20 C 197/2021

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Nadine Kovandovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovnicí údaje o zástupci pro zaplacení 3 500 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit částku 3 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 3 500 Kč od 7. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 3 500 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná neuposlechla rozhodnutí silničního správního úřadu o označení místní komunikace dočasným zákazem stání z důvodu veřejného zájmu, a to v ulici ulice, v obec. Žalovaná i přes uvedené rozhodnutí ponechala své motorové vozidlo Ford, registrační značka zaparkované ve shora uvedené ulici dne 19. 8. 2019, kdy probíhalo blokové čištění komunikací, a z tohoto důvodu bylo vozidlo v 8:23 hodin odtaženo.

2. Soud v dané věci zjistil, že žalovaná byla rozhodnutím zdejšího soudu ze dne 18. 4. 2018, č. j. číslo jednací omezena ve svéprávnosti a její opatrovnicí byla jmenována jméno příjmení. Opatrovnice žalované jméno příjmení byla zdejším soudem vyzvána, aby se ve věci vyjádřila, tuto výzvu převzala do vlastních rukou dne 9. 6. 2021, avšak zůstala naprosto nečinná. Z toho důvodu soud ve věci žalované usnesením ze dne 4. 10. 2021, č. j. číslo jednací ustanovil opatrovníka k ochraně jejích práv a zájmů, a to osobu z řad advokátů anonymizováno jméno příjmení.

3. Soudem ustanovená opatrovnice žalované se ve věci vyjádřila dne 26. 11. 2021 tak, že nárok neuznává, neboť žalovaná byla zdejším soudem omezena ve svéprávnosti a není schopna pochopit účel značení upozorňujícího na blokové čištění ulice, z něhož vyplývá povinnost přeparkování vozidla.

4. Žalobkyně se u nařízeného jednání ve věci dne 4. 2. 2022 omluvila, proto soud ve věci jednal a rozhodl v její nepřítomnosti, a to v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř.

5. Soud v dané věci provedl dokazování rozhodnutím stát. instituce ze dne 24. 7. 2019, výpisem žalobce z OR, koncesní smlouvou ze dne 5. 10. 2015 a rozsudkem zdejšího soudu ze dne 18. 4. 2018, č. j. číslo jednací. Z provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalovaná ponechala své motorové vozidlo Ford, registrační značka zaparkované dne 19. 8. 2019 v ulici ulice, v obec, ačkoliv zde byly rozmístěny dopravní značky upozorňující na blokové čištění komunikací a nutnost přeparkování vozidla.

6. V dané věci bylo z provedeného dokazování zjištěno, že žalovaná byla rozsudkem zdejšího soudu ze dne 18. 4. 2018, č. j. číslo jednací omezena ve svéprávnosti a její opatrovnicí byla jmenována jméno příjmení. Soud má v dané věci za nepochybně prokázané, že žalovaná byla omezena ve svéprávnosti, přičemž s ohledem na rozhodnutí o omezení svéprávnosti nemohla být provozovatelem předmětného vozidla, resp. vlastníkem řidičského oprávnění, když navíc v důsledku omezení svéprávnosti nemohla pochopit účel dopravního značení. Z tohoto důvodu soud ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2021, sp. zn. II. ÚS 1292/21, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 7. 2020 č. j. 28 Cdo 527/2020 v dané věci zvažoval, zda není uplatněný nárok, v rozporu s dobrými mravy.

7. Podle ust. § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.) výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

8. Podle ust. § 4 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.

9. V dané věci není pochyb o tom, že žalovaná neměla rozum průměrného člověka, neboť její svéprávnosti byla v důsledku duševní poruchy, která není jen přechodného rázu omezena. Soud v dané věci považuje za rozporné s dobrými mravy, když žalobkyně, která měla ve svých možnostech, na základě uzavřené koncesní smlouvy se územní celek zjistit, zda není žalovaná omezena ve svéprávnosti a kdo je zapsán jako provozovatel vozidla, neboť pokud by toto žalobkyně učinila, pak by zjistila, že žalovaná nemohla být provozovatelem vozidla, neboť nesplňuje podmínky pro získání řidičského oprávnění. Navíc v situaci, kdy je žalovaná omezená ve svéprávnosti těžko jí lze klást k tíži, že její vozidlo nebylo na základě provedeného dopravního značení přeparkováno v době blokového čištění předmětné komunikace, neboť se lze důvodně domnívat, že žalovaná nebyla schopna pochopit účel a smysl dopravního značení. Z těchto důvodů má soud za to, že předmětná pohledávka je v rozporu s dobrými mravy, proto žalobu již bez dalšího zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšná žalovaná náklady řízení nepožadovala, ani z obsahu spisu není zřejmé, že by jí nějaké náklady řízení vznikly.

11. O nákladech soudem ustanovené opatrovnice bude rozhodnuto samostatným usnesením. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.