21 C 154/2025

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Bohdanou Parýzkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., Anonymizováno Anonymizováno IČO žalobkyně Anonymizováno Adresa žalobkyně Anonymizováno Anonymizováno Jméno advokátky Anonymizováno Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , Anonymizováno Datum narození žalovaného Anonymizováno Adresa žalovaného o zaplacení 121 327 Kč s příslušenstvím + 22 232,58 Kč

I. Řízení se co do částky 16 497 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 16 497 Kč ode dne 22. 2. 2025 do zaplacení, co do částky 3 068,60 Kč a co do úroku ve výši 67,51 % p. a. částky 98 145,17 Kč od 22. 2. 2025 do 17. 3. 2025, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 54 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 54 700 Kč od 28. 8. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba na zaplacení částky 50 130 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 104 830 Kč ve výši 12 % ročně od 22. 2. 2025 do zaplacení, částky 19 163,98 Kč, úroku ve výši 20 % p. a.z částky 98 145,17 Kč od 22. 2. 2025 do 17. 3. 2025 a úroku ve výši 12,75 % p.a z částky 98 145,17 Kč od 18. 3. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 2. 2025 dosáhne částky 434 880 Kč, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 121 327 Kč s příslušenstvím a smluvními pokutami ve výši 22 232,58 Kč s tím, že žalovaný nesplnil povinnosti vyplývající pro něho z uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 12. 4. 2024, specifikované č. , hodnota, , která byla uzavřena mezi žalobkyní, tj. společností , právnická osoba, ., , Anonymizováno, : , IČO žalobkyně, a žalovaným, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, na jejímž základě jako úvěrující poskytla žalovanému jako úvěrovanému úvěr (peněžní prostředky) ve výši 100 000 Kč, k jehož vyplacení žalovanému došlo dne 12. 4. 2024. Žalovaný se zavázal úvěr společně se sjednaným příslušenstvím žalobkyni splatit formou 48měsíčních splátek po 7 550 Kč. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru, na což žalobkyně reagovala jeho zesplatněním. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem částku 45 300 Kč formou splátek. Žalovanou částku tvoří a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 119 529,20 Kč (což odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 98 145,17 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 21 384,03 Kč) s příslušenstvím, b) smluvní pokuty dle bodu , Anonymizováno, ., Anonymizováno, .smlouvy v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím, c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu , Anonymizováno, ., Anonymizováno, .smlouvy v celkové výši 800 Kč s příslušenstvím, d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 119 529,20 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 22. 2. 2025 do zaplacení s tím, že žalobkyně žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 22 232,58 Kč, e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 98 145,17 Kč ode dne 22. 2. 2025 do zaplacení, kdy žalobkyně požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 87,51 % p.a. za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 18. 3. 2025), přičemž v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 12.75 % p.a. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani po předžalobní výzvě.Anonymizovaný odstavec3. Podáním ze dne 29. 1. 2026 vzala žalobkyně žalobu co do částky 16 497 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 16 497 Kč ode dne 22. 2. 2025 do zaplacení, co do částky 3 068,60 Kč a co do úroku ve výši 67,51 % p. a. částky 98 145,17 Kč od 22. 2. 2025 do 17. 3. 2025 zpět, soud proto řízení podle ustanovení § 96 odst. 1,2 o.s.ř. v rozsahu částečného zpětvzetí zastavil.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, v řízení byl nečinný, k jednání nařízenému soudem na den , datum, se bez omluvy nedostavil, soud proto za použití ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl bez jeho účasti, kdy vycházel z předložených listin.

5. Soud ve věci provedl dokazování čtením listin předložených žalobkyní, které se vztahují k prokázání existence smluvního vztahu účastníků, k výši vzájemně poskytnutého plnění žalobkyně a žalovaného a ke splnění povinnosti žalobkyně ve vztahu ke zkoumání (resp. prověřování) úvěruschopnosti žalovaného, přičemž zjistil následující skutečnosti:

6. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, resp. registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného ČNB plyne, že žalobkyně, jako nebankovní subjekt, disponuje povolením k poskytování spotřebitelských úvěrů (včetně úvěrů na bydlení i vázaných). Z listiny označených „Návrh na uzavření smlouvy o úvěru / smlouva o úvěru“, opatřených číslem (VS) , Anonymizováno, , které akceptoval žalovaný pomocí jedinečného elektronického kódu dne 12. 4. 2024 a téhož dne na tuto listinu připojila podpis i žalobkyně, resp. jí zmocněná osoba, vyplývá, že se žalobkyně (jako poskytovatelka úvěru) zavázala žalovanému (klientovi) poskytnout úvěr ve výši 100 000 Kč, který se jí žalovaný zavázal splatit celkem , hodnota, měsíčními splátkami ve výši 7 550 Kč, splatnými vždy k 17. dni v měsíci, s tím, že první splátka je splatná v měsíci následujícím po měsíci, v němž byl úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 87,51 % ročně a žalovaný se tento úrok zavázal platit za dobu od poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Celková částka, kterou by měl žalovaný žalobkyni zaplatit činí 362 400 Kč. , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, se žalobkyně zavázala žalovanému poukázat na bankovní účet, který žalovaný ve smlouvě označil. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za prodlení žalovaného se zaplacením každé splátky úvěru anebo její části o délce 30 dnů (maximálně však 2 999 Kč za každý kalendářní rok), smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru (po sjednaném automatickém zesplatnění úvěru v případě prodlení žalovaného se zaplacením kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, přičemž dlužná nová jistina úvěru sestává z dosud nezaplacené jistiny úvěru a nesplacených úvěrových úroků přirostlých k zesplatnění úvěru). Sjednána byla také paušální náhrada nákladů žalobkyně ve výši 200 Kč za každý případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky anebo její části o délce 15 dnů. Z obsahu smlouvy rovněž vyplývá, že žalovaný při jejím uzavírání nevystupoval jako podnikatel (ani v rámci výkonu svého povolání), a dále, že výše (součet) všech smluvních pokut, které může žalobkyně po žalovaném žádat, nesmí převýšit součin čísla , hodnota, a celkové výše poskytnutého úvěru, maximálně však 200 000 Kč. Tyto skutečnosti vyplývají též z listiny označené jako „Předsmluvní formulář“. Schválení úvěru žalobkyně žalovanému oznámila dopisem ze dne 15. 4. 2024, v němž jsou připomenuty jak výše úvěru, tak splátky a úroková sazba, a téhož dne žalobkyně vyhotovila splátkový kalendář. V listině označené „Podpis na dálku“ je popsán způsob systémového řešení přijatého žalobkyní ohledně podepisování dokumentů klienty na dálku. Z listiny „Dodatek č. , hodnota, k Návrhu smlouvy o úvěru / Smlouvě o úvěru a listin „Základní informace o klientovi“, „Důkaz o odeslání 1,- Kč“, „Zaslaná SMS (Informace o vyplacení)“ a „Důkaz o přijaté SMS (pro vyplacení)“ z téhož dne plyne bližší postup účastníků při sjednávání předmětné smlouvy, resp. ověřování totožnosti žalovaného a jeho bankovního účtu v rámci podepisování smluvní dokumentace prostředky komunikace na dálku. Obsahem „Dodatku č. , hodnota, “ je žádost žalovaného o uzavření smlouvy prostředky komunikace na dálku a rovněž je zde zmíněno, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a prohlášení žalovaného, že všechny jím poskytnuté údaje jsou úplné a pravdivé. Z listiny označené „Doklad o vyplacení úvěru“ soud zjistil, že žalobkyně dne 12. 4. 2024 poukázala na účet určený žalovaným ve smlouvě o úvěru částku 100 000 Kč, což potvrdilo in sdělení , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne , datum, . V listině „Prohlášení klienta/Informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru“, stvrzené žalovaným shodným způsobem jako smlouva dne 12. 4. 20243, je zaznamenáno mj. prohlášení žalovaného, že si je vědom sjednané výše úroku za poskytnutí úvěru, souhlasí s ní a považuje ji za přiměřenou a seznámil se s veškerou dokumentací. V listině označené jako „Hodnocení klienta“ ze dne 12. 4. 2024, též stvrzené žalovaným jako samotná smlouva (dne 12. 4. 2024), je uvedeno, že žalovaný je , Anonymizováno, , má vlastní bydlení, je od , datum, zaměstnán na dobu neurčitou s průměrným čistým měsíčním příjmem , částka, u společnosti , právnická osoba, , s nikým nesdílí společnou domácnost, dále jsou zde uvedeny údaje o životním minimu (, částka, ) a výdajích na bydlení žalovaného (, částka, ), s tím, že jeho celkové výdaje činí , částka, , a tudíž disponuje rezervou ve výši , částka, . Listina obsahuje i jeho prohlášení, že v blízké budoucnosti neočekává snížení ani zvýšení svých příjmů a nemá pochybnosti o dostatečnosti příjmů ke splacení úvěru, aniž by mělo dojít k jeho nepřiměřenému strádání nebo předlužení. Z výpisu NRKI ze dne 12. 4. 2024 soud zjistil, že spotřebitel měl v době před uzavřením smlouvy evidováno 11 žádostí o úvěr u různých finančních institucí. Tento počet odpovídá kategorii zvýšené rizikovosti podle interní metodiky finančních institucí a značí vysokou intenzitu vyhledávání úvěrového financování. Dále byla v NRKI evidována celková expozice spotřebitele ve výši , částka, , zahrnující existující závazky napříč splátkovými i revolvingovými produkty. Současně měl spotřebitel sjednány úvěrové limity v celkové výši 200 000 Kč, které představují jeho potenciální budoucí zadlužení. V registru byla rovněž evidována částka po splatnosti 204 Kč, což svědčí o narušení platební disciplíny, byť v nízké částce. Tyto údaje v souhrnu ukazují na významné zadlužení spotřebitele včetně využívání revolvingových úvěrových produktů, na zvýšenou poptávku po úvěrovém financování a na přítomnost prodlení. Jde o ukazatele, které objektivně zvyšují rizikovost klienta a které měl poskytovatel povinnost zohlednit při posouzení úvěruschopnosti. Z výpisu SOLUS s časem importu 11. 4. 2024 v 14:58:33 bylo zjištěno, že v registru není evidován žádný negativní záznam týkající se spotřebitele. Výpis neobsahuje žádnou dlužnou částku po splatnosti, počet dlužných splátek ani jiný negativní příznak. Z pohledu registru SOLUS tak spotřebitel neměl v době posouzení úvěruschopnosti evidováno žádné selhání platební povinnosti. Z registru SOLUS tedy nevyplývají okolnosti zhoršující bonitu spotřebitele; tento registr poskytoval neutrální, nikoliv rizikový obraz jeho platební morálky. Z listiny označené „Karta klienta“ plyne, že žalobkyně – ve vztahu k předmětnému úvěru – eviduje platby žalovaného v celkové výši 45 300 Kč. Z dopisu ze dne 17. 1. 2025 vyplývá, že žalobkyně žalovaného upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru z důvodu jeho prodlení s placením splátek č. , hodnota, a , Anonymizováno, , a na totéž žalobkyně žalovaného, z důvodu prodlení se zaplacením i splátky č. , hodnota, a 10 upozornila dopisem ze dne 17. 2. 2025. Z dopisu ze dne 20. 2. 2025 („Oznámení“) plyne, že žalobkyně žalovaného písemně vyzvala k okamžité úhradě jednotlivých dlužných částek ve lhůtě 10 dnů od data odeslání, s odůvodněním, že z důvodu prodlení s placením splátky o délce 65 dnů došlo k zesplatnění všech závazků z úvěrové smlouvy. V předžalobní výzvě ze dne 7. 8. 2025 žalobkyně vyzvala k okamžité úhradě jednotlivých dlužných částek, a to ve lhůtě 15 dnů od data jeho odeslání; výzvu odeslala žalovanému žalobkyně doporučenou poštovní zásilkou dne 7. 8. 2025, což vyplývá z poštovního podacího archu z téhož dne.

7. Na základě shora provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 12. 4. 2024 uzavřena smlouva č. , hodnota, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, na jejímž základě žalobkyně jako úvěrující poskytla žalovanému jako úvěrovanému úvěr (peněžní prostředky) ve výši 100 000 Kč, k jehož vyplacení žalovanému došlo dne 12. 4. 2024. Žalovaný se zavázal úvěr společně se sjednaným příslušenstvím žalobkyni splatit formou 48měsíčních splátek po 7 550 Kč. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru, na což žalobkyně reagovala jeho zesplatněním. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem částku 45 300 Kč, zbytek do současné doby ani přes výzvy neuhradil. Před poskytnutím peněžních prostředků žalobkyně z informací od žalovaného zjistila příjem žalovaného ve výši 28 150 Kč a dále si vyžádala informace z veřejných registrů, zejména SOLUS, NRKI, ISIR.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, podle odst. 2 téhož ustanovení při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele, prostřednictvím databáze spravované právnickou osobou, která a) zpracovává údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti, b) poskytuje přístup k těmto údajům osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr, c) umožňuje osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr se sídlem nebo skutečným sídlem v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako osobám se sídlem nebo skutečným sídlem v České republice, d) nepodmiňuje přístup osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům oprávněním takové osoby k činnosti banky, zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva, e) zachovává ohledně získaných údajů mlčenlivost a chrání je před zneužitím a f) uveřejní podmínky přístupu osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup, podle odst. 2 téhož ustanovení je poskytovatel povinen k údajům získaným o spotřebiteli z databáze podle odstavce 1 přistupovat tak, jako by šlo o údaje, které získal od spotřebitele sám. Poskytovatel může údaje o spotřebiteli získané prostřednictvím databáze podle odstavce 1 využít výhradně pro vyhodnocení předpokladů řádného splácení jeho dluhů, zejména ke splnění povinností podle § 85 a 86, podle odst. 3 téhož ustanovení poskytovatel informuje spotřebitele v souladu se zákonem upravujícím ochranu osobních údajů o svém záměru vyhledávat o spotřebiteli údaje v databázi podle odst.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 (který v daném ohledu vychází a ztotožňuje s již dříve vyslovenými závěry vyloženými v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru a nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Ve své argumentaci odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání smluvního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

15. Výše citované závěry se plně uplatní na právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.

16. Soud dále vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

17. Podle odborné literatury „Řádným prověřením úvěruschopnosti ze strany poskytovatele se rozumí komplexní prověřování objektivní schopnosti spotřebitele splnit povinnost ke splacení úvěru, jak je smlouvou definována, s výsledkem, že není důvodná pochybnost o této schopnosti spotřebitele (srov. s § 3 odst. 1 písm. c) SpotřÚ). Přitom jde o porovnání v součinnosti se spotřebitelem zjištěných běžných příjmů a výdajů spotřebitele s výsledkem, že je v jeho možnostech plnit sjednané splátky. …. Poskytovatel se nesmí spokojit jen s čestným prohlášením spotřebitele, aniž by je prověřoval (viz rozsudek NS z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), vždy musí zjišťovat nejen aktuální a předpokládané příjmy, ale i výdaje spotřebitele.“ (srov. SVOBODA, Karel. Ke splatnosti dluhu z úvěru, u kterého nedošlo k prověření úvěruschopnosti spotřebitele. Soudní rozhledy, 2025, č. 7-8, s. 221.).

18. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně ohledně příjmové stránky žalovaného vycházela toliko z informací poskytnutých žalovaným, které byly včleněny do listiny nazvané „hodnocení klienta“, kdy tyto informace si neověřilas, což soud hodnotní jako nedostatečné -pokud jde o příjem ze zaměstnání, především si měla vyžádat potvrzení zaměstnavatele, ověřit délku trvání pracovního poměru, zda je uzavřený na dobu určitou nebo neurčitou a požadovat i příjmy, a to včetně výplatních pásek, ze kterých by mohla například zjistit, zda ze mzdy například nejsou prováděny srážky. Pokud jde o výdaje žalovaného, tyto zjistila pouze obecně ve výši , částka, , což je částka odpovídající jeho životního minimu, tzn. nikoliv skutečným výdajům, a žalovaným tvrzené částce, kterou měl vynakládat na bydlení (, částka, ) - za tím účelem si měla vyžádat od žalovaného především výpisy z účtu. Žalobkyně pravidelné a obvyklé výdaje žalovaného nespecifikovala ani nijak neověřila, přestože skutečné životní výdaje, včetně těch na bydlení, které zpravidla odčerpávají významnou část měsíčních příjmů jednotlivce (popř. domácnosti), a do nichž patří i výdaje s bydlením související (voda, teplo, plyn, elektřina), mohou významně přesáhnout žalovaným uvedenou částku, a to i tehdy, pokud by žalovaný vskutku disponoval vlastním bydlení, tj. např. vlastnil dům, bytovou jednotku nebo jinou nemovitost určenou k bydlení. Ani to však žalobkyně nijak neprověřila (upřesněním sdělení, doložením výpisu z katastru nemovitostí či jinak) a spokojila se s obecným (nepodloženým a nepříliš hodnověrným) tvrzením žalovaného. Žalobkyně tedy nezískala informace, které by jí ve svém souhrnu poskytly spolehlivý a ucelený obraz o poměrech žalovaného, resp. o jeho schopnosti úvěr splácet (a nakonec splatit), na čemž nic nemění ani to, že žalovaný měl v rámci smluvní dokumentace prohlásit (a stvrdit), že důkladně posoudil svoji majetkovou situaci, že je schopen úvěr splácet apod. Taková prohlášení jsou – ve vztahu k zákonné povinnosti žalobkyně (poskytovatele spotřebitelského úvěru) vyplývající z § 86 z.s.ú – bez jakéhokoliv významu. Přestože registr SOLUS neobsahoval žádné negativní záznamy, údaje z registru NRKI samostatně prokazovaly výrazně rizikový profil spotřebitele, a to vysoký počet úvěrových žádostí (11), vysokou úvěrovou expozici (, částka, ), značné úvěrové limity (, částka, ), evidovaný dluh po splatnosti, věk spotřebitele (, Anonymizováno, , Anonymizováno, ) s již velmi vysokým úvěrovým zatížením. Tyto ukazatele v souhrnu odpovídají profilu klienta s vysokým rizikem selhání. Žalobkyně měla podle § 86 a § 87 z. s. ú. povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr obezřetně, na základě úplných a věcně správných údajů. Vzhledem k tomu, že klíčový registr NRKI vykazoval vícečetné rizikové signály, měl být závěr o úvěruschopnosti spotřebitele nevyhovující, a poskytovatel měl žádost o úvěr zamítnout. Žalobkyně měla k těmto údajům přistoupit obezřetněji, zejména ve smyslu § 86 z. s ú., a měla doplnit ověření skutečné schopnosti spotřebitele závazek splácet i mimo pouhé registry, což neučinila, jak je uvedeno výše. Navíc ze systému ISAS bylo dále například zjištěno, že dne , datum, žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru na , částka, - , Anonymizováno, , č. účtu, , z , Anonymizováno, , RČ, , že načerpal od společnosti , právnická osoba, dne , datum, , částku , částka, ; kdy byly vydány platební rozkazy, které jsou již pravomocné, což vyplynulo i z NRKI.

19. V souladu s ustálenou judikaturou má soud za to, že schopnost spotřebitele splatit úvěr se presumuje v situaci, kdy spotřebiteli po odečtení peněžní částky, potřebné na řádné splácení, zbývají pravidelné dostatečné prostředky v jeho obvyklém rozpočtu. Žalobkyně měla analyzovat příjmovou i výdajovou stránku rozpočtu, což evidentně neučinil, nemohla tak postupovat s odbornou péčí. V řízení bylo prokázáno, že v rámci předsmluvních povinností žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).

20. Lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně. Žalobkyně uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jejímu jednání tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

21. S ohledem na to, že mezi účastníky uzavřená smlouva o úvěru je neplatná, má žalobkyně právo pouze na vydání částky 54 700 (100 000 Kč poskytnuto, na splátkách uhrazeno 45 300 Kč žalovaným), představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle ustanovení § 2991 o. z., která byla žalovanému vyplacena a kterou žalobkyni nevrátil podle ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, a to v době přiměřené možnostem žalovaného - výrok II., ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok III.).

22. O splatnosti závazku žalovaného musel soud rozhodnout podle § 87 odst. 2 z. s. ú., podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Splatnost soud stanovil podle § 87 odst. 2 z. s. ú. s přihlédnutím k § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., v délce tří dnů, neboť žalovaný ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdil ani neprokázal.

23. Tím, že žalovaný dosud žalobkyni ničeho nevydal, dostal se do prodlení se splněním peněžitého závazku dle § 1968 o. z. a vedle práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 28. 8. 2025, když žalobkyně v rámci předžalobní výzvy stanovila dodatečnou lhůtu k zaplacení dlužné částky do 15 dnů od doručení výzvy a výzva byla doručena dne 12. 8. 2025.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že s ohledem na téměř shodný poloviční úspěch i neúspěch účastníků, nepřiznal žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení.