20 C 11/2010

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Bohdanou Parýzkovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně c) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně d) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně všichni zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. země - anonymizována tři slova , IČO sídlem adresa žalované 2. země - anonymizováno země , anonymizováno , IČO sídlem adresa žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro určení vlastnického práva k nemovitostem

I. Žaloba na určení, že [obec] [celé jméno žalobce], [datum narození], zemřelý [datum] byl ke dni své smrti vlastníkem pozemku parcelní [číslo] – [anonymizována dvě slova] o výměře [výměra] v [katastrální uzemí], zapsáno na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] úřadu pro [anonymizována dvě slova], [stát. instituce] a pozemku parcelní [číslo] – ostatní plocha o výměře [výměra] v [katastrální uzemí], zapsáno na listu [anonymizována dvě slova] pro [katastrální uzemí] úřadu pro [anonymizována dvě slova], [stát. instituce], se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně 1) žalovanému náklady řízení v částce 7 276 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně 2) žalovanému náklady řízení v částce 22 899,25 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. O náhradě nákladů státu bude rozhodnuto samostatným usnesením.

1. Žalobci se žalobou, podanou u podepsaného soudu dne [datum], domáhali proti žalovaným určení vlastnického práva [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], zemřelého [datum] (dále jen„ zůstavitel“) k pozemkům, uvedeným výše ve výroku I. Žalobu odůvodnili tím, že žalobci a) – c) jsou dědici po zůstaviteli, žalobkyně d) je jeho pozůstalá manželka. Zůstaviteli byly v rámci restitucí vydány v roce [rok] m. j. pozemky PK [parcelní číslo] a [parcelní číslo] v [anonymizováno] [obec]. Poté došlo v roce [rok] k vypracování geometrického plánu, kterým byly podle žalobců od pozemků vydaných zůstaviteli nesprávně odděleny pozemky nových p. [číslo] [anonymizována dvě slova], o výměře [výměra], [anonymizováno] [obec] (od pozemku původně [anonymizováno] [parcelní číslo]), který byl zapsán do KN jako vlastnictví žalovaného 1) (tehdy [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]), a [anonymizováno] [číslo] ostatní plocha, o výměře [výměra], k. ú. [obec] (od pozemku původně PK [parcelní číslo]), který byl zapsán do KN jako vlastnictví žalovaného 2) – oba dále jen„ předmětné pozemky“. Podle žaloby byly předmětné pozemky žalovaných součástí původního přídělu [číslo] který byl přidělen v r. [rok] zůstaviteli a byl mu ve stejném rozsahu vydán v restituci v roce [rok]. Tato tvrzení dokládali žalobci přídělovým plánem z r. [rok] a výměrami zmíněných parcel a tvrdili, že předmětné pozemky žalovaných byly odděleny z vydaného pozemku omylem a bez právního důvodu, když došlo k chybě, kdy byl náčrt skutečného stavu do plánu považován za hranice pozemku. Na základě těchto skutečností se žalobci domáhali určení, že zůstavitel byl v den své smrti vlastníkem předmětných pozemků.

2. Žalovaný 2) se k žalobě vyjádřil tak, že žalobci nemají naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnictví, neboť jde o určení vlastnického práva k nemovitostem v rámci restitučních věcí. V této věci přísluší rozhodovat správnímu orgánu – [anonymizována dvě slova]. Pokud došlo k pochybení správního orgánu při rozhodnutí o předmětných nemovitostech nebo při jejich vydání, musí žalobci uplatnit příslušné opravné prostředky podle předpisů správního práva. Věc, která má nebo měla být řešena pomocí zvláštních restitučních předpisů, nemůže být řešena pomocí předpisů obecných (k tomu rozs. NS ČR 31 Cdo 1222/2001 z 11. 9. 2003). Žalovaný 2 navrhl z tohoto důvodu zamítnutí žaloby.

3. Předchůdce žalovaného 1), [anonymizována tři slova] (dále jen„ PF“), se k žalobě vyjádřil tak, že dne [datum] bylo vydáno rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována tři slova] [spisová značka] [číslo jednací] o schválení dohody o vydání nemovitostí zůstaviteli jako oprávněnému, týkající se parcel, které byly součástí přídělu [číslo] v [anonymizováno] [obec]. Pro zápis do katastru nemovitostí byl vyhotoven dne [datum] vytyčovací náčrt a dne [datum] geometrický plán, které zůstavitel dne [datum] protokolem o vytyčení pozemků [číslo] převzal bez připomínek. Z výše uvedeného rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [obec] také vyplývá, že součástí přídělu byla pouze část katastrální parcely [číslo] která byla nově označena jako [parcelní číslo]. Předchůdce žalovaného dále upozornila na skutečnost, že z návrhu přídělu vyplývá, že náplní přídělu byla pouze část katastrální parcely [číslo] nově označené jako [číslo]. Z těchto listin vycházel i [anonymizováno] úřad v Děčíně při zpracování srovnávacího sestavení parcel. Z uvedených důvodů navrhl PF zamítnutí žaloby, pokud se týká předmětného pozemku, zapsaného v KN jako jeho vlastnictví, neboť tento pozemek nikdy zůstaviteli nepatřil.

4. Usnesením podepsaného soudu ze dne [datum] vstoupil do řízení na místo [anonymizována tři slova] jako žalovaný 1) [anonymizována tři slova] jako jeho nástupce ze zákona.

5. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta, k odvolání žalobců byl usnesením [název soudu] ze dne [datum] rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že se v projednávané věci soud prvního stupně měl v řízení zaměřit na právně významné skutečnosti, které tu byly ke dni [datum], tj. ke dni smrti zůstavitele [celé jméno žalobce]. Měl se zabývat argumentací žalobců ve vztahu k jejich tvrzení o vlastnickém právu zůstavitele k předmětným nemovitostem. Jak je zřejmé z odůvodnění napadeného rozsudku, soud prvního stupně vzal do úvahy právní skutečnosti, které měly údajně nastat až po smrti zůstavitele, neboť učinil závěr, že„ oba žalovaní, resp. [země], předmětné pozemky vydrželi, neboť k podání žaloby došlo až [datum], tedy po uplynutí vydržecí doby“. (poznámka – ze spisu plyne, že žaloba byla podána [datum]). Pokud se tedy soud prvního stupně nezabýval právním stavem předmětných nemovitostí ke dni úmrtí zůstavitele [celé jméno žalobce], zaujal v dané věci nesprávný právní názor. Ke správnému právnímu posouzení věci je dle odvolacího soudu potřebné provést další skutková zjištění, která odvolací soud učinit nemůže, neboť toto doplnění dokazování se bude týkat podstatných skutečností. Lze předpokládat, že výsledkem doplnění dokazování by měla být zásadní skutková zjištění, která rozhodujícím způsobem ovlivní právní posouzení věci ve vztahu k požadovanému určení. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, soud prvního stupně vzhledem k právnímu názoru, který zaujal, účastníky navržené důkazy neprováděl (srov. § 213 odst. 4 o.s.ř.) dalším průběhu je třeba, aby soud prvního stupně postupoval v souladu s vyjádřeným právním názorem a zabýval se právním stavem předmětných nemovitostí ke dni smrti zůstavitele [celé jméno žalobce].

6. Z předložených listin bylo v řízení zjištěno následující: z výpisu z katastru nemovitostí [anonymizováno] a [územní celek], [list vlastnictví] (č. l. 46), soud zjistil, že jako vlastník pozemku [parcelní číslo] – ostatní plocha, o výměře [výměra], je od roku [rok] vedena [země] s právem hospodaření vykonávaným žalovaným 2).

7. Z Protokolu o vytyčení hranice pozemků ze dne [datum] (č. l. 63 – 65), ve spojení s vytyčovacím náčrtem a geometrickým plánem (na č. l. 122 - 137) soud zjistil, že uvedeným protokolem byla vytyčena hranice části přídělu [číslo] v k. ú. a obci [obec], a to způsobem, jakým je k datu rozhodnutí soudu tato hranice vedena v katastrálním operátu. Z výkazu výměr (č. l. 65) vyplývá, že pozemek [parcelní číslo] byl při vytyčení oddělen z původní parcely [parcelní číslo] (vše k. ú. [obec]).

8. Z Prohlášení [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne [datum] (č. l. 66) soud zjistil, že do evidence nemovitostí prováděné podle zákona č. 22/1964 Sb. a vyhl. č. 23/1964 Sb. byl zapsán příděl [číslo] v k. ú. [obec] ve prospěch„ [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], [obec]“.

9. Z Ohlášení [anonymizována tři slova] – územní pracoviště [obec] ze dne [datum] (č. l. 68) soud zjistil, že pozemek [parcelní číslo] – orná půda, o výměře [výměra], byl na základě tohoto ohlášení zapsán jako součást zemědělského půdního fondu do správy [anonymizována tři slova], pracoviště [obec], a to ke dni [datum].

10. Z výpisu z katastru nemovitostí [anonymizováno] a [územní celek], [list vlastnictví] (č. l. 70), soud zjistil, že jako vlastník pozemku [parcelní číslo] – orná půda, o výměře [výměra], je ke dni rozhodnutí soudu vedena [země], [anonymizována tři slova]. 11. [příjmení] [příjmení] smlouvy ze dne [datum] (z přílohové obálky č. l. 38) soud zjistil, že touto smlouvou byla převedena správa národního majetku, a to m. j. pozemku [anonymizováno] [parcelní číslo] v k. ú. [obec], z [anonymizováno 5 slov] [obec] na [anonymizována tři slova] [obec].

12. Ze Srovnávacího sestavení parcel ze dne [datum] (z přílohové obálky č. l. 38) soud zjistil, že pozemek [anonymizováno] [číslo] v [anonymizováno] [obec] byl v roce [rok] ve správě [anonymizována dvě slova] [obec]. Zjistil z něj rovněž, že pozemek PK [číslo] byl spolu s dalšími pozemky sloučen do nové parcely p. [číslo] rovněž k uvedenému datu ve správě [anonymizována dvě slova] [obec].

13. Z fotografií, shodně identifikovaných všemi účastníky jako fotografie předmětných pozemků (z přílohové obálky č. l. 72) soud shledal, že předmětné pozemky jsou porostlé plevelnými rostlinami a trávou a vyhlížejí jako nevyužívaná půda nebo pastviny.

14. Z usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že žalobci byli dědici [celé jméno žalobce], narozeného [datum], zemřelého dne [datum].

15. Z rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] (č. l. 10-11) je zřejmé, že původní katastrální parcely [číslo]„ role“, [číslo]„ pastvina“, [číslo]„ louka“, [číslo]„ pastvina“ a [číslo]„ louka“ byly nově zapsány jako [číslo]„ orná p.“, přičemž je zde uvedeno, že všechny uvedené parcely jsou součástí přídělu č. (nečitelné č.) k. ú. [obec] a zápis byl proveden podle srovnávacího sestavení parcel KÚ [obec] č. zak. [číslo]. Toto rozhodnutí o schválení dohody o vydání nemovitosti bylo učiněno ve vztahu k [celé jméno žalobce].

16. Z rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] (č. l. 12) je zřejmé, že původní katastrální parcela [číslo]„ les“ byla nově zapsána jako díl [výměra] [číslo]„ odst. pl. a díl [výměra] [číslo] les, přičemž je zde uvedeno, že všechny uvedené parcely jsou součástí přídělu [číslo] k. ú. [obec] a zápis byl proveden podle srovnávacího sestavení parcel KÚ [obec] č. zak. [číslo]. Toto rozhodnutí o schválení dohody o vydání nemovitosti bylo učiněno ve vztahu k [celé jméno žalobce].

17. Z plánu původních parcel (č. l. 106) ve spojení se zápisem o předání, soud zjistil, že [anonymizována tři slova] [ulice] správa [obec] soud zjistil, že dne [datum] byly pozemky p. p. ř., [číslo] a p. [parcelní číslo] předány [celé jméno žalobce].

18. Ze zápisu zn. [číslo] [číslo] (č. l. 67) bylo zjištěno, že dne [datum] (hůře čitelné) byly [celé jméno žalobce] odevzdány pozemky z přídělu [číslo] kat. území [obec], zakreslené navíc v mapovém listu [anonymizováno] [číslo] [číslo] (na č. l. 112-112)

19. Z protokolu o ústním jednání s c) žalobkyní ze dne [datum] vyplývá, že žalobcům byly nabídnuty k odkoupení zemědělské příděly [číslo] což c) žalobkyně odmítla.

20. Z hospodářské smlouvy ze dne [datum] vyplývá, že tato byla uzavřena mezi [anonymizována tři slova] a [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [obec] k přídělu [číslo] dále [číslo].

21. Soud dále ve věci vyslechl jako svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], z jehož výslechu zjistil, že jako geodet provedl oddělení pozemku [číslo] z pozemku č. PK [číslo], přičemž z rozhodnutí PÚ zjistil, že část pozemku [číslo] nebyla součástí přídělu, což vyplynulo i z přiloženého grafického srovnávacího sestavení (č. l. 10, 12, 106, 112, 112b, [číslo], dále platnou mapu pozemkového katastru a mapu KN), neboť cílem bylo spojit ve funkční celek cestu probíhající přes pozemek a kolem pozemku, jinak řečeno měl za to, že nebyl součástí přídělu, proto došlo ke geometrickému oddělení. Vyznačená tzv. cesta v rámci přídělu [číslo] se zřejmě objevila dokreslením na mapu č. l. 186 a 187, samotná mapa je někdy z roku [rok] a do té se následně dokreslovaly jednotlivé příděly. Dále k dotazu doplnil, že parcelní čísla [číslo] a [číslo] přidělil KÚ na žádost svědka (jedná se o podlomené číslo pod kmenovým číslem parcel). Dále doplnil, že co se týká pozemku [číslo] ten byl před vypracování předmětného geometrického plánu součástí pozemku [číslo] (v době vyhotovování geometrického plánu), z něj vydělil [číslo], který se vydal jako součást přídělu [číslo] který nebyl součástí tohoto přídělu. [příjmení] pozemku [číslo] lze zjistit na č. l. 112d p.v. Dále uvedl, že výměry částí původních katastrálních parcel vydávaných v rámci přídělového řízení byly určeny toliko orientačně, nebyly určeny geodetickým způsobem. Dále doplnil, že malá část parcely [číslo] byla součást přídělu [číslo] došlo k vydělení pozemku [číslo]. Předvolaný svědek dále uvedl, že označení přidělovaných pozemků (konkrétně [číslo] na [číslo]) může být odlišné od současného stavu v KN, ze kterého geodet závazně vychází. K dotazu, zda svědek může na mapě č. l. 186 p.v. odhadnout kdy došlo k červeným vpiskům do grafického přídělového plánu (dvojitá čára s kolečky), uvedl, že k tomu muselo dojít někdy mezi lety [rok] a [rok] v souvislosti s vydáváním přídělů. Dále svědek uvedl, že pokud se vydávala celá parcela pozemkového katastru tak se u ní uváděly výměry dle tehdejší evidence, pokud se vydávala pouze část parcely, tak v tom přídělovém řízení jsou uvedeny pouze orientační výměry, nebyly určeny geodeticky, může tam být nějaká chyba, avšak součet všech jednotlivých částí parcely by měl být nicméně správný ve vztahu k celkové výměře parcely resp. je tam určitá normovaná tolerance, kterou lze akceptovat a kterou nelze akceptovat. Svědek dále doplnil, že si je jist, že pozemek [číslo] nebyl součástí některé z vydávaných parcel, neboť se jednalo o podlouhlý pozemek, který nebyl součástí přídělu, a vznikla zbytková parcela. Svědek doplnil, že jeho úkolem bylo zaměřit pozemky uvedené v rozhodnutí č. l. 12, původním přídělem se primárně nezabýval, nicméně v tomto případě se obě skutečnost překrývají, pan [celé jméno žalobce] chtěl vydat vše.

22. Z katastrální mapy (č. l. 177-179), jakož i ze 4 listů přídělové knihy pro [územní celek] (č. l. 180-183) soud zjistil, že dne [datum] bylo poznamenáno omezení vlastnického práva [jméno] a [jméno] [příjmení], a to podle prohlášení ze dne [datum], přičemž v návrhu přídělů byla následně vyznačena změna u přídělu, resp. pozemků [jméno] a [jméno] [příjmení] ve [obec] u p. p. č. nově označených jako [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], což plně koresponduje i s přídělovými mapami (č. l. 184 – 185), dále zájmovým listem mapy s obcí [obec] (č. l. 186 – 187) a dále zvětšeninou zájmové pasáže (č. l. 188 - 189), jakož i originálem katastrální mapy z roku [rok] (č. l. 190 – 191), 23. Pokud jde o další listiny, tedy dekret o vlastnictví zemědělského pozemku z [datum], kopie knihy přídělů (č. l. 113), včetně přídělového plánu (č. l. 114), všechna podání s přílohami (č. l. 161 – 176), 5 barevných fotografií se současnou podobou sporného pozemku [číslo], (v obálce č. l. 192), výkazu změn ze dne [datum] (č. l. 146) ve spojení s výpisem [anonymizováno] (č. l. 148), kopie tisku obrazovky z evidenčního softwaru (č. l. 150), zápis o přídělu a odevzdání zemědělského majetku z roku [rok] (č. l. 153), ve spojení s výpisy z účtů obou přídělů (č. l. 153 p. v.), soud v zájmu hospodárnosti odkazuje na vypracovaný znalecký posudek a doplnění znaleckého posudku, kdy se znalec odborně s předloženými listinami vypořádal, jeho skutková zjištění jsou uvedená ve znaleckém posudku a doplnění a soud je proto bere ze svá.

24. Ze znaleckého posudku [číslo] ze dne [datum], vypracovaného [anonymizováno] [celé jméno znalce], [anonymizováno] (č. l. 257 – 268), ve spojení s Doplňkem znaleckého posudku ze dne [datum] [číslo], (č. l. 319 – 325) vzal soud za prokázané, že vydávaný příděl [číslo] tvoří pouze části pozemků parc. č. PK [číslo], parc. č. PK [číslo], parc. č. PK [číslo] a parc. č. PK [číslo] a dále celé pozemky parc. č. PK [číslo] a parc č. PK [číslo] Tyto pozemky vydávaného přídělu [číslo] byly v době vydání tohoto rozhodnutí částí pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] katastru nemovitostí. Znalec v posudku uvedl, že z dokumentů soudního spisu a jeho příloh a především z podkladů získaných z dokumentace [anonymizováno] úřadu v [obec] je zřejmé, že sporné pozemky v k. ú. [obec], nyní v katastru nemovitostí označené jako parc. [číslo] – orná půda a parc. [číslo] – ostatní plocha, nikdy součástí přídělu [číslo] nebyly. Soudem ustanovený znalec dále doplnil, že geometrickým plánem [číslo] v k. ú. [obec] byla celková výměra nemovitostí identifikovaných a vytyčených v terénu jako součást původního přídělu [číslo] geometrickým plánem stanovena na [výměra]. Celková výměra pozemků a jejich částí zapsaného přídělu s vlastnickými právy [jméno] a [jméno] [příjmení] do pozemkové knihy [datum] byla určena na [výměra] a rozdíl [výměra] je ve prospěch žalobců. V doplnění znaleckého posudku ze dne [datum] pak znalec vyčerpávajícím a srozumitelným způsobem odpověděl na otázky žalobců.

25. Reakcí žalobců byla po vypracovaném znaleckém posudku námitka vydržení pozemků, které jsou předmětem žaloby, s tím, že [celé jméno žalobce], otec žalobců byl od okamžiku převzetí přídělu v roce [rok] po dobu dvanácti let do znárodnění v roce [rok], byl v dobré víře, že předmětné pozemky mu byly přiděleny a tyto po tuto dobu užíval. Stejně tak po restituci v roce [rok] byly předmětné pozemky užívány právním předchůdcem žalobců a po smrti jejich otce samotnými žalobci. Předmětné pozemky nebyly nikdy odděleny, až do roku [rok]. K dotazu soudu pak žalobci doplnili, že jejích dobrá víra a vydržení předmětných pozemků vyplývá jednak z rozhodnutí o přídělu, i z listiny o vzdání se přídělu, dále z rozhodnutí o restituci a restituční dohody, a i ze znaleckého posudku a odpovědí znalce.

26. Podle § 134 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), oprávněný držitel se stává vlastníkem nemovitosti, má – li ji nepřetržitě v držbě po dobu deseti let. Do této doby se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.

27. Podle § 129 a § 130 ost. 1 o. z. držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Je – li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

28. Podle § 11 zákona č. 265/1992 Sb. ten, kdo vychází ze zápisu v katastru nemovitostí učiněného po [datum], je v dobré víře, že stav katastru odpovídá skutečnému stavu věci, ledaže musel vědět, že stav zápisů v katastru neodpovídá skutečnosti.

29. Soud v posuzované věci na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: pozemek [parcelní číslo] – ostatní plocha, o výměře [výměra], je od roku [rok] zapsán v katastru nemovitostí jako pozemek ve vlastnictví státu a správě žalovaného 2) (k tomu viz důkaz A). Pozemek p. [číslo] orná půda, o výměře [výměra], k. ú. [obec] byl oddělen od pozemku původně PK [parcelní číslo], přičemž v roce [rok] byly přesně vyměřeny jeho hranice a zaneseny do map katastrálního operátu tak, jak jsou v něm vyznačeny až do dnešního dne (k tomu viz důkazy B, D, E, G). Ve stejném roce se o tomto vyměření dozvěděl i zůstavitel (viz důkaz B), který nepoužil žádného právního nástroje k případné změně tohoto zápisu, a to až do své smrti v roce [rok]. Původní pozemek PK [parcelní číslo], k. ú. [obec] pak byl přinejmenším od r. [rok] zapsán v katastru nemovitostí jako pozemek ve vlastnictví státu a přinejmenším do uvedeného roku ve správě [anonymizována dvě slova] [obec] (k tomu důkazy F), G), C)). Tento pozemek a později i z něj oddělený pozemek p. [číslo] k. ú. [obec], se posléze ze zákona (§ 17 zákona č. 229/1991 Sb.) dostal do správy PF a od [datum] pak do správy žalovaného 1). Žaloba v této věci byla podána dne [datum].

30. Z výše uvedeného soud dovozuje, že oba předmětné pozemky byly zapsány jako pozemky ve vlastnictví státu přinejmenším od roku [rok], resp. [rok]. Předmětný pozemek žalovaného 1) (v té době jako součást pozemku p. [číslo] resp. PK [číslo]) byl v roce [rok] sice veden ve správě jiného subjektu ([anonymizována dvě slova] [obec]), ale PF a později žalovaný 1) byli právními nástupci tohoto subjektu, takže se doba potřebná pro vydržení předmětného pozemku žalovaného 1) od té doby nepřerušila. Z toho plyne, že i v případě, že by k oddělení předmětných pozemků od pozemku vydaného zůstaviteli došlo protiprávně (což v řízení prokázáno nebylo), oba žalovaní, resp. [země], předmětné pozemky vydrželi, neboť k podání žaloby došlo až [datum], tedy po uplynutí vydržecí doby. K argumentu žalobce o tom, že žalovaní nenakládali s předmětnými pozemky jako s vlastními, že zde tedy nebyl animus possidendi, soud uvádí, že tento názor nesdílí. Výkon práva k pozemku nemusí být vykonáván faktickou péčí o pozemek či obděláváním pozemku, nýbrž i pouhou možností s pozemkem disponovat či vedením v evidenci držitele atd. Judikatura sice připouští možnost opuštění (derelikce) nemovitosti i za současné právní úpravy, nicméně v tomto případě nebyl nikterak prokázán úmysl žalovaných předmětné pozemky opustit; pro tento závěr nasvědčuje i samotný fakt, že žalovaní neuznali žalovaný nárok žalobců, od počátku tvrdili, že předmětné pozemky jsou ve vlastnictví státu a správě žalovaných a ve sporu vedli aktivní obranu. Ohledně argumentu žalobců o tom, že předmětné pozemky tvořily funkční celek s pozemky vydanými zůstaviteli a bylo s nimi fakticky nakládáno jako s jedním celkem soud uvádí, že toto tvrzení nejen že nebylo dostatečně prokázáno, ale naopak byl fotografiemi (výše pod H) prokázán opak; toto tvrzení je navíc v rozporu s tvrzením samotných žalobců ve vyjádření ze dne [datum] (č. l. 35 –„ Došlo k chybě, když byl náčrt skutečného stavu do plánu považován za hranice pozemku“). Z těchto důvodů soud uzavírá, že předmětné pozemky jsou ve vlastnictví státu a správě žalovaných 1) a 2), a to přinejmenším pro vydržení vlastnického práva k nim. Z tohoto důvodu soud neprováděl další navržené důkazy a nezabýval se tím, zda byly předmětné pozemky odděleny od původních pozemků PK p. [číslo] v k. ú. [obec] protiprávně či nikoli, nebo zda původní pozemky PK p. [číslo] v k. ú. [obec] byly vydány zůstaviteli celé nebo jen jejich části, a žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že má za to, že požadavek žalobců je v rozporu se zásadou dobrých mravů a se zajištěním stability právních vztahů jako hlavní úlohou pozitivního práva, když samotný oprávněný z restituce, tedy zůstavitel, v době vydání pozemků ani nikdy později nijak nezpochybňoval správnost zápisů v katastru nemovitostí, včetně mapové a geodetické části katastrálního operátu, a ke zpochybnění stavu zápisů v něm u soudu došlo až v roce [rok], tedy po více než 13 letech, a to ze strany žalobců jako dědiců po zůstaviteli, nikoli tedy oprávněným z restituce samotným. Soud při svém rozhodování přihlédl k účelu institutu vydržení, který stejně jako např. promlčení, má zajišťovat stabilitu právních vztahů ve společnosti. Pokud by toto nebylo bráno v potaz, bylo by myslitelné podat podobnou žalobu například po 50 či více letech od vydání pozemku v restituci a dožadovat se i po takto dlouhé době„ nápravy“ tvrzených chyb při vydání pozemků pomocí žaloby o určení vlastnictví; takový postup se soudu jeví jako nemyslitelný a v příkrém rozporu se základními funkcemi a principy soukromého práva. Kromě toho i původní obrana žalovaného 2) v tom smyslu, že náprava případných chyb při vydávání pozemků v restituci měla být provedena opravnými prostředky správního práva a pokud se tak nestalo, nemůže být tento nedostatek zhojen a správní právo obejito pomocí soukromoprávní žaloby na určení vlastnictví u soudu, se soudu jeví jako přiléhavá. Nutno ještě závěrem ke vznesené námitce vydržení uvést, že úvaze soudu, že se jednalo čistě o účelovou námitku žalobců svědčí i to, že žalobci řádně nespecifikovali, netvrdili a neoznačili důkazy k takto namítanému vydržení- výzva podle ustanovení § 118a odst. 1 o.s.ř. nebyla na místě vzhledem k výše uvedenému, jakož i k tomu, že restituční předpisy umožnily vydání věci původnímu vlastníku, a to bez ohledu na to, že došlo k určení vlastnického práva vydržením. Hlavním účelem restitučních předpisů bylo napravení majetkových křivd a takovou nápravu by nenylo možné učinit pouze na základě aplikace obecných předpisů, které by neumožňovaly prolomení vydržení. Restituční zákony jsou tedy v postavení lex specialis k občanskoprávním předpisům, především k občanskému zákoníku (k dokreslení lze uvést například rozsudek NS sp. zn. 3 Cdon 1175/96, kdy jde se v odůvodnění Nejvyšší soud zcela kategoricky odmítá zabývat se otázkou vydržení pro zásadní závěr učiněný v citovaném rozhodnutí). Restituční zákony byly v průběhu své platnosti několikrát novelizovány, nicméně zásada eliminace běžných institutů občanského práva, jako je vydržení, zůstala zachována. Diskuse o vztahu restitučních a obecných předpisů nakonec vyústila v zásadní rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. 31 Cdo 1222/2001, ze kterého mimo jiné vyplývá, že žalobou o určení vlastnického práva nelze obcházet smysl a účel restitučních zákonů. Podle názoru soudu žalobci (včetně otce žalobců), kteří nebyli (a ani nemohli) být úspěšní v restitučním řízení, se nemohou totožného nároku domáhat nyní vznesenou námitkou vydržení (potažmo žalobou o určení vlastnického práva).

31. Soud má v dané věci, zejména pak s ohledem na vypracovaný znalecký posudek [anonymizováno] [celé jméno znalce], [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] a doplnění znaleckého posudku ze dne [datum], vypracovaného za nepochybné, že vydávaný příděl [číslo] tvoří pouze části pozemků parc. č. PK [číslo], parc. č. PK [číslo], parc. č. PK [číslo] a parc. č. PK [číslo] a dále celé pozemky parc. č. PK [číslo] a parc č. PK [číslo] Tyto pozemky vydávaného přídělu [číslo] byly v době vydání tohoto rozhodnutí částí pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] katastru nemovitostí. Soud tedy v dané věci dospěl k závěru, že sporné pozemky v k. ú. [obec], nyní v katastru nemovitostí označené jako parc. [číslo] – orná půda a parc. [číslo] – ostatní plocha, nikdy součástí přídělu [číslo] nebyly.

32. Za tohoto stavu věci soudu nezbylo, než předmětnou žalobu zamítnout, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobcům [celé jméno žalobce], zemřelý [datum] byl ke dni své smrti vlastníkem pozemku parcelní [číslo] – orná půda o výměře [výměra] v [katastrální uzemí], zapsáno na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] úřadu pro [anonymizována dvě slova], [stát. instituce] a pozemku parcelní [číslo] – ostatní plocha o výměře [výměra] v [katastrální uzemí], zapsáno na listu vlastnictví [anonymizováno] pro [katastrální uzemí] úřadu pro [anonymizována dvě slova], [stát. instituce]. Ostatně skutečnost, že sporné pozemky nebyly součástí přídělu [číslo] (a proto se otec žalobců ani žalobci nemohli stát vlastníky těchto pozemků), tvrdil od počátku řízení i první žalovaný a soudem vyslechnutý svědek, který uvedl, že si je jist, že pozemek [číslo] nebyl součástí některé z vydávaných parcel, neboť se jednalo o podlouhlý pozemek, který nebyl součástí přídělu, a vznikla zbytková parcela.

33. O náhradě nákladů řízení prvního žalovaného rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal 1) žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v částce 5 776 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Soud žalovanému jako účelně vynaložené náklady přiznal 16 úkonů v souladu s § 1 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., (účast při jednání soudu dne [datum], [datum] a dne [datum], vyjádření k žalobě ze dne [datum], závěrečný návrh ze dne [datum], vyjádření k odvolání ze dne [datum], jednání dne [datum] - 2 hodiny, jednání dne [datum] – 2 hodiny, jednání dne [datum] - 2 hodiny, jednání dne [datum], vyjádření ze dne [datum], jednání soudu dne [datum] a závěrečný návrh ze dne [datum]). Dále 1) žalovaný požadoval cestovné k jednání soudu ve dnech [datum] a [datum], [obec] – [obec] a zpět a [obec] – [obec] a zpět, včetně jízdu prostředkem MHD, kterou zároveň i doložil, proto soud 1) žalovanému přiznal i cestovné v celkové částce 967 Kč. Účelně vynaložené náklady 1) žalovaného tak činí částku 5 776 Kč, proto je soud v této výši 1) žalovanému přiznal. Soud naopak jako účelně vynaložené náklady nepovažoval sdělení 1) žalovaného ze dne [datum] o převzetí právního zastoupení, dále podání žalovaného 1) ze dne [datum], kterým pouze předložil listinné doklady na podporu svých tvrzení, dále pak soud nepovažuje za účelně vynaložené náklady ani podání 1) žalovaného ze dne [datum], [datum]; pokud pak jde o podání 1) žalovaného ze dne [datum], toto nebylo ve spise dohledáno; jednání ve věci, účtované 1) žalovaným bylo řádně dne [datum] odročeno a nekonalo se, proto náhradu za tyto úkony 1) žalovanému soud nepřiznal.

34. O náhradě nákladů řízení druhého žalovaného rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal 2) žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 899,25 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava, písemné vyjádření ze dne [datum], [datum] a [datum] a účast při jednání soudu dne [datum]), dále pět paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., dále cestové k jednání soudu dne [datum], [obec] - [obec] a zpět v částce 1 325 Kč a náhrada za promeškaný čas strávený na této cestě za 6 půlhodin po á 100 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % Náklady řízení jsou splatné k rukám advokáta, který žalovaného zastupoval (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.).

35. Vzhledem k tomu, že v době vyhlášení rozhodnutí soudu nebylo pravomocně rozhodnuto o znalečném (za doplnění znaleckého posudku) a dosud nedošlo k jeho proplacení, bylo rozhodnuto o tom, že o nákladech státu bude rozhodnuto samostatným rozhodnutím.

36. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro jiný postup nebyly shledány důvody.