19 C 197/2020

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Vladimíra Diviše a přísedících přísedící ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 24 620 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 24 620 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 24 620 Kč od 7. 6. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7 381 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku. Původní žalobkyně ([příjmení] [anonymizována dvě slova] spol. s r.o., [IČO]) se svou žalobou ze dne 4.8.2020 ve spojení s jejím doplněním v podání ze dne 5.10.2020 domáhala na žalovaném zaplacení částky 24 620 Kč, když v žalobě uvedla, že žalovaný byl na základě pracovní smlouvy ze dne 6.2.2018 zaměstnán u původní žalobkyně na pozici řidiče vnitrostátní a mezinárodní dopravy, přičemž dohodou o změně pracovní smlouvy byl pracovní poměr změně na dobu neurčitou. V rozhodnutí o předepsání úhrady způsobené škody ze dne 12.9.2019 uznal žalovaný, že dluží původní žalobkyni částku 5 000 Kč z titulu náhrady škody za poškození návěsu [registrační značka] dne 4.12.2018. V rozhodnutí o předepsání úhrady způsobené škody ze dne 12.9.2019 uznal žalovaný, že dluží původní žalobkyni částku 10 000 Kč z titulu náhrady škody za poškození tahače [registrační značka] dne 18.4.2019. V rozhodnutí o předepsání úhrady způsobené škody ze dne 12.9.2019 uznal žalovaný, že dluží původní žalobkyni částku 10 474,20 Kč z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, které vzniklo žalovanému tím, že za něj byly uhrazeny náklady za taxi službu ve dnech [číslo] – 20.8.2019 z důvodu ztráty řidičského oprávnění žalovaného. Přestože tyto částky žalovaný uznal jako svůj dluh, do současné doby je žalobkyni ani zčásti neuhradil. Dále původní žalobkyně požadovala zaplacení částky 5 569,88 Kč z titulu nároku na vydání nedoplatku z vyúčtování zálohy na pracovní cestu [číslo]. K tomuto nároku následně doplnila, že před vyúčtování [číslo] byly žalovanému vyplaceny tyto tři zálohy: 1) záloha [číslo] ve výši 936,09 Kč, 2) záloha [číslo] ve výši 1 000 Kč a 3) záloha [číslo] ve výši 800 EUR. Záloha [číslo] byla vyplacena dne 14.7.2019 v původní výši 2 000 Kč podle výdajového dokladu v hotovosti z téhož dne, následně byla dne 2.8.2019 tato záloha navýšena o dalších 8 000 Kč a tyto byly žalovanému vyplaceny podle výdajového pokladního dokladu dne 2.8.2019 Částky 2 000 Kč a 8 000 Kč byly promítnuty do předchozího vyúčtování pracovní cesty [číslo]. Po zúčtování všech prokázaných výdajů z této pracovní cesty, jak uvedeno na vyúčtování, činil zůstatek této zálohy právě uvedených 936,09 Kč, jak je vidět v části„ Vyúčtování záloh“ na vyúčtování [číslo]. Záloha [číslo] záloha [číslo] byly žalovaným převzaty 8.8.2019. Pracovní cesta, která je vyúčtována na vyúčtování pracovní cesty [číslo] trvala od 8.8.2019 do 19.8.2019, kdy začala odjezdem do [země], v němž žalovaný setrval až do 12.8.2019 včetně, pokračovala přes [země] dne 13.8.2019 a zakončena byla v [země] od 14.8.2019 do 19.8.2019. Společný odvoz a svoz řidičů k tahačům a zpět byl realizován firemními vozidly [anonymizována dvě slova]. Převážná část této pracovní cesty pak žalovaný strávil na [anonymizována dvě slova] [číslo], jak vyplývá z Denní záznam výkonu vozidla [číslo] sepsaného přímo žalovaným, vč. kontrolního listu návěsu. Výdaje této pracovní cesty činí jednak přiznané náhrady stravného, jednak doložené vedlejší výdaje. Přiznané náhrady stravného činily 47 EUR za každý den od 9.8.2019 do 18.8.2019 včetně, tedy s výjimkou prvního a posledního dne pracovní cesty. Za první den pracovní cesty náležela náhrada ve výši pouze 31,33 EUR (vzhledem ke kratšímu času strávenému v zahraničí) a za poslední den pracovní cesty náležela náhrada pouze ve výši 150 Kč, protože pracovní cesta toho dne probíhala už pouze na území ČR. Dále byl přiznán bonus k náhradám ve výši 44 EUR za příznivou spotřebu v předchozích obdobích a dále tzv. ostatní bonus ve výši 66 EUR, který byl přiznáván za další parametry kvality práce, jako například kvalitu odevzdávaných podkladů k administraci. Celkové náhrady stravného tak činily za tuto pracovní cestu 611,33 EUR a 150 Kč. Vedlejší výdaje této pracovní cesty činily náklady na parkování, v prvním případě 5 EUR, v druhém případě 14 EUR, celkem tedy 19 EUR. Celkové přiznané výdaje této pracovní cesty tak činily 150 Kč a 630,33 EUR. Výdaje ve výši 630,33 EUR byly zúčtovány se zálohou [číslo] takže zůstatek této zálohy činil 169,67 EUR. Výdaje ve výši 150 Kč byly zúčtovány se zálohou [číslo] takže zůstatek této zálohy činil 786,09 Kč. Po provedeném vyúčtování [číslo] tak zůstatky záloh činily: 1) záloha [číslo] se zůstatkem 786,09 Kč, 2) záloha [číslo] se zůstatkem v původní výši 1 000 Kč a 3) záloha [číslo] se zůstatkem 169,67 EUR. Dále došlo k tomu, že žalovaný během pracovní cesty svému kolegovi řidiči ze svých záloh zapůjčil 592 Kč, které později dotyčný vrátil do pokladny společnosti. Tato částka tedy byla odečtena od zálohy [číslo] jejíž zůstatek tak činil pouze 194,09 Kč. Žalovaný tedy měl povinnost vrátit celkem 1 194,09 Kč (ze záloh [číslo] a [číslo]) a 169,67 EUR (ze zálohy [číslo]). [příjmení] 169,67 EUR vynásobena příslušným kurzem 25,790 CZK/EUR činila v korunovém vyjádření 4 375,79 Kč. Celkový dluh žalovaného z tohoto vyúčtování tedy činil součet částek 4 375,79 Kč a 1 194,09 Kč, tedy 5 569,88 Kč. Dále se původní žalobkyně domáhala zaplacení částky 694 Kč z titulu nároku na vrácení přeplatku z vyúčtování mzdy za měsíc září 2019, když k tomuto nároku následně doplnila, že pracovní poměr s žalovaným žalobce ukončil dne 10.9.2019 okamžitým zrušením pracovního poměru. Žalovaný měl neomluvenou absenci v období od 1.9.2019 do 10.9.2019. Přeplatek vznikl zúčtováním následujících položek: přečerpaná dovolená 1 den (srážka za náhradu mzdy za přečerpanou dovolenou) - 852 K, doplatek mzdy 25 % příplatek přesčas za 3 měsíční období (28,5 hodiny) + 759 Kč, hrubá mzda - 93 Kč a zdravotní pojištění (zákonné ZP organizace odvádí za zaměstnance z minim. mzdy) - 601 Kč ([anonymizováno] [číslo] 4 450*0,135= 601 Kč). Celkem tak žalovaný dlužil původní žalované částku 31 738 Kč, přičemž původní žalobkyně oproti své pohledávce na zaplacení částky 7 118 Kč započetla nárok žalovaného na výplatu mzdy ve výši 7 118 Kč. Proto původní žalobkyně požadovala na žalovaném zaplacení částky 24 620 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení. V průběhu řízení postoupila původní žalobkyně své pohledávky na nynějšího žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.10.2020. Ve věci byl soudem vydán platební rozkaz, který však nebylo možné doručit žalovanému do vlastních rukou a tak byl následně soudem zrušen. K jednání soudu dne 27.9.2021 se žádný z účastníků neostavil, když pouze žalobce svou neúčast na jednání předem omluvil. Soud tak dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) jednal v nepřítomnosti účastníků. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým a právním závěrům. Z pracovní smlouvy ze dne 6.2.2018 ve spojení s dohodou o její změně ze dne 21.1.2019 má soud za prokázané, že žalovaný byl na základě pracovní smlouvy ze dne 6.2.2018 počínaje dnem 8.2.2018 zaměstnán u původní žalobkyně na pozici řidiče vnitrostátní a mezinárodní dopravy, přičemž dohodou o změně pracovní smlouvy byl pracovní poměr změně na dobu neurčitou. Dle § 249 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, zaměstnanec je povinen počínat si tak, aby nedocházelo k majetkové újmě (dále jen„ škoda“), nemajetkové újmě ani k bezdůvodnému obohacení. Hrozí-li škoda nebo nemajetková újma, je povinen na ni upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance. Dle § 250 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Dle odst. 3 zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255. Dle § 257 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanec, který odpovídá za škodu podle § 250 je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Dle odst. 2 výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek. Dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Ze tří rozhodnutí o předepsání úhrady způsobené škody datovaných dnem 4 12.9.2019 má soud za prokázané, že žalovaný v těchto prohlášením uznal co do důvodu a výše svůj dluh vůči původní žalobkyně v částce 5 000 Kč z titulu náhrady škody za poškození návěsu [registrační značka] dne 4.12.2018, v částce 10 000 Kč z titulu náhrady škody za poškození tahače [registrační značka] dne 18.4.2019 a v částce 10 474,20 Kč z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, které vzniklo žalovanému tím, že za něj byly uhrazeny náklady za taxi službu ve dnech [číslo] – 20.8.2019 z důvodu ztráty řidičského oprávnění žalovaného. Z předložených dokladů o poskytnutí záloh na shora uvedené pracovní cesty a z dokladů o vyúčtování (výdajový pokladní doklad ze dne 11.7.2019, 2.8.2019 a ze dne 8.8.2019, doklady o nákladech na parkování, denní záznam výkonu vozidla, předávací protokol ze dne 8.8.2019, vyúčtování pracovní cesty ze dne 7.8.2019) má soud za prokázané, že původní žalobkyně oprávněně požadovala na žalovaném zaplacení částky 5 569,88 Kč z titulu nároku na vydání nedoplatku z vyúčtování zálohy na pracovní cestu [číslo]. Z předložených listinných důkazů (mzdový list za rok 2019, výplatní lístek za září 2019 a měsíční přehled odvodu zákonného zdravotního pojištění) má pak soud za prokázanou i tu skutečnost, že původní žalobkyně oprávněně požadovala na žalovaném zaplacení částky 694 Kč z titulu nároku na vrácení přeplatku z vyúčtování mzdy za měsíc září 2019. Pokud tedy původní žalobkyně původně evidovala za žalovaným dluh v celkové výši 31 738 Kč, proti němuž započetla pohledávku žalovaného na zaplacení mzdy v částce 7 118 Kč, zbývalo žalovanému k úhradě celkem 24 620 Kč. Pokud žalovaný v řízení netvrdil a neprokazoval nějaký důvod zániku svého dluhu, je pak nynější žalobce poté, co na něj byly pohledávky původní žalobkyně postoupeny smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 19.10.2020, oprávněn zaplacení částky 24 620 Kč žádat. Proto soud požadavku na zaplacení této částky plně vyhověl. Dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Pokud jde o žalobkyní požadované příslušenství nároku v podobě úroku z prodlení, má soud za prokázané, že žalovaný byl výzvou původní žalobkyně ze dne 23.4.2020 o zaplacení žalované částky upomínán. Pokud tedy žalobce požaduje úrok z prodlení ode dne 7.6.2020, je tento požadavek rovněž oprávněný, když při absenci dohody o výši úroku z prodlení požaduje žalobce důvodně úrok v sazbě stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (tj. v sazbě 10 % ročně). Proto i v případě příslušenství tvořeného úrokem z prodlení soud žalobě vyhověl. Žalobce měl v řízení plný procesní úspěch, a proto mu soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal plnou náhradu nákladů řízení, která je tvořena soudním poplatkem ve výši 1 231 Kč a náklady na zastoupení advokátem. Náklady na zastoupení advokátem sestávají z odměny podle § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 5 250 Kč (za 2 úkony právní služby po 2 100 Kč - převzetí zastoupení, sepis žaloby a jejího doplnění; 1 úkon právní služby po 1 050 Kč - sepis předžalobní upomínky), z paušální částky náhrady výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 900 Kč za shora uvedené 3 úkony právní služby po 300 Kč Celkem tak soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v částce 7 381 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř..