20 C 27/2022

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Kvapilem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B za účasti: Jméno advokáta C ., IČO IČO advokáta C sídlem Adresa advokáta C o zaplacení 503 082,95 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 300 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 300 000 Kč od 27. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky ve výši 203 082,95 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 203 082,95 Kč od 27. 1. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 44 811,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala zaplacení částky 503 082,95 Kč s přísl. Uvedla, že žalovaný (který se stal soudcem Okresního soudu v , adresa, ) pochybil při výkonu činnosti advokáta a jeho pochybení vedlo ke škodě žalobkyně. Co do základu věci žalobkyně odkázala na rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne ze dne 19. 6. 2019, č. j. , spisová značka, (dále rovněž „Rozsudek Okresního soudu v Teplicích“) a na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 5. 2020, č. j. , spisová značka, (dále rovněž „Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem“), jimiž bylo rozhodnuto o tom, že žalovaný při výkonu činnosti advokáta pochybil a jeho pochybení vedlo ke škodě žalobkyně. Žalobkyně věděla, že jí ještě škoda vznikne, ale nemohla žalovat veškerou škodu, škodu mohla žalovat až v momentě, kdy vznikne. Žalobkyně tak nyní podává na žalovaného druhou žalobu. Dne 26. 10. 2020 doplatila na účet exekutora částku 502 625,37 Kč dle jeho vyčíslení pohledávky ze dne 19. 10. 2020, a následně uhradila dne 29. 10. 2020 doplatek ve výši 457,58 Kč. Žalobkyně tak zaplatila pohledávku skládající se z jistiny ve výši 255 469,93 Kč, úroku z prodlení ve výši 159 720,84 Kč, nákladů oprávněného ve výši 12 075,80 Kč, nákladů exekuce soudního exekutora ve výši 75 358,80 Kč a úroku z prodlení ve výši 457,58 Kč. Následně exekutor tuto exekuci zastavil a zaslal potvrzení o zániku pověření exekutora ze dne 9. 11. 2020. Shora uvedená částka představuje škodu žalobkyně, jež jí vznikla v důsledku profesního pochybení žalovaného při výkonu činnosti advokáta. Žalobkyně odkázala na dosavadní veškerý vývoj ve věci, kdy odvolací soud pravomocně konstatoval, že je zde příčinná souvislost mezi pochybením žalovaného a škodou vzniklou žalobkyni, a to dokonce i škodou, která vznikla žalobkyni i v exekučním řízení, protože žalobkyně objektivně nemohla dluh zaplatit na základě pravomocného rozsudku, jehož vznik žalovaný zapříčinil včasným neodůvodněním odporu. Rozsudek zakládající povinnost žalobkyně platit předmětnou částku by přitom býval nebyl vydán, protože žaloba by bývala musela být zamítnuta. Z odůvodnění Rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem je patrné, že odvolací soud se podrobně zabýval tím, zda žalobkyně nerespektovala rozhodnutí bez opodstatněného důvodu, přičemž dospěl k závěru, že žalobkyně objektivně plnit nemohla a že její škoda vzniklá v exekučním řízení je v kauzálním nexu s pochybením žalovaného. E-mailem ze dne 16. 11. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 503 082,95 Kč do 15 dnů. Žalovaný dne 7. 12. 2020 zaslal žalobkyni e-mail s odmítavým stanoviskem jeho pojistitele, který uvedl, že není prokázáno, že škoda vznikla žalobkyni, když peníze odešly z účtu její matky. Žalovaný neplnil ani poté, co mu žalobkyně zaslala čestná prohlášení, z nichž vyplývá, že peníze použité na doplacení exekuce jsou penězi žalobkyně, kdy pan , jméno FO, (druh žalobkyně) tyto peníze od žalobkyně obdržel v hotovosti, následně převedl částku ze svého účtu na účet matky žalobkyně a tato peníze převedla exekutorovi. Tato transakce byla provedena pouze z toho důvodu, že žalobkyně nedisponovala bankovním účtem v době vedení exekuce. Úrok z prodlení žalobkyně uplatňuje až ode dne 27. 1. 2021, kdy nejpozději od tohoto data je žalovaný v prodlení, neboť odmítl zaplatit vzniklou škodu.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na bod 45. odůvodnění Rozsudku Okresního soudu v Teplicích a uvedl, že shodně jako soud prvního stupně je toho právního názoru, že jeho odpovědnost za škodu způsobenou žalobkyni je limitována částkou uloženou zaplatit žalobkyni ve výši 300 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % z této částky od 27. 7. 2011 do právní moci rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 1. 2013, č. j. , spisová značka, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 1. 2014, č. j. , spisová značka, a dále náklady prvostupňového řízení ve výši 38 716 Kč a odvolacího řízení ve výši 25 820,19 Kč. Ve zbývajícím rozsahu dle právního názoru žalovaného žalobkyni za škodu již neodpovídá, a to z důvodu absence příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a škodou vzniklou žalobkyni, kterou představují další úroky z prodlení a náklady exekučního řízení vedeného proti ní i v současnosti. Žalovaný vyslovil nesouhlas s názorem vysloveným v bodě 18. odůvodnění Rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, když odvolací soud své závěry o neschopnosti žalobkyně zcela či částečně uhradit částku uloženou pravomocným exekučním titulem založil na tom, že žalovaná žádala o možnost splátek a neměla na svém účtu dostatek prostředků, podrobnější dokazování však neprováděl. Žalobkyně navíc neprokazuje, že by došlo ke zmenšení jejího majetku a tedy ke vzniku škody na její straně, když sice tvrdí, že se údajně mělo jednat o její prostředky (pokud jde o prostředky předané v hotovosti panu , jméno FO, , resp. její matce), aniž by však byla schopna původ finančních prostředků uspokojivě vysvětlit. Ze strany žalobkyně rovněž není prokázána příčinná souvislost. Žalobkyně např. finanční prostředky, které obdržela od žalovaného a jeho pojistitele v průběhu předchozího soudního řízení, nepoužila na umoření exekuce v dané době.

3. Vedlejší účastník rovněž navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že nárok žalobkyně je nedůvodný a neprokázaný. V předchozím řízení vedeném u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. , spisová značka, soudy dospěly k závěru, že je dána odpovědnost žalovaného za škodu, neboť nebýt pochybení žalovaného, byla by žalobkyně se svojí obranou proti nároku společnosti , právnická osoba, . úspěšná a nemusela by hradit smluvní pokuty ve výši 300 000 Kč a náhradu nákladů původního řízení. Po šetření škodní události byly žalobkyni žalovaným a vedlejším účastníkem za žalovaného uhrazeny náklady původního řízení o zaplacení smluvní pokuty ve výši 66 304 Kč a ve výši 1 768 Kč. Na základě rozhodnutí soudu v předchozím řízení u Okresního soudu v Teplicích byly žalobkyni poskytnuty vedlejším účastníkem a žalovaným částky ve výši 100 467,73 Kč (tj. 76 825,05 Kč a úrok z prodlení do 3. 9. 2019 ve výši 23 642,68 Kč), 6 302,15 Kč (tj. 4.668,31 Kč a úrok z prodlení do 10. 7. 2020 ve výši 1 633,84 Kč), 43 978,50 Kč (náklady předchozího soudního řízení u Okresního soudu v Teplicích) a dále částka 18 794,80 Kč. V souvislosti s platbami soudnímu exekutorovi ze dne 26. 10. 2020 a 29. 10. 2020 nedošlo ke zmenšení majetku žalobkyně a žalobkyni tak nevznikla škoda. Žalobkyně sice tvrdí, že se mělo jednat o její finanční prostředky, aniž by uvedla jejich původ. Škoda spočívající v nákladech exekučního řízení a úroku z prodlení po právní moci původního rozhodnutí soudu o zaplacení smluvních pokut není v příčinné souvislosti s pochybením žalovaného. Závěr odvolacího soudu, že také část nákladů exekuce je v příčinné souvislosti s pochybením advokáta, neboť chování žalobkyně ve vztahu ke splnění povinnosti nebylo liknavé a nedbalé, odvolací soud založil na dokazování provedeném v omezeném rozsahu, když se odvolací soud nezabýval celkovou majetkovou a finanční situací žalobkyně. Vedlejší účastník dále namítl, že skutečnost, že žalobkyně od vedlejšího účastníka a žalovaného obdržela částky na základě předchozích soudních rozhodnutí, se nijak neprojevilo v jejím splácení dluhu, čímž bylo vyvráceno její tvrzení, že dělala, co mohla, aby dluh splatila.

4. V replice na vyjádření žalovaného žalobkyně uvedla, že Krajský soud v Ústí nad Labem provedl podrobné dokazování k objektivní možnosti žalobkyně uhradit řádně a včas vzniklý dluh a správně dospěl k závěru, že toto žalobkyně splnit nemohla z objektivních důvodů, když neměla dostatek peněžních prostředků ani majetku. V průběhu exekučního řízení narůstaly pouze úroky z prodlení, což způsobili žalovaný a jeho pojistitel, když nezaplatili řádně a včas veškerou vzniklou škodu.

5. K výzvě soudu učiněné při jednání dne 24. 4. 2024 k doplnění tvrzení a důkazů k tomu, že žalobkyně dělala, co mohla, aby další škoda nevznikala, žalobkyně uvedla, že ohledně odvrácení samotné exekuce je třeba vycházet z Rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, kdy se tento soud jako odvolací touto otázkou zabýval a v tomto směru tak jde již o res iudicata, pokud jde o dobu po zahájení exekuce, finanční situace žalobkyni neumožňovala exekuci umořit dříve. Žalobkyně byla schopna zaplatit celý dluh včetně příslušenství v exekuci až díky pracovním aktivitám v roce 2020, kdy žalobkyně získala velký obnos peněz za reklamní kampaň pro , Anonymizováno, . Pojišťovna a vedlejší účastník uhradili žalobkyni větší obnos až v letech 2019-2020, přičemž vyplacené částky byly žalobkyní použity na uhrazení nákladů soudního řízení.

6. Rozsudkem ze dne 28. 6. 2024, č. j. 20 C 27/2022-159 Okresní soud v Děčíně žalobě vyhověl a ve výroku I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 503 082,95 Kč se zákonným úrokem z prodlení specifikovaným v tomto výroku a ve výroku II. uložil žalovanému a vedlejšímu účastníkovi povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 158 443,68 Kč.

7. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem, jako soud odvolací, svým usnesením ze dne 15. 8. 2025, č. j. 12 Co 141/2025-179 shora uvedený rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle odvolacího soudu nebylo možné napadený rozsudek odpovídajícím způsobem přezkoumat z důvodu, že jeho odůvodnění neodpovídalo požadavkům podle ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř.

8. V dalším průběhu řízení žalobkyně podáním ze dne 11. 11. 2025 k výzvě soudu k označení důkazů k prokázání svých tvrzení o tom, že v roce 2020 ze svých pracovních aktivit získala peněžní prostředky za reklamní kampaň pro , Anonymizováno, a že z takto získaných prostředků předala v hotovosti částku v celkové výši 503 083 Kč svému partnerovi , jméno FO, a své matce , Anonymizováno, , jméno FO, za účelem odeslání těchto peněžních prostředků exekutorovi , tituly před jménem, , jméno FO, , předložila tři faktury v souvislosti s reklamní kampaní , Anonymizováno, /, právnická osoba, . Po totožné výzvě při jednání dne 11. 2. 2026 žalobkyně navrhla důkaz svým účastnickým výslechem a výpisy z bankovního účtu své matky č. , č. účtu, za období od 1. 8. 2020 do 31. 10. 2020 a uvedla, že na předmětný bankovní účet své matky si nechávala zasílat platby za reklamní činnost od roku 2018, neboť vlastní bankovní účet neměla.

9. Z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 1. 2013, č. j. , spisová značka, (dále rovněž „Rozsudek pro uznání“) soud zjistil, že tímto rozsudkem jako rozsudkem pro uznání Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl ve věci žalobce , právnická osoba, . proti žalobkyni (v předmětném řízení žalované) zastoupené žalovaným (jako advokátem) o zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím tak, že žalobkyně (v předmětném řízení žalovaná) je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 300 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % p.a. z částky 300 000 Kč od 27. 7. 2011 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a že žalobkyně (v předmětném řízení žalovaná) je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 66 304 Kč k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, že tento rozsudek byl jako rozsudek pro uznání vydán z důvodu, že žalobkyně (v předmětném řízení žalovaná) nereagovala na výzvu soudu a věcně se nevyjádřila k žalobě v soudem určené lhůtě, kterou jí soud uložil podle § 114b o. s. ř. a došlo tak ke splnění zákonné podmínky fikce uznání nároku podle § 114b odst. 5 o. s. ř. , a že tento rozsudek nabyl právní moci dne 5. 3. 2014 a vykonatelnosti dne 11. 3. 2014.

10. Z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 1. 2014, č. j. , spisová značka, soud zjistil, že tímto rozsudkem Vrchní soud v Praze jako soud odvolací ve výroku I. potvrdil Rozsudek pro uznání, ve výroku II. Rozsudek pro uznání změnil tak, že žalobkyně (v předmětném řízení žalovaná) je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 38 716 Kč a uložil žalobkyni (v předmětném řízení žalované) povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení 25 820,19 Kč k rukám advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a že tento rozsudek nabyl právní moci dne 5. 3. 2014 a vykonatelnosti dne 11. 3. 2014.

11. Z Rozsudku Okresního soudu v Teplicích soud zjistil, že tímto rozsudkem Okresní soud v Teplicích ve věci žalobkyně proti žalovanému o zaplacení 113 122,34 Kč s příslušenstvím uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 76 825,05 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 29. 5. 2014 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 14. 7. 2014 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 33 182,50 Kč od 30. 4. 2015 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 339,84 Kč od 29. 9. 2015 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 802,71 Kč od 23. 8. 2017 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 500 Kč od 2. 4. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), co do částky 36 297,25 Kč s 8,05 % ročním úrokem z prodlení z částky 3 728,94 Kč od 29. 9. 2015 do zaplacení, s 8,05 % ročním úrokem z prodlení z částky 13 068,35 Kč od 23. 8. 2017 do zaplacení, s 8,5 % ročním úrokem z prodlení z částky 12 000 Kč od 13. 6. 2018 do zaplacení a s 9,75 % ročním úrokem z prodlení z částky 7 500 Kč od 2. 4. 2019 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 48 340,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta A, (výrok III.) a rozhodl o vrácení části soudního poplatku žalobkyni ve výši 744,50 Kč (výrok IV.), a to z důvodu, že žalovaný jako advokát žalobkyně odpovídá žalobkyni za újmu, kterou jí způsobil v souvislosti s výkonem advokacie tím, že jako zástupce žalobkyně řádně nepostupoval v řízení vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem, sp. zn. , spisová značka, , že v případě, že by se žalobkyně v předmětném sporu řádně bránila, nemusela by platit společnosti , právnická osoba, . smluvní pokuty v celkové výši 300 000 Kč s příslušenstvím, že v souvislosti s porušením právní povinnosti žalovaného vznikla žalobkyni škoda ve výši 76 825,05 Kč, z čehož 30 000 Kč představuje částku uhrazenou žalobkyní společnosti , právnická osoba, . před exekucí a částka 46 825,05 Kč představuje částku uhrazenou v rámci exekuce.

12. Z Rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem soud zjistil, že Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací odmítl odvolání žalovaného do výroku I. Rozsudku Okresního soudu v Teplicích (výrok I.), že Rozsudek Okresního soudu v Teplicích v části výroku II., kterou byla zamítnuta žaloba o zaplacení 4 668,31 Kč s příslušenstvím, změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 668,31 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 600 Kč ode dne 29. 9. 2015 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 068,31 Kč ode dne 23. 8. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, a ve zbývajícím rozsudku výrok II. Rozsudku Okresního soudu v Teplicích potvrdil (výrok II.), že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 43 978,50 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta A, (výrok III.), že rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok IV.) a že s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 6. 2019, sp. zn. , spisová značka, nelze v dané věci dospět k závěru, že by žalobkyně bez opodstatněného důvodu nerespektovala pro ni nepříznivé soudní rozhodnutí, ač jí v jeho splnění nebránily žádné objektivní okolnosti a že se z tohoto důvodu neztotožnil se závěrem soudu I. stupně o neoprávněnosti nároku v rozsahu žalobkyní uhrazených bankovních poplatků ve výši 3 600 Kč za provedenou blokaci účtů s příslušenstvím a že se neztotožnil se zamítnutím žaloby v rozsahu 1 068,31 Kč s příslušenstvím přestavující provizi strženou exekutorem ve prospěch společnosti , právnická osoba, .

13. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2021, č. j. , spisová značka, soud zjistil, že Nejvyšší soud předmětným usnesením odmítl dovolání žalovaného proti Rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem.

14. Z vyčíslení pohledávky ze dne 19. 10. 2020 soud zjistil, že , tituly před jménem, , jméno FO, , soudní exekutor, v exekuční věci sp. zn. , spisová značka, oprávněného , právnická osoba, . proti povinné (žalobkyni) ke dni 19. 10. 2020 vyčíslil aktuální výši pohledávky na 502 625,37 Kč skládající se z jistiny ve výši 255 469,93 Kč, úroku z prodlení ve výši 159 720,84 Kč, nákladů oprávněného ve výši 12 075,80 Kč a nákladů exekuce soudního exekutora ve výši 75 358,80 Kč a že veškerá plnění týkající se tohoto spisu žádal zasílat na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .

15. Z vyčíslení pohledávky ze dne 27. 10. 2020 soud zjistil, že , tituly před jménem, , jméno FO, , soudní exekutor, v exekuční věci sp. zn. , spisová značka, oprávněného , právnická osoba, . proti povinné (žalobkyni) ke dni 27. 10. 2020 evidoval z důvodu úročení pohledávky nedoplatek ve výši 457,58 Kč, že veškerá plnění týkající se tohoto spisu žádal zasílat na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , a že sdělil, že po doplacení nedoplatku a po právní moci příkazu k úhradě nákladů exekuce bude řízení ukončeno vymožením.

16. Z potvrzení o zániku pověření exekutora ze dne 9. 11. 2020 soud zjistil, že , tituly před jménem, , jméno FO, , soudní exekutor, pověřený provedením exekuce pověřením vydaným Okresním soudem v , adresa, dne 30. 9. 2014 na základě exekučního titulu (Rozsudku pro uznání) na návrh oprávněného , právnická osoba, . k vymožení povinnosti povinné (žalobkyně) sdělil, že dne 9. 11. 2020 byly splněny veškeré povinnosti dané exekučním titulem a že pohledávka, její příslušenství a náklady exekuce byly vymoženy.

17. Z e-mailové korespondence (na č.l. 26 – 28) soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce , Jméno advokáta A, e-mailem ze dne 16. 11. 2020 vyzvala žalovaného, aby jí do 15 dnů zaplatil částku ve výši 503 082,95 Kč představující škodu vzniklou v důsledku profesního pochybení žalovaného při výkonu činnosti advokáta a aby jí v téže lhůtě zaplatil náklady právního zastoupení ve výši 12 874,40 Kč, že žalovaný shora uvedenou výzvu žalobkyně zaslal e-mailem dne 17. 11. 2020 vedlejšímu účastníkovi, že vedlejší účastník e-mailem dne 26. 11. 2020 žalovanému sdělil, že nejsou splněny podmínky pro poskytnutí pojistného plnění, neboť žalobkyně neprokazuje, že by na její straně došlo ke zmenšení jejího majetku, když částky uhrazené soudnímu exekutorovi byly odeslány z účtu matky žalobkyně, že žalovaný shora uvedené stanovisko vedlejšího účastníka zaslal e-mailem dne 7. 12. 2020 zástupci žalobkyně, že zástupce žalobkyně e-mailem ze dne 15. 12. 2020 sdělil žalovanému, že celá částka 503 082,95 Kč je škodou žalobkyně, když tuto částku žalobkyně zaplatila, byť prostřednictvím účtu své matky, a vyzval žalovaného, resp. vedlejšího účastníka k přehodnocení stanoviska a k zaplacení alespoň poměrné výše škody, o které nemá vedlejší účastník pochybnosti, a to nejpozději do konce tohoto týdne, a že žalovaný e-mailem ze dne 26. 1. 2021 sdělil zástupci žalobkyně, že jeho pojišťovna vznesený nárok žalobkyně i nadále odmítá, když nepovažuje za prokázané, že na straně žalobkyně došlo ke vzniku škody.

18. Z vyčíslení pohledávky dle položek ze dne 26. 8. 2020 včetně přiloženého přehledu dosud vymoženého plnění soud zjistil, že , tituly před jménem, , jméno FO, , soudní exekutor, v exekuční věci sp. zn. , spisová značka, oprávněného , právnická osoba, . proti povinné (žalobkyni) vyčíslil aktuální výši pohledávky ke dni 26. 8. 2020 na 499 111,03 Kč (jistina ve výši 255 469,93 Kč, úrok z prodlení 156 751 Kč, náklady oprávněného 12 075,80 Kč, náklady exekuce soudního exekutora 74 814,30 Kč), že dosud bylo vymoženo celkem 65 636,15 Kč, z čehož poslední úhrada ve výši 18 794,80 Kč dne 24. 6. 2020, a že na účet oprávněného bylo zasláno celkem 51 963,15 Kč.

19. Z výpisů z účtu vedlejšího účastníka č. , č. účtu, ze dne 9. 10. 2020 a ze dne 28. 8. 2019 soud zjistil, že vedlejší účastník dne 9. 10. 2020 poukázal částku ve výši 16 915,30 Kč a dne 28. 8. 2018 poukázal částku ve výši 93 967,36 Kč na účet č. , č. účtu, .

20. Z e-mailové korespondence (na č.l. 101-102) soud zjistil, že e-mailem ze dne 10. 4. 2014 žalovaný sdělil zástupci společnosti , právnická osoba, ., že jeho klientka (tj. žalobkyně) mu sdělila, že je nadále jejím zástupcem a že není schopna jednorázově celou dlužnou částku jednorázově uhradit, protože takovými prostředky nedisponuje, že by uvítala možnost dluh splácet nebo narovnat nižší částkou, na kterou by si vzala úvěr, že zástupce společnosti , právnická osoba, . téhož dne sdělil e-mailem žalovanému, že jeho klient trvá na zaplacení dle vykonatelných rozhodnutí a že žalobkyně e-mailem dne 14. 4. 2014 sdělila žalovanému, aby zkusil společnosti , právnická osoba, . navrhnout urovnání dluhu uhrazením částky 100 000 Kč.

21. Z e-mailové korespondence (na č.l. 130-135) soud zjistil, že zástupce společnosti , právnická osoba, . se e-mailem ze dne 8. 4. 2014 obrátil na žalovaného, aby mu poskytl kontakt na současného zástupce žalobkyně a sdělil mu, že jeho klient požaduje exekuční vymáhání, že e-mailem ze dne 23. 5. 2014 sdělil zástupce shora uvedené společnosti žalovanému, že evidují náhradu nákladů řízení ve výši 64 536,19 Kč jako uhrazenou a s poukazem na Rozsudek pro uznání požádal o sdělení termínu úhrady zbývající části dluhu žalobkyně, když jeho klient je připraven celou věc řešit exekučně, že žalobkyně e-mailem ze dne 2. 6. 2014 žádala žalovaného, aby shora uvedené společnosti znovu zaslal žádost o povolení splátek např. tak, že by žalobkyně do konce července 2014 uhradila částku 50 000 Kč a následně každý měsíc nějakou pravidelnou splátku, že tento návrh žalobkyně žalovaný e-mailem ze dne 2. 6. 2014 předložil zástupci společnosti , právnická osoba, ., že žalovaný e-mailem ze dne 13. 6. 2014 sdělil zástupci shora uvedené společnosti, že v silách žalobkyně by bylo splácet každých šest měsíců částku 50 000 Kč, kdy částku by byla schopna žalobkyně uhradit pomocí další osoby, a že zástupce shora uvedené společnosti sdělil e-mailem ze dne 25. 6. 2014 žalovanému, že jeho klient by souhlasil se splácením souhlasil tak, že by žalobkyně do 30. 6. 2015 uhradila 200 000 Kč a v dalším ročním období zbytek a že možnost splácení podmínil zajištěním zástavního práva k nemovitosti, že e-mailem ze dne 11. 8. 2014 sdělil žalovaný žalobkyni, že mu volal zástupce společnosti , právnická osoba, . a sdělil mu, že jeho klient nadále trvá na nějakém zajištění pohledávky a že žalobkyně žalovanému e-mailem ze dne 12. 8. 2014 sdělila, že problém je, že nic nevlastní.

22. Z výpisů z účtu žalobkyně č. , č. účtu, (na č.l. 136-137) soud zjistil, že na předmětném účtu byl v období 1. 6. 2026 – 30. 6. 2014 počáteční zůstatek 2 369,50 Kč a konečný zůstatek 5,90 Kč, v období 1. 5. 2014 – 31. 5. 2014 počáteční zůstatek 125,48 Kč a konečný zůstatek 2 369,50 Kč a v období 1. 4. 2014 – 30. 4. 2014 počáteční zůstatek -101,17 Kč a konečný zůstatek 125,48 Kč, že v červnu 2014 byla na předmětný účet připsána z přijatých plateb a úroků částka v celkové výši 6 000,01 Kč, v květnu 2014 částka v celkové výši 10 000,02 Kč a v dubnu 2014 částka v celkové výši 18 150 Kč.

23. Z žádosti o povolení splátek ze dne 2. 1. 2015 soud zjistil, že se žalobkyně obrátila na exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, v exekuční věci sp. zn. , spisová značka, a žádala s ohledem na špatnou finanční situaci o povolení splátek dluhu ve výši 1 500 Kč měsíčně.

24. Z faktur č. 48/2018, č. 117/2017 a č. 258/2019 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vystavil žalobkyni jako odběrateli dne 15. 3. 2018 fakturu za právní služby na částku 3 200 Kč, dne 25. 10. 2017 fakturu za právní služby na částku 4 235 Kč a dne 25. 9. 2019 fakturu za právní služby na částku 41 268,26 Kč.

25. Z faktur č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně vystavila společnosti , právnická osoba, (dále rovněž „Klient žalobkyně“) jako odběrateli dne 10. 8. 2020 fakturu za služby v oblasti marketingu a za provizi na částku 362 583 Kč se splatností 24. 8. 2020, dne 2. 9. 2020 fakturu za služby v oblasti marketingu a za provizi na částku 108 904 Kč se splatností 16. 9. 2020 a dne 2. 10. 2020 fakturu za služby v oblasti marketingu a za provizi na částku 109 631 Kč se splatností 16. 10. 2020, že žalobkyně ve všech fakturách uvedla pro jejich úhradu bankovní účet č. , č. účtu, (dále rovněž „Účet“) a variabilní symbol číslo faktury a jako své DIČ (daňové identifikační číslo) uvedla , IBAN, .

26. Z výpisu z Účtu (na č.l. 216-218) soud zjistil, že dne 26. 8. 2020 byla na Účet Klientem žalobkyně uhrazena částka 362 583 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, a že tentýž den (26. 8. 2020) byla z Účtu poukázána částka 350 000 Kč na účet č. , č. účtu, s poznámkou „, jméno FO, “.

27. Z výpisu z Účtu (na č.l. 212-214) soud zjistil, že dne 18. 9. 2020 byla z Účtu poukázána částka 6 021 Kč na účet č. , č. účtu, s poznámkou „, Jméno žalobkyně, , OSSZ“, částka 3 000 Kč na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, s poznámkou „, Jméno žalobkyně, , FÚ záloha“ a částka 2 784 Kč na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, s poznámkou „, Jméno žalobkyně, , ZP“, že dne 22. 9. 2020 byla na Účet Klientem žalobkyně uhrazena částka 106 484 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, a že tentýž den (22. 9. 2020) byla z Účtu poukázána částka 85 000 Kč na účet č. , č. účtu, s poznámkou „, jméno FO, “ a částka 18 691 Kč na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, s poznámkou „, Jméno žalobkyně, DPH 8/2020, DPH 8/2020“.

28. Z výpisu z Účtu (na č.l. 220-222) soud zjistil, že dne 14. 10. 2020 byla z Účtu poukázána částka 6 021 Kč na účet č. , č. účtu, s poznámkou „, Jméno žalobkyně, , OSSZ“, částka 3 000 Kč na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, s poznámkou „, Jméno žalobkyně, , FÚ záloha“ a částka 2 784 Kč na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, s poznámkou „, Jméno žalobkyně, , ZP“, že dne 21. 10. 2020 byla na Účet Klientem žalobkyně uhrazena částka 108 421 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, a že tentýž den (21. 10. 2020) byla z Účtu poukázána částka 95 000 Kč na účet č. , č. účtu, s poznámkou „, jméno FO, “ a dne 22. 10. 2020 částka 18 817 Kč na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, s poznámkou „, Jméno žalobkyně, DPH 9/2020, DPH 9/2020“, že dne 26. 10. 2020 byla na Účet uhrazena , jméno FO, z účtu č. , č. účtu, částka 300 000 Kč, že tentýž den (26. 10. 2020) byla z Účtu poukázána částka 502 625,37 Kč na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, s poznámkou „Jistina 255 469,93 Kč, Úrok z prodlení 159 720,84 Kč, Náklady oprávněného 12 075,8 Kč, Náklady exekuce soudního exekutora 75 358,8 Kč, úhrada exekuce , spisová značka, “ a že dne 29. 10. 2020 byla z Účtu poukázána částka 457,58 Kč na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, s poznámkou „Nedoplatek exekuce , spisová značka, , úhrada exekuce , spisová značka, nedoplatek“.

29. Z výpisů z Účtu (na č.l. 212-214, na č.l. 216-218 a na č.l. 220-222) soud dále zjistil, že majitelem Účtu je , Jméno žalobkyně, , bytem , adresa, a že Účet je veden u Fio banky, a.s.

30. Z výpisu z účtu vedlejšího účastníka č. , č. účtu, ze dne 3. 7. 2020 (na č.l. 242) soud zjistil, že vedlejší účastník dne 3. 7. 2020 poukázal částku ve výši 38 950,43 Kč na účet č. , č. účtu, .

31. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, ze dne 16. 7. 2020 (na č.l. 251) soud zjistil, že z tohoto účtu byla dne 8. 7. 2020 poukázána částka 5 028,07 Kč na účet č. , č. účtu, .

32. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že- žalobkyně byla ve sporu se společností , právnická osoba, ., vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , spisová značka, , neúspěšná v důsledku pochybení žalovaného jako advokáta žalobkyně spočívajícího v nepodání vyjádření k žalobě na výzvu soudu a že bez tohoto pochybení by byla žalobkyně v předmětném sporu úspěšná,- že v roce 2014 vedlejší účastník a žalovaný zaplatili náhradu nákladů řízení vedeného proti žalobkyni společností , právnická osoba, ., o zaplacení smluvní pokuty, a to v částce 66 304 Kč a v částce 1 768 Kč, a že tyto částky byly zaplaceny právnímu zástupci společnosti , právnická osoba, .,- že žalobkyně dne 29. 8. 2019 a dne 10. 9. 2019 obdržela částku ve výši (po zaokrouhlení) celkem 100 468 Kč, a to jako plnění dle Rozsudku Okresního soudu v Teplicích, tj. jako náhradu prvotní škody a dosud přirostlých úroků z prodlení,- že žalobkyně dne 7. 7. 2020 obdržela částku ve výši 6 302,15 Kč jako plnění dle Rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, tj. plnění na úhradu zbývající části prvotní škody a dosud přirostlých úroků z prodlení,- že dne 12. 10. 2020 žalobkyně obdržela od vedlejšího účastníka částku 16 915,30 Kč jako částečnou náhradu toho, co 24. 6. 2020 sama uhradila v exekučním řízení, a že od žalovaného obdržela částku 1 879,50 Kč,- že žalobkyně obdržela od žalovaného a vedlejšího účastníka v roce 2020 částku v celkové výši 43 978,50 Kč jako náhradu nákladů řízení přiznanou jí Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem.

33. Z výslechu svědka , jméno FO, soud zjistil, že žalobkyně je jeho přítelkyně, že ze svého účtu, vedeného u Air Bank, posílal matce žalobkyně na její účet částku 300 000 Kč za účelem zaplacení exekuce žalobkyně, že tyto svědkem zaslané peněžní prostředky byly žalobkyně a že si žalobkyně na účet svědka zasílala peněžní prostředky z účtu své matky z důvodu, že neměla v době vedení exekuce účet a že peněžní prostředky, které žalobkyně z účtu své matky zasílala na účet svědka, byly výdělkem žalobkyně.

34. Z výslechu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně v roce 2020 získala prostředky za reklamní (televizní) kampaň pro , Anonymizováno, které jí byly vyplaceny na základě fakturace na účet její matky, že se jednalo o příjem za jednorázovou výjimečnou velkou reklamní kampaň, že matka žalobkyně v případě potřeby na žádost žalobkyně převedla peníze ze svého účtu na účet partnera žalobkyně a ten zase v případě potřeby na žádost žalobkyně peníze vybral nebo převedl zpátky na účet matky žalobkyně, že žalobkyně z účtu matky žalobkyně hradila své daňové povinnosti, odvody na sociální a zdravotní pojištění a veškeré běžné osobní výdaje a že v době tří měsíců před úhradou exekuce kromě vysokého příjmu z velké reklamní kampaně pro , Anonymizováno, , který vytvořil žalobkyni rezervu umožňující okamžitou úhradu exekuce, měla pouze běžné měsíční příjmy na krytí běžných životní výdajů a nákladů soudního řízení.

35. Z jiných než shora uvedených důkazů nebylo pro věc zjištěno nic podstatného.

36. Z těchto skutkových zjištění soud učinil skutkový závěr, že žalovaný jako advokát zastupoval žalobkyni v soudním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , spisová značka, o žalobě společnosti , právnická osoba, . proti žalobkyni (v předmětném řízení žalované) o zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím. Rozsudkem pro uznání ze dne 24. 1. 2013 Krajský soud v Ústí nad Labem uložil žalobkyni povinnost zaplatit společnosti , právnická osoba, . částku ve výši 300 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % p.a. z částky 300 000 Kč od 27. 7. 2011 do zaplacení a povinnost zaplatit náklady řízení ve výši 66 304 Kč k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Rozsudek pro uznání byl vydán z důvodu, že žalobkyně (v předmětném řízení žalovaná) nereagovala na výzvu soudu a věcně se nevyjádřila k žalobě v soudem určené lhůtě, kterou jí soud uložil podle § 114b o. s. ř. a došlo tak ke splnění zákonné podmínky fikce uznání nároku podle § 114b odst. 5 o. s. ř. Rozsudek pro uznání nabyl právní moci dne 5. 3. 2014 a vykonatelnosti dne 11. 3. 2014. Žalobkyně byla ve sporu se společností , právnická osoba, ., vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , spisová značka, neúspěšná v důsledku pochybení žalovaného jako advokáta žalobkyně spočívajícího v nepodání vyjádření k žalobě na výzvu soudu a bez tohoto pochybení by byla žalobkyně v předmětném sporu úspěšná. Žalobkyně po právní moci Rozsudku pro uznání prostřednictvím žalovaného jednala se zástupcem společnosti , právnická osoba, . o možnosti dluh splácet nebo narovnat nižší částkou z důvodu, že nebyla schopna celou dlužnou částku jednorázově uhradit. Žalobkyně nejprve v dubnu 2014 navrhovala urovnat dluh uhrazením částky 100 000 Kč, následně navrhla v červnu 2014 uhrazení dluhu zaplacením částky 50 000 Kč každých šest měsíců, kdy částku by byla schopna uhradit pomocí další osoby. K dohodě o splácení dluhu však nedošlo, neboť společnost , právnická osoba, . podmiňovala splácení dluhu zajištěním zástavního práva k nemovitosti. Na návrh společnosti , právnická osoba, . byl dne 30. 9. 2014 pověřen soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, provedením exekuce na základě exekučního titulu – Rozsudku pro uznání – k vymožení povinnosti povinné (tj. žalobkyně). V období od dubna 2014 do června 2014 vykazoval účet žalobkyně nízký (popř. záporný) počáteční zůstatek, v červnu 2014 byla na její účet připsána z přijatých plateb a úroků částka v celkové výši 6 000,01 Kč, v květnu 2014 částka v celkové výši 10 000,02 Kč a v dubnu 2014 částka v celkové výši 18 150 Kč. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 76 825,05 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 29. 5. 2014 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 14. 7. 2014 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 33 182,50 Kč od 30. 4. 2015 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 339,84 Kč od 29. 9. 2015 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 802,71 Kč od 23. 8. 2017 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 500 Kč od 2. 4. 2019 do zaplacení a povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 48 340,60 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta A, , a to z důvodu, že žalovaný jako advokát žalobkyně odpovídá žalobkyni za újmu, kterou jí způsobil v souvislosti s výkonem advokacie tím, že jako zástupce žalobkyně řádně nepostupoval v řízení vedeném Krajským soudem v , adresa, , sp. zn. , spisová značka, , neboť v případě, že by se žalobkyně v předmětném sporu řádně bránila, nemusela by platit společnosti , právnická osoba, . smluvní pokuty v celkové výši 300 000 Kč s příslušenstvím. Podle Rozsudku Okresního soudu v Teplicích v souvislosti s porušením právní povinnosti žalovaného vznikla žalobkyni škoda ve výši 76 825,05 Kč, z čehož 30 000 Kč představuje částku uhrazenou žalobkyní společnosti , právnická osoba, . před exekucí a částka 46 825,05 Kč představuje částku uhrazenou v rámci exekuce. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 668,31 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 600 Kč ode dne 29. 9. 2015 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 068,31 Kč ode dne 23. 8. 2017 do zaplacení a povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 43 978,50 Kč, vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta A, . Podle Rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem nelze v dané věci dospět k závěru, že by žalobkyně bez opodstatněného důvodu nerespektovala pro ni nepříznivé soudní rozhodnutí, ač jí v jeho splnění nebránily žádné objektivní okolnosti. Krajský soud v Ústí nad Labem se z tohoto důvodu neztotožnil se závěrem soudu I. stupně uvedeným v Rozsudku Okresního soudu v Teplicích o neoprávněnosti nároku žalobkyně v rozsahu žalobkyní uhrazených bankovních poplatků ve výši 3 600 Kč za provedenou blokaci účtů s příslušenstvím. Ke dni 19. 10. 2020 činila aktuální výše pohledávky vymáhaná vůči žalobkyni v exekuci na základě Rozsudku pro uznání 502 625,37 Kč a skládala se z jistiny ve výši 255 469,93 Kč, úroku z prodlení ve výši 159 720,84 Kč, nákladů oprávněného ve výši 12 075,80 Kč a nákladů exekuce soudního exekutora ve výši 75 358,80 Kč. Dne 26. 10. 2020 byla z Účtu poukázána na účet soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, částka 502 625,37 Kč. Ke dni 27. 10. 2020 soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, v exekuční věci oprávněného , právnická osoba, . proti povinné (žalobkyni) evidoval nedoplatek z důvodu úročení pohledávky ve výši 457,58 Kč. Dne 29. 10. 2020 byla z Účtu poukázána částka 457,58 Kč na účet soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, , který dne 9. 11. 2020 sdělil, že k tomuto dni byly splněny veškeré povinnosti dané exekučním titulem (tj. Rozsudkem pro uznání) a že pohledávka, její příslušenství a náklady exekuce byly vymoženy. Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce e-mailem ze dne 16. 11. 2020 vyzvala žalovaného, aby jí do 15 dnů zaplatil částku ve výši 503 082,95 Kč představující škodu vzniklou v důsledku profesního pochybení žalovaného při výkonu činnosti advokáta. Na základě faktury vystavené žalobkyní Klientovi žalobkyně za služby v oblasti marketingu a za provizi Klient žalobkyně zaplatil žalobkyni dne 26. 8. 2020 na Účet částku 362 583 Kč (dále rovněž „První úhrada“). Po zaplacení První úhrady na Účet byla z Účtu poukázána částka 350 000 Kč na účet partnera žalobkyně , jméno FO, , částka 6 021 Kč na účet okresní správy sociálního zabezpečení na sociální pojištění žalobkyně, částka 3 000 Kč na účet finančního úřadu na úhradu daňové zálohy žalobkyně a částka 2 784 Kč na účet zdravotní pojišťovny na úhradu zdravotního pojištění žalobkyně. Dne 22. 9. 2020 byla na Účet Klientem žalobkyně uhrazena žalobkyni na základě faktury žalobkyně vystavené Klientovi žalobkyně za služby v oblasti marketingu a za provizi částka 106 484 Kč (dále rovněž „Druhá úhrada“). Po zaplacení Druhé úhrady na Účet byla z Účtu poukázána částka 85 000 Kč na účet partnera žalobkyně , jméno FO, , částka 18 691 Kč na účet finančního úřadu na úhradu daně z přidané hodnoty žalobkyně, částka 6 021 Kč na účet okresní správy sociálního zabezpečení na sociální pojištění žalobkyně, částka 3 000 Kč na účet finančního úřadu na úhradu daňové zálohy žalobkyně a částka 2 784 Kč na účet zdravotní pojišťovny na úhradu zdravotního pojištění žalobkyně. Dne 21. 10. 2020 byla na Účet Klientem žalobkyně na základě faktury vystavené žalobkyní Klientovi žalobkyně za služby v oblasti marketingu a za provizi částka 108 421 Kč (dále rovněž „Třetí úhrada“). Po zaplacení Třetí úhrady na Účet byla z Účtu poukázána částka 95 000 Kč na účet partnera žalobkyně , jméno FO, a částka 18 817 Kč na účet finančního úřadu na úhradu daně z přidané hodnoty žalobkyně. Z Účtu byly dále hrazeny veškeré běžné osobní výdaje žalobkyně. Dne 26. 10. 2020 byla na Účet uhrazena partnerem žalobkyně , jméno FO, ze stejného účtu, na který byly poukázány , jméno FO, z Účtu shora uvedené částky (tj. z účtu č. , č. účtu, ) částka 300 000 Kč, která představovala peněžní prostředky náležející žalobkyni. Majitelem Účtu je matka žalobkyně a Účet je veden u Fio banky, a.s. Na základě Rozsudku Okresního soudu v Teplicích žalobkyně od žalovaného a vedlejšího účastníka obdržela na úhradu prvotní škody a dosud přirostlých úroků z prodlení v srpnu a září 2019 částku (po zaokrouhlení) ve výši celkem 100 468 Kč, z čehož 76 825,05 Kč představovala vlastní škodu vzniklou žalobkyni spočívající v úhradě ze strany žalobkyně společnosti , právnická osoba, . před exekucí a v rámci exekuce na základě Rozsudku pro uznání. Na základě Rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem žalobkyně od žalovaného a vedlejšího účastníka obdržela na úhradu prvotní škody a dosud přirostlých úroků z prodlení v srpnu a září 2019 částku ve výši 6 302,15 Kč, z čehož 4 668,31 Kč představovala vlastní škodu vzniklou žalobkyni spočívající v úhradě ze strany žalobkyně bankovních poplatků ve výši 3 600 Kč za provedenou blokaci účtů z důvodu exekuce a v částce provize 1 068,31 Kč stržené exekutorem ve prospěch společnosti , právnická osoba, . Žalobkyně dále od vedlejšího účastníka a od žalovaného obdržela v průběhu exekučního řízení částku v celkové výši 18 794,80 Kč jako náhradu toho, co v exekučním řízení uhradila.

37. Podle § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

38. Podle § 16 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „z. o. a.“) je advokát povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit. Podle odst. 2 citovaného ustanovení při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné.

39. Podle § 24 odst. 1 z. o. a. advokát odpovídá klientovi za škodu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie.

40. Podle § 24 odst. 4 z. o. a. advokát nebo společnost anebo zahraniční společnost se odpovědnosti podle odstavců 1 až 3 zprostí, prokáží-li, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na nich požadovat.

41. Podle § 442 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále rovněž „obč. zák.“) se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

42. Podle § 2662 o. z. se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

43. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k následujícímu právnímu závěru.

44. Z provedeného dokazování vyplývá, že Rozsudek pro uznání byl vydán dne 24. 1. 2013 v důsledku pochybení žalovaného jako advokáta zastupujícího žalobkyni ve sporu se společností , právnická osoba, ., vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , spisová značka, , spočívajícího v nepodání vyjádření k žalobě na výzvu soudu a že bez tohoto pochybení by byla žalobkyně v předmětném sporu úspěšná (o této skutečnosti nebylo mezi účastníky řízení ani sporu). Tím, že žalovaný jako advokát žalobkyně nepodal v předmětném soudním řízení vyjádření na výzvu soudu, v důsledku čehož došlo k vydání Rozsudku pro uznání, žalovaný v rozporu s § 16 z. o. a. nechránil a neprosazoval práva a oprávněné zájmy klienta (žalobkyně) a nevyužil důsledně všechny zákonné prostředky v zájmu žalobkyně (v konkrétním případě podání vyjádření obsahující její procesní obranu). Vzhledem k tomu, že k tomuto porušení povinnosti žalovaného došlo před nabytím účinnosti o. z. (tj. před 1. 1. 2014), posuzuje se právo žalobkyně na náhradu škody podle dosavadních předpisů (tj. obč. zák. a z. o. a.).

45. Jak uvedeno výše, mezi účastníky nebylo sporu o tom, že Rozsudek pro uznání byl vydán v důsledku pochybení žalovaného a že nebýt tohoto pochybení, byla by žalobkyně ve sporu se společností , právnická osoba, . úspěšná. Mezi účastníky byl však spor o to, zda žalovaná částka představuje škodu vzniklou žalobkyni v souvislosti se shora popsaným porušením právní povinnosti žalovaného a zda tato žalobkyní tvrzená škoda vznikla v příčinné souvislosti s porušením předmětné povinnosti žalovaného.

46. Soud se tak nejprve zabýval otázkou, zda žalovaná částka (503 082,95 Kč) představuje škodu vzniklou žalobkyni popsaným porušením právní povinnosti žalovaného. Žalobkyně vznik této škody odůvodňovala tím, že předmětná částka byla uhrazena z Účtu na účet soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, k uspokojení pohledávky společnosti , právnická osoba, . včetně příslušenství, v důsledku čehož soudní exekutor exekuci zastavil. Skutečnost, že předmětná částka byla z Účtu na účet soudního exekutora uhrazena a že z jeho strany následně došlo k zastavení exekuce, z provedeného dokazování vyplývá. Občanský zákoník nedefinuje pojem skutečné škody a ušlého zisku. Škoda se chápe jako újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především poskytnutím peněz, nedochází-li k naturální restituci (srov. R 55/1971, s. 151) (ŠKÁROVÁ, Marta. § 442 [Skutečná škoda a ušlý zisk]. In: ŠVESTKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, Marta, HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník I, II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1281–1282, marg. č. 1.)

47. Žalovaný a vedlejší účastník namítali, že na straně žalobkyně nedošlo ke zmenšení jejího majetku, neboť žalovaná částka byla uhrazena exekutorovi matkou žalobkyně. Z provedeného dokazování vyplývá, že Účet, z něhož byla předmětná částka na umoření exekuce uhrazena, není účtem žalobkyně, ale účtem její matky vedeným u , právnická osoba, . V rámci smlouvy o účtu je nezbytné rozlišovat vztah stran smlouvy o účtu k peněžním prostředkům na účtu. Přestože účet je veden ve prospěch majitele účtu, peněžní prostředky na něm deponované nejsou ve vlastnictví majitele účtu ani jiné osoby, která své peněžní prostředky na daný účet vložila či poukázala, nýbrž jsou v majetku toho, kdo vede účet. Oprávnění (nárok) majitele účtu, spočívající v tom, aby podle jeho příkazu nebo příkazu jiných k tomu oprávněných osob byly z peněžních prostředků na účtu uskutečněny výplaty nebo platby, představuje pouhou pohledávku majitele účtu vůči tomu, kdo vede účet. Výše této pohledávky odpovídá výši peněžních prostředků na účtu uložených, aniž by přitom bylo rozhodující, čí prostředky byly na daný účet vloženy (NS 29 Cdo 4227/2009-I.) (MIMROVÁ, Tereza. § 2662 [Základní ustanovení]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č.

7. Dostupné na beck-online.cz.). Rovněž Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu obchodního kolegia ze dne 10. 11. 2004, č. j. 35 Odo 801/2002, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 50/2006, vysvětlil, že peněžní prostředky na účtu vedeném peněžním ústavem na základě smlouvy o běžném účtu nebo na základě smlouvy o vkladovém účtu nejsou v majetku majitele účtu, v jehož prospěch byl tento účet zřízen, nýbrž v majetku peněžního ústavu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2008, sp. zn. 33 Odo 912/2006). Z hlediska posuzování vzniku škody (tj. zda došlo ke zmenšení majetku poškozeného, resp. zda se škoda projevila v jeho majetkové sféře) však nelze rozumně aplikovat shora uvedená pravidla týkající se vztahu banky a majitele účtu, neboť by to vedlo k absurdnímu závěru, že jakékoli plnění uhrazené z bankovního účtu z důvodu porušení povinnosti škůdce by nikdy nemohlo představovat škodu ani na straně majitele účtu jenom proto, že peníze jsou v majetku banky (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2771/2009 ve věci týkající se nároku na vydání bezdůvodného obohacení). Jinými slovy z hlediska posuzování vzniku škody není podle soudu bez dalšího rozhodující, z jakého účtu byly peněžní prostředky uhrazeny, resp. nelze bez dalšího dospět k závěru, že peněžní prostředky poukázané majitelem účtu na účet jiné osoby náležely majiteli účtu. Koneckonců (jak plyne z výše citované komentářové literatury) z hlediska výše pohledávky majitele účtu vůči bance není rozhodující, „čí“ peníze byly na účet vloženy (tzn. zákon nestanoví, že by na účtu musely být uloženy vždy jen peněžní prostředky klienta banky, v této souvislosti lze zejména poukázat na peněžní prostředky třetích osob běžně ukládané na úschovní účty advokátů, notářů či realitních kanceláří). Soud se proto zabýval tím, zda peněžní prostředky uhrazené z Účtu soudnímu exekutorovi náležely žalobkyni.

48. Žalobkyně tvrdila, že svému partnerovi , jméno FO, předala v hotovosti částku 500 000 Kč a své matce , Anonymizováno, , jméno FO, částku 3 083 Kč a že tyto částky měly představovat peněžní prostředky poukázané z Účtu soudnímu exekutorovi. Současně tvrdila, že tyto peněžní prostředky získala v roce 2020 za reklamní kampaň pro , Anonymizováno, Žalobkyně k prokázání svých tvrzení odkazovala jednak na předložená čestná prohlášení (své, svého partnera a své matky), jednak navrhovala k důkazu svůj účastnický výslech, svědecký výslech svého partnera, faktury vystavené z její strany Klientovi žalobkyně a výpisy z Účtu za období srpen až říjen 2020. Podle stávající úpravy nelze nahradit výslech svědka jeho písemným prohlášením; viz např. nález Ústavního soudu ze dne 28.6.2000, sp. zn. I. ÚS 641/99: "Prvostupňový soud v této záležitosti rovněž vycházel z písemného vyjádření jmenovaného svědka, které při dalším ústním jednání přečetl, aniž by byl svědek k obsahu tohoto vyjádření vyslechnut. Zde obecný soud nerespektoval § 126 odst. 1 (nutnost ústní výpovědi svědka), § 115 odst. 1 (zásada ústnosti) a § 122 (zásada přímosti) o. s. ř.". Proč tomu tak je, rozvádí v podrobnostech například Vrchní soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 22.5.2014, čj. 12 Cmo 443/2013-69: "Důkaz svědeckou výpovědí, na rozdíl od listinného důkazu, dává účastníkům možnost neomezit se jen na samotnou výpověď, ale doplnit relevantní zjištění i na základě účastníky kladených doplňujících otázek. Svědek je povinen také vypovídat v řízení před soudem pravdivě, s možným trestním postihem v případě křivé výpovědi, což u listinného důkazu neplatí - proto je nahrazení svědecké výpovědi písemným prohlášením svědka zásadně nepřípustné." (JIRSA, J., BERAN, V., HAVLÍČEK, K., JANEK, K., KORBEL, F., MOTTL, T., PAĽKO, D., PETR, B., TREBATICKÝ, P., VACKOVÁ, M., VANČUROVÁ, K., VOJTEK, P., DOLEŽAL, M., LICHOVNÍK, T., SEDLÁK, V. Občanský soudní řád, 2. část. Soudcovský komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2026-5-4]. ASPI_ID KO99_p2b1963CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X). Z výše uvedeného důvodu soud nemá tvrzení žalobkyně za prokázané předloženými čestnými prohlášeními. Navíc svědek , jméno FO, , který v jím podepsaném čestném prohlášení ze dne 14. 12. 2020 prohlásil, že částky v celkové výši 500 000 Kč, zaplacené z jeho účtu dne 26. 10. 2020 na účet , jméno FO, st. nar. , datum, , mu žalobkyně (, Jméno žalobkyně, ml., nar. , Datum narození žalobkyně, , v rámci své svědecké výpovědi nedokázal hodnověrně uvést, jakou částku mu žalobkyně měla v hotovosti předat. Pokud svědek , jméno FO, uváděl, že mu žalobkyně předala v hotovosti 200 000 Kč, soud jeho tvrzení neuvěřil, když svědek nedokázal nijak vysvětlit bližší okolnosti předání předmětné částky ani to, jak s ní naložil, přestože uvedl, že předání takto vysoké částky byla ojedinělá věc. Zda žalobkyně předala , jméno FO, a své matce nějakou částku v hotovosti, resp. v jaké výši, nedokázala uvést ani sama žalobkyně v rámci svého účastnického výslechu. Konečně tvrzené předání částky 500 000 Kč , jméno FO, a částky 3 083 Kč matce žalobkyně je v rozporu s dalšími tvrzeními žalobkyně a provedenými důkazy. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, bezprostředně po zaplacení První úhrady, Druhé úhrady a Třetí úhrady Klientem žalobkyně na Účet byly z Účtu poukázány na účet , jméno FO, částky 350 000 Kč, 85 000 Kč a 95 000 Kč (celkem tedy 530 000 Kč). Žalobkyně přitom tvrdila, že její matka v případě potřeby na žádost žalobkyně převedla peníze ze svého účtu na účet partnera žalobkyně a ten zase v případě potřeby na žádost žalobkyně peníze vybral nebo převedl zpátky na účet matky žalobkyně. Soud sice uvěřil tomu a má za prokázané, že žalobkyně si na účet , jméno FO, nechávala zasílat peníze zaplacené jí Klientem žalobkyně na Účet, nelze však rozumně uvěřit tomu, že , jméno FO, ze svého účtu vybral částku 500 000 Kč, resp. 200 000 Kč, tu předal žalobkyni, aby mu ji žalobkyně následně předala zpět za účelem uhrazení exekuce. Takový postup se jeví zcela absurdním. Tvrzení žalobkyně o zaplacení částky 3 083 Kč v hotovosti její matce je rovněž v rozporu s tím, že (měla-li být z takto v hotovosti předané částky následně uhrazena exekuce převodem dlužné částky z Účtu) na výpisech z Účtu není tato částka jako přijatý vklad evidována. Z výše uvedených důvodů soud nemá tvrzení žalobkyně o předání shora uvedených částek v hotovosti jejímu partnerovi, resp. její matce za prokázány.

49. Z provedeného dokazování však vyplynulo, že Klient žalobkyně uhradil žalobkyni na Účet v období srpna až října 2020 na základě faktur vystavených žalobkyní částky za služby v oblasti marketingu a za provizi, tj. První úhradu, Druhou úhradu a Třetí úhradu v celkové výši 577 488 Kč. Z účastnického výslechu žalobkyně současně vyplynulo, že v době tří měsíců před úhradou exekuce kromě tohoto vysokého příjmu z velké reklamní kampaně pro , Anonymizováno, měla žalobkyně pouze běžné měsíční příjmy na krytí běžných životní výdajů a nákladů soudního řízení. Z provedeného dokazování dále vyplývá, že v období po zaplacení První úhrady, Druhé úhrady a Třetí úhrady na Účet a před uhrazením částek z Účtu na účet soudního exekutora (tj. částky 502 625,37 Kč dne 26. 10. 2020 a částky 457,58 Kč dne 29. 10. 2020), byly z Účtu zaplaceny částky v celkové výši 530 000 Kč na účet , jméno FO, a částky v celkové výši 61 118 Kč na úhradu sociálního a zdravotního pojištění žalobkyně a daňových povinností žalobkyně (celkem 591 118 Kč). Jen částky poukázané z Účtu na účet , jméno FO, a na úhradu sociálního a zdravotního pojištění žalobkyně a jejích daňových povinností převyšují ve svém součtu celkový příjem od Klienta žalobkyně o 13 630 Kč. Z provedeného dokazování navíc vyplynulo, že z Účtu byly hrazeny všechny běžné osobní výdaje žalobkyně. Je tak zřejmé, že v předmětném období byly veškeré peněžní prostředky zaplacené Klientem žalobkyně na Účet použity k převodům na účet , jméno FO, či k úhradám výdajů žalobkyně.

50. Pokud (jak vyplynulo z provedeného dokazování výpisy z Účtu) dne 26. 10. 2020 , jméno FO, poukázal částku 300 000 Kč na Účet, soud má za prokázáno (svědeckou výpovědí , jméno FO, a účastnickým výslechem žalobkyně), že se jednalo o peněžní prostředky náležející žalobkyni, resp. část peněžních prostředků, které žalobkyně získala od Klienta žalobkyně a které předtím poukázala na účet svého partnera. V tomto ohledu soud shledává bez významu, že svědek , jméno FO, uváděl nesprávně rok, v němž k odeslání předmětné částky na Účet za účelem uhrazení exekuce mělo dojít, když si tento rok nepamatoval. V kontextu toho, že žalobkyně byla v exekuci a že peníze od Klienta žalobkyně si nechávala zasílat na účet své matky a následně na účet svého partnera zcela zřejmě s cílem vyhnout se blokaci peněžních prostředků ze strany soudního exekutora (k níž by došlo, pokud by si peněžní prostředky nechala zaslat na svůj účet), soud má za prokázané a uvěřil tomu (byť jednání žalobkyně nelze schvalovat), že mezi matkou žalobkyně, žalobkyní a partnerem žalobkyně byl tento způsob dispozice s peněžními prostředky žalobkyně dohodnut.

51. Protože bezprostředně poté, kdy došlo ze strany , jméno FO, k zaplacení částky 300 000 Kč na Účet (tj. 26. 10. 2020), došlo k poukázání částky 502 625,37 Kč z Účtu na účet soudního exekutora, soud má za prokázáno, že na úhradu předmětné exekuce (pohledávky vymáhané vůči žalobkyni v exekučním řízení na základě Rozsudku pro uznání) byly použity peněžní prostředky náležející žalobkyni ve výši 300 000 Kč a že se tak o tuto částku zmenšil majetek žalobkyně, resp. úhradou této částky byla dotčena majetková sféra žalobkyně. Tato částka tak představuje škodu vzniklou žalobkyni.

52. Co do zbývající částky uhrazené na účet soudního exekutora (tj. 203 082,95 Kč) však v řízení nebylo prokázáno, že by tato uhrazená část pocházela z majetku žalobkyně, resp. že by se o tuto částku snížil majetek žalobkyně. Žalobkyně v řízení tvrdila, že exekuce byla uhrazena z příjmů od Klienta žalobkyně získaného v období srpna – října 2020. Po provedení veškerých žalobkyní navržených důkazů žalobkyně ani přes výzvu soudu při jednání dne 22. 4. 2026 nedoplnila tvrzení ani neoznačila žádné další důkazy k jejich prokázání směřujících k závěru o tom, že exekuce vedená proti žalobkyni byla vyplacena z majetku žalobkyně, a to z příjmů získaných žalobkyní v roce 2020 od Klienta žalobkyně v předmětném období. Žalobkyně současně jiný zdroj příjmu, který by měl být použit na úhradu exekuce, netvrdila (když tvrdila, že kromě popsaného mimořádného příjmu za reklamní kampaň měla jen příjem sloužící ke krytí běžných životních výdajů a nákladů soudního řízení). Vzhledem k tomu (jak uvedeno výše), že z dokazování vyplynulo, že veškeré peněžní prostředky zaplacené Klientem žalobkyně v předmětném období na Účet byly použity k převodům na účet , jméno FO, či k úhradám výdajů žalobkyně, resp. že z těchto peněžních prostředků byla , jméno FO, na Účet následně zaplacena (vrácena) pouze částka 300 000 Kč, nebylo prokázáno, že by zbývající částka 203 082,95 Kč pocházela z majetku žalobkyně (příjmu od Klienta žalobkyně).

53. Konečně se soud zabýval otázkou, zda škoda vzniklá žalobkyni ve výši 300 000 Kč je v příčinné souvislosti s pochybením žalovaného. Rozsudkem pro uznání byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit společnosti , právnická osoba, . částku ve výši 300 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % p.a. z částky 300 000 Kč od 27. 7. 2011 do zaplacení. Jen do právní moci Rozsudku pro uznání (tj. 5. 3. 2014) pohledávka předmětné společnosti včetně přiznaného úroku z prodlení činila částku 360 577,40 Kč. Na úhradu prvotní škody žalobkyně již od žalovaného a vedlejšího účastníka obdržela celkem 100 288,16 Kč (na základě Rozsudku Okresního soudu v Teplicích částku 76 825,05 Kč, na základě Rozsudku Krajského soudu v , adresa, částku 4 668,31 Kč a následně v průběhu exekučního řízení částku 18 794,80 Kč). Spolu s „druhotnou“ škodou ve výši 300 000 Kč se tak jedná o částku 400 288,16 Kč. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 6. 2019, sp. zn. , spisová značka, , klient, jemuž byla vykonatelným rozhodnutím uložena povinnost, kterou dobrovolně nesplnil, sám odpovídá za nepříznivé následky vzniklé na jeho majetku nařízením a provedením výkonu rozhodnutí (exekuce) bez ohledu na to, že k vydání exekučního titulu případně došlo též nesprávným výkonem advokacie jeho zástupce. Tento obecný závěr se uplatní, jestliže povinný bez opodstatněného důvodu nerespektoval pro něj nepříznivé soudní rozhodnutí, ač mu ve splnění rozhodnutím uložené povinnosti nebránily žádné objektivní okolnosti. Žalobkyně před nařízením exekuce uhradila společnosti , právnická osoba, . částku 30 000 Kč, současně usilovala o možnost uzavření dohody o plnění dluhu ve splátkách. Protože uvedená společnost podmiňovala uzavření dohody o splátkovém kalendáři zajištěním zástavním právem k nemovitosti, k uzavření dohody nedošlo. Účty žalobkyně vykazovaly v době před nařízením exekuce nízké počáteční zůstatky i příjmy. Podle soudu tak ve shodě se závěry Rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem nelze v dané věci dospět k závěru, že bylo ve finančních možnostech žalobkyně exekuci úplným uhrazením dluhu odvrátit a že počínání žalobkyně bylo nedbalé a liknavé. I v případě, že by žalobkyně před nařízením exekuce uhradila částku 100 000 Kč, jejíž úhradu společnosti , právnická osoba, . za účelem urovnání dluhu původně navrhovala (jak bylo v řízení namítáno), činila by zbývající pohledávka na jistině a úrocích z prodlení (a to jen do právní moci Rozsudku pro uznání) 260 577,40 Kč. Vzhledem k tomu, že odměna exekutora činí 15 % z vymoženého plnění (§ 5 a § 6 vyhl. č. 330/2001 Sb.), činily by v takovém případě náklady exekuce nejméně 39 086,61 Kč. Náklady oprávněného (zastoupeného advokátem) by v takovém případě činily nejméně 4 990 Kč (odměna za jeden úkon právní služby podle § 7 a § 11 odst. 2 a režijní paušál podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). I v takovém případě by tak pohledávka včetně nákladů exekuce a nákladů oprávněného dosáhla nejméně částky 404 654,01 Kč, tzn. částky vyšší, než činí skutečná škoda žalobkyně (400 288,16 Kč). Soud proto dospěl k závěru, že částka 300 000 Kč představuje škodu, jež je v příčinné souvislosti s pochybením žalovaného. Protože soud má z výše uvedených důvodů za prokázáno, že ve finančních možnostech žalobkyně nebylo exekuci (zahájenou v roce 2014) odvrátit, nebylo pro rozhodnutí věci podstatné zjišťování majetkových poměrů žalobkyně v průběhu exekučního řízení ani to, jak žalobkyně naložila v průběhu exekučního řízení s částkami vyplacenými jí vedlejším účastníkem a žalovaným na základě Rozsudku Okresního soud v Teplicích a Rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem.

54. Protože pro rozhodnutí věci nebylo podstatné zjišťování, jaké částky hradil exekutorovi bratr žalobkyně, když z Rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem vyplývá, že i kdyby žalobkyně prokázala své tvrzení o předávání peněz bratrovi (ve výši 31 500 Kč) pro shora uvedený účel (tj. pro úhradu exekuce), nic by to nezměnilo na správném závěru soudu I. stupně, že zde není příčinná souvislosti mezi případnou škodou vzniklou žalobkyni a pochybením žalovaného, neboť došlo k jejímu přetržení z důvodu pochybení jak jejího bratra, který mylně platby označoval, tak z důvodu pochybení exekutora, který příchozí platby řádně nezkoumal a „vymyšlené“ variabilní symboly si sám dosazoval k exekucím, soud neprováděl výslech bratra žalobkyně, která navíc na tomto důkazu v dalším průběhu řízení netrvala.

55. Z výše uvedených důvodů soud žalobě co do částky 300 000 Kč s příslušenstvím vyhověl (výrok I.) a co do částky 203 082,95 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.). V souladu s ust. § 1970 o. z. soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení z přiznané částky 300 000 Kč, a to ode dne 27. 1. 2021 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

56. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byl v řízení úspěšná z 59,63 % a neúspěšná ze 40,37 %, právo na náhradu 19,26 % nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 25 155 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 503 082,95 Kč sestávající z částky 10 340 Kč za každý ze 14 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, žaloba, vyjádření ze dne 28. 2. 2023 k vyjádření žalovaného, účast na jednání před soudem dne 21. 6. 2023 /v rozsahu dvou úkonů/, účast na jednání před soudem dne 15. 3. 2024, doplnění žaloby ze dne 29. 4. 2024, účast na jednání před soudem dne 19. 6. 2024, vyjádření k odvolání proti rozsudku, účast na jednání před soudem dne 11. 2. 2026 /v rozsahu dvou úkonů/, účast na jednání před soudem dne 22. 4. 2026 /v rozsahu dvou úkonů/) a dále sestávající z částky 5 170 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 2 a. t. (odvolání proti usnesení o vyslovení místní nepříslušnosti s námitkou podjatosti, účast na jednání před soudem dne 28. 6. 2024, při němž došlo jen k vyhlášení rozsudku, doplňující vyjádření ze dne 19. 2. 2026) včetně jedenácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (ve znění do 31. 12. 2024) a šesti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (ve znění od 1. 1. 2025), dále cestovné ve výši 393 Kč v souvislosti s cestou realizovanou dne 21. 6. 2023 z Ústí nad Labem do Děčína a zpět (52 km) za použití vozidla Opel Grandland, RZ: , SPZ, (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. při průměrné spotřebě 5,9 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb.) a náhrada za promeškaný čas na cestě k ústnímu jednání a zpět ve výši 400 Kč za 4 započaté půlhodiny (§ 13 odst. 1 a 5 a § 14 odst. 3 a. t. ve znění do 31. 12. 2024), cestovné ve výši 1 215 Kč v souvislosti s cestami realizovanými dne 15. 3. 2024, 19. 6. 2024 a 28. 6. 2024 z Ústí nad Labem do Děčína a zpět (52 km) za použití vozidla Opel Grandland, RZ: , SPZ, (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. při průměrné spotřebě 5,9 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb.) a náhrada za promeškaný čas na cestě k ústnímu jednání a zpět ve výši 1 200 Kč za 12 započatých půlhodin (§ 13 odst. 1 a 5 a § 14 odst. 3 a. t. ve znění do 31. 12. 2024), cestovné ve výši 820 Kč v souvislosti s cestami realizovanými dne 11. 2. 2026 a 22. 4. 2026 z Ústí nad Labem do Děčína a zpět (52 km) za použití vozidla Opel Grandland, RZ: , SPZ, (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb. při průměrné spotřebě 5,9 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb.) a náhrada za promeškaný čas na cestě k ústnímu jednání a zpět ve výši 1 200 Kč za 8 započatých půlhodin (§ 13 odst. 1 a 5 a § 14 odst. 3 a. t. ve znění od 1. 1. 2025) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 171 498 Kč ve výši 36 014,60 Kč. Náklady řízení žalobkyně činí celkem 232 667,60 Kč, z toho 19,26 % je 44 811,80 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal paušální náhradu ve výši 300 Kč za účast při jednání dne 23. 4. 2024, kterého se nezúčastnil zástupce žalobkyně, když tato náhrada podle § 151 odst. 3 o. s. ř. náleží účastníkovi, který nebyl v řízení zastoupen (žalobkyně však v řízení zastoupena byla), a dále tři úkony právní služby spočívající ve sdělení žalobkyně ze dne 6. 10. 2025 (když tímto podáním žalobkyně pouze sdělovala soudu, že nemá námitky proti osobě soudce a že protistrana nemá zájem o mimosoudní jednání a většina tohoto podání se věnovala kolizním termínům zástupce žalobkyně), ve vyjádření k výzvě soudu ze dne 11. 11. 2025 (když tento úkon měl být součástí již perfektního doplnění žaloby ze dne 29. 4. 2024) a v podání ze dne 12. 3. 2026 (když se tímto podáním pouze vyjadřovala k platbám, které obdržela od žalovaného a vedlejšího účastníka, a to z důvodu, že při jednání dne 11. 2. 2026 nebyla schopna zaplacení částek potvrdit).

57. S ohledem na vedlejší účastenství na straně žalovaného soud uložil žalovanému a vedlejšímu účastníkovi povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení společně a nerozdílně. Náklady řízení jsou splatné k rukám advokáta, který žalobkyni zastupoval (ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.).

58. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jiný postup nebyly shledány důvody.