20 C 40/2026

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Kvapilem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované o 404 206,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 404 206,82 Kč s úrokem ve výši 7,99 % ročně z částky 404 206,82 Kč od 1. 9. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 404 206,82 Kč od 1. 9. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný úrok v částce 22 163,40 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení v částce 35 080,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 60 442,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 404 206,82 Kč s přísl. Uvedla, že částka představuje nesplacený zůstatek spotřebitelského úvěru poskytnutého na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 12. 1. 2022. Konkrétně se žalobkyně domáhá zaplacení jistiny ve výši 404 206,82 Kč, dále kapitalizovaného obchodního úroku z úvěru ve výši 22 163,40 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 35 080,80 Kč, vše vyčíslené ke dni 31. 8. 2025. Současně žalobkyně požaduje zaplacení dalšího úroku z jistiny ve výši 7,99 % ročně a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně, obojí z částky 404 206,82 Kč od 1. 9. 2025 do zaplacení. Žalobkyně svůj nárok odůvodňuje tím, že žalovaná porušila smluvní povinnost splácet úvěr řádně a včas, dostala se do dlouhodobého prodlení se splátkami, v důsledku čehož žalobkyně úvěr ke dni 28. 12. 2024 zesplatnila.

2. Žalovaná ve věci uvedla, že její finanční situace se vyřešila a že je schopná celý dluh uhradit.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 12. 1. 2022 mezi žalobkyní a žalovanou soud zjistil, že žalované byl poskytnut účelový, nezajištěný spotřebitelský úvěr v celkové výši 567 190 Kč, z čehož část úvěru ve výši 167 190 Kč byla určena na konsolidaci předchozích úvěrových závazků. Úvěr byl sjednán se splatností do 15. 3. 2029 a s pevnou roční úrokovou sazbou ve výši 7,99 %, přičemž při splnění podmínek řádného splácení byla sjednána zvýhodněná sazba ve výši 6,82 % ročně. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena částkou 8 757 Kč, splatnou vždy k 15. dni v měsíci, přičemž první splátka byla splatná dne 15. 2. 2022. Součástí smluvního ujednání bylo rovněž pojištění schopnosti splácet úvěr, sjednané za samostatnou měsíční úplatu ve výši 989 Kč. RPSN bylo stanovené ve výši 8,71 % a celková částka, kterou měla žalovaná při řádném splnění smluvních podmínek zaplatit, činila 754 061 Kč, resp. 714 317 Kč při využití sjednané odměny v podobě odpuštění posledních splátek.

4. Z posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne 12. 1. 2022 soud zjistil, že uvádí postup žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované v souvislosti s poskytnutím spotřebitelského úvěru. Z tohoto dokumentu soud zjistil, že žalobkyně vycházela z údajů o příjmu žalované ve výši 44 273 Kč měsíčně, který byl ověřen na základě předchozích příchozích transakcí na jejím účtu, a dále prověřila její úvěrovou historii prostřednictvím interních evidencí, Insolvenčního rejstříku a úvěrových registrů. Žalobkyně rovněž identifikovala existující úvěrové závazky žalované a započetla je do výpočtu jejího splátkového zatížení, přičemž část dosavadních závazků byla konsolidována a limity dalších úvěrových produktů sníženy. Na základě interního ekonomického modelu byly stanoveny odhadované životní náklady žalované a vyhodnocen poměr celkových splátek k příjmu, jenž po poskytnutí úvěru činil přibližně 28 %.

5. Z výpisů z běžného účtu žalované , Jméno žalované, vedeného u žalobkyně, za období od února 2021 do ledna 2022 soud zjistil, že žalovaná dosahovala pravidelných měsíčních příjmů v řádu přibližně 50 000 Kč až 65 000 Kč, přičemž hlavním zdrojem těchto příjmů byla odměna vyplácená zaměstnavatelem „, Anonymizováno, ve výši zpravidla okolo 30 900 Kč až 31 100 Kč měsíčně. K těmto příjmům dále pobírala pravidelné dávky vyplácené , právnická osoba, , pohybující se nejčastěji v rozmezí přibližně 3 500 Kč až 8 800 Kč měsíčně, a další opakující se příjmy od třetích osob (zejména , jméno FO, ) ve výši zhruba 3 000 až 5 000 Kč měsíčně. Celkové měsíční výdaje žalované se v uvedeném období zpravidla pohybovaly v obdobné nebo mírně vyšší výši než její příjmy, nejčastěji v rozmezí přibližně 55 000 Kč až 65 000 Kč měsíčně, přičemž tyto výdaje tvořily zejména splátky úvěrových závazků (typicky jednotlivé splátky ve výši přibližně 1 500 Kč až 2 700 Kč měsíčně, včetně souvisejícího pojištění cca 238 Kč), platby za energie a služby (např. elektřina cca 1 800 až 2 500 Kč měsíčně), pravidelné platby pojištění (např. flexi pojištění ve výši cca 1 436 Kč měsíčně), jakož i běžné spotřebitelské výdaje realizované platební kartou a opakované výběry hotovosti z bankomatů, často v jednotlivých částkách mezi 3 000 Kč a 6 000 Kč. Z celkového přehledu je patrno, že účet žalované se po většinu sledovaného období nacházel v záporném zůstatku v řádu přibližně 22 000 Kč až 35 000 Kč, přičemž žalovaná dlouhodobě a soustavně využívala sjednaný kontokorentní úvěr s úrokovou sazbou 18,9 % ročně.

6. Z výpisu z úvěrového účtu žalované vedeného u žalobkyně , právnická osoba, ., za období od 12. 1. 2022 do 31. 12. 2022 soud zjistil průběh čerpání a následného splácení poskytnutého spotřebitelského úvěru. Úvěr byl sjednán v celkové výši 567 190 Kč a byl v plném rozsahu vyčerpán dne 12. 1. 2022, přičemž jednotlivé části čerpání byly poukázány převážně na účty určené ke splacení dřívějších závazků žalované, konkrétně ve výších 117 057,10 Kč, 48 961 Kč a 401 171,90 Kč. Z výpisu dále vyplývá, že žalovaná hradila pravidelné měsíční splátky úvěru ve výši 8 757 Kč, a to inkasem ze splátkového účtu, přičemž v průběhu roku 2022 byla na splátkách uhrazena částka celkem 111 855 Kč, z čehož 96 327 Kč bylo započteno na jistinu a 15 528 Kč na poplatky. Součástí úvěru bylo rovněž smluvně sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr s pravidelnou měsíční úhradou ve výši 989 Kč. K 31. 12. 2022 činil zůstatek jistiny úvěru částku −513 378 Kč a celková pohledávka žalobkyně za žalovanou činila −514 367 Kč.

7. Z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 26. 11. 2024, soud zjistil, že žalobkyně evidovala ke dni jejího vyhotovení na úvěrovém účtu žalované č. , č. účtu, dluh po splatnosti ve výši 24 166 Kč. Žalovaná byla v této výzvě vyzvána k úhradě uvedené částky nejpozději do 28. 12. 2024, a to pod upozorněním, že v případě neuhrazení této částky ve stanovené lhůtě dojde k okamžitému zesplatnění celého úvěru, jehož výše činila ke dni vyhotovení výzvy částku 403 874 Kč.

8. Z oznámení žalobkyně ze dne 28. 12. 2024 soud zjistil, že v návaznosti na neuhrazení dlužné části úvěru ve lhůtě uvedené v předchozí výzvě rozhodla žalobkyně o zesplatnění celého zůstatku úvěru žalované ke dni 28. 12. 2024. Ke dni zesplatnění činila celková splatná částka 406 024 Kč.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 8. 2025 soud zjistil, že žalobkyně evidovala vůči žalované ke dni vyhotovení této výzvy neuhrazenou pohledávku ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, v celkové výši 458 656,55 Kč, přičemž tato pohledávka byla nadále úročena v souladu se smluvními ujednáními. Současně byla žalovaná vyzvána k dobrovolné úhradě dluhu ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy.

10. Ze sestavy označené ze dne 10. 9. 2025, soud zjistil podrobný chronologický přehled čerpání, splácení a následného prodlení žalované z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Úvěr byl založen dne 12. 1. 2022 v částce 567 190 Kč, přičemž jeho čerpání proběhlo téhož dne ve třech částkách 117 057,10 Kč, 48 961 Kč a 401 171,90 Kč. Žalovaná hradila v období od února 2022 do počátku roku 2023 pravidelné měsíční splátky ve výši 8 757 Kč, jakož i měsíční pojistné ve výši zpravidla 989 Kč, avšak od roku 2023 docházelo k opakovanému prodlení s úhradou splátek, v jehož důsledku byly účtovány úroky z prodlení a náklady spojené s prodlením. Dne 28. 12. 2024 došlo k zesplatnění celého úvěru, přičemž zesplatněná částka činila 406 023,56 Kč. Ke dni zpracování sestavy, tj. k 10. 9. 2025, činila dlužná jistina žalované částku 404 206,82 Kč, dlužné řádné úroky částku 22 163,40 Kč a dlužné úroky z prodlení částku 35 080,80 Kč, takže celková pohledávka žalobkyně vůči žalované činila 461 451,02 Kč.

11. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 12. 1. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované účelový, nezajištěný úvěr ve výši 567 190 Kč, z čehož část úvěru ve výši 167 190 Kč byla určena na konsolidaci předchozích úvěrových závazků, s pevně stanovenými splátkami a smluvním příslušenstvím. Žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalované na základě ověřených údajů o jejích příjmech, existujících závazcích a životních nákladech. Žalovaná úvěr v plném rozsahu čerpala a po určitou dobu jej řádně splácela, avšak následně se dostala do opakovaného a dlouhodobého prodlení se splácením sjednaných splátek. V důsledku tohoto prodlení byla žalovaná nejprve vyzvána k úhradě dlužných částek a po marném uplynutí poskytnuté lhůty žalobkyně dne 28. 12. 2024 přistoupila k zesplatnění celého zůstatku úvěru.

12. Po právní stránce soud právní vztah vzniklý mezi žalobkyní a žalovanou posoudil podle § 2395 a násl. o. z. Zároveň se právní poměr mezi účastníky řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Žalobkyně řádně splnila povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 ve vztahu k § 75 z. s. ú., kdy náležitě (s odbornou péčí) posoudila schopnost žalované splácet a zcela splatit sjednávaný spotřebitelský úvěr, kdy na tomto základě žalované úvěr poskytla. Úroky z prodlení jsou žalobkyni přiznány v souladu s § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

13. Žalobkyně má právo na zaplacení částky 404 206,82 Kč s příslušenstvím. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, z navazujících účetních výpisů, z posouzení úvěruschopnosti i z dalších listinných důkazů jednoznačně vyplynulo, že mezi účastníky vznikl řádný a platný spotřebitelský úvěrový závazek, na jehož základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve sjednané výši, za předem stanovených a transparentních podmínek. Žalovaná tento úvěr v plném rozsahu čerpala a minimálně po dobu přibližně jednoho roku jej rovněž řádně splácela, což je skutečnost významná jak z hlediska skutkového, tak i právního posouzení věci.

14. Ve vztahu k povinnosti žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalované soud především konstatuje, že provedené dokazování prokázalo aktivní, nikoli formální přístup žalobkyně k hodnocení finanční situace spotřebitele, jak jej vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně nezaložila své rozhodnutí pouze na neověřených tvrzeních žalované, nýbrž vycházela z konkrétních, objektivně zjistitelných údajů, především z pravidelných příjmů doložených pohyby na bankovním účtu, z informací o existujících úvěrových závazcích a z údajů získaných z úvěrových registrů i insolvenčního rejstříku.

15. Podstatnou skutečností rovněž je, že platební neschopnost žalované nenastala bezprostředně po poskytnutí úvěru, nýbrž až s výrazným časovým odstupem, a to po období, kdy žalovaná své smluvní povinnosti plnila. Tato okolnost podporuje závěr, že v okamžiku uzavření smlouvy nebyly dány žádné objektivní indicie svědčící o tom, že by žalovaná nebyla schopna úvěr řádně a dlouhodobě splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru neukládá věřiteli povinnost předvídat budoucí změny osobních, zdravotních či ekonomických poměrů spotřebitele; rozhodujícím okamžikem je stav existující ke dni poskytnutí úvěru, který byl v daném případě příznivý.

16. Na základě těchto skutkových zjištění soud uzavírá, že žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a posoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí.

17. Současně bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaná se dostala do dlouhodobého prodlení se splácením úvěru, byla na tuto skutečnost řádně upozorněna a že žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru v souladu se smluvními ujednáními i zákonem. Výše žalované pohledávky, včetně její struktury, byla doložena přehlednými účetními sestavami a nebyla zpochybněna. Za tohoto skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jak co do základu, tak i co do výše uplatněného nároku, a proto žalobkyni přiznal požadovanou částku v plném rozsahu.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 60 442,90 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 16 169 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 404 206,82 Kč sestávající z částky 9 940 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, účast na jednání před soudem dne 5. 6. 2026) a odměna ve výši jedné poloviny sestávající z částky 4 970 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění), včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 36 590 Kč ve výši 7 683,90 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni úkon právní služby za její vyjádření ze dne 25. 3. 2026 pro neúčelnost, neboť tato tvrzení měla být již součástí perfektní žaloby.