20 C 91/2022

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Nadine Kovandovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného pro zaplacení 22 284 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 22 284 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 22 284 Kč od 9. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení v částce 9 313,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobkyni 22 284 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že 2) žalovaný dne 26. 2. 2020 způsobil vozidlem Hyundai [příjmení], [registrační značka], jehož vlastníkem a provozovatelem 1) žalovaný, škodu ve výši 69 432 Kč na vozidle Kia [anonymizováno], [registrační značka], jehož vlastníkem je [příjmení] [jméno], tím, že na parkovišti se škodícím vozidlem narazil do vozidla poškozeného. Žalovaný 2) byl za své jednání uznán vinným z přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů ve znění pozdějších předpisů. 1) žalovaný však neuzavřel k předmětnému vozidlu pojištění za škodu způsobenou provozem vozidla, proto ČKP vyplatila pojistné plnění a po žalovaných 1) a 2) požaduje úhradu 1/3 plnění, tj. částku 22 284 Kč.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z listinných důkazů, zejména z detailu relace o dopravní nehodě, příkazu Městského úřadu Rumburk ze dne 18. 5. 2020, č.j. [spisová značka] [číslo], zápisu o poškození motorového vozidla ze dne 11. 3. 2020, daňového dokladu č. 2078 100202 ze dne 17. 4. 2020, včetně kalkulace, technické zprávy, likvidační zprávy České kanceláře pojistitelů č. ŠU [rok] [číslo], upomínky dlužného pojistného ze dne 13. 6. 2019, oznámení o zániku pojistné smlouvy ze dne 6. 8. 2019, oznámení o poskytnutí pojistného plnění poškozenému ze dne 20. 4. 2020, uplatnění práva na náhradu škody dle ust. § 2820 zákona č. 89/2012 Sb. ze dne 29. 4. 2020, stanovení výše skutečné škody, detailů transakce pro závazek 155954, prohlášení o výši odměny za likvidaci škodních událostí, detailů transakce pro závazek 155973 a dále ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 16. 10. 2020 přešla pohledávka ČKP na aktuální žalobkyni byl zjištěn následující skutkový stav. Dne 26. 2. 2020 způsobil 2) žalovaný vozidlem Hyundai [příjmení], [registrační značka], jehož vlastníkem a provozovatelem 1) žalovaný, škodu ve výši 69 432 Kč na vozidle Kia [anonymizováno], [registrační značka] tím, že na parkovišti s vozidlem narazil do vozidla poškozeného. Žalovaný 1) však neuzavřel k předmětnému vozidlu pojištění za škodu způsobenou provozem vozidla, proto ČKP vyplatila pojistné plnění a po žalovaných 1) a 2) požaduje úhradu 1/3 plnění, tj. částku 22 284 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 16. 10. 2020 přešla pohledávka ČKP na aktuální žalobkyni 4. Podle ustanovení § 10 odst. 1 písm. b) zákona o povinném ručení platí, že pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích sepsat společný záznam o dopravní nehodě nebo ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 tohoto zákona nebo možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění.

5. Podle ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) zákona o povinném ručení platí, že pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody.

6. Podle ustanovení § 24 odst. 9 zákona o povinném ručení, výplatou plnění z garančního fondu vzniká Kanceláři nárok na náhradu jedné třetiny toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. a), b) a g) včetně nákladů na jinou osobu pověřenou Kanceláří vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním tohoto práva, nejvýše však 300 000 Kč. Vůči pohledávce Kanceláře na náhradu podle věty prvé jsou solidárními dlužníky provozovatel a řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena újma; řidič pouze tehdy, pokud má povinnost újmu nahradit. Za podmínek podle § 10 má Kancelář nárok podle vět prvé a druhé na náhradu toho, co plnila poškozenému včetně nákladů podle věty prvé, bez omezení. Nelze-li určit provozovatele vozidla, je solidárním dlužníkem vůči pohledávce Kanceláře vlastník vozidla. To neplatí pro vlastníka vozidla, jehož pojištění odpovědnosti zaniklo podle § 12 odst. 1 písm. d). Kancelář je povinna požadovat na příslušném garančním fondu, popřípadě na příslušné kanceláři pojistitelů náhradu toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. e) nebo formou náhradního plnění podle § 24a odst. 1 písm. c) a § 24b.

7. Ze shora uvedeného má soud za prokázané, že žalovaný 2) způsobil shora popsaným způsobem s vozidlem žalovaného 1) škodu, kterou uhradil právní předchůdce žalobkyně z titulu pojistného plnění poškozenému a má tak právo proti žalovanému na náhradu toho, co za něj v důsledku uvedené dopravní nehody plnil ve výši 1/3. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 16. 10. 2020 přešla pohledávka ČKP na aktuální žalobkyni.

8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

9. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 313,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 892 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 284 Kč sestávající z částky 2 020 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 960 Kč ve výši 1 461,60 Kč.