21 C 165/2025

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Bohdanou Parýzkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., Anonymizováno IČO žalobkyně Anonymizováno Adresa žalobkyně Anonymizováno Anonymizováno Jméno advokáta Anonymizováno Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, Anonymizováno Datum narození žalovaného Anonymizováno Adresa žalovaného o 55 438,93 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částky 8 094 Kč se zákonným úrokem prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 094 Kč od 2. 5. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 24 765 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 786,86 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 035,14 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 566,88 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení ve výši 15 % a s úrokem 15 % ročně z částky 13 566,88 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žaloba na zaplacení částky 22 579,93 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 513,77 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 944,72 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 448,55 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení ve výši 14,75 %, s úrokem 14,75 % ročně z částky 16 448,55 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 55 438,93 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne 20. 4. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému v hotovosti finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit celkem ve 21 měsíčních splátkách po 2 066 Kč, a to spolu s poplatkem ve výši 23 376 Kč do 20. 1. 2024. Úroková sazba činila 14,75 % ročně. Žalovaný sjednané částky řádně a včas nehradil, kdy poslední splátka byla uhrazena dne 7. 12. 2022. Žalobkyně požaduje uhradit jistinu úvěru ve výši 16 448,55 Kč; dlužný poplatek ve výši 14 225,38 Kč, kapitalizované úroky ve výši 2 944,72 Kč, kapitalizované zákonné úroky ve výši 2 513,77 Kč a dále smluvní úrok z dlužné jistiny ve výši 14,75 % ročné od 28. 1. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 28. 1. 2025 do zaplacení. Právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne 22. 12. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému v hotovosti finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit celkem ve 21 měsíčních splátkách po 2 270 Kč, a to spolu s poplatkem ve výši 27 655 Kč do 22. 9. 2023. Úroková sazba činila 15 % ročně. Žalovaný sjednané částky řádně a včas nehradil, kdy poslední splátka byla uhrazena dne 31. 5. 2023. Žalobkyně požaduje uhradit jistinu úvěru ve výši 13 566,88 Kč; dlužný poplatek ve výši 11 198,12 Kč, kapitalizované úroky ve výši 3 035,14 Kč, kapitalizované zákonné úroky ve výši 2 786,86 Kč a dále smluvní úrok z dlužné jistiny ve výši 15 % ročné od 28. 1. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 28. 1. 2025 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025, byla shora uvedená pohledávka postoupena žalobkyni.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, ke kterému se žalovaný bez předchozí omluvy nedostavil. Proto bylo v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř“), jednáno v jeho nepřítomnosti.

3. Ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 22. 12. 2021 soud zjistil, že žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně společnost právnická osoba o spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč a uvedl podstatné údaje ke své osobě, tj. že je Anonymizováno, žije Anonymizováno s Anonymizováno a jeho dosažené vzdělání je Anonymizováno. Rovněž uvedl příjmy, které sestávaly z mzdy ve výši částka měsíčně a výdajů, které žalovaný vyčíslil na celkovou částku částka měsíčně. Z karty se dále podává, že žalovaný splácí další úvěr ve výši částka měsíčně. Uvedené skutečnosti byly ověřeny zástupcem Anonymizováno ze dvou výplatních pásek za měsíc říjen a listopad 2021.

4. Ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 20. 4. 2022 soud zjistil, že žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně společnost právnická osoba o spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč. V žádosti uvedl příjmy, které sestávaly z mzdy ve výši částka měsíčně. Dále uvedl další příjmy domácnosti ve výši částka, které nijak nespecifikoval. Výdaje žalovaný uvedl ve výši částka a interní splátky Anonymizováno ve výši částka. Uvedené skutečnosti byly ověřeny zástupcem Anonymizováno ze dvou výplatních pásek za měsíc únor a březen 2022.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 20. 4. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným dne smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč; dále byly zjištěny skutečnosti uvedené v žalobě.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 22. 12. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným dne smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu a poplatky v měsíčních splátkách; dále byly zjištěny skutečnosti uvedené v žalobě. Ze smluv se rovněž podává, že zákazník potvrzuje, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, které jsou obsahem zákaznické karty. Nedílnou součástí smluv byly i obchodní podmínky, respektive smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dále má soud za prokázáno, při absenci protichůdného tvrzení ze strany žalovaného, a to z přehledu plateb, že žalovaný zaplatil na shora uvedené pohledávky částku 11 906 Kč a částku 22 890 Kč.

7. Z předžalobní upomínky ze dne 16. 4. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl mimo jiné obeznámen s tím, že pohledávky vyplývající z výše uvedených smluv byly postoupeny mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní na základě smlouvy ze dne 27. 1. 2025, a to oznámením o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2025; k oběma sdělením žalobkyně doložila podací lístky, a to ze dne 27. 2. 2025 a ze dne 16. 4. 2025.

8. Na základě zjištění učiněných při provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

9. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly dne 22. 12. 2021 a 20. 4. 2022 uzavřeny smlouvy o úvěru, a to po předchozí žádosti žalovaného a žalobkyní provedeném posouzení, zda je žalovaný schopen úvěr řádně splácet, tj. jaké má příjmy a výdaje, o čemž mimo jiné učinil žalovaný prohlášení. Na základě předmětných smluv předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 2x 20 000 Kč, který si v hotovosti převzal v den při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit žalobkyni prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek spolu s poplatky a úroky. Žalovaný však svým smluvním povinnostem nedostál, když žalobkyni řádně neuhradil celou výši úvěru dle stanoveného splátkového kalendáře. Stejně tak se platební morálka žalovaného nezměnila ani po zaslané předžalobní výzvě.

10. K výzvě soudu pak žalobkyně doplnila tvrzení stran zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet. Uvedla, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, právnická osoba, jako poskytovatel zápůjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 – § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy o zápůjčce č. hodnota a č. hodnota. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne 20.04.2022 a ze dne 22. 12. 2021 a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Ověřené dokumenty“. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná Smlouva, ve které je přímo uvedeno: „Zákazník rovněž potvrzuje, že Anonymizováno před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem Zákaznické karty.“ Následně, po vyhodnocení získaných informací, byla teprve s žalovaným uzavřena Smlouva o zápůjčce. Ze zákaznické karty ze dne 20. 4. 2022 se podává, že právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením Smlouvy o zápůjčce č. hodnota majetkovou situaci žalovaného z výplatní pásky- 2,3/2022. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Ze zákaznické karty ze dne 22. 12. 2021 se podává, že právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením Smlouvy o zápůjčce č. hodnota majetkovou situaci žalovaného z výplatní pásky- Anonymizováno,Anonymizováno/Anonymizováno. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl ze zákaznické karty ze dne 20. 4. 2022, zejména že je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako pomocný Anonymizováno, jeho měsíční příjem činí částku ve výši částka, žije s Anonymizováno, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Ze Zákaznické karty ze dne 22. 12. 2021 žalovaný zejména uvedl, že je zaměstnán na plný pracovní úvazek, jeho měsíční příjem činí částku e výši Anonymizováno. částka, žije s Anonymizováno, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná.

11. Po právní stránce smlouvu uzavřené mezi účastníky soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného jako spotřebitele.

14. Řádným prověřením úvěruschopnosti ze strany poskytovatele se rozumí komplexní prověřování objektivní schopnosti spotřebitele splnit povinnost ke splacení úvěru, jak je smlouvou definována, s výsledkem, že není důvodná pochybnost o této schopnosti spotřebitele (srov. s § 3 odst. 1 písm. c) SpotřÚ). Přitom jde o porovnání v součinnosti se spotřebitelem zjištěných běžných příjmů a výdajů spotřebitele s výsledkem, že je v jeho možnostech plnit sjednané splátky. …. Poskytovatel se nesmí spokojit jen s čestným prohlášením spotřebitele, aniž by je prověřoval (viz rozsudek NS z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), vždy musí zjišťovat nejen aktuální a předpokládané příjmy, ale i výdaje spotřebitele.“ (srov. Anonymizováno, Anonymizováno. Ke splatnosti dluhu z úvěru, u kterého nedošlo k prověření úvěruschopnosti spotřebitele. Soudní rozhledy, 2025, č. 7-8, s. 221.).

15. Navíc je třeba vycházet nejen z ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele, nýbrž i o výdajích osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše), bez toho lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1017/2024 ze dne 28. 5. 2024).

16. Soud dospěl k závěru, že smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou absolutně neplatné podle § 87 odst. 1 z. s. ú., jelikož dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v ustanovení § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 z. s. ú., tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně sice v žalobě konstatovala, že z její strany došlo k prověření schopnosti žalovaného úvěry řádně splácet, a to zejména z dokladů a informací získaných od žalovaného a z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku, což ostatně doložila u obou smluv toliko shora uvedenými listinnými důkazy označenými jako zákaznická karta. S ohledem na zjištěné skutečnosti má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně si při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet nepočínala v souladu se zákonnými požadavky, zejména pak se zásadou odborné péče. Ohledně poměrů žalovaného, jeho příjmů a výdajů v rozhodné době (tj. době před poskytnutím úvěru) bylo zjištěno, že žalovaný je Anonymizováno, žije s Anonymizováno, jeho nevyšší dosažené vzdělání je Anonymizováno, má Anonymizováno Anonymizováno povinnost a není Anonymizováno Anonymizováno. Jako zdroj příjmu uvedl příjem ze zaměstnání s průměrným měsíčním příjmem částka. Odhadované výdaje žadatele byly uvedeny částkou částka a interní splátky Anonymizováno ve výši částka. Čistý příjem žadatele byl dvěma výplatními páskami za měsíc říjen a listopad 2021, kdy tyto soudu listiny soudu doloženy nebyly. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalovaného nevyžádala žádný kompletní výpis z bankovního účtu, respektive komplexnější doklady, které by tyto částky osvědčovaly, zejména pak jeho příjmy) a výdaje, které jsou pro posouzení této zákonné podmínky primární. Právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila pouze s jednostranným a ničím nedoloženým prohlášením žalovaného, že jeho měsíční výdaje činí částka a mj. zahrnují i splátku zápůjčky ve výši částka, kterou již žalovaný měl plnit. Anonymizovaný odstavec 18. V obou případech výpis z insolvenčního rejstříku předložen nebyl, stejně tak výpisy z dostupných rejstříků- bankovní a nebankovní registry, SOLUS, NALUS apod. Stejně tak nebyl ani v jednom z posuzovaných případů učiněna šetření v centrální evidenci exekucí ve vztahu k žalovanému, z čehož by plynula případná nesolventnost žalovaného, která se následně potvrdila tím, že žalovaný na poskytnuté úvěry řádně neplatila předepsané splátky. Předchůdce žalobkyně jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru zjistila sice výši příjmů žalovaného (aniž by však zjišťovala povahu a podmínky jeho zaměstnaneckého vztahu – např. zda je sjednán na dobu určitou či neurčitou), přičemž zcela rezignovala na zjištění a prověření jeho skutečných výdajů, nákladů a závazků. Předchůdce žalobkyně nijak neprověřovala, kde žalovaný bydlí, jaké jsou jeho osobní poměry, výše Anonymizováno Anonymizováno, jaké jsou skutečné náklady na bydlení včetně nákladů na služby spojené s bydlením, kde je pracoviště žalovaného, jaké jsou jeho náklady na dojíždění do zaměstnání, nežádala, jak uvedeno výše, předložení výpisů z účtů, aby posoudila, zda a z jakých důvodů neprovádí pravidelné platby, například na sázení apod. Prověření příjmů a výdajů žalovaného tak soud hodnotí jako zcela povrchní a nedostatečné. V souladu s ustálenou judikaturou má soud za to, že schopnost spotřebitele splatit úvěr se presumuje v situaci, kdy spotřebiteli po odečtení peněžní částky, potřebné na řádné splácení, zbývají pravidelné dostatečné prostředky v jeho obvyklém rozpočtu. Žalobkyně měla analyzovat příjmovou i výdajovou stránku tohoto rozpočtu, což neučinila.

19. Soud tedy v tomto ohledu má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně v posuzovaném případě nepostupovala s odbornou péčí, jelikož částečně vycházela toliko z objektivně nedoložených osobních prohlášení dlužníka zejména o jeho osobních a majetkových poměrech. Uvedené se týká především skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně od žalovaného toliko získala informace o jejích výdajích, tzn. toliko tvrzení, která však nebyla nikterak žalovaným konkrétně doložena (k tomu viz srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018); to vše vedlo k závěru, že právě výdaje jsou zásadními ukazateli pro vyhodnocování úvěruschopnosti. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře právní předchůdkyní žalobkyně k hodnocení klienta (navíc neúplné), aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Obezřetnost a důslednost právní předchůdkyně žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k tomu, že žalovaný konstatoval u prvně uzavřené smlouvy, že má již závazky plynoucí z jiných úvěrových či zápůjčních smluv, které měsíčně splácí prostřednictvím splátek, a dále i s ohledem k nereálným (smyšleným) údajům uvedeným ze strany žalovaného, byť současně (na obecném formuláři) prohlásil, že jsou pravdivé a úplné. Jen těžko lze uvěřit tvrzení, že žalovaný s přihlédnutím k jeho věku má toliko měsíční výdaje ve výši částka, tj. výdaje spojené s úhradou závazků plynoucích ze smluv, s bydlením (nájemné včetně záloh), stravou, ošacením, úhradou provozních nákladů a poplatků či volnočasových aktivit. Uvedené zjevně totiž neodpovídá reálným nákladům dospělé osoby.

20. Lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně. Žalobkyně proto uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jejímu jednání tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětných smluv o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).

21. S ohledem na to, že mezi účastníky uzavřená smlouva o úvěru je neplatná, má žalobkyně právo pouze na vydání částky 8 094 Kč, představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle ustanovení § 2991 o. z., která byla žalovanému vyplacena a kterou žalobkyni nevrátil podle ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, a to v době přiměřené možnostem žalované. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla na základě neplatných smluv o spotřebitelském úvěru původním věřitelem poskytnuta nejdříve částka ve výši 20 000 Kč a následně znovu částka 20 000 Kč, a to v hotovosti v den podpisu smluv. Žalovaný zaplatil žalobkyni na první úvěr částku 22 890 Kč, kdy tak byla uhrazena celá jistina, na druhý úvěr toliko částku 11 906 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by původnímu věřiteli nebo žalobkyni na dluh splnil více, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 094 Kč, představující jistinu úvěru ze dne 22. 12. 2021- výrok I., ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výroky II. a III.).

22. Tím, že žalovaný dosud žalobkyni dosud ničeho nevydal, dostal se do prodlení se splněním peněžitého závazku dle § 1968 o. z. a vedle práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 2. 5. 2025, když žalobkyně v rámci předžalobní výzvy stanovila dodatečnou lhůtu k zaplacení dlužné částky do 1. 5. 2025.

23. O splatnosti závazku žalovaného tak musel rozhodnout podle § 87 odst. 2 z. s. ú., podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům, soud. Splatnost soud stanovil podle § 87 odst. 2 z. s. ú. s přihlédnutím k § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., v délce tří dnů, neboť žalovaný ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdil ani neprokázal.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario, když ve věci úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly, ani žádné náklady řízení nepožadoval. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li povinnost, uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.