19 C 154/2026

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Divišem ve věci žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně ., Anonymizováno IČO žalobkyně Anonymizováno Anonymizováno Adresa žalobkyně Anonymizováno Anonymizováno Jméno advokátky Anonymizováno Anonymizováno Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , Anonymizováno Datum narození žalované Anonymizováno Adresa žalované o 28 837,02 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 500 Kč od 25.9.2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu nároku na zaplacení částky ve výši 16 337,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 552,45 Kč od 25.9.2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25.2.2026 domáhá zaplacení částky 28 837,02 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 26.5.2025 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mohla žalovaná průběžně čerpat finanční prostředky ve výši až 22 800 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných denních splátkách. Žalovaná na základě smlouvy o úvěru čerpala finanční prostředky v celkové výši 12 500 Kč, svůj dluh však řádně a včas neplnila, čímž se dostala do prodlení se splácením. Doposud na jistinu žalovaná ničeho nezaplatila. Žalobkyně proto smlouvu vypověděla ke dni 24.9.2025. Dlužná částka vyčíslená žalobkyní se skládá z dlužné jistiny ve výši 12 500 Kč, poplatků za vyplacení tranší úvěru ve výši 248,75 Kč, smluvního úroku ve výši 15 178,98 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ ve výši 109,85 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 165 Kč a poplatku za službu „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, “ ve výši 28,85 Kč. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 605,59 Kč s odůvodněním, že si smluvní strany pro případ prodlení žalovaného sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalobce požaduje zaplacení smluvní pokuty pouze za prvních 90 dní prodlení žalované, tj. za období od 26.6.2025 do 24.9.2025. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované, přičemž vycházela z údajů tvrzených žalovanou a z výpisu z bankovního účtu žalované, z něhož vyplynulo, že čistý měsíční příjem žalované činí 25 000 Kč. Dále žalobkyně ověřila, že žalovaná není evidována v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů MVČR, registru hledaných osob PČR a registru politicky aktivních osob. Z těchto skutečností žalobkyně usoudila, že je žalovaná schopna úvěr splácet.

2. Žalovaná se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřila. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplynulo, že dne 26.5.2025 uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně se smlouvou zavázala, že žalované umožní opakovaně čerpat úvěr až do celkové výše úvěrového limitu 22 800 Kč, žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s denním úrokem ve výši 1,016 % a poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky.

4. Z přehledu bankovních transakcí a výpisu z účtu žalované vyplynulo, že dne 26.5.2025 byly na účet žalované vyplaceny finanční prostředky ve výši 12 500 Kč.

5. Z e-mailu ze dne 24.9.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně dne 24.9.2025 vypověděla smlouvu o úvěru a dlužnou částku v celkové výši 30 027,02 Kč zesplatnila.

6. Z dopisu ze dne 28.1.2026 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 30 527,43 Kč a k úhradě nákladů právního zastoupení ve výši 5 280 Kč. Současně ho upozornila, že pokud žalovaná dluh ve lhůtě tří dnů nesplatí, uplatní žalobkyně svůj nárok žalobou u soudu.

7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že žalovaná žije v domácnosti sama. Žalovaná uvedla, že její čistý měsíční příjem činí , částka, , její náklady na bydlení činí , částka, , výdaje na půjčky činí , částka, , další nezbytné výdaje činí 0 Kč a ostatní zbytné výdaje , částka, měsíčně. Žalobkyně ověřila příjmy žalované a došla k závěru, že její čistý měsíční příjem činí , částka, a její měsíční výdaje činí nejméně , částka, .

8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovaná oprávněna průběžně čerpat finanční prostředky až do výše , částka, , přičemž skutečně čerpala finanční prostředky ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných denních splátkách. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjistila některé dílčí informace o schopnosti žalované úvěr splácet, přičemž vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, z výpisu z účtu žalované, z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a z dalších veřejně přístupných databází. Žalovaná se dostala do prodlení se splátkami úvěru, pročež žalobkyně ke ni 24.9.2025 zesplatnila dlužnou částku v plném rozsahu. K tomuto datu činila celková dlužná jistina , částka, .

9. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovaným a žalobkyní jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož žalobkyně úvěr nabízela v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná nejednala v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání, posoudil soud právní vztah rovněž podle zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při posuzování poskytovatel v souladu s § 86 odst. 2 z. s. ú. zejména porovná příjmy a výdaje spotřebitele a zkoumá i údaje o jeho závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Jestliže poskytovatel nesplní svou povinnost a úvěruschopnost spotřebitele důkladně neposoudí, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu. Podle § 2991 odst. 1 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí vydat ochuzenému to, oč se obohatil, podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl.

10. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy učinila některé dílčí kroky vedoucí k posouzení úvěruschopnosti žalované, ale nepostupovala při tom s odbornou péčí, když se podrobně nezabývala výdajovou stránkou na straně žalované a bez jakéhokoliv dokladování a porovnání tvrzených výdajů se skutečností (například zjištěním výdajů údaji z výpisu z bankovního účtu žalované či dalších dokladů) vycházela z údajů tvrzených žalovanou. Dle názoru soudu tak žalobkyně před poskytnutím úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost a neposoudila důkladně úvěruschopnost žalované. Z toho důvodu je třeba smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudit jako absolutně neplatnou.

11. Žalovaná však na základě této smlouvy čerpala finanční prostředky, a tudíž je povinna je vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě vyhověl co do dlužné jistiny ve výši 12 500 Kč a zákonného úroku z prodlení z této jistiny podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (tj. 11,5 % ročně).

12. Ve zbylém rozsahu je žaloba nedůvodná a soud ji tedy zamítl.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když žalované jako procesně více úspěšné straně sporu za řízení žádné náklady nevznikly.

14. Lhůtu k plnění soud stanovil dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř..