19 C 259/2020

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Divišem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne datum domáhal na žalované zaplacení částky částka s příslušenstvím z titulu nároku na vrácení zapůjčených peněz v částce částka, které poskytnul v hotovosti žalované dne datum s tím, že peníze má vrátit žalobci do datum O poskytnuté zápůjčce byl mezi stranami sepsán dlužní úpis ze dne datum. Žalovaná však dosud zapůjčené peníze ani zčásti nevrátila.

2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, proti němuž podala žalovaná včasný odpor, ve kterém popřela, že by od žalobce v minulosti nějakou hotovost přebírala. Pokud jí zástupce žalobce ukazoval kopii předmětného dlužního úpisu, tak na něm se nenachází její podpis. Proto se obrátila na anonymizováno s anonymizováno oznámením.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým a právním závěrům.

4. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), přenechá-li zapůjčitel vydržiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

5. Důkazní břemeno ohledně uzavření smlouvy o zápůjčce nesl ve sporu žalobce, který poté, co žalovaná na jednání soudu popřela, že by dlužní úpis ze dne datum podepsala, označil vedle svědků, kteří měli být předání peněz přítomni, také znalecký posudek, kterým by byla posouzena pravost podpisu na dlužním úpisu. Soud však tento ani další navrhované důkazy neprováděl z níže uvedeného důvodu.

6. Z výpisu z obchodního rejstříku, úředních záznamů o podaných vysvětlení účastníků řízení, jakož i jméno příjmení má soud ve spojení s doklady od právnická osoba za prokázané, že sporné poskytnutí peněz žalobkyni mělo souvislost s tím, že právnická osoba, IČO, jejíž je žalobce jednatele, poskytla žalované při řešení opravy jejího vozu náhradní vozidlo značka automobilu, registrační značka, které však žalovaná vrátila ve stavu, z něhož tato společnost vyvozuje jeho poškození (zejména poškozený lak na vozidle). Případná jednání o řešení této škody se měla odehrávat v kanceláři společnosti, stejně tak, jako zde mělo proběhnout právě zapůjčení peněz žalované, které však žalovaná popírá. Z faktury právnická osoba (dále též autoservis) číslo ze dne datum plyne, že v době vystavení této faktury požadoval autoservis z důvodu opravy těchto údajných poškození na žalované částku částka.

7. Z dlužního úpisu ze dne datum plyne prohlášení žalované, že převzala od žalobce částku částka. Žalobce také tento dlužní úpis za stranu věřitele podepsal. Žalobce však byl v době sepisu dlužního úpisu jednatel autoservisu a jako věřitel, jemuž má žalovaná vrátit zapůjčenou částku, je uveden nikoliv žalobce, ale dle razítka, které je v této části listiny otištěno, je věřitelem právnická osoba.

8. Dle obsahu listiny tedy zápůjčku poskytnul žalobce, který však je současně jednatele autoservisu, který je v listině označen jako věřitel. Vzniká zde tedy pochybnost v tom směru, zda peníze byly (pokud se tak stalo a podpis žalované je jejím pravým podpisem) zapůjčeny fyzickou osobou (žalobcem) nebo osobou právnickou (autoservisem). Soud však tuto pochybnost nemusel pro účely svého rozhodování řešit.

9. Dle § 1767 o.z. má-li podle smlouvy dlužník plnit třetí osobě, může věřitel požadovat, aby jí (tj. této třetí osobě) dlužník splnil.

10. I kdyby soud dospěl k závěru, že žalobce je v dané situaci věřitelem ve smyslu ustanovení § číslo (tj. osobou, která peníze zapůjčila), dle obsahu dlužního úpisu měla žalovaná vracet peníze nikoli fyzické osobě (žalobci), ale autoservisu‚ což však z žalobního návrhu neplyne, neboť žalobce se domáhá toho, aby žalovaná zaplatila částku částka přímo jemu (a ne ve prospěch autoservisu).

11. Proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul, aniž by byl nucen zjišťovat, zda je na dlužním úpise podepsána žalovaná.

12. Žalovaná měla v řízení v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. plný procesní úspěch, kdy však žádnou náhradu nákladů řízení nepožadovala. Proto soud rozhodnul tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.

13. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. a v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).