19 C 130/2025

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Divišem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., Anonymizováno IČO žalobkyně Anonymizováno Anonymizováno Adresa žalobkyně Anonymizováno Anonymizováno Jméno advokáta Anonymizováno Anonymizováno Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno Adresa žalovaného o 59 600,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 59 600,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 59 600,80 Kč od 31.1.2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 16 723,50 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 10.2.2025 ve spojení s jejím doplněním v podání ze dne 31.7.2025 domáhala na žalovaném zaplacení částky v celkové výši 59 600,80 Kč, když uvedla, že dne 31.1.2020 uzavřela žalobkyně jakožto zaměstnavatel s žalovaným jakožto zaměstnancem pracovní smlouvu, kterou se žalovaný zavázal pro žalobkyni vykonávat práci na pozici karosář. Pracovní poměr byl s žalovaným sjednán na dobu určitou do 31.7.2020 a žalovaný byl zařazen do tarifní skupiny J. Tato pracovní smlouva byla následně dvakrát změněna, a to nejprve dohodou o změně pracovní smlouvy č. , hodnota, ze dne 15.7.2020 tak, že byl s žalovaným pracovní poměr uzavřen na dobu neurčitou a podruhé, dohodou o změně pracovní smlouvy č. , hodnota, ze dne 29.8.2022 tak, že byl žalovaný zařazen do tarifní skupiny I. Pracovní poměr byl následně s žalovaným na základě návrhu na rozvázání pracovního poměru ze dne 3.9.2024 dohodou o rozvázání pracovního poměru ze dne 3.9.2024 ke stejnému dni ukončen. Pracovní poměr byl s žalovaným ukončen z důvodu neomluvené absence v práci ve dnech od 23.7.2024 do 31.8.2024 a od 2.9.2024 do 3.9.2024, tj. celkem žalovaný neomluveně zmeškal 31 dnů, tj. celkem , hodnota, hodin na pracovišti, což dokládají docházkové listy za měsíc 07/2024, 08/2024 a 09/2024, kde kód "604" znamená "neomluvená absence". Interní předpis žalobkyně, konkrétně organizační norma č. , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, platná od 15.6.2012, v bodě , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, stanovuje, že za každou neomluveně zmeškanou směnu (pracovní den) se dovolená krátí o dva dny. O tom, zda jde o neomluvené zmeškání práce, rozhoduje vedoucí v dohodě s příslušnou dílenskou organizací odborů. Žalovaný však čerpal ve dnech 10.1.2024, 23.1.2024, 6.2.2024, 26.2.2024, 14.3.2024, 18.3.2024, od 21.3.2024 do 22.3.2024, 24.3.2024, od 8.4.2024 do 9.4.2024, 22.4.2024, 29.4.2024, od 2.7.2024 do 3.7.2024, od 7.7.2024 do 11.7.2024, od 15.7.2024 do 19.7.2024 a 22.7.2024 dovolenou celkem v délce 172,5 hodin, za které mu byla vyplacena náhrada mzdy v celkové výši 50 257 Kč (za měsíc 01/2024 částka ve výši 3 852 Kč, za měsíc 02/2024 částka ve výši 3 837 Kč, za měsíc 03/2024 částka ve výši 7 829 Kč, za měsíc 04/2024 částka ve výši 6 747 Kč a za 07/2024 částka ve výši 27 992 Kč), což dokládá. docházkový list za 01/2024, 02/2024, 03/2024, 04/2024 a 07/2024 kde kód "100" znamená "dovolená". Vyúčtování dovolené je patrné také z vyúčtování mzdy za měsíc 08/2024 a 09/2024. Z důvodu neomluvené absence, přečerpané dovolené (50 257 Kč), úhrady zdravotního pojištění z minimální mzdy (4 928 Kč), záporného čistého příjmu (712 Kč) pokrácené mzdy za chybějící hodiny (3 692 Kč) a srážky za stravování (113,80 Kč) vznikl žalovanému dluh v celkové výši 59 702,80 Kč. Ten byl však ponížen o zdravotní benefity (35 Kč) a čistý příjem (67 Kč). Účetní vývoj pohledávky je patrný z vyúčtování mzdy za měsíce 08/2024 09/2024 a 10/2024. Celková pohledávka žalobkyně činí 59 600,80 Kč ((50 257 Kč + 4 928 Kč, + 712 Kč + 3 692 Kč + 113,80 Kč - 67 Kč - 35 Kč = 59 600,80 Kč). Celková výše pohledávky je patrná také z vyúčtování mzdy za měsíc 10/2024. K nároku na zaplacení částky ve výši 4 928 Kč (úhrada zdravotního pojištění z minimální mzdy) žalobkyně uvedla, že se jedná o nárok vzniklý z titulu povinných odvodů zdravotního pojištění za zaměstnance (žalovaného) v měsíci, kdy trvá pracovní poměr, kdy zaměstnanec (žalovaný) nedosáhne alespoň minimální mzdy a nečerpal volno, za které není zdravotní pojištění odváděno dle zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění. V tomto konkrétním případě žalovaný nedosáhl na minimální mzdu nebo nečerpal volno, za které není zdravotní pojištění odváděno v měsících červenec 2024, srpen 2024 a září 2024. V červenci 2024 byla minimální mzda žalovaného 18 900 Kč. Hrubý příjem žalovaného činil 7 274 Kč. Odvod z minimální mzdy ponížené o hrubý příjem, tedy z částky 11 626 Kč ve výši 13,5 % činil 1 570 Kč. Tato částka byla žalobkyní za žalovaného odvedena jako zdravotní pojištění z minimální mzdy (výpočet: 18 900 Kč – 7 274 Kč = 11 626 Kč x 13,5 % = 1 570 Kč). V srpnu 2024 byla minimální mzda žalovaného 18 900 Kč. Hrubý příjem žalovaného činil 92 Kč. Odvod z minimální mzdy ponížené o hrubý příjem, tedy z částky 18 808 Kč ve výši 13,5 % činil 2 539 Kč. Tato částka byla žalobkyní za žalovaného odvedena jako zdravotní pojištění z minimální mzdy (výpočet 18 900 Kč – 92 Kč = 18 082 Kč x 13,5 % = 2 539 Kč). Jelikož byl pracovní poměr s žalovaným ke dni 3. září 2024 ukončen, byl výpočet odvodu zdravotního pojištění z minimální mzdy za měsíc září 2024 následovný. V září 2024 byla minimální mzda žalovaného 18 900 Kč. Tato je vydělena 30 (počet dni v měsíci), následně je výsledek vynásoben 3 dny (počtem odpravovaných dnů před ukončením pracovního poměru s žalovaným). K tomuto je následně připočten mínusový vyměřovací základ ve výši 4 176 Kč. Z této částky je následně vypočten odvod zdravotního pojištění z minimální mzdy ve výši 819 Kč. Tato částka byla žalobkyní za žalovaného odvedena jako zdravotní pojištění z minimální mzdy (výpočet: 18 900 Kč : 30 x 3 = 1 890 Kč + 4 176 Kč = 6 066 Kč x 13,5 % = 819 Kč). Celkem tedy žalobkyně za žalovaného odvedla na výše uvedených odvodech částku ve výši 4 928 Kč, odpovídající uplatněnému nároku. Účetní vývoj je patrný z vyúčtování mzdy za měsíc říjen 2024 (položka „/352“; „ZP podíl , Anonymizováno, , Anonymizováno, “). K nároku na zaplacení částky ve výši 113,80 Kč (srážka za stravování) žalobkyně uvedla, že se jedná o nárok vzniklý ze srážky za čerpané stravování v období od 31.8.2024 do 30.9.2024 do 15:00 hodin. Částka ve výši 113,80 Kč představuje doplatek za nakoupené jídlo pro zaměstnance (žalovaného) po odečtení dotace hrazené zaměstnavatelem (žalobkyní). Účetní vývoj je patrný z vyúčtování mzdy za měsíc září 2024. K nároku na zaplacení částky ve výši 712 Kč (záporný čistý příjem) žalobkyně uvedla, že se jedná o částku vzniklou z titulu odvodů, kdy byla tato částka na základě zpětného přepočtu zákonných odvodů dodatečně odvedena ze mzdy žalovaného za měsíc květen 2024, a to z rozdílu 2 649 Kč, což byla částka, o kterou byla ponížena mzda v měsíci květnu 2024 z důvodu srážky za neoprávněně čerpanou dovolenou (ztráta nároku na základě neomluvené absence). Tedy v květnu 2024 byla žalovanému žalobkyní provedena srážka za čerpanou dovolenou, která ponížila hrubou mzdu a tím i odvody na sociální a zdravotní pojištění a daň o 2 649 Kč. Následně byl v srpnu proveden zpětný přepočet zákonných odvodů v jednotlivých měsících. Srážka za dovolenou a provedené odvody byly žalovanému vráceny. Z tohoto důvodu byly provedeny zákonné odvody za vzniklý rozdíl v celkové výši 712 Kč. K nároku na zaplacení částky ve výši 3 692 Kč (pokrácení mzdy za chybějící hodiny) žalobkyně uvedla, že k tomuto nároku dojde v případě, kdy zaměstnanec (žalovaný) požádá zaměstnavatele (žalobkyni) o pracovní volno s náhradou mzdy, které je přímo vázané na uzavření dohody, v rámci které, se zaměstnanec (žalovaný) zaváže, toto pracovní volno s náhradou mzdy, respektive čerpané hodiny, do 6 měsíců dodatečně napracovat. V případě, že zaměstnanec (žalovaný), tuto dohodu nedodrží a pracovní volno s náhradou mzdy do 6 měsíců nenapracuje, dojde ze strany zaměstnavatele (žalobkyně) ke srážce v odpovídající výši z již vyplacené náhrady mzdy. V tomto konkrétním případě byla se zaměstnancem v květnu 2024 a v červnu 2024 uzavřena dohoda o poskytnutí pracovního volna s náhradou mzdy (tzv. placeného volna), které se po vzájemné dohodě žalovaný zavázal nejpozději do 6 měsíců napracovat. Žalovaný však 16 hodin poskytnutého pracovního volna s náhradou mzdy zpětně nenapracoval, a proto mu byla záloha odečtena. Vypočtená částka se skládá ze součtu tarifu a osobního ohodnocení, vydělená průměrným počtem hodin v měsíci výstupu a vynásobená počtem nenapracovaných hodin, tedy 38 444 Kč + 4 613,28 Kč / 165 hodinami x 16 hodin = 4 175,20 Kč hrubého, tedy uplatněných 3 692 Kč čistého. V tomto případě zaměstnanec (žalovaný) čerpané pracovní volno s náhradu mzdy nenapracoval a z tohoto důvodu vznikl zaměstnavateli (žalobkyni) nárok ve výši 3 692 Kč. Účetní vývoj tohoto nároku je patrný z vyúčtování mzdy za měsíc září 2024 (položka „, Anonymizováno, “; „Pokr. mzda za chyb. hod. , Anonymizováno, “). Ke snížení nároku o částku ve výši 35 Kč (zdravotní benefity) žalobkyně uvedla, že tento nárok vznikne v případě, že zaměstnanec (žalovaný) nevyčerpá příspěvek zaměstnavatele (žalobkyně) na zdravotní benefity. V takovém případě jsou takto nevyčerpané zdravotní benefity zaměstnanci (žalovanému) při ukončení jeho pracovního poměru zaměstnavatelem (žalobkyní) proplaceny. V tomto případě, s ohledem na ukončení pracovního poměru, nedošlo k proplacení této částky žalovanému, nýbrž došlo k zohlednění vzájemných nároků žalobkyně a žalovaného a došlo k započtení částky ve výši 35 Kč na celkový dluh žalovaného. Nárok zdravotních benefitů přitom vyplývá z kolektivní smlouvy žalobkyně a jedná se o pohledávku žalovaného. Benefit není vázán na určité období, ale jedná se o body, kterými zaměstnavatel (žalobkyně) motivuje zaměstnance (žalovaného) starat se o své zdraví a body lze využít v rámci služby , Anonymizováno, (kterou zajišťuje společnost , Anonymizováno, ). Body lze získat kdykoli v průběhu zaměstnání. 1 bod = 1 Kč a lze čerpat na nákup produktů souvisejících se zdravím (například nákup v lékárně, doplňků stravy a podobně). V případě ukončení pracovního poměru, je zaměstnancům umožněno vyčerpat body do konce následujícího měsíce, který následuje po měsíci ukončení pracovního poměru. Pokud zaměstnanec body nevyčerpá, do výplaty dostane proplaceny body v hodnotě maximálně 49 Kč, ostatní body propadají. V tomto případě nebylo 35 Kč žalovanému proplaceno, ale byly započteny na vzájemné pohledávky. Účetní vývoj je patrný z vyúčtování mzdy za měsíc říjen 2024 (položka „550“; „čistý příjem“). Žalovaný žalobkyni na dlužnou pohledávku v celkové výši 59 600,80 Kč ničeho nezaplatil, přestože byl k tomu ze strany žalobkyně opakovaně vyzván. Naposledy dne 20.1.2025 zaslala žalobkyně žalovanému prostřednictvím svého právního zástupce výzvu k úhradě dluhu ve smyslu ustanovení § 142a občanského soudního řádu.

2. Ve věci byl soudem vydán platební rozkaz, který však nebylo možné doručit žalovanému do vlastních rukou, a tak byl následně soudem zrušen. Následně účastníci k výzvě soudu projevili vůli, aby soud ve věci rozhodnul bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.). Na základě listin předložených žalobkyní pak dospěl soud k následujícím skutkovým a právním závěrům.

3. Z pracovní smlouvy ze dne 31.1.2020 má soud za prokázané, že žalovaný byl na základě pracovní smlouvy ze dne 31.1.2020 počínaje dnem 3.2.2020 zaměstnán u žalobkyně na pozici karosář. Pracovní poměr byl s žalovaným sjednán na dobu určitou do 31.7.2020 a žalovaný byl zařazen do tarifní skupiny J. Pracovní smlouva byla následně dvakrát změněna, a to nejprve dohodou o změně pracovní smlouvy č. , hodnota, ze dne 15.7.2020 tak, že byl s žalovaným pracovní poměr uzavřen na dobu neurčitou a podruhé, dohodou o změně pracovní smlouvy č. , hodnota, ze dne 29.8.2022 tak, že byl žalovaný zařazen do tarifní skupiny I (srov. dohoda o změně pracovní smlouvy č. , hodnota, ze dne 15.7.2020 a dohoda o změně pracovní smlouvy č. , hodnota, ze dne 29.8.2022).

4. Z dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 3.9.2024 má soud za prokázané, že touto dohodu byl pracovní poměr žalovaného u žalobkyně ukončen ke dne 3.9.2024.

5. Ze zápisů z jednání o neomluveném zameškání práce ze dne 2.9.2024 a 25.11.2024 ve spojení s doklady o přítomnosti/nepřítomnosti zaměstnance na pracovišti má sodu za prokázané, že žalovaný nebyl ve dnech od 23.7.2024 do 31.8.2024 a od 2.9.2024 do 3.9.2024, tj. celkem v rozsahu 31 dnů (232,5 hodin) přítomen na pracovišti, přičemž tato jeho nepřítomnost byla ze strany zaměstnavatele posouzena jako neomluvená.

6. Dle § 223 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, zaměstnavatel může dovolenou krátit jen za neomluveně zameškanou směnu, a to o počet neomluveně zameškaných hodin; neomluvená zameškání kratších částí jednotlivých směn lze sčítat. Dle § 223 odst. 2 zákoníku práce dovolená, na kterou vzniklo právo v příslušném kalendářním roce, se krátí pouze z důvodu podle odstavce 1, který vznikl v tomto roce.

7. Ustanovení § 223 zákoníku práce stanoví pravidla krácení dovolené, kdy však od této úpravy se může zaměstnavatel odchýlit stanovením vlastních pravidel.

8. Z dalších listinných důkazů (vyúčtování mzdy za měsíce , právnická osoba, ,4,7,8 a 9/2024, organizační norma č.ON.1.020, upomínky) má soud za prokázané, že žalobkyně upravila interním předpisem (organizační norma č., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ) krácení dovolená tak, že se dovolená krátí o 2 dny za každou zameškanou směnu. Vzhledem k tomu, že žalovaný dovolenou čerpal ve dnech od 10.1.2024, 23.1.2024, 6.2.2024, 26.2.2024, 14.3.2024, 18.3.2024, od 21.3.2024 do 22.3.2024, 24.3.2024, od 8.4.2024 do 9.4.2024, 22.4.2024, 29.4.2024, od 2.7.2024 do 3.7.2024, od 7.7.2024 do 11.7.2024, od 15.7.2024 do 19.7.2024 a 22.7.2024 (celkem v délce 172,5 hod.), byla mu vyplacena v rámci zúčtování mzdy za uvedené období náhrada mzdy v celkové výši 50 257 Kč (za měsíc 01/2024 částka ve výši 3 852 Kč, za měsíc 02/2024 částka ve výši 3 837 Kč, za měsíc 03/2024 částka ve výši 7 829 Kč, za měsíc 04/2024 částka ve výši 6 747 Kč a za 07/2024 částka ve výši 27 992 Kč). Vzhledem k nemožnosti krácení dnů dovolené tak byla žalobkyně oprávněna provést krácení v podobě požadavku na náhradu za neoprávněně vyčerpané dny dovolené, kdy tak vznikl žalovanému dluh ve výši 50 257 Kč.

9. Rovněž další nároky žalobkyně na zaplacení náhrady za žalobkyní realizovanou úhradu zdravotní pojištění z minimální mzdy ve výši 4 928 Kč, na zaplacení záporného čistého příjmu ve výši 712 Kč, nároku z krácení mzdy za chybějící hodiny v částce 3 692 Kč a nároku na srážku za stravování v částce 113,80 Kč žalobkyně předloženými listinnými důkazy prokázala. Pokud tedy z celkové částce 59 702,80 Kč (50 257 Kč + 4 928 Kč + 712 Kč + 3 692 Kč + 113,80 Kč) odečetla žalobkyně částku 102 Kč (čistý příjem žalovaného ve výši 67 Kč a zdravotní benefity ve výši 35 Kč), je požadavek na zaplacení částky 59 600,80 Kč zcela oprávněný. Proto soud požadavku na zaplacení této částky vyhověl.

10. Dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Pokud jde o žalobkyní požadované příslušenství nároku v podobě úroku z prodlení, má soud za prokázané, že žalovaný byl výzvou zástupce žalobkyně ze dne 20.1.2025 o zaplacení žalované částky upomínán, když lhůta k plnění byla stanovena do 30.1.2025. Pokud tedy žalobkyně požaduje úrok z prodlení ode dne 31.1.2025, je tento požadavek rovněž oprávněný, když při absenci dohody o výši úroku z prodlení požaduje žalobce důvodně úrok v sazbě stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (tj. v sazbě 12 % ročně). Proto i v případě příslušenství tvořeného úrokem z prodlení soud žalobě vyhověl.

12. Žalobkyně měla v řízení plný procesní úspěch, a proto jí soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal plnou náhradu nákladů řízení, která je tvořena soudním poplatkem ve výši 2 385 Kč a náklady na zastoupení advokátem. Náklady na zastoupení advokátem sestávají z odměny podle § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 10 500 Kč (za 3 úkony právní služby po 3 500 Kč - převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a jejího doplnění), z paušální částky náhrady výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 1 350 Kč za shora uvedené 3 úkony právní služby po 450 Kč. Celkem tak soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v částce 16 723,50 Kč.

13. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř..