20 C 230/2024

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Kvapilem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 26 656,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 16 256,44 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce 1 003,67 Kč, kapitalizovaného úroku v částce 520,44 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 708,02 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 8 % ročně z částky 11 179,38 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhá po žalované zaplacení částky 26 656,44 Kč s přísl. s odůvodněním, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, .), došlo dne 8. 4. 2022 k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kdy na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy, za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok v pevné výši 609 Kč a paušální ceny za plnění a služby související s poskytnutím úvěru, tedy úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 5 380 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 653 Kč a úhradu za umožnění platby splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 160 Kč. Celkovou dlužnou částku 22 302 Kč se žalovaná zavázala splatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč nejpozději do 8. 6. 2023. Žalovaná uhradila celkem 1 600 Kč, kdy se zbytkem je v prodlení. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni a tato nyní požaduje po žalované úhradu neuhrazené jistiny ve výši 11 179,38 Kč, úroku ve výši 528,64 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 5 453 Kč, dlužné poplatky za administrativní činnost ve výši 1 535,27 Kč, za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 2 005,71 Kč, smluvní pokutu ve výši 5 954,44 Kč, úroku za období od 9. 6. 2023 do 11. 7. 2023 z dlužné jistiny ve výši 520,44 Kč, zákonného úroku z prodlení do 11. 7. 2023 ve výši 1 003,67 Kč a rovněž úroků z úvěru ve výši 8,00 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 11.179,38 Kč od 12.07.2023 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 15,00 % p.a. z částky ve výši 11.708,02 Kč od 12.07.2023 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Při splnění podmínek dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) soud rozhodl bez nařízení jednání.

4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 4. 2022 bylo zjištěno, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky v částce 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala předmětnou částku právní předchůdkyni žalobkyně vrátit a uhradit 609 Kč jakožto úroky, částku 5 880 Kč jakožto poplatek za poskytnutí úvěru, částku 1 653 Kč jakožto náklady za vyhodnocení úvěrového případu a částku 2 160 Kč za hotovostní inkaso plateb v místě bydliště. Celkem se žalovaná zavázala uhradit částku 22 302 Kč a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč, nejpozději do 8. 6. 2023. Pro případ prodlení s úhradou splátek byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně, maximálně však 500 Kč za prodlení s každou jednou splátkou.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023, jejíž součástí je seznam postoupených pohledávek, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 8. 4. 2022 žalobkyni.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 11. 2023 soud zjistil, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě všech dlužných částek v celkové výši 29 012,53 Kč, a to do 16. 11. 2023. O odeslání svědčí podací lístek ze dne 2. 11. 2023.

8. Usnesením ze dne 5. 3. 2025, č.j. 20 C 230/2024-21 soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení o tom, jakým způsobem a v jaké intenzitě byla u žalované zkoumána úvěryschopnost a jaké informace byly k této skutečnosti poskytovatelem úvěru získány a k tomuto tvrzení předložila důkazy s tím, že v opačném případě může být se svojí žalobou neúspěšná. Na tuto výzvu žalobkyně reagovala doplněním žaloby ze dne 31. 3. 2025, v němž uvedla, že žalovaná byla právní předchůdkyní žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a že tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 07.02.2022 a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu Žadatele“, konkrétně pracovní smlouvou a výplatními páskami. Teprve následně, po vyhodnocení získaných informací, byla s žalovanou uzavřena smlouva o úvěru. Tvrzenou majetkovou situaci žalované si právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy, výplatních pásek, mzdového výměru a poštovní poukázky. Žalobkyně současně uvedla, že příjmy žalované zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně ze shora uvedených dokumentů, jež žalobkyně navrhla k důkazu, a že výdaje žalované byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu.

9. Ze žádosti o úvěr ze dne 7. 4. 2022 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je zaměstnaná od 1. 9. 2021 do 31. 8. 2022 u zaměstnavatele , Anonymizováno, -, právnická osoba, ., že její měsíční příjem je 12 138 Kč, výdaje činí 1 500 Kč na bydlení a energie, 6 320 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady v položce „Srážky ze mzdy, výživné“ uvedla výdaje 921 Kč, celkem tedy měsíčně vydává částku 8 741 Kč. Žalovaná dále uvedla, že bydlí u rodičů, je rozvedená a má 1 vyživovací povinnost. Z této žádosti o úvěru soud současně zjistil, že příjem žalované byl doložen výplatními páskami a pracovní smlouvou, jiné doklady podle této žádosti poskytovateli úvěru předloženy nebyly (tj. ani výpis z bankovního účtu).

10. Z pracovní smlouvy ze dne 27. 8. 2021 soud zjistil, že žalovaná byla od 1. 9. 2021 na dobu určitou do 31. 8. 2022 zaměstnána jako operátorka ve společnosti , Anonymizováno, -, právnická osoba, . Z výplatních pásek za prosinec 2021 až únor 2022 bylo zjištěno, že žalovaná měla v těchto měsících příjem v průměrné výši cca 12 000 Kč měsíčně, z toho za leden 2022 částku čisté mzdy ve výši 9 625 Kč a za únor 2022 částku čisté mzdy ve výši 10 900 Kč. Zároveň však z těchto vyplývá, že v prosinci 2021 byla žalované provedena srážka ze mzdy z důvodu exekuce ve výši 2 764 Kč. Ze mzdového výměru žalované ze dne 1. 12. 2021 soud zjistil, že základ pro výpočet hodinového tarifu činí 90 Kč, hodinový tarifní příplatek za kvalitu a pracovní kázeň činí až 12,90 Kč, tarifní příplatek za úplný podíl na včasných dodávkách zákazníkovi činí 630 Kč za kalendářní měsíc a že základ hodinového tarifu bude navyšován o odměnu až do výši 25,90 Kč, tj. celkem až do částky 115,90 Kč na hodinu při splnění stanovených kritérií. Z ústřižku poštovní poukázky ze dne 17. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná získala částku 96 Kč od ČSSZ.

11. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru dne 8. 4. 2022, č. , hodnota, na částku 12 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč, včetně sjednaných poplatků a úroků, nejpozději do 8. 6. 2023. Peněžní prostředky byly žalované ve sjednané výši poskytnuty. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky ve sjednaných splátkách a ve sjednané splatnosti neuhradila, neboť zaplatila pouze částku 1 600 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek došlo k postoupení pohledávek za žalovanou na žalobkyni. Úvěruschopnost žalované pak byla zkoumána co do příjmů z pracovní smlouvy, mzdového výměru a výplatních pásek, ze kterých bylo zjištěno, že žalovaná měla v prosinci 2021 až únoru 2022 příjem v průměrné výši cca 12 000 Kč měsíčně, z toho za leden 2022 částku čisté mzdy ve výši 9 625 Kč a za únor 2022 částku čisté mzdy ve výši 10 900 Kč. Zároveň však z výplatních pásek vyplývá, že v prosinci 2021 byla žalované provedena srážka ze mzdy z důvodu exekuce ve výši 2 764 Kč.

12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

13. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Jelikož shora uvedenou smlouvu žalovaná neuzavřela v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřela ji jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“), ostatně i z úvěrové smlouvy vyplývá, že jí účastníci uzavřeli i podle tohoto zákona. Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

15. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.

16. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka, nutné považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.

17. V dané věci soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že vyšla z žalovanou uvedených skutečností ohledně příjmů a výdajů, přičemž příjem ověřila z předložených výplatních pásek, mzdového výměru a pracovní smlouvy, žalobkyně ale naprosto rezignovala na ověření údajů ohledně výdajů žalované. V žalobních tvrzeních žalobkyně uvedla, že tvrzení žalované ohledně úvěruschopnosti ověřila z výpisů z účtu žalované, nicméně v žádosti o úvěr není k výdajům žalované žádná listina uvedena – údaj o pracovní smlouvě a výplatních páskách se týká pouze příjmů, tedy žalobkyně ověřila pouze příjmy žalované, nikoli již její výdaje.

18. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. 14 VSOL 58/2018-80, č.j. 1 ICm 1382/2017, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 53 ICm 3291/2018-22, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015 – 39 či rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 28 Co 279/2020- 167, v podrobnostech, zejména s ohledem na formulaci požadavku ověření skutečností uvedených spotřebitelem, pak soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění uvedených rozhodnutí.

19. Jelikož v tomto případě právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při zjištění výdajů žalované pouze z údajů uvedených žalovanou, které nikterak neověřila, nepostupovala při zkoumání úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí, a to zvláště za situace, kdy žalovaná uváděla náklady na bydlení včetně energií měsíčně pouze ve výši 1 500 Kč, která je s ohledem na obecnou lidskou zkušenost s měsíčními náklady na bydlení nepřiměřeně nízká, i přestože je uvedeno, že bydlí u rodičů. Za této situace tedy bylo na místě, aby žalobkyně blíže zkoumala výši výdajů žalované, a nespokojila se pouze s jejím sdělením. V opačném případě tak nemohla postupovat s odbornou péčí. Zároveň je ve výplatní pásce za prosinec 2021 uvedena srážka exekuce, kdy v následujících měsících (leden a únor 2022) již není. Právní předchůdkyně žalobkyně rezignovala na zkoumání, proč tomu tak, je, kdy dle názoru soudu není ve výplatních páskách za leden a únor 2022 exekuce stržena pouze z důvodu nízkého příjmu – v rámci nezabavitelného minima, ze kterého exekučně srážet nelze. Nezabavitelná částka v případě žalované, s jednou vyživovací povinností, činila od 1. 1. 2022 částku 10 675 Kč.

20. Nedostatečné posouzení úvěryschopnosti žalované lze podle názoru soudu spatřovat i v tom, že žalovaná doložila právní předchůdkyni žalobkyně svůj příjem ze zaměstnání, resp. pracovního poměru sjednaného na dobu určitou, který měl skončit 31. 8. 2022, tedy již zhruba za pět měsíců od uzavření předmětné smlouvy o úvěru, avšak úvěr měl být splácen až do 8. 6. 2023. Tato skutečnost tak mohla rovněž zakládat důvodnou pochybnost o schopnosti žalované úvěr splácet.

21. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované nedostatečným způsobem, čímž porušila § 86 z. s. ú., proto je shora uvedená smlouva neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy je tak namístě uzavřít, že předmětnou částku vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalované bez právního důvodu, čímž se žalovaná bezdůvodně obohatila, je proto povinna částku, o kterou se bezdůvodně obohatila, dle § 2991 o. z. vrátit. Předmětná pohledávka byla dle § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky. Ohledně vydání bezdůvodného obohacení ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. obsahuje zvláštní úpravu, když stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

22. Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze nezaplacenou část jistiny dluhu, žalovaná není povinna hradit žádné sjednané příslušenství ani sjednanou pokutu. Žalobkyni nenáleží ani úrok z prodlení, neboť žalovaná se dosud v prodlení neocitla. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaná s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu tak dosud není povinna hradit úrok z prodlení.

23. Jelikož žalovaná byla v řízení nečinná, soud neučinil k možnostem žalované vrátit žalobkyni dluh žádné skutkové zjištění, tedy stanovil lhůtu k plnění žalované ihned a povinnost uhradit dluh žalované uložil zaplatit v obecné třídenní pariční lhůtě.

24. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalované zaplatit rozdíl mezi poskytnutou peněžní částkou (12 000 Kč) a zaplacenou částkou (1 600 Kč), který představuje nezaplacenou jistinu. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, když převážně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.