19 C 149/2022

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Divišem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o uložení povinnosti doručit nájemci vyúčtování služeb spojených s nájmem bytu, zaplacení 31 200 Kč, zaplacení 15 800 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen doručit žalobkyni vyúčtování skutečných nákladů a záloh na služby a plnění související s užíváním bytu [číslo] v [anonymizována dvě slova] vlevo, v domě na adrese [adresa žalovaného], a to sice dodávky vody, stočné a vytápění, za dobu trvání nájmu od [datum] do [datum] podle Smlouvy o nájmu ze dne [datum], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 800 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve výši 28 641 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] ve spojení s jejím doplněním v podání zástupce žalobkyně ze dne [datum] domáhala uložení povinnosti doručit žalobkyni vyúčtování skutečných nákladů a záloh na služby a plnění související s užíváním bytu [číslo] v [anonymizována tři slova], v domě na adrese [adresa žalovaného], když v žalobě uvedla, že dne [datum] byla mezi žalovaným jako pronajímatelem a žalobkyní jako nájemcem uzavřena Smlouva o nájmu bytové jednotky [číslo], [anonymizována dvě slova], kterou žalovaný přenechal žalobkyni do užívání byt [číslo] v [anonymizována tři slova] v bytovém domě na adrese [adresa žalovaného]. Nájem byl v článku III. smlouvy sjednán na dobu neurčitou od [datum]. Ke dni [datum] byl nájem dohodou účastníků ukončen a byt vrácen žalovanému. V článku [anonymizováno] smlouvy bylo sjednáno placení záloh za vodné, stočné a vytápění a současně, že vyúčtování„ proběhne na základě faktur od dodavatelů, min. 1x ročně, dle občanského zákoníku“. Pravidla pro vyúčtování pak podle odkazu uvedeného v § 2247 odst. 3 o.z. stanoví zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty. Ujednání ve smlouvě o nájmu bytu, které stanoví, že vyúčtování se provede minimálně jednou za rok, nepředstavuje vymezení zúčtovacího období ve smyslu § 2 písm. c) zákona č. 67/2013 Sb., neboť neobsahuje vymezení počátku zúčtovacího období. Je proto potřeba vyjít ze zákonné úpravy, provedené citovaným ustanovením a uzavřít, že je-li zúčtovací období maximálně roční, a není-li jeho začátek pronajímatelem určen, začíná dnem, kdy vznikl nájem, tedy [datum], a skončí nejpozději [datum]. Žalovaný sjednané služby žalobkyni poskytl, žalobkyně mu zaplatila dohodnuté zálohy, a proto podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. vznikla žalovanému povinnost vyúčtovat žalobkyni skutečnou výši nákladů a záloh na služby a doručit jí toto vyúčtování do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období, resp. s ohledem na § 7 zákona č. 209/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2, nejpozději do [datum]. Protože žalovaný vyúčtování doposud žalobkyni neposkytnul, domáhá se splnění této povinnosti žalobou.

2. Dále se žalovaná domáhala na žalovaném zaplacení částky 31 200 Kč, když s poukazem na ustanovení § 13 odst. 2 zákona č. 63/2013 Sb. je žalovaný v důsledku porušení povinnosti zaslat žalobkyni včas vyúčtování povinen zaplatit žalobkyni pokutu ve výši 50 Kč denně, jdoucí od [datum] až do dne doručení řádného vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu. Ke dni podání žaloby (tj. ke dni [datum]) tak činí pokuta celkem částku ve výši 31 200 Kč.

3. Dále se žalovaná domáhala na žalovaném zaplacení částky 15 800 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení s poukazem na tvrzení, že do dnešního dne žalovaný nevrátil žalobkyni ani kauci (jistotu) ve výši dvou měsíčních nájmů (tj. 2 x 7 900 Kč), která byla ujednána v [anonymizováno] smlouvy o nájmu bytu. Její vrácení bylo sjednáno na den skončení nájmu a řádného vrácení bytu a současně bylo ujednáno, že nárok na vrácení kauce nenáleží, pokud nájem skončí dříve než po jednom roce jeho trvání. Toto posléze uvedené ujednání je však materiálně vzato smluvní pokutou a jeho zřejmým účelem je omezit nájemce v uplatnění jeho zákonného práva ukončit nájem výpovědí. Je proto potřeba na něj hledět jako na neplatné, potažmo nicotné, a to z důvodu jeho rozporu s § 2239 o.z. v tehdy účinném znění, který zakazoval ukládat nájemci smluvní pokutu, dále pro rozpor s § 2235 odst. 1 o.z., který zapovídal krátit práva nájemců upravená v oddíle o.z. o nájmu bytu (konkrétně by bylo kráceno právo nájemce na vrácení jistoty uvedené v § 2254 odst. 2 o.z.) a případně také pro rozpor s dobrými mravy a obcházení zákona dle § 580 odst. 1 o.z. Žalovaný měl tedy povinnost vrátit žalobkyni jistinu dne [datum], a proto je od [datum] v prodlení.

4. Žalovaný k žalobě uvedl, že s žalobkyní dne [datum] skutečně uzavřel předmětnou smlouvu o nájmu bytu a že nájemní smlouva byla dohodou stran ukončena ke dni [datum]. Protože mu však nebyla při skončení nájmu sdělena ze strany žalobkyně žádná kontaktní adresa, kam má být zasláno vyúčtování, když se snad stěhovala někam do [země], skutečně jí nemohl zaslat vyúčtování. Překážka pro nedoručení vyúčtování je tedy dle žalovaného na straně žalobkyně a on by tedy neměl být povinen hradit pokutu. Pokud jde o ujednání smlouvy týkající se kauce, to považuje žalovaný za platné, když cílem ustanovení o vratnosti kauce pouze pro případ trvání smlouvy déle než jeden rok byl zájem pronajímatele na dlouhodobém a stabilním nájemním vztahu. Pokud by snad soud shledal smlouvu o nájmu bytu neplatnou, mohla by žalobkyně oprávněně požadovat ze složené kauce v částce 15 800 Kč k vrácení nikoliv celou tuto částku, ale pouze částku ve výši 5 500 Kč, neboť žalobkyně hned na počátku nájemního vztahu nezaplatila žalovanému nájemné a služby v celkové částce 10 300 Kč.

5. K jednání soudu dne [datum] se žalovaný nedostavil, když svou neúčast předem omluvil s tím, že souhlasí, aby soud jednal v jeho nepřítomnosti. Proto soud jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) v nepřítomnosti žalovaného. Na základě provedeného dokazování pak dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům.

6. Na základě smlouvy o nájmu bytové jednotky ze dne [datum] ve spojení s přílohou k této smlouvě v podobě předávacího protokolu ze dne [datum] má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli dne [datum] nájemní smlouvu, na základě níž přenechal žalovaný jako pronajímatel žalobkyni jako nájemci dne [datum] do užívání byt [číslo] v [anonymizována tři slova] v bytovém domě na adrese [adresa žalovaného]. Nájem byl v článku [anonymizováno] smlouvy sjednán na dobu neurčitou od [datum] (srov. smlouva na [číslo listu] a protokol o předání bytu na [číslo listu] z.str. – [anonymizováno]).

7. Dle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o..z.), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

8. Dle § [číslo] odst. 2 o.z neujednají-li strany výši nájemného, vznikne pronajímateli právo na nájemné v takové výši, jaká je v den uzavření smlouvy v místě obvyklá pro nový nájem obdobného bytu za obdobných smluvních podmínek.

9. Pokud jde o další obsah nájemní smlouvy, ta v článku [anonymizováno] stanovila, že se strany dohodly na výši nájemného v částce 7 900 Kč měsíčně. Vedle nájemného měla žalobkyně hradit zálohy na služby v částce 2 400 Kč měsíčně (z toho záloha na vodné a stočné v částce 400 Kč, záloha na topení v částce 1 400 Kč, záloha za elektřinu ve společných prostorech, za užívání společné antény a společných prostor v částce 500 Kč měsíčně a platba za týdenní úklid v částce 100 Kč měsíčně).

10. Na základě shodných tvrzení stran ve spojení s poznámkou o odeslání kauce dne [datum] v předávacím protokolu má soud za prokázané, že žalobkyně poukázala v lednu 2019 na účet žalovaného uvedený v nájemním smlouvě 2 x částku 7 900 Kč odpovídající kauci sjednané v článku IV. smlouvy o nájmu bytu, kterou mělo dojít k zajištění řádnosti úhrady veškerých plateb žalobkyně dle smlouvy.

11. Na základě shodných tvrzení stran ve spojení s obsahem listiny datované dnem [datum] a označené jako„ Ukončení nájemní smlouvy“ má soud za prokázané, že ke dni [datum] účastníci ukončili nájemní vztah dohodou (srov. listina na [číslo listu]).

12. Na základě příjmových pokladních dokladů předložených žalobkyní má soud za prokázané, že s výjimkou [anonymizováno] [rok], za nějž žalobkyně uhradila žalovanému pouze částku 7 900 Kč jako nájemné, zaplatila žalobkyně žalovanému oproti jeho podpisu na příjmovém pokladním dokladu měsíčně za období únor až [anonymizováno] [rok] včetně vždy částku 10 200 Kč na úhradu nájemného v částce 7 900 Kč a záloh na služby, když nehradila na zálohách pouze částku 100 Kč za týdenní úklid (srov. pokladní doklady na [číslo listu]).

13. Pokud jde o vyúčtování služeb, stanovila nájemní smlouva v [anonymizována dvě slova], že vyúčtování„ proběhne na základě faktur od dodavatelů, min. 1x ročně, dle občanského zákoníku“.

14. Pravidla pro vyúčtování podle odkazu uvedeného v § 2247 odst. 3 o.z. stanoví zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (v žalobě v důsledku chyby v psaní uveden zákona č. 63/2013 Sb.).

15. Dle § 2 písm. c) zákona č. 67/2013 Sb. zúčtovacím obdobím období, za které poskytovatel služeb provede rozúčtování a následné vyúčtování nákladů; zúčtovací období je nejvýše dvanáctiměsíční a jeho počátek určí poskytovatel služeb.

16. Dle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období.

17. Dle § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování.

18. Dle § 7 odst. 3 zákona č. 67/2013 Sb. finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb., 19. Zcela ve shodě s právním názorem žalobkyně obsaženým v žalobě je soud nucen konstatovat, že ujednání ve smlouvě o nájmu bytu, které stanoví, že vyúčtování se provede minimálně jednou za rok, nepředstavuje vymezení zúčtovacího období ve smyslu § 2 písm. c) zákona č. 67/2013 Sb., neboť neobsahuje vymezení počátku zúčtovacího období. Je proto potřeba vyjít ze zákonné úpravy, provedené citovaným ustanovením, a uzavřít, že je-li zúčtovací období maximálně roční, a není-li jeho začátek pronajímatelem určen, začíná dnem, kdy vznikl nájem, tedy [datum], a skončí nejpozději [datum].

20. Žalovaný sjednané služby žalobkyni poskytl, žalobkyně mu zaplatila dohodnuté zálohy (s výjimkou platby za týdenní úklid), a proto podle § 7 odst. 1 zákona č. 63/2013 Sb. vznikla žalovanému povinnost vyúčtovat žalobkyni skutečnou výši nákladů a záloh na služby a doručit jí toto vyúčtování do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období. Lhůta tak počala dne [datum] a skončila dne [datum].

21. V důsledku úpravy provedené v ustanovení § 7 zákona č. 209/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2, byla povinnost pronajímatele posunuta ke splnění nejpozději do [datum].

22. Protože žalovaný v řízení neprokázal, že by zálohy na služby žalobkyni vyúčtoval (tj. vyhotovil vyúčtování obsahující náležitosti uvedené v ustanovení § 7 zákona č. 67/20213 Sb. a takové vyúčtování žalobkyni doručil či ji s ním prokazatelně seznámil), je požadavek žalobkyně, kterým se domáhá uložení povinnosti žalovanému doručit žalobkyni vyúčtování skutečných nákladů a záloh na služby a plnění související s užíváním bytu, a to sice dodávky vody, stočné a vytápění, za dobu trvání nájmu od [datum] do [datum], zcela po právu. Proto soud tomuto požadavku vyhověl.

23. Dle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany.

24. Dle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení.

25. Jak již bylo shora uvedeno, povinnost provést vyúčtování byla pronajímatelům prodloužena v důsledku dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 o 4 měsíce a soud toto prodloužení shledává naprosto dostatečným. Splnění povinnosti v této dokonce prodloužené lhůtě je tedy spravedlivé požadovat.

26. Pokud žalovaný namítal, že nemožnost doručit vyúčtování způsobila žalobkyně tím, že mu neposkytnula kontaktní adresu, na kterou by vyúčtování mohl doručit, soud tuto námitku neshledal důvodnou. Na rozdíl od žalobkyně, která prostřednictvím přepisu SMS zpráv z období od [datum] do [datum] nejméně v sedmi případech o vyúčtování služeb žádala (a na žádost ze dne [datum] obdržela odpověď„ nemam“), žalovaný netvrdil a tím spíše neprokázal, že by se o doručení vyúčtování (které doposud ani žalobkyni, ani soudu neposkytnul) po skončení nájemního poměru snažil a využil za tímto účelem kterýkoliv z možných kontaktů, které na žalobkyni ke dni skončení nájemního vztahu měl, ať již se jednalo o emailovou adresu (na níž zasílal dne [datum] znění nájemní smlouvy – viz. emailová zpráva na [číslo listu]) či telefonické číslo. Nelze tedy přisvědčit argumentaci žalovaného, že k nesplnění lhůty (doručit vyúčtování) došlo zaviněním žalobkyně.

27. Skutečnost, že žalovaný měl pocit, že nájem skončil„ v dobrém“, nemá v situaci, kdy od žalobkyně nemá žádné potvrzení o tom, že při skončení nájmu žalobkyně na vyúčtování služeb netrvá, za nikterak právně podstatnou.

28. Proto soud dospěl k závěru, že žalovaný povinnost doručit vyúčtování služeb nesplnil, a za dobu trvání prodlení se splněním této povinnosti v délce [anonymizováno] dnů (tj. od [datum] do [datum]) tak je žalobkyně oprávněna požadovat pokutu, která v situaci, kdy o její výši se strany nikterak v nájemní smlouvě nedohodly, dosahuje částky 50 Kč za den prodlení. Požadavek na zaplacení částky 31 200 Kč je tak zcela oprávněný.

29. Pro absenci předložení vyúčtování služeb ze strany žalovaného soud nemá k dispozici výsledek vyúčtování (tj. přeplatek či nedoplatek z vyúčtování plynoucí) a nemá tak ani možnost posoudit, zda výše pokuty není v tomto případě zcela nepřiměřená hodnotě a významu zajišťované povinnosti. Navíc však žalovaný ani případnou moderaci pokuty (chápané soudem jako smluvní pokuty dle § 2048 o.z.) z důvodu případné nepřiměřenosti v řízení ani nenavrhoval, když právě pouze na návrh by soud mohl k případnému snížení pokuty přikročit, a to v souladu s ustanovením § 2051 o.z.. Proto byl soud nucen požadavku žalobkyně na zaplacení pokuty vyhovět v celém žalobou uplatněném rozsahu.

30. Pokud jde o požadavek žalobkyně na vrácení žalobkyní složené kauce v částce 15 800 Kč, soud již shora konstatoval, že žalobkyně kauci v této výši v [anonymizováno] [rok] žalovanému zaplatila.

31. Dle § 2254 odst. 1 o.z. účinného v rozhodném období (do [datum]) ujednají-li strany, že nájemce dá pronajímateli peněžitou jistotu, že zaplatí nájemné a splní jiné povinnosti vyplývající z nájmu, nesmí být jistota vyšší než trojnásobek měsíčního nájemného.

32. Ze shora uvedeného znění článku [anonymizováno] nájemní smlouvy je zřejmé, že kauce uvedená ve smlouvě představovala právě jistotu ve smyslu ustanovení § 2254 o.z..

33. Dle § 2254 odst. 2 o.z. při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby.

34. Shora uvedené ustanovení znamená, že k vrácení jistoty má dojít v poslední den nájmu, v tomto případě tedy dne [datum].

35. Žalovaný doposud žalobkyni jistotu (kauci) ani zčásti nevrátil, když ve svém vyjádření k žalobě se nadále dovolává platnosti ujednání smlouvy o nájmu bytu, podle něhož se o vratnou kauci jedná pouze po uplynutí minimálně jednoho roku nájemní smlouvy.

36. Soud se však i v pohledu na povahu tohoto smluvního ujednání shoduje s názorem žalobkyně vyjádřeným v žalobě a dovozuje, že takové ujednání lze co do svého důsledku v případě jeho využití (k čemuž žalovaný přikročil) považovat za peněžitou sankci (smluvní pokutu) a jeho zřejmým účelem je omezit nájemce v uplatnění jeho zákonného práva ukončit nájem výpovědí.

37. Dle § 2239 o.z. nepřihlíží se k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost zaplatit pronajímateli smluvní pokutu, ani k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená.

38. Z důvodu rozporu ujednání o nevratnosti kauce s ustanovením § 2239 o.z. v tehdy účinném znění, proto soud dovozuje neplatnost takového ujednání, což vede k důsledku v tom směru, že ač nájemní poměr skončil dříve než uplynutím nejméně jednoho roku, žalobkyně právo na vrácení složené jistoty neztratila a žalovaný byl povinen složenou jistotu nejpozději dne [datum] žalobkyni vrátit.

39. Přestože žalobkyně neprokázala, že by jí byl předán k užívání až dne [datum] (když v předávacím protokole je uveden jako den předání bytu [datum]) a že z toho důvodu měla dohodu s žalovaným, že za měsíc [anonymizováno] [rok] nemá povinnost hradit zálohu na služby v částce 2 400 Kč, soud nemohl ani tuto částku (když žalovaný se dovolával dokonce dluhu ve výši 10 300 Kč), která při aktuálním výsledku dokazování představuje dluh žalobkyně vůči žalovanému, započítat oproti nároku žalobkyně na vrácení složené jistoty v částce 15 800 Kč. Je tomu tak z toho důvodu, že žalovaný doposud právně účinně k započtení takové své pohledávky proti pohledávce žalobkyně nepřikročil.

40. Dle § 1982 odst. 1 o.z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

41. Dle § 1982 odst. 2 o.z. započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

42. Dle § 1983 o.z. k prohlášení o započtení učiněném pod podmínkou nebo s doložením času se nepřihlíží.

43. Jak plyne z vyjádření žalovaného k žalobě, žalovaný se ještě v tomto vyjádření dovolává platnosti ujednání o„ nevratnosti“ kauce. Teprve za splnění podmínky, že soud dospěje k názoru o neplatnosti nájemní smlouvy, dovolává se započtení vzájemných pohledávek (a navrhuje přiznat žalobkyni méně, než žádá, a to o částku 10 300 Kč). Soud proto pro podmíněnost úkonu započtení nemohl k tomuto úkonu přihlédnout a ani o částku 2 400 Kč nárok žalobkyně ponížit. Nemožnost přihlédnout k podmíněnému procesnímu úkonu v podobě námitky započtení pak pro soud plyne současně z ustanovení § 41a odst. 2 o.s.ř., podle něhož se k úkonu účastníka, který je vázán na splnění podmínky nebo doložení času, nepřihlíží.

44. Na základě shora uvedených skutečností proto soud přiznal žalobkyni i nárok na zaplacení částky 15 800 Kč.

45. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

46. Pokud jde o žalobkyní požadované příslušenství nároku v podobě úroku z prodlení z částky 15 800 Kč, má soud za prokázané, že žalovaný se dne [datum] ocitnul v prodlení. Pokud tedy žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 15 800 Kč od [datum], lze i v této části žalobě vyhovět, když zákonná sazba plyne z ustanovení nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a pro požadované období dosahuje výše 10 % ročně.

47. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch a přísluší jí proto náhrada nákladů řízení, která je tvořena soudním poplatkem v částce 4 350 Kč a náklady na zastoupení advokátem, které sestávají z odměny podle § 7, § 8 odst. 1, § 9 odst. 1 a § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 20 280 Kč z tarifní hodnoty v částce 57 000 Kč (odměna za 6 úkonů právní služby po 3 380 Kč – převzetí zastoupení včetně uskutečnění první porady s klientkou, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, další porada s klientkou dne [datum], sepis repliky k vyjádření žalovaného, účast na jednání soudu dne [datum]), z paušální částky náhrady výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné podle § 13 odst. 3 vyhlášky ve výši 1 800 Kč za 6 shora uvedených úkonů právní služby po 300 Kč, z náhrady cestovného dle § 13 odst. 4 vyhlášky ve výši 1 551 Kč za cestu na jednání soudu dne [datum] na trase [obec] – [obec] a zpět v délce 232 km vozidlem [značka automobilu], [registrační značka] (náhrada za 1 km dle vyhl. č. 511/2021 Sb. v částce 4,70 Kč za ujetý km; náhrada PHM při průměrné spotřebě vozidla [anonymizováno] l/100km a ceně za [anonymizována dvě slova] dle shora uvedené vyhlášky v částce 36,10 Kč), z náhrady parkovného v částce 60 Kč a z náhrady za ztrátu času dle § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 600 Kč za ztrátu času v rozsahu 6 půlhodin. Celkem tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 28 641 Kč.

48. Za první poradu s klientkou uskutečněnou dne [datum] soud žádnou odměnu a náhradu v situaci, kdy přiznává žalobkyni náhradu za úkon v podobě přípravy a převzetí zastoupení, nepřiznal, když je přesvědčen, že úkon v podobě první porady je právě v úkonu spočívajícím v přípravě a převzetí zastoupení zahrnut.

49. Soud pak rovněž nepřiznal žalobkyni rovněž zčásti náhradu za cestovné a ztrátu času, a to v situaci, kdy ji uplatňoval zástupce žalobkyně za trasu na jednání soudu ze svého bydliště a do svého bydliště ([obec], okr. [obec]), když soud vycházel při stanovení výše těchto náhrad z údaje o sídle zástupce žalobkyně ([obec]), které je pro stanovení výše náhrad rozhodným, zejména pokud leží k sídlu soudu blíže než bydliště zástupce žalobkyně.

50. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř..