20 C 31/2025

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Kvapilem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený 7. 1. 2007 bytem Tržní 1932/26, 405 02 Děčín IV - Podmokly proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o stanovení výživného pro zletilého

I. Žaloba, aby soud žalovanému uložil povinnost platit žalobci výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně ode dne 1. 3. 2025 vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalobce, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svým žalobním návrhem podaným u zdejšího soudu dne 19. 3. 2025 domáhal vydání rozhodnutí soudu, kterým bude žalovanému stanovena povinnost platit žalobci výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně ode dne 1. 3. 2025 vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalobce. Žalobu odůvodnil tím, že rozhodnutím č.j. , Anonymizováno, ze dne 5. 8. 2024 byl svěřen do péče žalobce, dne 2. 2. 2025 však odešel k bývalému příteli své matky, protože mu otec neposkytoval dobré podmínky pro život, nedával mu jíst, neměl žádné soukromí, ignoroval jej a vyhodil mu vybavení do školy. Dále uvedl, že je studentem prvního ročníku na SŠ lodní dopravy a technických řemesel v , adresa, , obor kuchař. Náklady pro zajištění jeho potřeb činí měsíčně 4 000 Kč za jídlo, hygienické potřeby a běžné denní potřeby, navštěvuje ortodoncii, potřebuje pořídit brýle a nové boty na praxi, které mu otec vyhodil, náklady na pořízení školních potřeb odhaduje ve výši 1 500 Kč – 2 000 Kč. Žalovaný je zaměstnaný u firmy , právnická osoba, – , Anonymizováno, , adresa, , , Anonymizováno, Matka má stanovenou výši výživného v částce 1 000 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním došlým soudu dne 25. 4. 2025 tak, že nárok žalobce uplatněný v žalobě neuznává, neboť žalobce byl ze studia na SŠ lodní dopravy a technických řemesel v , adresa, , obor kuchař, pro dlouhodobou neomluvenou absenci vyloučen dne 31. 3. 2025. Není rovněž pravdou, že by žalobci nedával jíst. Jídla bylo doma vždy dostatek, žalobce je zletilý a je schopen si jídlo z lednice sám podat a ohřát. Plné soukromí nebylo možné žalobci zajistit, neboť žalovaný bydlí se svojí přítelkyní v bytě 1 + kk o výměře cca 50 m2, v němž je pokoj přepažen sádrokartonovou stěnou. Školní potřeby žalobci nevyhodil. Dne 5. 2. 2025 žalobce vyzval, aby si školní potřeby vyzvedl, žalobce tak však neučinil. Své osobní věci, školní pomůcky, obuv a brýle tak žalobce u žalovaného zanechal. Žalobce žije zahálčivým životem a jeho jednání je v rozporu s dobrými mravy. Dne 4. 3. 2025 byl žalobce vyzván k případné dohodě o výživném a jeho výši za předpokladu, že bude řádně navštěvovat školu a věnovat se studiu. To však neučinil a studia zanechal. Pro nezájem žalobce tak bylo jeho studium ukončeno.

3. Při splnění podmínek dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) soud rozhodl bez nařízení jednání.

4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Z rozsudku Okresního soudu v Děčíně č. j. , spisová značka, ze dne 5. 8. 2024 soud zjistil, že soud schválil dohodu rodičů žalobce, podle níž se žalobce svěřuje do péče otce (tj. žalovaného) a matka žalobce je povinna platit na žalobce výživné ve výši 1 000 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 8. 2024 k rukám otce vždy do každého 15. dne daného měsíce.

6. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobce od žalovaného začátkem února 2025 odešel.

7. Z odpovědi Úřadu práce České republiky – Krajská pobočka v Ústí nad Labem ze dne 8. 4. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 22. 2. 2023 do 10. 4. 2023 a nastoupil k zaměstnavateli , právnická osoba, – , adresa8. Z potvrzení , právnická osoba, – , adresa, ze dne 9. 4. 2025 soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za měsíce říjen 2024 až březen 2025 činí 27 490 Kč.

9. Ze sdělení Úřadu práce České republiky – Krajská pobočka v Ústí nad Labem ze dne 9. 4. 2025 soud zjistil, že žalovaný není příjemcem dávek státní sociální podpory a dávek pěstounské péče podléhajících výkonu rozhodnutí.

10. Ze sdělení Územní správy sociálního zabezpečení pro Ústecký kraj, Liberecký kraj, Královéhradecký kraj a Pardubický kraj ze dne 8. 4. 2025 soud zjistil, že žalovaný je v evidenci u zaměstnavatele , právnická osoba, – , adresa, od 11. 4. 2023, není v evidenci jako osoba samostatně výdělečně činná ani jako zaměstnavatel a není poživatelem důchodu vypláceného Českou správou sociálního zabezpečení.

11. Z potvrzení o studiu ze dne 16. 4. 2025 soud zjistil, že žalobce byl v období od 1. 9. 2024 do 31. 3. 2025 žákem Střední školy lodní dopravy a technických řemesel, Děčín VI, příspěvková organizace (dále rovněž „Střední škola“) v oboru 65-51-E/01 Stravovací a ubytovací služby v denní formě.

12. Z potvrzení o studiu ze dne 16. 4. 2025 soud zjistil, že žalobce byl v období od 1. 9. 2022 do 31. 8. 2024 žákem Střední školy v oboru 75-51-E/01 Pečovatelské služby v denní formě.

13. Z oznámení Střední školy ze dne 1. 4. 2025 soud zjistil, že žalobci bylo ke dni 31. 3. 2025 ukončeno studium na Střední škole podle § 68 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon, z důvodu, že nenastoupil do školy do deseti dnů od doručení výzvy a nedoložil důvody své nepřítomnosti.

14. Z provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

15. Žalobce byl dohodou rodičů schválenou rozsudkem Okresního soudu v Děčíně č. j. , spisová značka, ze dne 5. 8. 2024 svěřen do péče žalovaného. Začátkem února letošního roku žalobce od žalovaného odešel. V době od 1. 9. 2022 do 31. 8. 2024 byl žalobce žákem Střední školy v oboru 75-51-E/01 Pečovatelské služby v denní formě. V době od 1. 9. 2024 do 31. 3. 2025 byl žákem Střední školy v oboru 65-51-E/01 Stravovací a ubytovací služby v denní formě a toto studium bylo ukončeno z důvodu, že žalobce na základě výzvy Střední školy do školy nenastoupil a nedoložil důvody své nepřítomnosti. Žalovaný je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, – , adresa, . a jeho průměrný čistý měsíční příjem za měsíce říjen 2024 až březen 2025 činí 27 490 Kč.

16. Po právní stránce posoudil soud návrh dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), takto:

17. Podle § 910 odst. 1 o. z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.

18. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

19. Podle § 913 o. z. při určení výživného přihlédne soud k odůvodněným potřebám oprávněného a jeho majetkovým poměrům, jakož i k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného zkoumá soud, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání, výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.

20. Podle § 68 odst. 2 zákona č. 531/2024, školský zákon, ve znění pozdějších předpisů, jestliže se žák, který splnil povinnou školní docházku, neúčastní po dobu nejméně 5 vyučovacích dnů vyučování a jeho neúčast není omluvena, vyzve ředitel školy písemně zletilého žáka nebo zákonného zástupce nezletilého žáka, aby neprodleně doložil důvody žákovy nepřítomnosti; zároveň upozorní, že jinak bude žák posuzován, jako by vzdělávání zanechal. Žák, který do 10 dnů od doručení výzvy do školy nenastoupí nebo nedoloží důvod nepřítomnosti, se posuzuje, jako by vzdělávání zanechal posledním dnem této lhůty; tímto dnem přestává být žákem školy.

21. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná. Soud se v řešené věci primárně zabýval otázkou schopnosti žalovaného sám se živit.

22. Žalovaný je již zletilý, zletilosti nabyl začátkem ledna letošního roku (7. 1. 2025). Na Střední škole se v době od 1. 9. 2022 do 31. 8. 2024 připravoval na budoucí zaměstnání nejprve v oboru Pečovatelské služby, poté obor změnil a od 1. 9. 2024 začal studovat obor Stravovací a ubytovací služby. V těchto případech musí soud velmi bedlivě hodnotit samotnou existenci vyživovací povinnosti a její výši. Je sice nepochybně pravda, že samotné dosažení zletilosti dítěte nemá pro trvání vyživovací povinnosti hmotněprávní význam. Současně je však z logiky věci zřejmé, že odlišná je situace u nezletilého dítěte (zejména mladšího 15 let), které je s ohledem na stupeň svého fyzického a psychického vývoje a koneckonců i podle stávající právní úpravy zcela či převážně odkázáno na svoje rodiče (zpravidla ani nemůže legálně získávat vlastní aktivní pracovní činností finanční prostředky); a dítěte (resp. osoby) zletilého, u něhož by mělo obecně platit, že bude vyvíjet přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se uživilo samo, pakliže se samozřejmě nevyskytnou okolnosti, které tomu zcela nebo částečně brání. Věk dítěte jako jedno z kritérií při rozhodování soudů o existenci a výši vyživovací povinnosti rodičů je důležitý i proto, že u mladších dětí je samozřejmě zpravidla velmi obtížné dopředu odhadovat, v jakém směru se bude vyvíjet, které předměty či obory mu budou nejvíce vyhovovat, popř. na co bude mít dokonce talent. Proto také je vzdělávací systém koncipován tak, že je nejprve preferován zájem na co nejširším vzdělávání, a teprve ve vyšším věku dochází k postupné specializaci [k vymezení cílů vzdělávání viz také § 2 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů]. Dle čl. 29 odst. 1 písm. a) Úmluvy o právech dítěte "výchova dítěte má směřovat k rozvoji osobnosti dítěte, jeho nadání a rozumových i fyzických schopností v co nejširším objemu", přičemž pro účely této Úmluvy se dítětem rozumí lidská bytost mladší 18 let, pokud podle právního řádu, jenž se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaženo dříve (čl. 1). U osob zletilých však lze již očekávat, že mají alespoň v základních rysech jasno, kam směřují, o co v životě chtějí usilovat a jaké vzdělání je k dosažení tohoto cíle potřebné (srovnej rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 2121/14).

23. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2014 sp. zn. II. ÚS 2121/14, „v případě rozhodování obecných soudů o vyživovací povinnosti rodičů vůči studujícímu zletilému dítěti je třeba se s ohledem na konkrétní okolnosti případu zabývat účelností daného studia, jež brání zcela nebo částečně tomu, aby se zletilé dítě živilo samo. V tomto smyslu by však nemělo jít o studium samoúčelné, kterým by si vyživovaná osoba pouze „prodlužovala mládí“. Dle citovaného rozhodnutí nemá na trvání vyživovací povinnosti vliv dosažení zletilosti vyživovaného, je však potřeba zkoumat, zda se jedná o racionální přípravu na budoucí povolání. V daném případě je nepochybné, že žalobce po dvou letech studia na Střední škole v oboru Pečovatelské služby studium změnil a začal studovat obor zcela jiný (Stravovací a ubytovací služby). Zhruba po půl roce však bylo studium žalobce v novém oboru ukončeno, neboť se žalobce bez omluvy vyučování neúčastnil. Samotnou změnu oboru by bylo zřejmě možné žalobci s ohledem na jeho věk ještě tolerovat (žalobci nemuselo studium v původním oboru vyhovovat). Pokud se však žalobce rozhodl studovat obor jiný jen několik měsíců před nabytím své zletilosti, mohl mít již jasno, kam chce směřovat a proč nový obor chce studovat. Studium v novém oboru bylo samoúčelné, nejenže nesloužilo k prohlubování předchozího vzdělání, resp. na toto nijak nenavazovalo, žalobce se však studiu řádně nevěnoval, když do školy nechodil. Ze strany žalobce se tak nejednalo o racionální přípravu na budoucí povolání.

24. Soud je proto toho názoru, že po žalovaném nelze spravedlivě požadovat, aby v takové situaci plnil vyživovací povinnost. Jakmile oprávněný (dítě) nabude schopnost (způsobilost) sám se živit, „má dítě své příjmové poměry objektivně ve svých rukou, je ‚strůjcem svého štěstí‘. Záleží zpravidla jen na něm (na jeho píli aj.), v jakých majetkových poměrech bude žít; pokud v tomto ohledu aktivní nebude, negativní důsledky si ponese sám. Smyslem a účelem tudíž je, že pokud je dítě již objektivně schopno si samo své potřeby uspokojovat, bylo by nespravedlivé přičítat jeho eventuální pasivitu v této sféře k tíži jeho rodičů v tom smyslu, že by rodiče byli povinni nadále své dítě živit“ (srovnej rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 2306/12). V souzené věci žalobce v žalobě (podané ke zdejšímu soudu 19. 3. 2025) tvrdil, že od žalobce odešel začátkem února letošního roku a že potřebuje mít pro své studium klidné zázemí a dobré podmínky. Z provedeného dokazování však plyne, že ani po svém odchodu se žalobce studiu nevěnoval, když jeho studium bylo již ke dni 31. 3. 2025 ukončeno z důvodu, že do školy nenastoupil na základě výzvy do 10 dnů poté, co se vyučování neúčastnil nejméně po dobu 5 vyučovacích dnů. Soud je proto přesvědčen, že žalobce, nehodlal-li se studiu věnovat, měl dostatek času k tomu, aby si sehnal zaměstnání. Jinými slovy pokud žalobce k potřebě výživného tvrdil pouze studium na Střední škole a žádné jiné skutečnosti, které by mu měly případně bránit v jeho schopnosti se sám živit, z jeho strany tvrzeny nebyly, není důvod s ohledem na dokazováním zjištěné skutečnosti k přiznání výživného od 1. 3. 2025, tj. v době, kdy sice žalobce u žalovaného již nebydlel, ale kdy se studiu již řádně nevěnoval.

25. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku rozsudku.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že právo na náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků, neboť žádnému z účastníků žádné náklady řízení nevznikly.