19 C 227/2022
č. j. 19 C 227/2022-17
V PLATNOSTIOkresní soud v Děčíně rozhodl o osvojení zletilé osvojence, která byla v době nezletilosti dlouhodobě v péči osvojitele, s nímž vznikl silný citový vztah podobný rodičovskému. Soud se opřel o § 848 odst. 1 občanského zákoníku, který umožňuje osvojení zletilého výjimečně z důvodů hodných zvláštního zřetele, pokud je to přínosné pro obě strany. Bylo zjištěno, že osvojitel pečoval o osvojence jako o vlastní dítě, a tento vztah se zachoval i po ukončení společné domácnosti. Soud proto rozhodl o osvojení, přičemž osvojitel bude zapsán jako otec v matrikách namísto biologického otce.
Plný text
Okresní soud v Děčíně rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Divišem ve věci osvojitele: osobní údaje osvojitele zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení se sídlem adresa osvojenec: celé jméno osvojenkyně, datum narození bytem adresa osvojenkyně o osvojení zletilé I. celé jméno osvojenkyně, datum narození, dcera jméno příjmení, narozeného datum, a jméno celé jméno osvojenkyně anonymizováno, narozené datum, se od právní moci tohoto rozsudku stává osvojencem celé jméno osvojitele, narozeného datum, trvale bytem adresa osvojitele. Osvojitel bude zapsán v matrice (knize narozených dětí) jako otec osvojence namísto dosavadního otce, jehož zápis z matriky se vypouští. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Osvojitel se domáhal osvojení celé jméno osvojenkyně, narozené datum, když v návrhu uvedl, že žil v době od anonymizováno rok až do anonymizováno rok v partnerském vztahu a ve společné domácnosti s matkou osvojenkyně, paní jméno celé jméno osvojenkyně anonymizováno, datum narození, bytem adresa osvojenkyně. V roce rok sice ukončili svoje partnerské soužití a vedení společné domácnosti, nadále však jsou jako přátelé spolu v kontaktu a osvojitel často navštěvuje domácnost paní jméno celé jméno osvojenkyně anonymizováno, a i se zde podílí na různých domácích pracech, atp.. Osvojenkyně celé jméno osvojenkyně byla v době po rozvodu svojí matky svěřena do její péče. Osvojitel, matka osvojenkyně i osvojenkyně žili po dobu šesti let ve společné domácnosti. Mezi osvojenkyní a osvojitelem se vytvořil velmi blízký vztah, zcela analogický vztahu otce a dcery. Osvojitel se o osvojenkyni společně s její matkou staral jako o vlastní. Vytvořilo se mezi nimi silné citové pouto. Tento vztah přetrval i poté, kdy se osvojitel a matka osvojenkyně dohodli o ukončení vedení společné domácnosti a svého partnerského vztahu, a trvá dosud. Osvojitel i nyní pomáhá matce osvojenkyně a osvojenkyni s domácností, s přípravou jméno do školy, chodí na třídní schůzky, a tráví spolu volný čas. Mezi osvojenkyní a jejím biologickým otcem nedochází ke kontaktům. V podstatě se rodičovská úloha otce redukovala na hrazení výživného. Biologický otec jméno si založil novou rodinu a jeho vztah s jméno aktuálně v podstatě neexistuje. O osvojení spolu jak osvojitel a osvojenkyně, tak i její matka, podrobně hovořili. S osvojením souhlasí jak osvojenkyně, tak i její matka. Osvojitel je připraven ve vztahu k osvojenkyni plnit i zákonnou vyživovací povinnost během jejího studia. Osvojitel je zdráv, je zaměstnán a má standardní majetkové poměry. Je svobodný a bezdětný. Jediná osoba, kterou považuje za člena své nejužší rodiny, je osvojenkyně.
2. K návrhu osvojitele se osvojenec souhlasně připojil v podání ze dne datum, když svůj souhlas osvojenec potvrdil i na jednání soudu.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým a právním závěrům.
4. Dle § 794 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, osvojením se rozumí přijetí cizí osoby za vlastní.
5. Dle § 795 občanského zákoníku předpokladem osvojení je takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodičem a dítětem, nebo že tu jsou alespoň základy takového vztahu.
6. Dle § 796 odst. 2 občanského zákoníku o osvojení zletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce zletilého osvojit, k němuž se připojil zletilý, který má být osvojen.
7. Jak již bylo shora uvedeno, tato podmínka byla ze strany osvojované splněna.
8. Dle § 846 občanského zákoníku zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy.
9. Rozpor s dobrými mravy soud v posuzované věci nezjistil.
10. Dle § 847 odst. 1 občanského zákoníku zletilého lze osvojit, jestliže: a) přirozený sourozenec osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem, b) v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý, c) osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti, d) jestliže osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela.
11. Při splnění shora uvedených podmínek se jedná o osvojení, které je obdobou osvojení nezletilého.
12. V nynějším případě však osvojitel navrhuje, aby soud přivolil k osvojení, které není obdobou osvojení nezletilého, když tento institut je upraven v ustanovení § 848 občanského zákoníku.
13. Dle § 848 odst. 1 občanského zákoníku není-li to na újmu důležitých zájmů potomků osvojitele nebo potomků osvojovaného, lze osvojit zletilého výjimečně také z důvodů hodných zvláštního zřetele, pokud to je přínosné pro osvojitele a osvojence navzájem, nebo v odůvodněných případech alespoň pro jednoho z nich.
14. Z výpisu z centrální evidence obyvatel soud zjistil, že osvojitel i osvojenec jsou doposud bezdětní.
15. Na základě souhlasných tvrzení osvojitele a osvojované ve spojení s výslechem matky osvojované má soud tvrzení uvedená v návrhu za prokázaná. Skutečnost, že osvojitel po dobu anonymizováno let pečoval o osvojovanou jako o vlastní již v době jeho anonymizováno, přičemž takto navázaný blízký vztah trvá i po opuštění společné domácnosti účastníků, považuje soud za hodnou zvláštního zřetele ve smyslu shora uvedeného ustanovení. Soud pak dovozuje přínosnost osvojení pro oba účastníky řízení. Proto soud posoudil návrh jako důvodný a rozhodnul tedy tak, že se osvojovaná stává v souladu s ustanovením § 848 občanského zákoníku, který upravuje osvojení, které není obdobou osvojení nezletilého, osvojencem osvojitele.
16. Dle § 848 odst. 2 občanského zákoníku ustanovení o osvojení nezletilého, včetně ustanovení o jeho následcích, se použijí přiměřeně.
17. Dle § 797 občanského zákoníku na základě rozhodnutí soudu o osvojení se osvojitel, popřípadě osvojitelé, zapíší do matriky jako rodič, popřípadě rodiče dítěte.
18. Dle § 800 odst. 1 občanského zákoníku osvojiteli se mohou stát manželé nebo jeden z manželů. Výjimečně může osvojit i jiná osoba; v tom případě soud též rozhodne o tom, že se z matriky vypouští zápis o druhém rodiči.
19. V tomto případě je osvojitel anonymizováno osoba, proto soud rozhodnul současně s osvojením o tom, že osvojitel bude zapsán v matrice (knize narozených dětí) jako otec osvojence namísto dosavadního otce, jehož zápis z matriky se vypouští.
20. Dle § 849 odst. 1 občanského zákoníku osvojenci a jeho potomkům nevzniká osvojením příbuzenský poměr vůči členům rodiny osvojitele a nenabývají vůči nim žádných majetkových práv. Osvojitel nenabývá osvojením žádných majetkových práv vůči osvojenci a jeho potomkům. Dle § 849 odst. 2 občanského zákoníku osvojenec a jeho potomci nepozbývají osvojením práv ve vlastní rodině.
21. Dle § 851 odst. 1 občanského zákoníku osvojení zletilého nemá vliv na jeho příjmení. Proto příjmení osvojované nedoznalo osvojením žádné změny.
22. Dle § 852 občanského zákoníku osvojení má právní následky pro osvojence a jeho potomky, pokud se narodili později. Pro dříve narozené potomky osvojence má osvojení právní následky, jen když dali k osvojení souhlas.
23. Dle § 853 odst. 1 občanského zákoníku vyživovací povinnost osvojence vůči jeho předkům nebo potomkům trvá nadále jen tehdy a jen v té míře, nejsou-li jiné osoby, které mají vyživovací povinnost, popřípadě nejsou-li tyto osoby schopny své vyživovací povinnosti dostát. Osvojenec má právo na výživné vůči svým předkům nebo potomkům jen tehdy a jen v té míře, není-li osvojitel s to své vyživovací povinnosti dostát. Dle § 853 odst. 2 občanského zákoníku osvojenec dědí po osvojiteli v první zákonné třídě dědiců, nevstupuje však v dědické právo osvojitele vůči jiným osobám. Dle § 853 odst. 3 občanského zákoníku má-li osvojení právní následky i pro potomky osvojence, použijí se odstavce 1 a 2 obdobně.
24. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když v situaci, kdy procesně úspěšný navrhovatel náhradu nákladů řízení nepožadoval, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť se jej účastníci po vyhlášení rozhodnutí výslovně vzdali.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.