zn. , Anonymizováno, ze dne 21. 4. 2020. Vyjádřila názor, že soud rozhodující v této věci by měl rozhodnout stejně jako soudy zmiňované. Pokud tyto odmítly vznesené nároky , právnická osoba, , nemůže být tento nárok přiznán žalobkyni jako právní nástupkyni.

3. Energetický regulační úřad se vyjádřil tak, že příslušná výrobna elektřiny byla uvedena do provozu až v roce 2011. Proto považoval napadená rozhodnutí za správná.

4. Rozsudkem ze dne 10. 12. 2020, č. j. 18 C 101/2013-314 Okresní soud v Děčíně žalobu zamítl a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované k rukám právního zástupce na náhradu nákladů řízení částku 462 768 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že napadená rozhodnutí ERÚ jsou správná, když k řádnému a legálnímu připojení , Anonymizováno, , adresa, k distribuční soustavě došlo až dne 7. 2. 2011.

5. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem, jako soud odvolací, svým usnesením ze dne 28. 3. 2022, č. j. 17 Co 97/2021-342, shora uvedený rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení pro procesní pochybení, když soudem prvního stupně nebylo rozhodnuto o návrzích žalobkyně na postup dle § 107a o. s. ř. Odvolací soud tak předmětným rozhodnutím uložil soudu prvního stupně rozhodnout o návrzích žalobkyně na postup dle § 107a o. s. ř. a zkoumat, kdy nastala právní skutečnost ve smyslu tohoto ustanovení, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, a následně po tomto rozhodnutí se případně zabývat pasivní legitimací žalované strany. Současně podle pro soud prvního stupně závazného právního názoru odvolacího soudu nedošlo v předmětné věci k procesnímu nástupnictví společnosti , právnická osoba, . (tj. ke vstupu této společnosti do řízení probíhajícím před ERÚ) ex lege.

6. V dalším řízení Okresní soud v Děčíně usnesením č. j. 18 C 101/2013-350 ze dne 17. 1. 2024 připustil návrh žalobkyně, aby žalovaná z řízení vystoupila a na její místo vstoupila do řízení společnost , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , IČ: , IČO, (dále rovněž „, právnická osoba, .“). Své rozhodnutí odůvodnil s odkazem na § 107a o. s. ř. tím, že práva a povinnosti přešly ze zákona na operátora trhu, kterým je , právnická osoba, .

7. K odvolání , právnická osoba, . Krajský soud v Ústí nad Labem, jako soud odvolací, svým usnesením ze dne 27. 8. 2024, č. j. 17 Co 49/2024-374 shora uvedené usnesení zdejšího soudu změnil tak, že návrh žalobkyně, aby žalovaná z řízení vystoupila a na její místo vstoupila , právnická osoba, ., v rozsahu tvrzené povinnosti dosavadní žalované uhradit žalobkyni zelený bonus za vyrobenou elektřinu ve výši stanovené zákonem a účinným cenovým rozhodnutím ERÚ pro zdroje pro výrobu elektřiny využitím slunečního záření s instalovaným výkonem nad 30 kW a uvedené do provozu v období od 1. ledna 2010 do 31. prosince 2010 s tím, že rozsudek, který bude ve věci po provedeném řízení vydán, nahrazuje rozhodnutí předsedkyně Energetického regulačního úřadu ze dne 26. 4. 2013, č. j. , Anonymizováno, , jakož i rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. , Anonymizováno, -, č. účtu, -, Anonymizováno, , se zamítá, a kterým uložil žalobkyni zaplatit , právnická osoba, . na náhradu nákladů odvolacího řízení 8 228 Kč k rukám advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Podle pro soud prvního stupně závazného právního názoru odvolacího soudu návrhu žalobkyně, aby dle § 107a o. s. ř. , právnická osoba, . vstoupila do řízení na místo žalované, nelze vyhovět, neboť řízení dle části páté o. s. ř. bylo zahájeno dne 27. 6. 2013, tedy poté, co nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují přechod práva nebo povinnosti, když zákon č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů (dále rovněž „ZPZE“) nabyl účinnosti již 1. 1. 2013, tedy ještě v době řízení před ERÚ, a rovněž nelze dospět k závěru, že k procesnímu nástupnictví , právnická osoba, . došlo ex lege. Odvolací soud předmětným usnesením tak uložil soudu prvního stupně, aby se za situace, kdy na místě žalované zůstává společnost , Jméno žalované, ., v prvé řadě zabýval její pasivní legitimací.

8. V dalším řízení se soud prvního stupně s ohledem na závazný právní názor odvolacího soudu nejprve zabýval pasivní legitimací žalované.

9. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:- ze žádosti o uzavření smlouvy o podpoře výroby elektřiny ze dne 8. 11. 2010 soud zjistil, že , právnická osoba, požádala žalovanou o uzavření smlouvy o podpoře výroby elektřiny pro výrobnu elektřiny na pozemcích parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v obci a k.ú. , adresa, ,- ze žádosti - smlouvy o připojení výrobny elektřiny k distribuční soustavě ze dne 8. 11. 2010 soud zjistil, že , právnická osoba, požádala žalovanou o uzavření smlouvy o připojení výrobny elektřiny k distribuční soustavě pro výrobnu elektřiny na pozemcích parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v obci a k.ú. , adresa, ,- ze žádosti o přednostní připojení ze dne 12. 11. 2010 soud zjistil, že , právnická osoba, požádala žalovanou na základě § 4 odst. 1 zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů o přednostní připojení fotovoltaické elektrárny o instalovaném špičkovém výkonu 1 MWp v obci , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, k přenosové soustavě,- z rozhodnutí Energetického regulačního úřadu sp. zn. , Anonymizováno, -, č. účtu, -, Anonymizováno, , č.j. , Anonymizováno, ze dne 20. 12. 2012 a z rozhodnutí předsedkyně Energetického regulačního úřadu o rozkladu č. j. , Anonymizováno, ze dne 26. 4. 2013 soud zjistil, že ERÚ podle § 141 odst. 7 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále rovněž „správní řád“), zamítl návrh žalobkyně, v řízení zahájeném na návrh žalobkyně ve věci sporu se žalovanou ohledně podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů ve výrobně , Anonymizováno, , adresa, s celkovým instalovaným výkonem 1000 kW, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 445 688 Kč jako úhradu podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů (zeleného bonusu) vyrobené ve , Anonymizováno, , adresa, v období od 1. 8. 2011 do 30. 4. 2012, včetně úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 3 445 688 Kč od dne 21. 6. 2012 do zaplacení,- z návrhu na zahájení sporného řízení ze dne 3. 7. 2012, z oznámení ERÚ o zahájení správního řízení ze dne 26. 7. 2012 a z odstranění nedostatků návrhu ze dne 23. 7. 2012, soud zjistil, že žalobkyně jako navrhovatel podala k ERÚ návrh na zahájení sporného řízení podle § 17 odst. 7 písm. d) zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, a § 141 správního řádu, proti žalované jako odpůrci, ve věci výše podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, jímž se po odstranění nedostatků návrhu domáhala, aby ERÚ vydal rozhodnutí, jímž odpůrci (tj. žalované) uloží povinnost zaplatit navrhovateli (tj. žalobkyni) částku 3 445 688 Kč jako úhradu podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů (zeleného bonusu) vyrobené ve , Anonymizováno, , adresa, v období od 1. 8. 2011 do 30. 4. 2012 spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z této částky ode dne 21. 6. 2012 do zaplacení, a že ke dni 10. 7. 2012 bylo zahájeno správní řízení na návrh žalobkyně jako navrhovatele ve věci sporu podle § 17 odst. 7 písm. d) zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, mezi žalobkyní jako navrhovatelem a žalovanou jako odpůrcem, jehož účastníci jsou žalobkyně jako navrhovatel a žalovaná jako odpůrce.Z dalších důkazů provedených v tomto řízení (tj. ze žádosti , tituly před jménem, , jméno FO, o připojení výrobny elektřiny k distribuční soustavě ze dne 1. 10. 2009, ze stanoviska žalované k žádosti o připojení výrobny ze dne 23. 11. 2009, ze smlouvy o uzavření budoucí smlouvy – Smlouvy o připojení , Anonymizováno, , adresa, k distribuční soustavě žalovaného ze dne 5. 2. 2010, ze smlouvy o převodu práv a povinností ze dne 24. 5. 2010, z rozhodnutí o udělení licence ze dne 5. 11. 2010, z protokolu o splnění technických podmínek pro uvedení výrobny do provozu s distribuční soustavou ze dne 22. 12. 2010 a z odpovědi ČR-Státní energetické inspekce, územního inspektorátu pro Středočeský kraj ze dne 24. 2. 2011) soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.

10. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.11. , právnická osoba, požádala žalovanou dne 8. 11. 2010 o uzavření smlouvy o podpoře výroby elektřiny a o uzavření smlouvy o připojení výrobny elektřiny k distribuční soustavě pro výrobnu elektřiny na pozemcích parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v obci a k.ú. , adresa, a dne 12. 11. 2010 o přednostní připojení fotovoltaické elektrárny k přenosové soustavě. Návrhem žalobkyně ze dne 3. 7. 2012 bylo u ERÚ zahájeno a vedeno sporné řízení proti žalované jako odpůrci, v němž se žalobkyně jako navrhovatel vůči žalované jako odpůrci domáhala zaplacení částky 3 445 688 Kč jako úhrady podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů (zeleného bonusu) vyrobené ve , Anonymizováno, , adresa, v období od 1. 8. 2011 do 30. 4. 2012 spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z této částky ode dne 21. 6. 2012 do zaplacení, účastníkem tohoto řízení byla žalobkyně jako navrhovatel a žalovaná jako odpůrce a návrh žalobkyně byl napadenými rozhodnutími zamítnut.

12. Po právní stránce vycházel soud zejména z následujících ustanovení.

13. Podle § 4 odst. 7 zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů, účinného do 31. 12. 2012, pokud výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů, na kterou se vztahuje podpora, nenabídl tuto elektřinu k povinnému výkupu podle odstavce 4 a prodal ji na trhu s elektřinou, je provozovatel příslušné regionální distribuční soustavy nebo provozovatel přenosové soustavy povinen hradit výrobci za tuto elektřinu zelený bonus vyjádřený v Kč/MWh.

14. Podle § 54 odst. 13 ZPZE práva a závazky provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele regionální distribuční soustavy vzniklé do účinnosti tohoto zákona z důvodu, že provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel regionální distribuční soustavy odmítl přiznat výrobci zcela nebo zčásti nárok na výkupní cenu nebo na zelený bonus nebo na příspěvek k ceně elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla a nebo vyrobené z druhotných zdrojů, přecházejí dnem účinnosti tohoto zákona na operátora trhu. ZPZE nabyl účinnosti k 1. 1. 2013.

15. Podle § 20a odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb. (energetický zákon) operátor trhu je akciová společnost založená státem, jejíž akcie znějí na jméno.

16. Podle § 17 odst. 7 písm. d) zákona č. 458/2000 Sb. (energetický zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2021, ERÚ rozhoduje spory týkající se podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů nebo elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla nebo elektřiny vyrobené z druhotných energetických zdrojů nebo tepla z obnovitelných zdrojů a spory o výši náhrady při dispečerském řízení výrobny elektřiny z obnovitelných zdrojů energie podle § 26 odst. 6.

17. Podle § 141 odst. 1 správního řádu ve sporném řízení správní orgán řeší spory z veřejnoprávních smluv (část pátá) a v případech stanovených zvláštními zákony spory vyplývající z občanskoprávních, pracovních, rodinných nebo obchodních vztahů.

18. Podle § 141 odst. 2 správního řádu sporné řízení se zahajuje na návrh.

19. Podle § 141 odst. 3 správního řádu účastníky jsou navrhovatel a odpůrce. Navrhovatel i odpůrce mají postavení účastníků podle § 27 odst. 1.

20. Podle § 244 odst. 1 o. s. ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen "správní orgán") podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

21. Podle § 250a odst. 1 o. s. ř. účastníky řízení jsou žalobce a ti, kdo byli účastníky v řízení před správním orgánem.

22. Podle § 250b odst. 2 o. s. ř. v průběhu řízení před soudem nesmí být změněn okruh účastníků, jaký tu byl v době rozhodnutí správního orgánu; to neplatí, došlo-li za řízení před soudem k procesnímu nástupnictví (§ 107 a 107a).

23. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k následujícímu právnímu závěru.

24. Protože podle § 54 odst. 13 ZPZE je s účinností od 1. 1. 2013 subjektem povinným k vyplácení zeleného bonusu za vyrobenou elektřinu, jehož zaplacení se žalobkyně vůči žalované domáhala ve sporném řízení před ERÚ a následně v tomto řízení podle části páté o. s. ř., operátor trhu, není žalovaná s účinností od 1. 1. 2013 subjektem povinným k vyplácení zeleného bonusu. Žalované z tohoto důvodu nesvědčí pasivní věcná legitimace. Tuto skutečnost v řízení shodně tvrdili žalobkyně i žalovaná s tím, že předmětná povinnost v důsledku změny právní úpravy přešla na operátora trhu, jímž je , právnická osoba, .

25. V souzeném případě nedošlo k procesnímu nástupnictví operátora trhu (, právnická osoba, .) ex lege, jak tvrdila žalobkyně, a , právnická osoba, . se nestala (ex lege) účastníkem řízení před správním orgánem (ERÚ). Tento názor potvrdil i Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém usnesení ze dne 28. 3. 2022, č. j. , spisová značka, . Je třeba připomenout, že řízení vedené před ERÚ bylo sporné návrhové řízení podle § 141 správního řádu ovládané dispoziční zásadou, a to i co do označení účastníků řízení. Účastníky sporného správního řízení jsou navrhoval a odpůrce a správní orgán je vymezením účastníků řízení (jak jej provedl navrhovatel) vázán. Účastníky předmětného správního řízení před ERÚ o zaplacení zeleného bonusu byla žalobkyně jako navrhovatel a žalovaná, kterou žalobkyně jako odpůrce označila v návrhu na zahájení řízení. Protože žalobkyně ve správním řízení před ERÚ nezareagovala na změnu právní úpravy, co do vymezení okruhu účastníků, , právnická osoba, . se účastníkem správního řízení nestala. Jestliže okruh účastníků řízení před správním orgánem vyplývá z § 141 odst. 2 SpŘ, přibrání dalšího účastníka do řízení nepřipadá v úvahu, protože soud je stejně jako správní orgán vázán vymezením účastníků řízení, jak je provedl žalobce už v řízení před správním orgánem. Jestliže se řízení nezúčastní někdo, o jehož právech a povinnostech se jedná, nepřichází v úvahu jeho přibrání do řízení, ale závěr, že ten, na jehož návrh se správní řízení uskutečnilo, nemůže být pro nedostatek aktivní nebo pasivní legitimace úspěšný ani v soudním řízení podle § 244 a násl. (SVOBODA, Karel. § 250a [Účastníci řízení]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024. Dostupné na beck-online.cz, marg. č. 3.).

26. Protože , právnická osoba, . se ex lege nestala účastníkem správního řízení před ERÚ, nestala se účastníkem tohoto navazujícího řízení vedeného podle části páté o. s. ř., když podle § 250a odst. 1 o. s. ř. jsou účastníky řízení žalobce a ti, kdo byli účastníci řízení před správním orgánem (v tomto případě žalovaná).

27. Protože řízení dle části páté o. s. ř. bylo zahájeno dne 27. 6. 2013, tedy poté, co nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují přechod práva nebo povinnosti, když ZPZE nabyl účinnosti již 1. 1. 2013, tedy ještě v době řízení před ERÚ, je podle § 250b odst. 2 o. s. ř. změna okruhu účastníků (jaký tu byl v době rozhodování správního orgánu) nepřípustná.

28. Protože žalovaná není ve věci pasivně legitimována, když již od 1. 1. 2013 není subjektem povinným k vyplácení zeleného bonusu, soud se nadále nezabýval otázkou, zda k legálnímu připojení a uvedení do provozu , Anonymizováno, , adresa, došlo již v prosinci 2010 (jak tvrdila žalobkyně) či dne 7. 2. 2011 (jak tvrdila žalovaná), a na jakou výši zelených bonusů má žalobkyně s ohledem na dobu připojení a uvedení do provozu , Anonymizováno, , adresa, právo. Z tohoto důvodu soud pro nadbytečnost neprovedl důkazy soudními rozhodnutími uvedenými ve vyjádření žalované ze dne 30. 7. 2025 (tj. rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 č.j. , spisová značka, ze dne 15. 6. 2018, rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. , spisová značka, ze dne 28. 3. 2019, rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 27. 11. 2019, usnesením Ústavního soudu sp. zn. , Anonymizováno, ze dne 21. 4. 2020, rozsudkem Okresního soudu v Děčíně č.j. , spisová značka, ze dne 16. 10. 2020, rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. , spisová značka, ze dne 2. 6. 2022 a usnesením Nejvyššího soudu č. j. , spisová značka, ze dne 31. 7. 2024).

29. Proto soud po provedeném řízení rozhodl tak, jak je shora uvedeno.

30. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, má proto právo na náhradu nákladů, které jí v řízení vznikly. Náklady řízení žalované tvoří mimosmluvní odměna ve výši 442 000 Kč za 20 úkonů právní služby, kdy odměna za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bodu 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) 22 100 Kč (předmět řízení 3 445 668 Kč - převzetí a příprava právního zastoupení, vyjádření ze dne 26. 9. 2013, ze dne 27. 2. 2014, ze dne 10. 4. 2015, ze dne 18. 2. 2016, námitka ze dne 7. 9. 2016, doplnění námitky ze dne 13. 10. 2016, odvolání ze dne 2. 10. 2017, doplnění vyjádření ze dne 12. 8. 2019, vyjádření ze dne 10. 3. 2020, ze dne 24. 8. 2020 a ze dne 2. 12. 2020, účast na jednání soudu dne 4. 6. 2015, 18. 11. 2019 – delší než dvě hodiny, dne 27. 1. 2020, dne 10. 12. 2020 a dne 10. 9. 2025, vyjádření k odvolání žalobce ze dne 28. 6. 2021 a vyjádření ze dne 30. 7. 2025. Dále náklady řízení činí 18 paušálních částek náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění do 31. 12. 2024 a 2 paušální částky náhrad hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění od 1. 1. 2025. Vzhledem k tomu, že zástupce žalované je plátcem daně z přidané hodnoty, náklady řízení žalované zahrnují rovněž podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. i náhradu této daně ve výši 21 % ze součtu odměny a hotových výdajů (tj. z částky 448 300 Kč), tj. ve výši 94 143 Kč. Celkem tak činí náklady řízení žalované 542 443 Kč. Povinnost žalobkyně zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalované vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř.