19 C 21/2022

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Vladimíra Diviše a přísedících Ladislava Miko a Ivany Freibergové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 2 413 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 413 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 913 Kč od 1.2.2021 do 24.5.2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 913 Kč od 25.5.2021 do 29.6.2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 413 Kč od 30.6.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala na žalované zaplacení částky 2 413 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení z titulu nároků na náhradu škody, když skutkový základ svého nároku spatřuje ve skutečnosti, že žalovaná jako zaměstnanec žalobkyně v pozici doručovatel listovní motorizovaný s řízením při činnosti řidiče způsobila dne datum při řízení služebního značka automobilu, registrační značka, poškození tohoto vozidla když při couvání narazila do dopravního značení, čímž poškodila zadní nárazník, levé zadní dveře včetně skla a zadní stěrače vozidla. příjmení vozidla je společnost právnická osoba, IČO. Vozidlo bylo opraveno právnická osoba anonymizováno Oprava byla vlastníkovi vozidla vyúčtována daňovým dokladem číslo vystaveným dne datum, znějícím na částku 69 922,32 Kč včetně DPH. Žalobkyni pak byla oprava vyúčtována daňovým dokladem číslo vystaveným dne datum. Po zohlednění amortizace a koeficientu DPH byla žalobkyní škoda vyčíslena na částku 39 133 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že způsobená škoda nepřesahuje 4,5 násobek průměrného měsíčního výdělku žalované (když průměrný měsíční výdělek činil v rozhodném období 10 491 Kč), byla v souladu s ustanovením § 257 odst. 2 zákona č. 262/2006, zákoníku práce, žalované předepsána k úhradě škoda v plné výši. Žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni uznala, dne datum uzavřela se žalobkyní Dohodu o uznání dluhu a dohodu o způsobu jeho úhrady, kde se zavázala k úhradě svého dluhu v pravidelných měsíčních splátkách. Ačkoliv byla Žalovaná k úhradě svého dluhu upomínána, doposud na něj hradila pouze částečně, a to dne datum částku ve výši 1 000 Kč a dne datum částku ve výši 500 Kč. Poškození vozidla bylo nahlášeno na právnická osoba, která z titulu pojištění odpovědnosti zaměstnanců za škodu způsobenou při výkonu povolání poskytla žalobkyni pojistné plnění ve výši 35 220 Kč. Žalovaná tak byla povinna uhradit pouze spoluúčast ve výši 3 913 Kč. Po shora uvedených částečných úhradách tak dluh činil 2 413 Kč.

2. Ve věci byl soudem vydán elektronický platební rozkaz, který však byl následně pro nemožnost doručit jej žalované do vlastních rukou zrušen. Stanovisko žalované se ani poté soudu nepodařilo získat. Následně účastníci projevili vůli, aby soud ve věci rozhodnul dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) bez jednání. Na základě žalobkyní předložených listin dospěl soud k následujícím skutkovým a právním závěrům.

3. Z dohody o pracovní činnosti ze dne datum má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou existoval pracovněprávní vztah, na základě něhož žalovaná ke dni datum pracovala pro žalobce v pozici„ doručovatel listovní motorizovaný s řízením“.

4. Ze zprávy o dopravní nehodě ze dne datum má soud za prokázané, že dne datum způsobila žalovaná jako řidič služebního značka automobilu, registrační značka, poškození tohoto vozidla když při couvání narazila do dopravního značení, čímž poškodila zadní nárazník, levé zadní dveře včetně skla a zadní stěrače vozidla. Žalobkyně doložila listinnými důkazy (TP vozidla, zakázkový list, faktura společnosti právnická osoba, faktura vlastníka vozidla), že vozidlo, které bylo ve vlastnictví společnosti právnická osoba, IČO, bylo opraveno společností právnická osoba, která za opravu vyúčtovala vlastníkovi vozidla částku 69 922,32 Kč. příjmení vozidla následně vyúčtoval žalobkyni na náhradě škody částku 52 434,73 Kč. Po provedeném výpočtu amortizace evidovala žalobkyně vůči žalované škodu ve výši 39 133 Kč.

5. Z potvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že průměrný hrubý výdělek žalované byl v rozhodném období 10 491 Kč.

6. Z dohody o uznání dluhu ze dne datum má soud prokázané, že žalovaná uznala svůj dluh vůči žalobkyni zaplatit jí škodu ve výši 39 133 Kč v měsíčních splátkách po 500 Kč, kdy pro případ prodlení se splátkou se stává automaticky splatným celý dluh.

7. Z dokladů od právnická osoba (informace o výplatě pojistného plnění) má soud za prokázané, že pojišťovna vyplatila žalobkyni pojistné plnění v částce 35 220 Kč.

8. Dle § 250 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Dle odst. 3 zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255.

9. Dle § 257 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanec, který odpovídá za škodu podle § 250 je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Dle odst. 2 výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek.

10. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že žalobkyně soudu prokázala, že jí žalovaná zaviněně z nedbalosti způsobila škodu, která žalobkyni dosud v rozsahu částky 2 413 Kč nebyla uhrazena, když dle žalobkyně ze zbývající částky ve výši 3 913 Kč představující spoluúčast žalobkyně uhradila žalovaná do současné doby pouze dne datum částku 1 000 Kč a dne datum částku 500 Kč. Proto soud shledal požadavek na zaplacení částky 2 413 Kč oprávněným.

11. Pokud jde o příslušenství nároku v podobě úroků z prodlení, má soud za prokázané, že žalovaná byla dne datum s úhradou závazku v prodlení. Pokud tedy žalobkyně požaduje úrok z prodlení od 1.2.2021, je rovněž tento požadavek zcela oprávněný, když požadované úroky z prodlení odpovídají zákonné úpravě (srov. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

12. Žalobkyně měla v řízení plný úspěch, proto jí podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náleží nárok na náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 400 Kč a náhradou hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. ve výši 600 Kč za 2 úkony po 300 Kč (sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby). Celkem tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč.

13. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.