21 C 171/2025

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Bohdanou Parýzkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., Anonymizováno IČO žalobkyně Anonymizováno Adresa žalobkyně Anonymizováno Anonymizováno Jméno advokáta Anonymizováno Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , Anonymizováno Datum narození žalovaného Anonymizováno Adresa žalovaného o 12 870,37 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 500 Kč od 17. 5. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 7 286,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 774,42 Kč od 3. 12. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % a smluvní pokuty ve výši 84,16 Kč, se zamítá.

III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 12 870,37 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 1. 8. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 12 500 Kč s možností postupného čerpání. Žalovanému byly vyplaceny finanční prostředky ve výši celkem 5 500 Kč na bankovní účet číslo , č. účtu, . Žalovaný si při sjednání služby zvolil volitelnou službu, a to , Anonymizováno, za poplatek 165 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v pravidelných denních splátkách určených dle čl. , Anonymizováno, Všeobecných obchodních podmínek s tím, že první splátka byla splatná dne 31. 8. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 22. 1. 2026. Úroková sazba činila 1,07 % denně a poplatek za vyplacení tranší úvěru činil 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaný sjednané částky řádně a včas nehradil, proto žalobkyně vypověděla smlouvu, o čemž žalovaného informovala emailem ze dne 2. 12. 2024. Žalobkyně požaduje uhradit jistinu úvěru ve výši 5 499,97 Kč; poplatek za vyplacení tranší úvěru 109,45 Kč, smluvní úrok ve výši 7 011,79 Kč a poplatek za službu , Anonymizováno, ve výši 165 Kč.

2. K výzvě soudu pak žalobkyně doplnila tvrzení stran zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalovaný byl dotázán na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřeny oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Žalobkyně rovněž nahlédla do veřejných rejstříků. Nebyl zde žádný důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , ze kterého se žalobkyně omluvila; žalovaný se bez předchozí omluvy nedostavil. Proto bylo v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř“), jednáno v jejich nepřítomnosti.

4. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti ze dne 1. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný žije sám, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky je , částka, , výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení je , částka, a ostatní zbytné výdaje ve výši , částka, . Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu je , částka, a výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem je , částka, .

5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 8. 2024 soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr až do výše 12 500 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný vyčerpal částku 5 500 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu a poplatek ve výši 1,99 % za vyplacení tranší úvěru a poplatek za službu , Anonymizováno, ve výši 165 Kč. Dále bylo mezi stranami ujednáno, že úroková sazba úvěru bude činit 1,07 % denně. Dále má soud za prokázané, při absenci protichůdného tvrzení ze strany žalovaného, že žalovaný nezaplatil žalobkyni ničeho, a to ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne 8. 5. 2025.

6. Na základě zjištění učiněných při provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

7. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 1. 8. 2024 uzavřena smlouva o úvěru. Na základě předmětné smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr do výše 12 500 Kč, kdy žalovanému byly dne 1. 8. 2024 na bankovní účet vyplaceny částky 5 400 Kč a 100 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit žalobkyni prostřednictvím pravidelných denních splátek. Úroková sazba činila 1,07 % denně. Žalovaný však svým smluvním povinnostem nedostál, když žalobkyni nezaplatil ničeho. Stejně tak se platební morálka žalovaného nezměnila ani po zaslané předžalobní výzvě.

8. Po právní stránce smlouvu uzavřenou mezi účastníky soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

10. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného jako spotřebitele.

11. Řádným prověřením úvěruschopnosti ze strany poskytovatele se rozumí komplexní prověřování objektivní schopnosti spotřebitele splnit povinnost ke splacení úvěru, jak je smlouvou definována, s výsledkem, že není důvodná pochybnost o této schopnosti spotřebitele (srov. s § 3 odst. 1 písm. c) SpotřÚ). Přitom jde o porovnání v součinnosti se spotřebitelem zjištěných běžných příjmů a výdajů spotřebitele s výsledkem, že je v jeho možnostech plnit sjednané splátky. …. Poskytovatel se nesmí spokojit jen s čestným prohlášením spotřebitele, aniž by je prověřoval (viz rozsudek NS z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), vždy musí zjišťovat nejen aktuální a předpokládané příjmy, ale i výdaje spotřebitele.“ (srov. SVOBODA, Karel. Ke splatnosti dluhu z úvěru, u kterého nedošlo k prověření úvěruschopnosti spotřebitele. Soudní rozhledy, 2025, č. 7-8, s. 221.). Navíc je třeba vycházet nejen z ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele, nýbrž i o výdajích osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše), bez toho lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1017/2024 ze dne 28. 5. 2024).

12. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru z důkazů předložených žalobkyní, které soud provedl při ústním jednání, že žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý úvěr, když vycházela z údajů od žalovaného a tyto dle svého tvrzení ověřila z předložených dokladů, které však ani neoznačila. Ohledně poměrů žalovaného, jeho příjmů a výdajů žalovaného v rozhodné době (tj. době před poskytnutím úvěru) bylo zjištěno, že žalovaný bydlel sám a jeho jediným příjmem byl příjem ze , Anonymizováno, v průměrné výši , částka, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Výdaje žalovaného byly ve formuláři uvedeny částkou , částka, , Anonymizováno, . Jak vyplývá z provedeného dokazování, žalobkyně jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru zjistila sice výši příjmů žalovaného (aniž by však zjišťovala povahu a podmínky jeho případného zaměstnaneckého vztahu – např. zda je sjednán na dobu určitou či neurčitou), ale zcela rezignovala na zjištění a prověření jeho skutečných výdajů, nákladů a závazků. Předchůdce žalobkyně nijak neprověřovala, kde žalovaný bydlí, jaké jsou jeho osobní poměry, zda a kolik má vyživovacích povinností, jaké jsou skutečné náklady na bydlení včetně nákladů na služby spojené s bydlením, kde je pracoviště žalovaného, jaké jsou jeho náklady na dojíždění do zaměstnání, nežádala předložení výpisů z účtů, aby posoudila, zda a z jakých důvodů neprovádí pravidelné platby, například na sázení apod. Prověření příjmů a výdajů žalovaného tak soud hodnotí jako zcela povrchní a nedostatečné. V souladu s ustálenou judikaturou má soud za to, že schopnost spotřebitele splatit úvěr se presumuje v situaci, kdy spotřebiteli po odečtení peněžní částky, potřebné na řádné splácení, zbývají pravidelné dostatečné prostředky v jeho obvyklém rozpočtu. Žalobkyně měla analyzovat příjmovou i výdajovou stránku tohoto rozpočtu, kdy však příjmovou ani výdajovou stránku neprokázala vůbec. Nemohla tak postupovat s odbornou péčí, přičemž žalobkyně nemohla být poučena podle § 118a odst. 2 a 3 o.s.ř., neboť uvedené poučení soud sděluje účastníkům zásadně ústně při jednání. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení. Výpis z insolvenčního rejstříku předložen nebyl, stejně tak výpisy z dostupných rejstříků – bankovní a nebankovní registry, SOLUS, NALUS apod. Navíc v systému ISAS podepsaného soudu bylo zjištěno, že mimo jiné dne , datum, si žalovaný vzal úvěr u společnosti , Anonymizováno, … ve výši , částka, (sp. zn. , spisová značka, ), dne , datum, u společnosti , právnická osoba, úvěr ve výši , částka, (sp. zn. , spisová značka, ) a dne , datum, u společnosti , Anonymizováno, … úvěr ve výši , částka, (sp. zn. , spisová značka, ), kdy žádný z těchto úvěrů nesplácel, došlo k jejich zesplacení a na žalovaného byly podány žaloby.

13. V řízení bylo prokázáno, že v rámci předsmluvních povinností původní věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).

14. Lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně. Žalobkyně uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jejímu jednání tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

15. S ohledem na to, že mezi účastníky uzavřená smlouva o úvěru je neplatná, má žalobkyně právo pouze na vydání částky 5 500 Kč, která byla žalovanému poskytnuta, představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle ustanovení § 2991 o. z., která byla žalovanému vyplacena a kterou žalobkyni nevrátil podle ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, a to v době přiměřené možnostem žalovaného - výrok I., ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. (výrok II.)

16. O splatnosti závazku žalovaného musel rozhodnout podle § 87 odst. 2 z. s. ú., podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Splatnost soud stanovil podle § 87 odst. 2 z. s. ú. s přihlédnutím k § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., v délce tří dnů, neboť žalovaný ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdil ani neprokázal.

17. Tím, že žalovaný dosud žalobkyni ničeho nevydala, dostal se do prodlení se splněním peněžitého závazku dle § 1968 o. z. a vedle práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 17. 5. 2025, když žalobkyně v rámci předžalobní výzvy stanovila dodatečnou lhůtu k zaplacení dlužné částky do do 16. 5. 2025- tři dny od doručení, tedy od 13. 5. 2025.

18. Žalovaný měl v řízení převážně úspěch, žádné náklady řízení mu však podle obsahu spisu nevznikly, soud proto vyslovil, že se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává (ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario).