20 C 33/2025

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Kvapilem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o určení vlastnictví k pozemku

I. Žaloba, aby soud určil, že vlastníkem pozemku p. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , v obci , adresa, , zapsaného u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, je žalobkyně, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 1 467,14 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou došlou soudu dne 16. 1. 2025 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že žalobkyně je vlastníkem pozemku p. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , v obci , adresa, , zapsaného u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, (dále též jen „Pozemek“). Svůj návrh odůvodnila tím, že v roce 2019 dohodou o vypořádání společného jmění manželů na základě rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. , spisová značka, ze dne 14. 3. 2018, kterým bylo zrušeno společné jmění manželů (tj. žalobkyně a , jméno FO, , bytem , Adresa žalobkyně, ), nabyla pozemek p. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , o výměře 345 m2 a pozemek st. , Anonymizováno, o výměře 118 m2 včetně stavby ev. č. , hodnota, . Tyto nemovitosti užívali rodiče jejího manžela, kteří je koupili od předchozího vlastníka v roce 1965, následně je darovali žalobkyni a jejímu manželovi a žalobkyně je získala do výlučného vlastnictví na základě zmíněné dohody o vypořádání společného jmění manželů. Rodiče manžela žalobkyně byli při koupi nemovitostí v roce 1965 předchozím vlastníkem pozemku informováni, že do jeho vlastnictví spadá i Pozemek, přes který je vybudována i příjezdová cesta ke stavbě. Rodiče manžela žalobkyně po celou dobu vlastnictví všechny pozemky řádně udržovali, opravovali stávající ploty, vysazovali stromy a provedli i jiné terénní úpravy. Po celou dobu byli přesvědčeni, že Pozemek je v jejich vlastnictví. Při vkladu změny vlastnictví na základě zmíněné dohody o vypořádání společného jmění manželů žalobkyně zjistila, že užívá Pozemek, který sousedí s jejím pozemkem a je zapsán na LV č. , hodnota, jako vlastnictví žalovaného. Od roku 1965 Pozemek nepřetržitě užívala rodina manžela žalobkyně a žalobkyně v současnosti v jeho užívání kontinuálně pokračuje. Více než dvacet let tak činila s přesvědčením, že jí Pozemek patří. Již v roce 2019 se proto stala (s ohledem na 52 let držby) vlastníkem Pozemku z titulu mimořádného vydržení.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 11. 7. 2025. Navrhl zamítnutí žaloby, uvedl, že žalobkyně nepředložila důkazy, ze kterých by vyplývala délka držby právních předchůdců žalobkyně, že oplocení pozemku p. č. , Anonymizováno, končí zhruba na hranici s Pozemkem, na Pozemku se nachází příjezdová cesta k pozemku žalobkyně a porosty a není jakkoliv patrné, že by byl Pozemek o celé výměře vůbec žalobkyní či jejími právními předchůdci užíván. Žalobkyně žalovaného před zahájením soudního sporu nekontaktovala a nepokusila se spor vyřešit mimosoudně.

3. V doplňujícím vyjádření ze dne 8. 9. 2025 po poučení soudem podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. žalobkyně uvedla, že vzhledem k tomu, že Pozemek je situován mezi silnicí p. č. , Anonymizováno, a lesní cestou p. č. , Anonymizováno, a podstatnou část Pozemku zabírá příjezdová cesta k jejímu objektu, neměli rodiče jejího manžela důvod posunout hranice oplocení na hranice Pozemku, neboť je jiným způsobem než pro zajištění příjezdu nevyužitelný. K užívání Pozemku uvedla, že ze strany žalovaného nedošlo po celá desetiletí k žádné údržbě Pozemku, veškerou údržbu prováděli v dobré víře vlastnictví rodiče manžela žalobkyně a následně žalobkyně se svým manželem. Pozemek byl pravidelně udržován sekáním trávy, odstraňováním náletových dřevin, byl na něm vysazen a je udržován živý plot, byly vysazeny břízky pro zastínění pozemku, hrabáno a sklízeno listí, s ohledem na kabelové vedení byla pravidelně udržována výška porostů na Pozemku a byl udržován i násep lesní cesty odstraňováním náletových dřevin a sekáním trávy.

4. Při jednání konaném dne 3. 12. 2025 žalobkyně uvedla, že pokud jde o skutečnost, že Pozemek je ve vlastnictví žalobkyně, resp. jejích právních předchůdců (rodičů manžela), právní předchůdci vycházeli pouze z informace, kterou jim sdělil tehdejší prodávající, žalobkyně poté vycházela pouze z informací rodičů manžela, do katastru nemovitostí se nedívala a skutečnost, kdo je vlastníkem Pozemku, zjistila až v roce 2019. Od roku 1965 se o Pozemek starali a využívali jej rodiče jejího manžela, poté jej užívali a i v současné době jej užívají a starají se o něj žalobkyně a její manžel. Oplocení jejího domu a zahrady je na místě desítky let. Skutečnost, že Pozemek se nachází za její oplocenou zahradou, jí z hlediska toho, že by měl patřit k její nemovitosti, divné nepřišlo, neboť v předmětném místě jsou pozemky většinou neoploceny. Žalovaný při tomto jednání namítl, že není-li Pozemek oplocen, není prokázáno výlučné užívání Pozemku žalobkyní. Současně namítl, že s ohledem na skutečnost, že výměra Pozemku dosahuje 100 % a více výměry pozemku vlastněného žalobkyní, nemohla být žalobkyně v dobré víře, že Pozemek je v jejím vlastnictví, a pokud se domáhá mimořádného vydržení, musel být na její straně nepoctivý úmysl.

5. Z informací o pozemku (na č.l. 3 - 4) soud zjistil, že žalobkyně je v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník pozemků v katastrálním území , adresa, , a to pozemku parc. č. , Anonymizováno, o výměře 345 m2, druh pozemku zahrada, a pozemku st. parc. č. , hodnota, o výměře 118 m2, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova s č.e. , Anonymizováno, , stavba pro rodinnou rekreaci.

6. Z informace o pozemku (na č.l. 12) soud zjistil, že Česká republika je v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník Pozemku o výměře 495 m2 a že žalovaný má ve vztahu k Pozemku právo hospodařit s majetkem státu.

7. Ze snímku z katastrální mapy (na č.l. 25) soud zjistil, že část Pozemku sousedí s pozemky parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno8. Z protokolu o vytyčení hranice pozemku ze dne 14. 11. 2024, jehož součástí je vytyčovací náčrt, soud zjistil, že dne 13. 11. 2024 byly vytyčovatelem Ing. , jméno FO, , autorizovaným zeměměřickým inženýrem, , adresa, , na žádost žalobkyně vytyčeny body na vlastnické hranici mezi pozemky parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, na vlastnické hranici mezi pozemky parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, , na vlastnické hranici mezi pozemky parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, , na vlastnické hranici mezi pozemky parc. č. , Anonymizováno, . č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, a na vlastnické hranici mezi pozemky parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, vše v katastrálním území , adresa, , a že stávající plot se nenachází na hranici Pozemku s pozemkem parc. č. , Anonymizováno, ale nachází se před touto hranicí (na Pozemku), že výměra „připlocené“ části Pozemku činí 112 m2 a že část Pozemku je tvořena úzkým pásem o výměře 53 m2 sousedícím s pozemkem parc. č. , Anonymizováno, a dalšími třemi pozemky.

9. Z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 3. 2018, č. j. , spisová značka, soud zjistil, že dne 14. 3. 2018 Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl, že společné jmění manželů (žalobkyně a , jméno FO, ) se zrušuje.

10. Z dohody o vypořádání společného jmění manželů ze dne 20. 11. 2019 soud zjistil, že dne 20. 11. 2019 žalobkyně uzavřela se svým manželem, , jméno FO, , dohodu o vypořádání společného jmění manželů, podle níž se stala výlučným vlastníkem pozemků v katastrálním území , adresa, , a to pozemku parc. č. , Anonymizováno, o výměře 345 m2 a pozemku parc. č. , hodnota, o výměře 118 m2, včetně stavby pro rodinnou rekreaci č. e. , Anonymizováno, .

11. Z výslechu svědka , jméno FO, , z fotografií (na č.l. 26-38 a v přílohové obálce) a ze snímku katastrální mapy (v přílohové obálce) soud zjistil, že pozemek parc. č. , Anonymizováno, , včetně stavby č. e. , Anonymizováno, , koupili rodiče svědka v roce 1965, že rodiče svědka spolu s těmito nemovitostmi užívali a starali se i o přilehlý Pozemek, neboť přiléhá k předmětným (shora uvedeným) nemovitostem, které následně darovali jemu a žalobkyni darovací smlouvou a které následně v rámci vypořádání společného jmění byly převedeny na žalobkyni, že manželství svědka se žalobkyní trvá, že všechny nemovitosti, včetně přilehlého Pozemku, nadále svědek spolu se žalobkyní užívá, že oplocení pozemku parc. č. , Anonymizováno, a stavby č. e. , Anonymizováno, je na místě po celou dobu od nabytí nemovitostí rodiči svědka (od roku 1965), že Pozemek oplocen není, že z jedné strany je Pozemek ohraničen komunikací a živým plotem a z druhé strany mírným svahem u obslužné komunikace, že z hlediska vlastnictví Pozemku vycházeli rodiče svědka pouze z informace od předchozího majitele, kterou následně předali svědkovi a žalobkyni, že se o Pozemek nikdo jiný nestaral a že až při vypořádání společného jmění se žalobkyní zjistili, že tento cíp Pozemku mezi pozemkem parc. č. , Anonymizováno, komunikací na pozemku parc. č. , Anonymizováno, a obslužnou komunikací na pozemku parc. č. , Anonymizováno, není jejich, že z hlediska vlastnictví nebylo svědku a žalobkyni divné, že Pozemek je za plotem, neboť řada objektů v místě oplocena není a v jejich případě se tak jedná spíše o výjimku a část Pozemku je ohraničena přirozeně z jedné strany živým plotem a z druhé strany mírným svahem, že se o tuto část (cíp) Pozemku starali nejprve rodiče svědka a následně svědek se žalobkyní, hrabali listí, ošetřovali živý plot, sekají trávu, vysazují stromy za účelem stínění přilehlé zahrady a zamezení hluku z přilehlé komunikace, provádí prořez stromů a mají na ní okrasné keře, že přes Pozemek šikmo vede příjezdová komunikace z pozemku parc. č. , Anonymizováno, k pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a že poté, co v roce 2019 zjistili, že Pozemek je lesní správy, řešili prořezávání stromů i odkup dřeva s lesní správou.

12. Z těchto skutkových zjištění soud učinil skutkový závěr, že žalobkyně je v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník pozemků v katastrálním území , adresa, , a to pozemku parc. č. , Anonymizováno, o výměře 345 m2, druh pozemku zahrada (dále rovněž „Zahrada“) a pozemku st. parc. č. , hodnota, o výměře 118 m2, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova s č.e. , Anonymizováno, , stavba pro rodinnou rekreaci (dále společně rovněž „Nemovitosti“) a že žalovaný je v katastru nemovitostí zapsán jako subjekt mající právo hospodaření s Pozemkem jako majetkem státu, ohledně něhož je v katastru nemovitostí jako vlastník zapsána Česká republika. Nemovitosti od roku 1965 užívali rodiče manžela žalobkyně spolu s přilehlým Pozemkem. Nejprve se o přilehlý Pozemek (a to jeho část /cíp/ mezi Zahradou, komunikací na pozemku parc. č. , Anonymizováno, a obslužnou komunikací na pozemku parc. č. , Anonymizováno, ) starali rodiče manžela žalobkyně, následně se o tuto část starali a do současně doby společně starají a udržují jej žalobkyně se svým manželem tak, že na ní hrabou listí, ošetřují živý plot, sekají trávu, vysazují stromy za účelem stínění přilehlé Zahrady a zamezení hluku z přilehlé komunikace, provádí prořez stromů a vysadili na ní okrasné keře. Přes Pozemek vede příjezdová komunikace z pozemku parc.č. , adresa, . Nemovitosti jsou od roku 1965 oploceny, Pozemek oplocen není. Rodiče manžela žalobkyně ohledně vlastnictví Pozemku (ohledně toho, že jim Pozemek patří) vycházeli z informace původního vlastníka Nemovitostí, kterou následně předali žalobkyni a jejímu manželovi. Oplocení Nemovitostí se nenachází na vlastnické hranici Pozemku se Zahradou, ale nachází se před touto hranicí (na Pozemku) a výměra „připlocené“ části Pozemku činí 112 m2. Pozemek nesousedí pouze se Zahradou, komunikací na pozemku parc. č. , Anonymizováno, a obslužnou komunikací na pozemku parc. č. , Anonymizováno, a není tvořen pouze cípem mezi Zahradou a uvedenými komunikacemi, ale je rovněž tvořen úzkým pásem sousedícím se Zahradou a dalšími třemi pozemky o výměře 53 m2.

13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

14. Pasivní legitimace žalovaného vychází z výpisu z katastru nemovitostí (informace o Pozemku). Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se právní vztah nebo právo týká. Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým. V daném případě byl prokázán ve smyslu § 80 o.s.ř. naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení, protože jako vlastník Pozemku je zapsána v katastru nemovitostí Česká republika a žalovaný je v katastru nemovitostí zapsán jako subjekt mající právo hospodaření s Pozemkem (majetkem státu), podkladem pro zápis změny v operátech katastru nemovitostí pro případ, že by žalobkyně prokázala své vlastnické právo k Pozemku, je rozsudek soudu.

15. Žalobkyně se domáhala určení vlastnického práva k Pozemku z titulu mimořádného vydržení. Podle ustanovení § 1089 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ o. z.“), drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. K vydržení vlastnického práva k nemovité věci je dle ustanovení § 1091 odst. 2 o. z. potřebná nepřerušená držba trvající deset let. Podle ustanovení § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Podle § 987 o. z. držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe. Podle § 989 odst. 1 o. z. vlastnické právo drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník.

16. Z citovaných ustanovení o. z. tak plyne, že aby došlo k mimořádnému vydržení nemovité věci, musí být splněny dvě podmínky - nepřerušená držba trvající po dobu dvojnásobně dlouhou (oproti řádnému vydržení), tj. 20 let, a nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. Vydržitel se pak stane vlastníkem věci i v případě, že neprokáže právní důvod. Toto ustanovení tak dopadá na situaci, kdy se vydržitel domnívá, že je vlastníkem věci, avšak nemá k dispozici právní titul vzniku držby. V souzené věci bylo tvrzeno i nepochybně prokázáno, že právní titul držby neexistoval (žalobkyně v souvislosti s nabytím Nemovitostí, k nimž má právní titul, vycházela ohledně vlastnictví Pozemku pouze z informací rodičů manžela a ti zase z informací původního vlastníka Nemovitostí).

17. Předpokladem držby je faktické ovládání věci (corpus possessionis) a držební vůle (animus possidendi), přičemž musí být splněny obě složky. Pokud jde o první předpoklad držby (faktické ovládání věci), držba se zakládá činy, které sjednávají moc držitele nad věcí (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 8. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2259/2019). Držba se nabývá držitelskou vůlí realizovanou nakládáním s věcí. Podstata nakládání s věcí není jen v jejím fyzickém ovládání, které je jen jedním z možných způsobů nakládání s věcí, a to již proto, že některé věci (např. nemovitosti) fyzicky držet nelze. Záleží tedy na objektivním společenském posouzení, zda někdo - s ohledem na zvyklosti, zkušenosti a obecné názory nakládá s věcí (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4027/2009). Pokud jde o druhý předpoklad držby (držební vůli), k držbě vlastnického práva se vyžaduje, aby z okolností a držitelova působení na věc bylo možné usuzovat, že má vůli s věcí nakládat, jako by byl její vlastník (PETROV, Jan. § 989 [Držba vlastnického a jiného práva]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č.

7. Dostupné na beck-online.cz.).

18. O nepoctivý úmysl držitele (jehož nedostatek je jednou z podmínek mimořádného vydržení) jde, jestliže jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021).

19. V rozsudku ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2307/2022 Nejvyšší soud k nepoctivému úmyslu držitele uzavřel: „Tento úmysl nelze zpravidla prokázat přímo, je-li však prokázána existence skutečností, zakládajících nepoctivost držitele, o kterých věděl anebo – při splnění předpokladu § 4 odst. 1 o. z., tedy že má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností – vědět při uchopení držby nutně musel, pak je třeba učinit závěr o jeho nepoctivém úmyslu; přitom, podobně jako v právu trestním, může jít o úmysl přímý (držitel ví, že jedná nepoctivě a takto jednat i chce), nebo o úmysl nepřímý (s tím, že jeho jednání může být nepoctivé, je srozuměn; srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1241/2022). Ujme-li se nabyvatel spolu s pozemkem, který nabyl do vlastnictví, i držby části sousedního pozemku, neznamená to bez dalšího, že jedná v nepoctivém úmyslu, a to dokonce ani tehdy, je-li jeho držba nepoctivou ve smyslu § 992 odst. 1 o. z., věta druhá, neboť mu „musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží“. Samotná nedbalost držitele totiž držbu v nepoctivém úmyslu nezakládá, nutný je úmysl držitele. Jestliže však okolnosti případu jsou tak zjevné, že průměrný člověk při běžné péči a opatrnosti musí bez pochybností poznat, že se ujímá držby pozemku o výrazně větší rozloze, než jaký nabyl, pak lze učinit závěr o nikoliv poctivém úmyslu nabyvatele. Nestačí tu však pouhý omyl držitele, byť i jinak neomluvitelný, situace musí být taková, že je třeba učinit závěr o tom, že o rozdílu věděl, resp. vědět musel, přičemž je nutno vždy přihlížet k individuálním okolnostem každého případu…… Jestliže byl tedy poměr výměry nabytého pozemku s pozemkem, jehož držby se držitel bez právního důvodu chopil (sousedním pozemkem) tak velký, že držiteli muselo být nepochybně jasné, že drží více, než nabyl (výměra takto drženého pozemku dosahovala zpravidla výrazně více než 50 % výměry pozemku koupeného či jinak nabytého), pak, nebyly-li tu okolnosti výrazně svědčící v jeho prospěch (např. sporný pozemek byl od nepaměti připlocen k pozemku právních předchůdců držitele a s nimi jako rodinnými příslušníky užíván, přičemž přístup na něj byl možný jen z usedlosti držitele, šlo o pozemek nepravidelného tvaru v nepřehledném terénu, nebo držitel byl do omylu uveden znalcem, jeho výměra nebyla ve smlouvě uvedena) jde o držbu nabytou v nepoctivém úmyslu.“.

20. Při posouzení otázky vydržení je třeba brát v úvahu poměr velikostí výměry vlastněného pozemku a pozemků držených (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 2024, sp. zn. 22 Cdo 3195/2024).

21. V souzené věci soud uzavřel, že ke splnění podmínek mimořádného vydržení Pozemku nedošlo. Pokud jde o držbu Pozemku, žalobkyně tvrdila a z provedeného dokazování vyplynulo, že od roku 1965 užívali Pozemek a starali se o něj (a to o jeho část přiléhající k Nemovitostem, resp. Zahradě) rodiče manžela žalobkyně a následně žalobkyně společně se svým manželem a že tento stav trvá do současné doby. Z výslechu svědka (manžela žalobkyně) jednoznačně vyplynulo, že užívání a péče o Pozemek (prováděná nejprve jeho rodiči a následně jím a žalobkyní) se týkala a týká cípu Pozemku přiléhajícího k Zahradě a ohraničeného na jedné straně komunikací na pozemku parc. č. , Anonymizováno, a na druhé straně obslužnou komunikací na pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Z provedeného dokazování současně vyplynulo, že Pozemek není tvořen pouze tímto cípem, ale že část Pozemku tvoří úzký pás sousedící se Zahradou a dalšími třemi pozemky. V řízení tak nebyla prokázána držba žalobkyně ohledně celého Pozemku. Držba žalobkyně nebyla prokázána ani ohledně předmětné části (cípu) Pozemku, když nebylo prokázáno, že by žalobkyně tuto část fakticky (sama) ovládala a měla vůli s ní nakládat jako (výlučný) vlastník, když po celou dobu až do současné doby tuto část Pozemku užívá a stará se o ní společně se svým manželem.

22. V souzené věci soud současně uzavřel, že k mimořádnému vydržení Pozemku nedošlo rovněž z důvodu, že žalobkyně se ujala (společně se svým manželem) držby Pozemku (a to pouze jeho výše uvedené části) v nepoctivém úmyslu. Žalobkyně ani její manžel, resp. ani právní předchůdci (rodiče manžela) se nemohli při nabytí Nemovitostí domnívat, že spolu s Nemovitostmi nabývají i Pozemek, a museli poznat, že předmětem jejich vlastnického práva jsou pouze Nemovitosti, když výměra Nemovitostí činí celkem 463 m2 a výměra Pozemku činí 495 m2 (a je tedy větší než výměra Nemovitostí). Totéž platí i za situace, pokud je k Zahradě připlocena část Pozemku o výměře 112 m2. Pokud Zahrada, resp. Nemovitosti spolu s připlocenou částí Pozemku tvoří 457 m2, resp. 575 m2 a pokud část Pozemku před oplocením v cípu mezi komunikací na pozemku parc. č. , Anonymizováno, a komunikací na pozemku parc.č. , Anonymizováno, má výměru 330 m2 (tj. více než 70 % plochy Zahrady, resp. 50 % plochy Nemovitostí a připlocené části Pozemku), je třeba uzavřít, že i v takovém případě průměrný člověk při běžné péči a opatrnosti musí bez pochybností poznat, že se ujímá držby pozemku o výrazně větší rozloze, než jaký nabyl, resp. že žalobkyně a její manžel i jejich právní předchůdci při nabytí Nemovitostí věděli, resp. museli vědět, že drží více, než nabyli. Tento závěr umocňuje skutečnost, že (jak vyplynulo z provedeného dokazování) Nemovitosti jsou oploceny a Pozemek (s výjimkou připlocené části) nikoliv, navíc pokud žalobkyně tvrdila a její manžel v rámci svědecké výpovědi uváděl, že v místě je většina objektů neoplocena (za těchto okolností musel být tím spíše rozdíl patrný). Žalobkyně přitom netvrdila a z provedeného dokazování ani nevyplynuly žádné výjimečné a zvláštní konkrétní okolnosti spočívající např. v nepřehledném terénu nebo v přístupnosti Pozemku jen z Nemovitostí. Ze strany žalobkyně a jejího manžela se tak nemohlo jednat o pouhý omyl o průběhu vlastnické hranice.

23. Protože ze shora uvedených důvodů žalobkyně Pozemek nemohla mimořádně vydržet dle ustanovení § 1095 o. z. a jiný důvod vzniku vlastnictví k Pozemku nebyl tvrzen, soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 467,14 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Žalovaný v řízení učinil tři úkony podle § 1 odst. 3 uvedené vyhlášky (písemné podání – vyjádření ve věci, příprava účasti na jednání a účast na jednání před soudem dne 3. 12. 2025). Žalovanému dále náleží náhrada cestovného ve výši 567,14 Kč vzniklého v souvislosti s cestou realizovanou dne 3. 12. 2025 za použití vozidla Škoda Kamiq, RZ , SPZ, , na trase Teplice - Děčín a zpět, tj. za 73 ujetých km (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. při průměrné spotřebě 5,5 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.).