19 C 32/2026

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Divišem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., Anonymizováno IČO žalobkyně Anonymizováno Anonymizováno Adresa žalobkyně Anonymizováno Anonymizováno Jméno advokátky Anonymizováno Anonymizováno Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , Anonymizováno Datum narození žalované Anonymizováno Adresa žalované o zaplacení 15 145 Kč s příslušenstvím + 2 344,15 Kč

I. Žaloba o zaplacení částky 17 489 Kč s příslušenstvím se v celém rozsahu zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 17 489 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 11.9.2023 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , kdy na základě této smlouvy byl žalované dne 12.9.2023 poskytnut úvěr ve výši 13 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem v sazbě 76,11 % p.a. prostřednictvím 48 měsíčních splátek ve výši 992 Kč splatných vždy k 1. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2023. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila schopnost žalované splácet úvěr na základě informací získaných od žalované a z databází SOLUS a NRKI. Z těchto zdrojů žalobkyně vyhodnotila, že žalovaná je schopna úvěr řádně splácet. Žalovaná se však ocitla v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, proto byl dluh v souladu se smlouvou v celé výši zesplatněn, a to k 5.8.2025. Do data zesplatnění dluhu uhradila žalovaná celkem částku 18 848 Kč. Kromě dlužné jistiny ve výši 15 145 Kč požaduje žalobkyně rovněž zaplacení smluvních pokut ve výši 747 Kč a 2 344,15 Kč, dále náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 600 Kč, úhrady za pojištění schopnosti klienta úvěr splácet ve výši 244 Kč a úrok za poskytnutí úvěru v sazbě 76,11 % p.a. z částky 111 411,31 Kč ode dne 7.8.2025 do zaplacení. Celková výše úroku je však smluvně limitována tak, že nemůže přesáhnout částku 50 112 Kč. Z toho důvodu žalobkyně požaduje zaplacení úroku maximálně do doby, kdy celkový úrok za dobu od 7.8.2025 dosáhne částky 50 112 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Vzhledem k tomu, že se žalovaná k jednání konanému dne , datum, nedostavila, jednal soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) v nepřítomnosti žalované. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým a právním závěrům.

3. Z návrhu smlouvy o úvěru ze dne 11.9.2023 a jejího schválení ze strany žalobkyně v oznámení ze dne 13.9.2023 soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 13 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 41 760 Kč, a to ve 48 měsíčních splátkách po 992 Kč splatných vždy k 1. dni každého kalendářního měsíce. Výše úroku byla sjednána v sazbě 76,11 % p.a..

4. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplynulo, že dne 12.9.2023 žalobkyně vyplatila na účet žalované 13 000 Kč.Anonymizovaný odstavec6. Z výpisu záznamů z registru SOLUS bylo zjištěno, že ohledně žalovaného nejsou v tomto registru vedeny žádné dlužné částky po splatnosti.

7. Z výpisu z registru NRKI při absenci schopnosti zástupce žalobkyně na jednání soudu blíže vysvětlit jeho obsah nic pro rozhodování soudu nevyplynulo, když z dokladu není patrný výsledek posouzení.

8. Z historie pohybů na běžném účtu bylo zjištěno, že žalovaná dosahovala v období od června 2023 do srpna 2023 měsíčního příjmu ze zaměstnání v částce cca , částka, .

9. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná zaplatila na úvěr celkem částku , částka, do výraznějšího prodlení se splácením se dostala až v období po 1.6.2025.

10. Z výzvy k úhradě ze dne 1.8.2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě 3 splátek po splatnosti, současně ji vyzvala rovněž k úhradě účelně vynaložených nákladů v celkové výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 747 Kč. Žalobkyně žalovanou upozornila, že pokud se s úhradou kterékoli splátky ocitne v prodlení v délce 65 dnů, dojde k zesplatnění celého úvěru.

11. Ze zesplatňujícího dopisu soud zjistil, že žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami oznámením ze dne 5.8.2025 zesplatnila ke dni 5.8.2025 celý dluh ve výši 15 145 Kč a vyzvala žalovanou k okamžitému zaplacení tohoto dluhu. Současně žalovanou upozornila, že pokud nezaplatí celý dluh do 10 dnů ode dne odeslání tohoto dopisu, přistoupí k zahájení soudního řízení.

12. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovaným a žalobkyní jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož žalobkyně úvěr nabízela v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný nejednal v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání, posoudil soud právní vztah rovněž podle zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

13. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při posuzování poskytovatel v souladu s § 86 odst. 2 z. s. ú. zejména porovná příjmy a výdaje spotřebitele a zkoumá i údaje o jeho závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Jestliže poskytovatel nesplní svou povinnost a úvěruschopnost spotřebitele důkladně neposoudí, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu. Podle § 2991 odst. 1 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí vydat ochuzenému to, oč se obohatil, podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl.

14. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy učinila některé dílčí kroky vedoucí k posouzení úvěruschopnosti žalované, ale nepostupovala při tom s odbornou péčí. Žalobkyně zejména nedostatečným způsobem vyhodnotila výdaje žalované a existenci jejích případných jiných závazků. Tvrzení žalované, že její měsíční výdaje tvoří pouze náklady na bydlení ve výši , částka, se jeví jako velmi nepravděpodobné (velmi nízké výdaje). Navíc žalobkyně ověřovala z výpisu z účtu žalované pouze jeho příjmy a pokud by si obstarala výpis z účtu žalované, zjistila by, že žalovaná v době před uzavřením smlouvy o úvěru s žalobkyní čerpala i další spotřebitelské úvěry (od společnosti , právnická osoba, a , Anonymizováno, , právnická osoba, .), což by při přihlédnutí k těmto skutečnostem vedlo k závěru, že výdaje žalované (zahrnující obsluhu i těchto neuvedených závazků) budou vyšší, než žalovaná uvádí.

15. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta (navíc neúplné), aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Proto soud dovodil, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované a důsledkem této skutečnosti je neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 z. s. ú..

16. Převzal-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení pak představuje případný kladný rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně jako poskytovatelka úvěru žalované poskytla (13 000 Kč) a částkou, kterou jí žalovaná uhradila (18 848 Kč - srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018). Protože však v daném případě žádné obohacení na straně žalované nelze v době rozhodování soudu dovodit (rozdíl mezi přijatou a splacenou částkou je záporný), nelze považovat žalobu za důvodnou. Proto ji soud v celém rozsahu zamítnul.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy však v situaci, kdy procesně plně úspěšné žalované žádné náklady za řízení nevznikly (resp. žádné náklady nepožadovala), rozhodnul soud tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.