21 C 101/2023

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Bohdanou Parýzkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 11 009 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení částky 7665 Kč s kapitalizovaným zákonný úrok z prodlení ve výši 1 684,92 Kč, s kapitalizovaný úrokem ve výši 4 190,40 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 883,33 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení ve výši 10 % ročně, s úrokem ve výši 24,87 % ročně z částky 5 883,33 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení a částky 3 344 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 795,72 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 947,92 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 566,83 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení ve výši 10 % ročně a s úrokem ve výši 24,48 % ročně z částky 2 566,83 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 11 009 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, IČ , IČO, ) a žalovaným došlo dne 11. 11. 2018 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které si žalovaný půjčil od právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 10 000 Kč s tím, že tuto částku obdržel při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši , právnická osoba, kč a odměnou za administrativní činnost ve výši , právnická osoba, Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Dále si žalovaný zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za kterou se zavázal zaplatit poplatek 240 Kč. Celkovou částku se pak zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 304 Kč počínaje 18. 11. 2018, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 5. 1. 2020. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil celkem 11 325 Kč, přičemž dle tvrzení žalobkyně dne 3. 2. 2022 žalovaný svůj dluh písemně uznal. Dále mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, IČ , IČO, ) a žalovaným došlo dne 18. 8. 2018 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které si žalovaný půjčil od právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 10 000 Kč s tím, že tuto částku obdržel při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši , právnická osoba, Kč a odměnou za administrativní činnost ve výši , právnická osoba, Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Dále si žalovaný zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za kterou se zavázal zaplatit poplatek 240 Kč. Celkovou částku se pak zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 304 Kč počínaje 25. 8. 2018, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 12. 10. 2019. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil celkem 15 680 Kč, přičemž dle tvrzení žalobkyně dne 3. 2. 2022 žalovaný svůj dluh písemně uznal. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, zbytek dluhu žalovaný ani po předžalobní výzvě ze dne 12. 1. 2023, odeslané dne 12. 1. 2023 neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání omluvil a souhlasil s projednání věci bez své účasti, soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; přihlédl přitom k obsahu spisu a provedeným důkazům., právnická osoba, listiny nazvané jako „, Anonymizováno, půjčka smlouva o spotřebitelském úvěru“ č. , hodnota, ze dne 11. 11. 2018 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout částku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto vrátit v týdenních splátkách. RPSN u smlouvy bylo vypočteno ve výši 215,01 %, kdy úrokové navýšení bylo sjednáno jako pevné ve výši 24, 87% ročně. Žalovaný se zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 10 000 Kč spolu se všemi poplatky ve výši 8 240 Kč, tedy uhradit celkem právní předchůdkyni žalobkyně částku 18 240 Kč.

4. Z listiny nazvané jako „, Anonymizováno, půjčka smlouva o spotřebitelském úvěru“ č. , hodnota, ze dne 18. 8. 2018 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout částku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto vrátit v týdenních splátkách. RPSN u smlouvy bylo vypočteno ve výši 215,01 %, kdy úrokové navýšení bylo sjednáno jako pevné ve výši 24,48 % ročně. Žalovaný se zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 10 000 Kč spolu se všemi poplatky ve výši 8 240 Kč, tedy uhradit celkem právní předchůdkyni žalobkyně částku 18 240 Kč.

5. Ze zákaznické karty k požadované částce 10 000 Kč bylo zjištěno, že žalovaný pro posouzení úvěruschopnosti uvedl, že žije s rodiči, má základní vzdělání, je svobodný a nevyživuje žádnou další osobu, kdy nevlastní vozidlo. Dále žalovaný uvedl, že pracuje na plný pracovní úvazek pro společnost , právnická osoba, , a to do 30. 4. 2019, kde je zaměstnán od dubna 2018. Ohledně svých měsíčních příjmů uvedl, že má pouze jeden a jeho čistý příjem je 10 809 Kč. Své výdaje vyčíslil na 2 500 Kč měsíčně za nájem, 4 500 Kč osobní výdaje. 1 395 Kč splátky úvěrů, přičemž mu zbývá použitelný příjem 2 414 Kč.

6. Ze zákaznické karty k požadované částce 10 000 Kč bylo zjištěno, že žalovaný pro posouzení úvěruschopnosti uvedl, že žije s rodiči, má základní vzdělání, je svobodný a nevyživuje žádnou další osobu, kdy nevlastní vozidlo. Dále žalovaný uvedl, že pracuje na plný pracovní úvazek pro společnost , právnická osoba, , a to do 31. 10. 2018, kde je zaměstnán od dubna 2018. Ohledně svých měsíčních příjmů uvedl, že má pouze jeden a jeho čistý příjem je 10 809 Kč. Své výdaje vyčíslil na 3 000 Kč měsíčně za nájem, 4 500 Kč osobní výdaje, přičemž mu zbývá použitelný příjem 3 632 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávky, z její přílohy, kterou tvoří seznam postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodly na postoupení pohledávky z předmětné úvěrové smlouvy za žalovaným, což bylo žalovanému oznámeno dopisem, o jehož odeslání svědčí podací , tituly před jménem8. Výzvou ze dne 12. 1. 2023 zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužných částek pod pohrůžkou podání žaloby, jak soud zjistil z příslušné výzvy, přičemž výzva byla odeslána dne 12. 1. 2023, jak soud zjistil z příslušného podacího archu.

9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

10. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout žalovanému úvěr ve výši 2x 10 000 Kč a žalovaný se zavázal částku úvěru vrátit spolu s poplatkem ve výši 2x 8 240 Kč představujícím smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Právní předchůdkyni žalobkyně žalovaný vrátil celkem částku 11 325 Kč a 15 680 Kč následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Před poskytnutím úvěrů právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházela toliko z jím vyplněné zákaznické karty. Žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného se splácením dluhů vyzvala žalovaného k vrácení zbytku dlužné částky a následně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky pod pohrůžkou podání žaloby. Žalovaný zbytek dluhu neuhradil.

11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, podle odst. 2 téhož ustanovení při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele, prostřednictvím databáze spravované právnickou osobou, která a) zpracovává údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti, b) poskytuje přístup k těmto údajům osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr, c) umožňuje osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr se sídlem nebo skutečným sídlem v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako osobám se sídlem nebo skutečným sídlem v České republice, d) nepodmiňuje přístup osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům oprávněním takové osoby k činnosti banky, zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva, e) zachovává ohledně získaných údajů mlčenlivost a chrání je před zneužitím a f) uveřejní podmínky přístupu osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup, podle odst. 2 téhož ustanovení je poskytovatel povinen k údajům získaným o spotřebiteli z databáze podle odstavce 1 přistupovat tak, jako by šlo o údaje, které získal od spotřebitele sám. Poskytovatel může údaje o spotřebiteli získané prostřednictvím databáze podle odstavce 1 využít výhradně pro vyhodnocení předpokladů řádného splácení jeho dluhů, zejména ke splnění povinností podle § 85 a 86, podle odst. 3 téhož ustanovení poskytovatel informuje spotřebitele v souladu se zákonem upravujícím ochranu osobních údajů o svém záměru vyhledávat o spotřebiteli údaje v databázi podle odstavce 1.

15. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 (který v daném ohledu vychází a ztotožňuje s již dříve vyslovenými závěry vyloženými v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru a nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Ve své argumentaci odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer , Anonymizováno, , Anonymizováno, v. , jméno FO, a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání smluvního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

19. Výše citované závěry se plně uplatní i na právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.

20. Na základě zjištěného skutkového stavu věci s na to navazujícím právním posouzením případu dospěl soud k takovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatelka obou úvěrů, nedostála své zákonné povinnosti uložené jí ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, konkrétně povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěry dle sjednaných podmínek.

21. V posuzované věci soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného v obou případech tak, že vycházela toliko z údajů, které žalovaný uvedl v zákaznické kartě, přičemž dle údajů v kartě měla k dispozici nájemní smlouvu a , Anonymizováno, a zaměstnání si ověřila telefonicky. Právní předchůdkyně žalobkyně nijak nezkoumala deklarovaný příjem - a to například pracovní smlouvou a ani osobní výdaje, respektive je nikterak neověřila, kdy vyšla pouze z tvrzení žalovaného. Soudu se jeví nereálné a nemožné, aby měl žalovaný měsíční výdaje ve výši pouhých 4 500 Kč a bydlel u rodičů, kde platí nájemné včetně energií ve výši 2 500 Kč nebo 3 000 Kč. Navíc pak splátky měly být placeny po dobu 60 týdnů, tedy více než rok, přičemž pracovní poměr měl končit v dubnu 2019 a dokonce v říjnu 2018; navíc si ani neověřovala žalovaného v úvěrových registrech či v například v Centrální evidenci exekucí. Z výše uvedeného právního posouzení lze dovodit, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, přičemž na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Právě s ohledem na absenci ověření údajů zohledňujících výdajovou stránku žalovaného a zjištění a ověření si jeho celkových osobních, rodinných a majetkových poměrů, které jsou způsobilé ovlivnit jeho celkové majetkové poměry (počet členů domácnosti, výše výdajů za bydlení, platby vyživovacích povinností atd.) má soud za to, že ze strany žalobkyně nebyly dostačujícím způsobem zkoumány a zejména prověřovány celkové majetkové poměry žalovaného za účelem objektivního posouzení schopnosti žalované splatit navrhovaný úvěr. Proto má soud tuto skutečnost za neprokázanou. Lustrace v databázích NRKI, BRKI, insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí vůbec neproběhla a tvrzená dohoda o uznání dluhu předložena nebyla.

22. V souladu s ustálenou judikaturou má soud za to, že schopnost spotřebitele splatit úvěr se presumuje v situaci, kdy spotřebiteli po odečtení peněžní částky, potřebné na řádné splácení, zbývají pravidelné dostatečné prostředky v jeho obvyklém rozpočtu. Žalobkyně měla analyzovat příjmovou i výdajovou stránku tohoto rozpočtu, kdy však příjmovou stránku prokázala nedostatečně a výdajovou stránku neprokázala vůbec; navíc se žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně obdobnou smlouvu dne 18. 8. 2018 s tím, že pracovní poměr měl skončit 31. 10. 2018, tedy za dva měsíce- přičemž úvěr měl být zaplacen do 60 týdnů ! Soudem bylo dále v systému , Anonymizováno, jištěno, že dne 1. 11. 2018 byl žalovanému poskytnut úvěr společností , právnická osoba, se splatností dne 1. 1. 2020 (věc vedená pod sp.zn.. , Anonymizováno, , právnická osoba, /, Anonymizováno, ). Právní předchůdkyně žalobkyně tak nemohla postupovat s odbornou péčí, přičemž žalobkyně nemohla být poučena podle § 118b odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“), neboť uvedené poučení soud sděluje účastníkům zásadně ústně při jednání. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení. Soud se rovněž zabýval tím, zda částečné zamítnutí žaloby nebude pro žalobkyni překvapivé, když byl dříve ve věci vydán elektronický platební rozkaz, který byl následně zrušen pro nemožnost jej doručit žalovanému, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Elektronický platební rozkaz byl totiž vydán jen na základě tvrzení žalobkyně (§ 172 odst. 1 o.s.ř.), proto po jeho vydání mohla mít žalobkyně legitimní očekávání, že unáší břemeno tvrzení, vydání platebního rozkazu ale z podstaty věci nemohlo v žalobkyni vzbudit očekávání, že unáší i důkazní břemeno.

23. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného nedostatečným způsobem, čímž porušila § 86 z. s. ú., proto jsou shora uvedené smlouvy neplatné. S ohledem na neplatnost smlouvy je tak namístě uzavřít, že předmětné částky vyplatila žalobkyně žalovanému bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil, je proto povinen částku, o kterou se bezdůvodně obohatil, dle § 2991 o. z. vrátit.

24. Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že žalobkyni by bylo možné přiznat pouze nezaplacenou část jistiny dluhu, protože žalovaný by nebyl povinen hradit žádné sjednané příslušenství ani pojištění. S ohledem na skutečnost, že žalovaný již na úvěr ze dne 18. 8. 2018 uhradil částku 15 680 Kč a na úvěr ze dne 11. 11. 2018 uhradil částku 11 325 Kč, není povinen vydávat žalobkyni žádné bezdůvodné obohacení, proto byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.

25. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, měl by proto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení nečinný a žádné náklady řízení mu nevznikly, bylo vysloveno, že se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.