20 C 446/2023

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Kvapilem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zrušení výživného

I. Vyživovací povinnost žalobkyně k žalované stanovená naposledy smírem schváleným usnesením Okresního soudu v Děčíně č.j. , spisová značka, ze dne 29. 3. 2023 v částce 3 000 Kč měsíčně se s účinností ode dne 1. 6. 2024 zrušuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svým žalobním návrhem podaným u zdejšího soudu dne 1. 12. 2023 domáhala vydání rozhodnutí soudu, kterým bude zrušena její povinnost placení výživného vůči žalované. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná nastoupila dne 4. 9. 2023 na SoŠ a SoU , adresa, obor automechanik a žalobkyně zjistila, že do školy nechodí, že byla v říjnu 2023 ze školy vyloučena a že žalovaná chodí do zaměstnání jako servírka. Žalobkyně o ukončení studia nebyla žalovanou informována, i když žalovanou žádala o potvrzení o studiu.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním došlým soudu dne 24. 1. 2024 tak, že s návrhem žalobkyně nesouhlasí, neboť nemá jiný příjem než alimenty, je na Úřadu práce a podporuje jí otec a jeho manželka. Dále uvedla, že studium ukončila, ale nebyla vyloučena. Na obor automechanik nastoupila z důvodu, že neuspěla u přijímacích zkoušek na maturitní obor, na který se intenzivně připravuje a bude se hlásit znovu.

3. Podáním došlým soudu dne 10. 4. 2024 žalovaná soudu sdělila, že si příjem nezajišťuje žádnou brigádou ani prací, že jí vše financuje otec s manželkou a že momentálně čeká na vyjádření školy, až otevřou další kolo přijímacího řízení na obor, na který by chtěla jít s tím, že přijímací řízení se otevírá v květnu a že se na přijímací zkoušky připravuje doma nebo s přáteli.

4. Podáním došlým soudu dne 20. 6. 2024 žalovaná soudu sdělila, že dnešním dnem (19. 6. 2024) souhlasí s ukončením výživného z důvodu, že studovat dále nebude z důvodu neotevření oboru, na který se chystala.

5. Při splnění podmínek dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) soud rozhodl bez nařízení jednání.

6. Z předložených listin soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

7. Z rozsudku Okresního soudu v Děčíně č. j. , spisová značka, ze dne 7. 8. 2009 soud zjistil, že žalobkyni byla stanovena povinnost platit na žalovanou výživné ve výši 500 Kč měsíčně, počínaje dnem 1. 2. 2009 k rukám otce vždy do 15 dnů v měsíci předem.

8. Z usnesení Okresního soudu v Děčíně č. j. , spisová značka, ze dne 29. 3. 2023 soud zjistil, že soud schválil smír, jímž se žalobkyně zavázala platit žalované výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 10. 2022 do 15. dne v měsíci předem a jímž se dlužné výživné za dobu od 1. 10. 2022 do 31. 3. 2023 ve výši 15 000 Kč žalobkyně zavázala zaplatit žalované ve splátkách po 500 Kč měsíčně spolu s běžným výživným.

9. Z potvrzení Střední školy řemesel a služeb, , adresa, , příspěvková organizace (dále rovněž jen „Střední škola“) ze dne 13. 2. 2023 soud zjistil, že Střední škola potvrdila převzetí přihlášky žalované ke studiu ve školním roce 2023/2024 a že přihláška (n.z. , Anonymizováno, /2023) splňuje všechny náležitosti.

10. Z dopisu Střední školy ze dne 24. 3. 2023 soud zjistil, že žalovaná (s evidenčním číslem přihlášky , Anonymizováno, ) byla pozvána k přijímacím zkouškám k dennímu studiu na Střední škole v oboru vzdělání 64-41-L/51 Podnikání, k nimž se má dostavit podle přiložené pozvánky. Z pozvánky ke konání jednotných testů v rámci jednotné přijímací zkoušky do maturitních oborů středního vzdělávání soud zjistil, že žalovaná byla pozvána ke konání testů z matematiky a českého jazyka a literatury na Střední škole na den 13. 4. 2023.

11. Z rozhodnutí Střední školy ze dne 28. 4. 2023 soud zjistil, že žalovaná nebyla přijata ke vzdělávání na Střední škole v denním studiu od 1. září 2023 do 1. ročníku oboru 64-41-L/51 Podnikání.

12. Z rozhodnutí Střední školy ze dne 19. 6. 2023 soud zjistil, že žalovaná byla přijata ke vzdělávání na Střední škole v denním studiu od 1. září 2023 do 1. ročníku oboru 23-68-H/01 Mechanik opravář motorových vozidel.

13. Z mobilní komunikace mezi žalobkyní a žalovanou ze dne 8. 9. 2023 soud zjistil, že žalovaná dne 8. 9. 2023 zaslala žalobkyni kopii svého výučního listu, podle něhož dne 23. 6. 2023 ukončila na Střední škole vzdělávací program v oboru vzdělávání Kuchař – číšník, a kopii potvrzení o studiu ze dne 4. 9. 2023 o tom, že navštěvuje Střední školu ve školním roce 2023/2024 v oboru Mechanik opravář motorových vozidel ve formě denního studia od 1. 9. 2023.

14. Ze sdělení Střední školy ze dne 19. 10. 2023 soud zjistil, že ředitel Střední školy bere na vědomí ukončení studia žalované v oboru Mechanik opravář motorových vozidel (23-68-H/01) ke dni 19. 10. 2023 (v textu zjevně chybně uveden rok 2003).

15. Z odpovědi Úřadu práce České republiky – Krajská pobočka v Ústí nad Labem ze dne 9. 2. 2024 soud zjistil, že žalovaná je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 20. 10. 2023 dosud, podpora v nezaměstnanosti ani podpora v rekvalifikaci nebyla poskytována.

16. Ze sdělení Územní správy sociálního zabezpečení pro Ústecký kraj, Liberecký kraj, Královéhradecký kraj a Pardubický kraj ze dne 9. 2. 2024 soud zjistil, že žalovaná není přihlášena do registru pojištěnců u žádného zaměstnavatele ani jako osoba samostatně výdělečně činná a není poživatelkou důchodu vypláceného Českou správou sociálního zabezpečení.

17. Ze sdělení Úřadu práce České republiky – Krajská pobočka v Ústí nad Labem ze dne 9. 2. 2024 soud zjistil, že žalovaná není příjemce dávek státní sociální podpory a dávek pěstounské péče, které podléhají výkonu rozhodnutí.

18. Z provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

19. Žalobkyni byla rozsudkem Okresního soudu v Děčíně č. j. , spisová značka, ze dne 7. 8. 2009 stanovena vyživovací povinnost vůči žalované ve výši 500 Kč měsíčně. Usnesením Okresního soudu v Děčíně č. j. , spisová značka, ze dne 29. 3. 2023 soud schválil smír, jímž se žalobkyně zavázala platit žalované výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 10. 2022. Žalovaná dne 23. 6. 2023 na Střední škole ukončila vzdělání v oboru Kuchař – číšník, k němuž získala výuční list. Žalovaná se v únoru 2023 přihlásila ke studiu na Střední škole v maturitním oboru Podnikání od 1. 9. 2023, v dubnu 2023 absolvovala přijímací zkoušky, ke studiu v tomto oboru však nebyla přijata. V červnu 2023 byla žalovaná přijata ke studiu na Střední škole v oboru Mechanik opravář motorových vozidel od 1. 9. 2023, studium v tomto oboru zahájila a dne 19. 10. 2023 jej na vlastní žádost ukončila. Od 20. 10. 2023 do 9. 2. 2024 byla žalovaná v evidenci uchazečů o zaměstnání, nebyla jí poskytována podpora v nezaměstnanosti ani podpora při rekvalifikaci, žalovaná ke dni 9. 2. 2024 nebyla zaměstnána, nepobírala důchod ani dávky státní sociální podpory či dávky pěstounské péče.

20. Po právní stránce posoudil soud návrh dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), takto:

21. Podle § 910 odst. 1 o. z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.

22. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

23. Podle § 913 o. z. při určení výživného přihlédne soud k odůvodněným potřebám oprávněného a jeho majetkovým poměrům, jakož i k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného zkoumá soud, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání, výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.

24. Podle ustanovení § 163 o. s. ř. může soud na návrh změnit rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro trvání dávek. Změna rozsudku je přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. Podle ustanovení § 99 odst. 3 o. s. ř. má schválený smír účinky pravomocného rozsudku25. Pro právní posouzení věci je tak rozhodné, že od poslední úpravy vyživovací povinnosti žalobkyně vůči její dceři došlo ke změně poměrů na straně žalované. Podstatnou změnu poměrů lze spatřovat v tom, že žalovaná ukončila studium na Střední škole v oboru Kuchař – číšník, ještě před jeho ukončením se sice přihlásila k dalšímu studiu na Střední škole v maturitním oboru Podnikání, k němu však nebyla přijata a studium v dalším oboru (Mechanik opravář motorových vozidel), do něhož byla přijata, na vlastní žádost ukončila.

26. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že je namístě žalobě vyhovět a vyživovací povinnost žalobkyni vůči žalované ke dni 1. 6. 2024 zrušit. Soud se v řešené věci primárně zabýval otázkou schopnosti žalované sama se živit.

27. Lze uzavřít, že od poslední úpravy výživného mezi účastníky došlo ke změně poměrů na straně žalované. Žalovaná je již zletilá (21 let), na střední škole se připravovala na budoucí zaměstnání v oboru Kuchař – číšník a toto studium ke dni 23. 6. 2023 ukončila. V těchto případech musí soud velmi bedlivě hodnotit samotnou existenci vyživovací povinnosti a její výši. Je sice nepochybně pravda, že samotné dosažení zletilosti dítěte nemá pro trvání vyživovací povinnosti hmotněprávní význam. Současně je však z logiky věci zřejmé, že odlišná je situace u nezletilého dítěte (zejména mladšího 15 let), které je s ohledem na stupeň svého fyzického a psychického vývoje a koneckonců i podle stávající právní úpravy zcela či převážně odkázáno na svoje rodiče (zpravidla ani nemůže legálně získávat vlastní aktivní pracovní činností finanční prostředky); a dítěte (resp. osoby) zletilého, u něhož by mělo obecně platit, že bude vyvíjet přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se uživilo samo, pakliže se samozřejmě nevyskytnou okolnosti, které tomu zcela nebo částečně brání. Věk dítěte jako jedno z kritérií při rozhodování soudů o existenci a výši vyživovací povinnosti rodičů je důležitý i proto, že u mladších dětí je samozřejmě zpravidla velmi obtížné dopředu odhadovat, v jakém směru se bude vyvíjet, které předměty či obory mu budou nejvíce vyhovovat, popř. na co bude mít dokonce talent. Proto také je vzdělávací systém koncipován tak, že je nejprve preferován zájem na co nejširším vzdělávání, a teprve ve vyšším věku dochází k postupné specializaci [k vymezení cílů vzdělávání viz také § 2 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů]. Dle čl. 29 odst. 1 písm. a) Úmluvy o právech dítěte "výchova dítěte má směřovat k rozvoji osobnosti dítěte, jeho nadání a rozumových i fyzických schopností v co nejširším objemu", přičemž pro účely této Úmluvy se dítětem rozumí lidská bytost mladší 18 let, pokud podle právního řádu, jenž se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaženo dříve (čl. 1). U osob zletilých však lze již očekávat, že mají alespoň v základních rysech jasno, kam směřují, o co v životě chtějí usilovat a jaké vzdělání je k dosažení tohoto cíle potřebné (srovnej rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 2121/14).

28. V dané věci žalovaná tvrdila, že usilovala o další studium v maturitním oboru, protože však do něho nebyla přijata, nastoupila od 1. 9. 2023 ke studiu v jiném oboru (Mechanik opravář motorových vozidel) s tím, že se na další studium v maturitním oboru intenzivně připravuje a bude se hlásit znovu.

29. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2014 sp. zn. II. ÚS 2121/14, „v případě rozhodování obecných soudů o vyživovací povinnosti rodičů vůči studujícímu zletilému dítěti je třeba se s ohledem na konkrétní okolnosti případu zabývat účelností daného studia, jež brání zcela nebo částečně tomu, aby se zletilé dítě živilo samo. V tomto smyslu by však nemělo jít o studium samoúčelné, kterým by si vyživovaná osoba pouze „prodlužovala mládí“. Dle citovaného rozhodnutí nemá na trvání vyživovací povinnosti vliv dosažení zletilosti vyživovaného, je však potřeba zkoumat, zda se jedná o racionální přípravu na budoucí povolání. V daném případě je nepochybné, že studium ve zcela jiném oboru (Mechanik opravář motorových vozidel), které navíc žalovaná krátce po jeho zahájení ukončila, bylo samoúčelné, nesloužilo k prohlubování předchozího vzdělání (v oboru Kuchař – číšník), resp. na toto nijak nenavazovalo a nejednalo se tak o racionální přípravu na budoucí povolání. Žalovaná ke studiu nastoupila pouze z důvodu, aby se v dalším roce pokusila znovu se ucházet o přijetí ke studiu v maturitním oboru.

30. Soud je proto toho názoru, že po žalobkyni nelze spravedlivě požadovat, aby v takové situaci nadále plnila vyživovací povinnost. Jakmile oprávněný (dítě) nabude schopnost (způsobilost) sám se živit, „má dítě své příjmové poměry objektivně ve svých rukou, je ‚strůjcem svého štěstí‘. Záleží zpravidla jen na něm (na jeho píli aj.), v jakých majetkových poměrech bude žít; pokud v tomto ohledu aktivní nebude, negativní důsledky si ponese sám. Smyslem a účelem tudíž je, že pokud je dítě již objektivně schopno si samo své potřeby uspokojovat, bylo by nespravedlivé přičítat jeho eventuální pasivitu v této sféře k tíži jeho rodičů v tom smyslu, že by rodiče byli povinni nadále své dítě živit“ (srovnej rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 2306/12). V souzené věci nelze upřít žalované její zájem o další (maturitní) studium, které by mohlo zlepšit její pracovní uplatnění na trhu práce, z hlediska hodnocení její schopnosti sama se živit ale nelze dospět k závěru, že by již dosavadní dosažené vzdělání k tomuto účelu nebylo dostačující. Důvodem pro vyslovení zániku vyživovací povinnosti až k 1. 6. 2024 je pak pouze skutečnost, že žalovaná byla ještě nejméně v době od 20. 10. 2023 do 9. 2. 2024 bez zaměstnání. Dále pokud se žalovaná hodlala opakovaně hlásit ke studiu v maturitním oboru, který (jak žalovaná uvedla ve svém podání z 19. 6. 2024) nebyl nakonec otevřen, musela se vzhledem k obvyklému termínu konání přijímacího řízení dozvědět o neotevření oboru nejpozději v květnu 2024. Soud je proto přesvědčen, že žalovaná měla dostatek času k tomu, aby si sehnala odpovídající zaměstnání. Jinými slovy pokud žalovaná k potřebě zachování výživného tvrdila pouze její zájem o studium v maturitním oboru a žádné jiné skutečnosti, které by jí měly případně bránit ve schopnosti se sama živit, z její strany tvrzeny nebyly, není důvod s ohledem na dokazováním zjištěné skutečnosti tolerovat, aby žalované byla poskytnuta ještě určitá další doba (po 1. 6. 2024) ke hledání zaměstnání, po kterou by byla žalobkyně nadále povinna plnit vůči žalované vyživovací povinnost.

31. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku rozsudku.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že právo na náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků, neboť žádnému z účastníků žádné náklady řízení nevznikly.