19 C 186/2022

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Divišem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 6 833 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 833 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 533 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 227 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] ve spojení s doplněním žaloby v podání ze dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky 6 833 Kč s příslušenstvím tvořeným úrokem z prodlení, když žalobu odůvodnila tím, že žalovaný byl v době od [datum] do [datum] vlastníkem/provozovatelem osobního automobilu [registrační značka] s objemem válců nad [číslo] [anonymizováno] do [číslo] [anonymizováno], které nemělo v uvedeném období uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (povinné ručení), ačkoliv je tato povinnost založena ustanovením § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů. V takovém případě náleží žalobkyni v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 zákona příspěvek ve výši 47 Kč denně za období celkem 139 nepojištěných dnů a v souladu s ustanovením § 4 odst. 4 zákona a § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku, žalovaný však ani přes upomínku dluh neuhradil.

2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, proti němuž podal žalovaný včasný odpor, ve kterém uvedl, že ačkoliv dne [datum] zakoupil předmětné vozidlo od pana [jméno] [jméno], nestal se nikdy jeho vlastníkem, neboť pan [jméno] porušil svou povinnost přehlásit na dopravním inspektorátu vozidlo na osobu žalovaného. V [anonymizováno] [rok] žalovaný vyměnil vozidlo za televizi a počítač a to s pánem, jehož jméno si již nepamatuje, přičemž si o tom vystavili smlouvu o výměně, kterou již však nevlastní. Přes známé se pak dozvěděl, že vozidlo bylo asi do měsíce po této výměně zlikvidováno.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým a právním závěrům.

4. Soud má z kupní smlouvy předložené žalobkyní za prokázané, že žalovaný byl na základě kupní smlouvy ze dne [datum] vlastníkem v žalobě uvedeného vozidla, které na základě kupní smlouvy nabyl od prodávajícího [jméno] [jméno], narozeného [datum]. Pro nabytí vlastnictví žalovaným není podstatné, zda kupující či prodávající oznámili změnu v osobě vlastníka v registru vozidel, neboť registr vozidel má v tomto směru pouze evidenční charakter a podstatné je to, zda došlo k převodu vlastnického práva dle samotné kupní smlouvy. Kupní smlouva ze dne [datum] nabyla účinnosti dnem podpisu stranami smlouvy, kdy současně při podpisu smlouvy bylo vozidlo předáno žalovanému. Žalovaný se tak již dne [datum] stal v souladu s ustanovením § 1099 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) vlastníkem vozidla. Převod vlastnictví na žalovaného nebyl vázán na doplacení kupní cen, což by však rovněž nemělo na okolnost, že žalovaný nabyl k vozidlu vlastnické právo před datem [datum] vliv, neboť žalovaný potvrdil, že kupní cenu splatil do 2-3 let od uzavření kupní smlouvy. Žalovaný na jednání soudu zcela změnil svou obranu proti nároku, když nově předložil smlouvu, na základě níž mělo dojít k převodu vlastnictví k předmětnému vozidlu na [jméno] [příjmení], narozeného [datum], a to na základě smlouvy ze dne [datum]. Na rozdíl od jeho původních tvrzení v odporu se však nejednalo o smlouvu o výměně, ale o smlouvu kupní, v níž nikterak nebyla skutečnost, že je vozidlo směňováno za žalovaným uvedené věci (televize a počítač), zmíněna. Navíc byla předmětná kupní smlouva uzavřena na straně prodávajícího ze strany žalovaného, ale ze strany osoby [jméno] [příjmení], [datum narození], o němž žalovaný uvedl, že se jedná o jeho nevlastního tchána (druha matky jeho manželky). O tom, jak mohl být [jméno] [příjmení] uveden ve smlouvě jako prodávající pak uvedl žalovaný, že mu bylo z jeho strany vozidlo darováno nebo půjčeno.

5. Na základě takto navzájem v mnoha směrech rozporuplných tvrzeních samotného žalovaného soud neměl z jím předložené kupní smlouvy ze dne [datum] za prokázané, že žalovaný k tomuto datu pozbyl k předmětnému vozidlu vlastnické právo, když zejména nedoložil, že platně převedl vlastnictví k vozidlu na osobu [jméno] [příjmení]. V situaci, kdy žalovaný navrhoval doplnit dokazování doložením kupní (či jiné) smlouvy, kterou by po jednání soudu v písemné podobě se svým nevlastním tchánem uzavřel, soud takový důkaz odmítnul, neboť by takovým dodatečným postupem došlo pouze v písemné podobě k potvrzení neurčité a nesrozumitelné dohody (o darování či půjčce) v ústní podobě, z níž soud závěr o platném převodu vlastnictví k vozidlu ze strany žalovaného nedovodil.

6. Při právním posouzení věci soud dále vycházel z ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, (dále jen zákon) podle kterého: a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené; b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.

7. Podle § 4 odst. 1 zákona platí, že vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [obec] kanceláři pojistitelů (dále jen kancelář) příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2.

8. Podle § 4 odst. 2 zákona při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla.

9. Podle § 4 odst. 3 zákona výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla.

10. Podle § 4 odst. 4 zákona osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.

11. Podle § 4 odst. 5 zákona výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů [anonymizováno] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou.

12. Podle § 4 odst. 7 zákona výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů [anonymizováno], lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit [anonymizováno] okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti [anonymizováno] uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů [anonymizováno] u soudu.

13. Podle § 2 vyhlášky č. 205/1999 Sb. činí výše denní sazby příspěvku u osobního automobilu s [anonymizována dvě slova] nad [číslo] [anonymizováno] do [číslo] [anonymizováno] částku 47 Kč.

14. Podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. výše nákladů kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek činí 300 Kč.

15. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalovaný, který netvrdil ani neprokazoval, že by předmětné vozidlo bylo v rozhodném období pojištěno pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (neboť se hájil jinými skutečnostmi) byl i v období od [datum] do [datum] vlastníkem předmětného vozidla bez zákonného pojištění odpovědnosti za škodu, neboť neprokázal, že by své vlastnictví před koncem tohoto období pozbyl. Žalobkyně proto oprávněně podle shora citovaného ustanovení zákona zaslala žalované výzvu k úhradě příspěvku.

16. Pokud jde o tvrzení žalovaného, že vozidlo mělo být v roce [rok] zlikvidováno, mohla mít okolnost, že vozidlo zaniklo význam, avšak pouze za situace, kdy by byla v registru vozidel okolnost, že vozidlo zaniklo (resp. že je vyřazeno z provozu) zapsána (srov. § 1 odst. 2 písm. a) zákona) Zápis takové okolnosti do registru vozidel však žalovaný netvrdil a nechtěl prokazovat, když uvedl, že takový zápis o vozidle v registru není.

17. Soud tedy na základě shora uvedených skutečností dospěl k závěru, že žalobkyně oprávněně požaduje příspěvek v částce 6 533 Kč (za 139 dnů při sazbě 47 Kč/den) a náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v částce 300 Kč, celkem tedy 6 833 Kč. Soud proto žalobě vyhověl.

18. Pokud jde o příslušenství v podobě úroku z prodlení, žalobkyně jej požaduje za dobu, kdy již žalovaný byl se splněním své povinnosti v prodlení, když sazba jí požadovaná (8,25 % ročně) je v souladu se zákonnou úpravou (srov. ustanovení § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

19. Žalobkyně měla v řízení plný úspěch, proto jí podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náleží nárok na náhradu nákladů řízení, která je tvořena soudním poplatkem ve výši 400 Kč a náklady na zastoupení advokátem. Náklady na zastoupení advokátem sestávají z odměny podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 600 Kč (za 3 úkony právní služby po 200 Kč - převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby), z paušální částky náhrady výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné podle § 14b odst. 1 a 5 písm. a) vyhlášky ve výši 300 Kč za shora uvedené 3 úkony právní služby po 100 Kč, z odměny podle § 7 a § 11 vyhlášky ve výši 1 500 Kč (za 1 úkon právní služby po 1 500 Kč – účast na jednání soudu), z paušální částky náhrady výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné podle § 13 odst. 3 vyhlášky ve výši 300 Kč za shora uvedené 1 úkon právní služby po 300 Kč (účast na jednání soudu), z náhrady cestovného dle § 13 odst. 4 vyhlášky ve výši 1 778 Kč za cestu na jednání soudu dne [datum] na trase [obec] – [obec] a zpět v délce 232 km vozidlem [značka automobilu], [registrační značka] (náhrada za 1 km dle vyhl. č. 511/2021 Sb. v částce 4,70 Kč za ujetý km; náhrada PHM při průměrné spotřebě vozidla 6,3 l/100km a ceně za 1l NM dle shora uvedené vyhlášky v částce 47,10 Kč), kdy však žalobkyně požaduje na cestovném pouze částku poloviční, a to 889 Kč a z náhrady za ztrátu času dle § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 400 Kč za ztrátu času v rozsahu 4 půlhodin; to vše včetně DPH v sazbě 21 % z odměny a náhrad. Celkem tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 227 Kč.

20. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř..