21 C 102/2025

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Bohdanou Parýzkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., Anonymizováno IČO žalobkyně Anonymizováno Adresa žalobkyně Anonymizováno Anonymizováno Jméno advokátky Anonymizováno Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, Anonymizováno Datum narození žalovaného Anonymizováno Adresa žalovaného o zaplacení 15 721 Kč s příslušenstvím + 4 329,64 Kč

I. Řízení se co do částky 1 048 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1 048 Kč ode dne 2. 7. 2024 do zaplacení, co do částky 345,33 Kč a co do úroku ve výši 39,84 % p. a. z částky 11 585,35 Kč od 2. 7. 2024 do 24. 7. 2024, zastavuje.

II. Žaloba na zaplacení částky 14 673 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 673 Kč ve výši 12,75 % ročně od 2. 7. 2024 do zaplacení, částky 3 984,31 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 20 % p. a. z částky 11 585,35 Kč od 2. 7. 2024 do 24. 7. 2024 a úroku ve výši 14,75 % p.a z částky 11 585,35 Kč od 25. 7. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 2. 7. 2024 dosáhne částky 70 372 Kč, se zamítá.

III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 61352 Kč s příslušenstvím a smluvními pokutami ve výši 21 805,58 Kč s tím, že žalovaný nesplnil povinnosti vyplývající pro něho z uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 29.11.2021, specifikované č. hodnota, která byla uzavřena mezi žalobkyní, tj. společností právnická osoba., IČO: IČO žalobkyně a žalovaným, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, na jejímž základě jako úvěrující poskytla žalovanému jako úvěrovanému úvěr (peněžní prostředky) ve výši 27 000 Kč, k jehož vyplacení žalovanému došlo dne 30. 11. 2021. Žalovaný se zavázal úvěr společně se sjednaným příslušenstvím žalobkyni splatit formou 36měsíčních splátek po 1 684 Kč. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru, na což žalobkyně reagovala jeho zesplatněním. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem částku 45 468 Kč formou 27 realizovaných splátek po 1 684 Kč. Žalovanou částku tvoří a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 13 158,73 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 11 585,35 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 1 573,38 Kč) s příslušenstvím., Anonymizováno) smluvní pokuty dle bodu Anonymizováno.Anonymizováno.smlouvy v celkové výši 998,00 Kč s příslušenstvím, c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu Anonymizováno.Anonymizováno.smlouvy v celkové výši 1 400 Kč s příslušenstvím, d) smluvní pokuta dle bodu Anonymizováno.Anonymizováno. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 13 158,73 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 2. 7. 2024 do zaplacení. Žalobkyně požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 4 329,64 Kč; e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 11 585,35 Kč ode dne 2. 7. 2024 do zaplacení. Žalobkyně požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 59,84 % p.a.. za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 25. 7. 2024); žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 14.75 % p.a.; f) úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr dle Přílohy č. hodnota smlouvy ve výši celkem 165 Kč (Podle přílohy č. hodnota smlouvy činila tato úhrada za pojištění částku 55 Kč měsíčně a tvořila součást všech splátek úvěru. Do dnešní doby zůstala neuhrazena měsíční úhrada za pojištění obsažená ve splátkách č. hodnota, 30, 31, tedy úhrada za pojištění v celkové výši 3x 55 Kč). Dlužné částky žalovaný neuhradil ani po předžalobní výzvě.

2. K výzvě soudu, jakým způsobem a v jaké intenzitě žalobkyně, jakožto poskytovatelka úvěru před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala (posuzovala) schopnost žalovaného splatit navrhovaný úvěr, žalobkyně uvedla, že tato schopnost byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, který za tímto účelem předložil k prověření své osobní doklady (občanský průkaz) a doklady ověřující jeho příjmy a dále si vyžádala informace z veřejných registrů, zejména SOLUS, NRKI, ISIR. Z informací od žalovaného zahrnutých do hodnocení klienta bylo zjištěno, že jeho průměrný měsíční příjem činí částka a výdaje žalovaného činí částka. Nashromážděné informace byly zanalyzovány a verifikovány, mj. i na základě vyžádaných informací z veřejných registrů (zejména SOLUS, NRKI a ISIR) a posouzeny. Bylo vyhodnoceno, že pravidelný měsíční příjem žalovaného činí částka a pravidelné měsíční výdaje činí částka, kdy volné zdroje (příjmy – výdaje) tak činí částku částka, která je dostačující pro splácení požadovaného úvěru, kdy vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení a v úvěrových registrech není veden jako dlužník se špatnou platební morálkou. jméno FO základě takto provedeného odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěla věřitelka k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

3. Podáním ze dne 30. 10. 2025 vzala žalobkyně žalobu co do částky 1 048 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1 048 Kč ode dne 2. 7. 2024 do zaplacení, co do částky 345,33 Kč a co do úroku ve výši 39,84 % p. a. z částky 11 585,35 Kč od 2. 7. 2024 do 24. 7. 2024 zpět, soud proto řízení podle ustanovení § 96 odst. 1,2 o.s.ř. v rozsahu částečného zpětvzetí zastavil.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, v řízení byl nečinný, k jednání nařízenému soudem na den datum se bez omluvy nedostavil, soud proto za použití ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. projednal a rozhodl věc v nepřítomnosti žalovaného.

5. Soud ve věci provedl dokazování čtením listin předložených žalobkyní, které se vztahují k prokázání existence smluvního vztahu účastníků, k výši vzájemně poskytnutého plnění žalobkyně a žalovaného a ke splnění povinnosti žalobkyně ve vztahu ke zkoumání (resp. prověřování) úvěruschopnosti žalovaného, přičemž zjistil následující skutečnosti:

6. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, resp. registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného ČNB plyne, že žalobkyně, jako nebankovní subjekt, disponuje povolením k poskytování spotřebitelských úvěrů (včetně úvěrů na bydlení i vázaných). Z listin označených „Návrh na uzavření smlouvy o úvěru / smlouva o úvěru“, opatřené číslem (VS) Anonymizováno, který akceptoval žalovaný pomocí jedinečného elektronického kódu dne 29. 11. 2021 a téhož dne na tuto listinu připojila podpis i žalobkyně, resp. jí zmocněná osoba, vyplývá, že se žalobkyně (jako poskytovatelka úvěru) zavázala žalovanému (klientovi) poskytnout úvěr ve výši 27 000 Kč, který se jí žalovaný zavázal splatit celkem hodnota měsíčními splátkami ve výši 1 684 Kč, splatnými vždy k 25. dni v měsíci, s tím, že první splátka je splatná v měsíci následujícím po měsíci, v němž byl úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 59,84 % ročně a žalovaný se tento úrok zavázal platit za dobu od poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Celková částka, kterou by měl žalovaný žalobkyni zaplatit činí 58 644 Kč. adresa Anonymizováno Anonymizováno se žalobkyně zavázala žalovanému poukázat na bankovní účet, který žalovaný ve smlouvě označil. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za prodlení žalovaného se zaplacením každé splátky úvěru anebo její části o délce 30 dnů (maximálně však 2 999 Kč za každý kalendářní rok), smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru (po sjednaném automatickém zesplatnění úvěru v případě prodlení žalovaného se zaplacením kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, přičemž dlužná nová jistina úvěru sestává z dosud nezaplacené jistiny úvěru a nesplacených úvěrových úroků přirostlých k zesplatnění úvěru). Sjednána byla také paušální náhrada nákladů žalobkyně ve výši 200 Kč za každý případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky anebo její části o délce 15 dnů. Z obsahu smlouvy rovněž vyplývá, že žalovaný při jejím uzavírání nevystupoval jako podnikatel (ani v rámci výkonu svého povolání), a dále, že výše (součet) všech smluvních pokut, které může žalobkyně po žalovaném žádat, nesmí převýšit součin čísla hodnota a celkové výše poskytnutého úvěru, maximálně však 200 000 Kč. Tyto skutečnosti vyplývají též z listiny označené jako „Předsmluvní formulář“. Schválení úvěru žalobkyně žalovanému oznámila dopisem ze dne 1. 12. 2021, v němž jsou připomenuty jak výše úvěru, tak splátky a úroková sazba, a téhož dne žalobkyně vyhotovila splátkový kalendář. V listině označené „Podpis na dálku“ je popsán způsob systémového řešení přijatého žalobkyní ohledně podepisování dokumentů klienty na dálku. Z listiny „Dodatek č. hodnota k Návrhu smlouvy o úvěru / Smlouvě o úvěru a listin „Základní informace o klientovi“, „Důkaz o odeslání 1,- Kč“, „Zaslaná SMS (Informace o vyplacení)“ a „Důkaz o přijaté SMS (pro vyplacení)“ z téhož dne plyne bližší postup účastníků při sjednávání předmětné smlouvy, resp. ověřování totožnosti žalovaného a jeho bankovního účtu v rámci podepisování smluvní dokumentace prostředky komunikace na dálku. Obsahem „Dodatku č. hodnota“ je žádost žalovaného o uzavření smlouvy prostředky komunikace na dálku a rovněž je zde zmíněno, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a prohlášení žalovaného, že všechny jím poskytnuté údaje jsou úplné a pravdivé. Z listiny označené „Doklad o vyplacení úvěru“ soud zjistil, že žalobkyně dne 30. 11. 2021 poukázala na účet určený žalovaným ve smlouvě o úvěru částku 27 000 Kč. V listině „Prohlášení klienta/Informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru“, stvrzené žalovaným shodným způsobem jako smlouva dne 29. 11. 2021, je zaznamenáno mj. prohlášení žalovaného, že si je vědom sjednané výše úroku za poskytnutí úvěru, souhlasí s ní a považuje ji za přiměřenou a seznámil se s veškerou dokumentací. V listině označené jako „Hodnocení klienta“ ze dne 29. 11. 2021, též stvrzené žalovaným jako samotná smlouva (dne 29. 11. 2021), je uvedeno, že žalovaný je Anonymizováno, Anonymizováno s Anonymizováno ve Anonymizováno domácnosti, bydlí u Anonymizováno, je od Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno zaměstnán na dobu neurčitou s průměrným čistým měsíčním příjmem částka u společnosti právnická osoba., dále jsou zde uvedeny údaje o životním minimu (částka), o splátce u stejného věřitele ve výši částka a výdajích na bydlení žalovaného (částka), s tím, že jeho celkové výdaje činí částka, a tudíž disponuje rezervou ve výši částka. Listina obsahuje i jeho prohlášení, že v blízké budoucnosti neočekává snížení ani zvýšení svých příjmů a nemá pochybnosti o dostatečnosti příjmů ke splacení úvěru, aniž by mělo dojít k jeho nepřiměřenému strádání nebo předlužení. Z výpisu z registru NRKI ke dni 29. 11. 2021 plyne, že v registru bylo u spotřebitele vypočteno Anonymizováno skóre ve výši Anonymizováno, což podle použité metodiky odpovídá nejnižší kategorii I, typické pro klienty s vyšším rizikem nesplácení. Z výpisu záznamů registru SOLUS ke dni 29. 11. 2021 nevyplývají žádné údaje o dlužné částce po splatnosti, dlužných splátkách ani o existenci negativního příznaku. Z výpisu poplatků Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno ze dne 22. 1. 2020 vyplynulo, že žalovaný byl od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 majitelem účtu č. č. účtu- kdy tento účet je uveden i ve smlouvě o úvěru a stejně tak i na dokladu o vyplacení úvěru. jméno FO výpisu z účtu č. Anonymizováno/Anonymizováno číslo Anonymizováno/Anonymizováno ze dne 30. 9. 2021 není uvedeno jméno žalovaného, nýbrž jako majitel účtu je uvedena jméno FO, bytem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno adresa; z tohoto účtu odešla platba ve výši částka pro žalovaného označena jako Anonymizováno; na tento účet pak přišla i Anonymizováno úhrada ve výši částka od společnosti Anonymizováno Anonymizováno.právnická osoba potvrzení v Anonymizováno Anonymizováno plyne, že žalovaný je zaměstnán u společnosti Anonymizováno Anonymizováno S.Anonymizováno. od datum s výdělkem za poslední 3 měsíce ve výši částka, což nekoresponduje s údajem v Hodnocení klienta, kde je jako zaměstnavatel žalovaného uvedena právnická osoba.. Z listiny označené „Karta klienta“ plyne, že žalobkyně – ve vztahu k předmětnému úvěru – eviduje platby žalovaného v celkové výši částka, kdy u 12 splátek je uvedena jako forma úhrady jméno FO. Z dopisu ze dne 27. 5. 2024 vyplývá, že žalobkyně žalovaného upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru z důvodu jeho prodlení s placením splátek č. hodnota a Anonymizováno, a na totéž žalobkyně žalovaného, z důvodu prodlení se zaplacením i splátky č. hodnota, upozornila dopisem ze dne 25. 6. 2024. Z dopisu ze dne 30. 6. 2024 („Oznámení“) plyne, že žalobkyně žalovaného písemně vyzvala k okamžité úhradě jednotlivých dlužných částek ve lhůtě 10 dnů od data odeslání, s odůvodněním, že z důvodu prodlení s placením splátky o délce 65 dnů došlo k zesplatnění všech závazků z úvěrové smlouvy. V předžalobní výzvě ze dne 7. 5. 2025 žalobkyně vyzvala k okamžité úhradě jednotlivých dlužných částek, a to ve lhůtě 15 dnů od data jeho odeslání; výzvu odeslala žalovanému žalobkyně doporučenou poštovní zásilkou dne 7. 5. 2025, což vyplývá z poštovního podacího archu z téhož dne. 7. jméno FO základě shora provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 29. 11. 2021 uzavřena smlouva č. hodnota prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, na jejímž základě žalobkyně jako úvěrující poskytla žalovanému jako úvěrovanému úvěr (peněžní prostředky) ve výši částka, k jehož vyplacení žalovanému došlo dne 30. 11. 2021. Žalovaný se zavázal úvěr společně se sjednaným příslušenstvím žalobkyni splatit formou 36měsíčních splátek po částka. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru, na což žalobkyně reagovala jeho zesplatněním. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem částku 45 468 Kč, zbytek do současné doby ani přes výzvy neuhradil. Před poskytnutím peněžních prostředků žalobkyně z informací od žalovaného a ze dvou oznámení o provedení příkazu k úhradě zjistila příjmy žalovaného ve výši 29 000 Kč a zjistila výdej žalovaného ve výši 7 739 Kč a dále si vyžádala informace z veřejných registrů, zejména SOLUS, NRKI, ISIR.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, podle odst. 2 téhož ustanovení při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele, prostřednictvím databáze spravované právnickou osobou, která a) zpracovává údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti, b) poskytuje přístup k těmto údajům osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr, c) umožňuje osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr se sídlem nebo skutečným sídlem v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako osobám se sídlem nebo skutečným sídlem v České republice, d) nepodmiňuje přístup osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům oprávněním takové osoby k činnosti banky, zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva, e) zachovává ohledně získaných údajů mlčenlivost a chrání je před zneužitím a f) uveřejní podmínky přístupu osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup, podle odst. 2 téhož ustanovení je poskytovatel povinen k údajům získaným o spotřebiteli z databáze podle odstavce 1 přistupovat tak, jako by šlo o údaje, které získal od spotřebitele sám. Poskytovatel může údaje o spotřebiteli získané prostřednictvím databáze podle odstavce 1 využít výhradně pro vyhodnocení předpokladů řádného splácení jeho dluhů, zejména ke splnění povinností podle § 85 a 86, podle odst. 3 téhož ustanovení poskytovatel informuje spotřebitele v souladu se zákonem upravujícím ochranu osobních údajů o svém záměru vyhledávat o spotřebiteli údaje v databázi podle odst. 1.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 (který v daném ohledu vychází a ztotožňuje s již dříve vyslovenými závěry vyloženými v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru a nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. jméno FO tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Ve své argumentaci odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání smluvního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

15. Výše citované závěry se plně uplatní na právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.

16. Soud dále vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

17. Podle odborné literatury „Řádným prověřením úvěruschopnosti ze strany poskytovatele se rozumí komplexní prověřování objektivní schopnosti spotřebitele splnit povinnost ke splacení úvěru, jak je smlouvou definována, s výsledkem, že není důvodná pochybnost o této schopnosti spotřebitele (srov. s § 3 odst. 1 písm. c) SpotřÚ). Přitom jde o porovnání v součinnosti se spotřebitelem zjištěných běžných příjmů a výdajů spotřebitele s výsledkem, že je v jeho možnostech plnit sjednané splátky. …. Poskytovatel se nesmí spokojit jen s čestným prohlášením spotřebitele, aniž by je prověřoval (viz rozsudek NS z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), vždy musí zjišťovat nejen aktuální a předpokládané příjmy, ale i výdaje spotřebitele.“ (srov. SVOBODA, Karel. Ke splatnosti dluhu z úvěru, u kterého nedošlo k prověření úvěruschopnosti spotřebitele. Soudní rozhledy, 2025, č. 7-8, s. 221.).

18. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně ohledně příjmové stránky žalovaného vycházela toliko z informací poskytnutých žalovaným, které byly včleněny do listiny nazvané „hodnocení klienta“, a které, jak bylo zjištěno, si žalobkyně nijak neověřila, když žalovaný pracuje u jiné společnosti než právnická osoba.,, kdy ale peníze od této společnosti poslal na účet jméno FO, která zaplatila 12 splátek a která poslala žalovanému nájemné. K žádnému prověření ze strany žalobkyně tak nedošlo – pokud jde o příjem ze zaměstnání, především si měla vyžádat potvrzení zaměstnavatele, ověřit délku trvání pracovního poměru, zda je uzavřený na dobu určitou nebo neurčitou a požadovat i výplatní pásky, ze kterých by mohla například zjistit, zda ze mzdy například nejsou prováděny srážky. Pokud jde o výdaje žalovaného, tyto zjistila pouze obecně ve výši částka, což je částka odpovídající jeho životního minimu, tzn. nikoliv skutečným výdajům, a žalovaným tvrzené částce, kterou měl vynakládat na bydlení (částka) - za tím účelem si měla vyžádat od žalovaného především výpisy z účtu alespoň za tři měsíce. Žalobkyně pravidelné a obvyklé výdaje žalovaného nespecifikovala ani nijak neověřila, přestože skutečné životní výdaje, včetně těch na bydlení, které zpravidla odčerpávají významnou část měsíčních příjmů jednotlivce (popř. domácnosti), a do nichž patří i výdaje s bydlením související (voda, teplo, plyn, elektřina), mohou významně přesáhnout žalovaným uvedenou částku. Ani to však žalobkyně nijak neprověřila (a spokojila se s obecným (nepodloženým a nepříliš hodnověrným) tvrzením žalovaného. Žalobkyně tedy nezískala informace, které by jí ve svém souhrnu poskytly spolehlivý a ucelený obraz o poměrech žalovaného, resp. o jeho schopnosti úvěr splácet (a nakonec splatit), na čemž nic nemění ani to, že žalovaný měl v rámci smluvní dokumentace prohlásit (a stvrdit), že důkladně posoudil svoji majetkovou situaci, že je schopen úvěr splácet apod. Taková prohlášení jsou – ve vztahu k zákonné povinnosti žalobkyně (poskytovatele spotřebitelského úvěru) vyplývající z § 86 ZSÚ – bez jakéhokoliv významu. Ze záznamu v registru NRKI nevyplývá žádné aktuální prodlení; registry neevidují žádné čerpané úvěry ani limity a počet žádostí je nízký (2), což samo o sobě nenaznačuje zhoršenou platební morálku v době dotazu, ale nekoresponduje to se splátkou částka, která je uvedena u stejného věřitele v Hodnocení klienta. Současně však bylo v rámci Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno skóre vypočteno skóre Anonymizováno, které podle použité metodiky spadá do nejnižší kategorie Anonymizováno, typicky spojované s vyšším rizikem nesplácení a slabší platební minulostí klienta. Výpis ze SOLUSu neobsahuje žádné údaje o dlužné částce, splátkách ani příznacích, je tedy neutrální, avšak neposkytuje věřiteli další informace k ověření finanční historie spotřebitele. Výše uvedená kombinace údajů z registrů – tj. čistý NRKI, neutrální, ale prázdný SOLUS a nízké CBS skóre Anonymizováno v kategorii I – ukazuje, že ačkoli aktuální údaje o prodlení nejsou evidovány, celkový profil spotřebitele nepatří mezi nízkorizikové. Nízké Anonymizováno skóre představovalo pro věřitele významný varovný signál, který měl být při posouzení úvěruschopnosti zohledněn. Věřitel měl postupovat obezřetněji a doplnit posouzení schopnosti splácet o další informace (§ 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru) o skutečné schopnosti spotřebitele závazek splácet, což neučinila, jak je uvedeno výše.

19. V souladu s ustálenou judikaturou má soud za to, že schopnost spotřebitele splatit úvěr se presumuje v situaci, kdy spotřebiteli po odečtení peněžní částky, potřebné na řádné splácení, zbývají pravidelné dostatečné prostředky v jeho obvyklém rozpočtu. Žalobkyně měla analyzovat příjmovou i výdajovou stránku rozpočtu, což evidentně neučinil, nemohla tak postupovat s odbornou péčí. V řízení bylo prokázáno, že v rámci předsmluvních povinností žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).

20. Lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně. Žalobkyně uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jejímu jednání tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

21. S ohledem na to, že mezi účastníky uzavřená smlouva o úvěru je neplatná, nemá žalobkyně právo na vydání částky bezdůvodného obohacení, neboť žalovanému byla poskytnuta částka 27 000 Kč, kterou již uhradil, když žalobkyni zaplatil 27 splátek po 1 648 Kč, tedy 45 468 Kč. Protože tedy na straně žalovaného nedošlo k obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

22. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, měl by proto podle výsledku sporu právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, ani žádné nepožadoval, soud vyslovil, že se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li povinnost, uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.