21 C 176/2025

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Bohdanou Parýzkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., Anonymizováno IČO žalobkyně Anonymizováno Adresa žalobkyně Anonymizováno Anonymizováno Jméno advokáta , Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , Anonymizováno Datum narození žalovaného o 119 801,89 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 65 154 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 65 154 Kč od 13. 2. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 54 647,89 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 21 864,89 Kč, úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 118 871,89 Kč od 10. 5. 2025 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 175,01 Kč od 24. 1. 2025 do 9. 5. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 119 801,89 Kč od 10. 5. 2025 do zaplacení ve výši 12 %, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 190 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 119 801,89 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 5. 2. 2023 se žalovaným uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , kterou se zavázala (opakovaně) poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce sjednaného ve výši 120 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit, včetně sjednaného úroku a poplatků, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,31 % sjednaného úvěrového rámce, s tím, že splatnost jednotlivých splátek byla určena k 20. dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání úvěru. V průběhu úvěrového vztahu žalovaný čerpal peněžní prostředky v celkové výši 138 333 Kč, přičemž žalobkyni vrátil celkem částku ve výši 73 179 Kč. Jelikož žalovaný nesplácel sjednané splátky řádně a včas, využila žalobkyně svého smluvního oprávnění a poskytnutý úvěr zesplatnila ke dni 9. 1. 2025 a žalovaného vyzvala k zaplacení celého úvěru. Jelikož žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval, zůstala mu k úhradě částka v celkové výši 119 801,89 Kč, která sestává z neuhrazené jistiny ve výši 118 871,89 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč a smluvní pokuty ve výši 500 Kč. Vedle uvedených dlužných částek žalobkyně vůči žalovanému uplatila rovněž sjednaný úrok v roční sazbě 27,9 % kapitalizovaný za dobu do dne sepsání žaloby v částce 21 864,89 Kč a nadále z částky 118 871,89 Kč od 10. 5. 2025 do zaplacení. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonné výši, a to za dobu do sepsání žaloby v kapitalizované výši 4 175,01 Kč a dále z částky 119 801,89 Kč za dobu od 10. 5. 2025 do zaplacení. Žalovaný dluh neuhradil ani po předžalobní výzvě.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy , Anonymizováno, , soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; přihlédl přitom k obsahu spisu a provedeným důkazům.

3. Z listin předložených žalobkyní zjistil následující skutečnosti:

4. Z výpisu z obchodního rejstříku soud ověřil právní osobnost žalobkyně a zjistil, že předmětem jejího podnikání (mimo jiné) je poskytování či zprostředkování spotřebitelských úvěrů. Dne 5. 2. 2023 se žalovaným uzavřela smlouvu o , Anonymizováno, půjčce- revolvingový úvěr č. , hodnota, , kterou se zavázala (opakovaně) poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce sjednaného ve výši 120 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit, včetně sjednaného úroku a poplatků, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,31 % sjednaného úvěrového rámce, s tím, že splatnost jednotlivých splátek byla určena k 20. dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání úvěru.. Pro případ, že se žalovaný ocitne v prodlení s placením jednotlivých splátek, byla žalobkyně oprávněna požadovat úhradu sjednaných nákladů spojených s upomínáním žalované a smluvní pokuty. Ve smlouvě je u žalovaného uvedeno, že je , Anonymizováno, , , Anonymizováno, žádné , Anonymizováno, , Anonymizováno, , je , Anonymizováno, , bydlí v , Anonymizováno, , jeho příjem činí , částka, čistého, příjem ostatních členů domácnosti činí , částka, . Součástí smlouvy byly – formou odkazu – učiněny též „Úvěrové podmínky“ žalobkyně. Uvedené skutečnosti soud zjistil přímo z předmětné smlouvy, které se žalobkyně dovolává. Z úvěrových podmínek vyplývá, že smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, a že v případě porušení smluvních podmínek ze strany klienta (žalovaného) je žalobkyně oprávněna žádat jednorázové vrácení celého dluhu (tzv. zesplatnění úvěru), a to především při prodlení žalovaného s úhradou dvou a více splátek či jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Z Potvrzení o provedení bonity klienta zpracovaného žalobkyní („oddělením řízení rizik“) dne 9. 5. 2025 (! až po poskytnutém úvěru) vyplývá, že žalovaný měla při sjednávání úvěru uvést výše uvedené skutečnosti uvedené ve smlouvě s tím, že měsíční výdaje domácnosti činí , částka, a dále že byla provedena kontrola v registrech. Z listiny označené jako „Výpis čerpání, splátek a úhrad“ vystavené (zřejmě žalobkyní) k předmětné smlouvě vyplývá, že žalovaný postupně čerpal z úvěrového rámce ve výši 120 000 Kč celkem částku 138 333 Kč, přičemž žalobkyni vrátil celkem částku ve výši 73 179 Kč. Z dopisu ze dne 9. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně – z důvodu porušení povinností žalovaného splácet sjednané splátky řádně a včas – vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu z předmětné úvěrové smlouvy ve lhůtě 14 dnů od sepsání dopisu, dopis byl žalovanému odeslán prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 10. 1. 2025. Dopisem ze dne 30. 1. 2025 žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce, žalovaného opětovně vyzvala k zaplacení dluhu z předmětné smlouvy ve lhůtě 7 dnů od jeho odeslání a zároveň žalovaného upozornila, že v opačném případě již přistoupí k zahájení soudního řízení, a to doporučenou poštovní zásilkou dne 31. 1. 2025).

5. Ze soudu předložených výpisů z účtu žalovaného za období 11/2022 – 02/2023, že měl v rozhodném období listopad 2022 až leden 2023 pravidelný příjem ze závislé činnosti od zaměstnavatele , právnická osoba, , a to ve výši , částka, dne 10. 11. 2022, , částka, dne 12. 12. 2022 a , částka, dne 11. 1. 2023, což představuje průměrný čistý měsíční příjem přibližně , částka, . Zároveň je z výpisů patrné, že žalovaný hradil měsíčně dva fixní a pravidelně odcházející závazky, a to úhradu dlužného pojistného ve výši , částka, a platbu označenou jako „, Anonymizováno, “ ve výši , částka, , dohromady tedy fixní měsíční zatížení ve výši , částka, . Mimo tyto platby výpisy obsahují velké množství drobných až středních plateb kartou, převážně za potraviny, občerstvení, jízdné MHD, nákupy drobného spotřebního zboží, opakované platby za služby typu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, či , Anonymizováno, , a dále výběry hotovosti a platby u čerpacích stanic. V několika případech se jedná o vyšší jednorázové výdaje, například nákup na , právnická osoba, ve výši , částka, či platba , částka, za zboží z , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Výpisy dále vykazují četné příchozí převody v řádu desítek až stovek korun mezi účty téhož jména (, Jméno žalovaného, ), které evidentně nemají povahu reálného příjmu a jsou pouhým přesouváním prostředků. Zůstatky na účtu se průběžně snižují v důsledku vysoké četnosti těchto drobných výdajů, avšak na účtu se neobjevují exekuční srážky či jiné blokace. Po odečtení pravidelných fixních plateb zbývala žalovanému disponibilní částka přibližně , částka, , přičemž po zohlednění běžné spotřeby podle skutečného chování na účtu lze reálně usuzovat, že fakticky disponibilní měsíční zůstatek činí přibližně, Anonymizováno, , Anonymizováno, –, částka, .

6. Na základě uvedených dílčích skutkových zjištění soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že dne 5. 2. 2023 účastníci uzavřeli písemnou smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala umožnit žalovanému – na dobu neurčitou – opakované čerpání peněžních prostředků až do výše úvěrového rámce 120 000 Kč a žalovaný se oproti tomu zavázal vyčerpané prostředky žalobkyni splácet dohodnutým způsobem a s dohodnutým úrokem. Žalovaný z úvěrového rámce, resp. i nad jeho rámec postupně vyčerpal celkem 138 333 Kč, přičemž žalobkyni vrátil celkem částku ve výši 73 179 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně, v rámci procesu posuzování, zda je schopen budoucí úvěr splácet (a celý splatit), od žalovaného zjistila některé (nepříliš konkrétní) informace a za účelem jejich ověření od něho převzala výpisy z jeho účtu.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, podle odst. 2 téhož ustanovení při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele, prostřednictvím databáze spravované právnickou osobou, která a) zpracovává údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti, b) poskytuje přístup k těmto údajům osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr, c) umožňuje osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr se sídlem nebo skutečným sídlem v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako osobám se sídlem nebo skutečným sídlem v České republice, d) nepodmiňuje přístup osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům oprávněním takové osoby k činnosti banky, zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva, e) zachovává ohledně získaných údajů mlčenlivost a chrání je před zneužitím a f) uveřejní podmínky přístupu osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup, podle odst. 2 téhož ustanovení je poskytovatel povinen k údajům získaným o spotřebiteli z databáze podle odstavce 1 přistupovat tak, jako by šlo o údaje, které získal od spotřebitele sám. Poskytovatel může údaje o spotřebiteli získané prostřednictvím databáze podle odstavce 1 využít výhradně pro vyhodnocení předpokladů řádného splácení jeho dluhů, zejména ke splnění povinností podle § 85 a 86, podle odst. 3 téhož ustanovení poskytovatel informuje spotřebitele v souladu se zákonem upravujícím ochranu osobních údajů o svém záměru vyhledávat o spotřebiteli údaje v databázi podle odstavce 1.

10. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 (který v daném ohledu vychází a ztotožňuje s již dříve vyslovenými závěry vyloženými v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru a nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Ve své argumentaci odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání smluvního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

14. Výše citované závěry se plně uplatní i na právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.

15. Na základě zjištěného skutkového stavu věci s na to navazujícím právním posouzením případu dospěl soud k závěru, že žalobkyně, jako poskytovatelka úvěru, nedostála své zákonné povinnosti uložené jí ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, konkrétně povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr dle sjednaných podmínek.

16. Pokud se týká příjmů žalovaného, z předložených listin vyplynulo, že žalobkyně vycházela z výše ověřeného měsíčního příjmu žalované ve výši , částka, , což by samo o sobě bylo dostačujícím, ale nikoliv v kontextu dalších zjištěných skutečností, neboť potvrzení o provedení bonity klienta bylo zpracováno žalobkyní („oddělením řízení rizik“) až dne 9. 5. 2025, tedy až po poskytnutém úvěru. Údaje o tom, že příjmy ostatních členů domácnosti činí , částka, a měsíční výdaje domácnosti jsou , částka, , jsou jednak neověřené a jednak pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepodstatné. Z výše uvedeného právního posouzení lze dovodit, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, přičemž na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků, což patrně nebylo ověřováno. Žalobkyně sice ověřila z účtů výši příjmů žalovaného (aniž by však zjišťovala povahu a podmínky jeho případného zaměstnaneckého vztahu – např. zda je sjednán na dobu určitou či neurčitou), ale zcela rezignovala na zjištění a prověření jeho skutečných výdajů, nákladů a závazků. Žalobkyně nijak neprověřovala, kde žalovaný bydlí, jaké jsou jeho osobní poměry, jaké jsou skutečné náklady na bydlení včetně nákladů na služby spojené s bydlením, kde je pracoviště žalovaného, jaké jsou jeho náklady na dojíždění do zaměstnání apod. Se závěrem žalobkyně, že z výpisu jsou zjevné tzv. zbytné a jednorázové výdaje, jako např. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , virtuální služby , Anonymizováno, , Anonymizováno, aj., o kterých lze předpokládat, že mohou být v návaznosti na převzetí úvěrového závazku po dobu jeho splácení omezeny, se soud neztotožňuje. Z předložených výpisů z účtů totiž vyplývá (viz bod 5. odůvodnění), že ačkoli žalovaný vykazuje pravidelný příjem ze zaměstnání, jeho celkové výdajové chování je výrazně zatížené zbytnými a impulzivními nákupy, což významně snižuje jeho skutečnou disponibilní schopnost hradit další závazky.

17. Právě s ohledem na absenci ověření údajů zohledňujících výdajovou stránku žalovaného a zjištění a ověření si jeho celkových osobních, rodinných a majetkových poměrů, které jsou způsobilé ovlivnit jeho celkové majetkové poměry (například výše výdajů za bydlení, má soud za to, že ze strany žalobkyně nebyly dostačujícím způsobem zkoumány a zejména prověřovány celkové majetkové poměry žalovaného za účelem objektivního posouzení schopnosti žalovaného splatit navrhovaný úvěr; a to i s ohledem na výši úvěrového rámce 120 000 Kč. Proto má soud tuto skutečnost za neprokázanou. Lustrace v databázích NRKI, BRKI, jakož i dalších registrech a centrální evidenci exekucí považuje soud pro účely posouzení schopnosti žalovaného splatit poskytnutý úvěr za nedostatečnou, právě proto, že byla provedena až po poskytnutí úvěru.

18. V souladu s ustálenou judikaturou má soud za to, že schopnost spotřebitele splatit úvěr se presumuje v situaci, kdy spotřebiteli po odečtení peněžní částky, potřebné na řádné splácení, zbývají pravidelné dostatečné prostředky v jeho obvyklém rozpočtu. Žalobkyně měla analyzovat příjmovou i výdajovou stránku tohoto rozpočtu, kdy však příjmovou stránku prokázala nedostatečně a výdajovou stránku neprokázala vůbec. Nemohla tak postupovat s odbornou péčí, přičemž žalobkyně nemohla být poučena podle § 118b odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“), neboť uvedené poučení soud sděluje účastníkům zásadně ústně při jednání. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení. Soud se rovněž zabýval tím, zda částečné zamítnutí žaloby nebude pro žalobkyni překvapivé, když byl dříve ve věci vydán elektronický platební rozkaz, který byl následně zrušen pro nemožnost jej doručit žalovanému, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Elektronický platební rozkaz byl totiž vydán jen na základě tvrzení žalobkyně (§ 172 odst. 1 o.s.ř.), proto po jeho vydání mohla mít žalobkyně legitimní očekávání, že unáší břemeno tvrzení, vydání platebního rozkazu ale z podstaty věci nemohlo v žalobkyni vzbudit očekávání, že unáší i důkazní břemeno.

19. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného nedostatečným způsobem, čímž porušila § 86 z. s. ú., proto je shora uvedená smlouva neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy je tak namístě uzavřít, že předmětnou částku vyplatila žalobkyně žalované bez právního důvodu, čímž se žalovaná bezdůvodně obohatila, je proto povinen částku, o kterou se bezdůvodně obohatil, dle § 2991 o. z. vrátit.

20. Neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru s sebou nese na straně žalovaného podle věty třetí § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit (pouze) plnění úvěrem poskytnuté. Skutečnost, že žalovaný má částku vrátit v době přiměřené jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy upravené obecným ustanovením § 2993 o. z.

21. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla na základě neplatné smlouvy o revolvingovém úvěru žalobkyní poskytnuta částka ve výši 138 333 Kč. Žalovaný zaplatil žalobkyni toliko částku 73 179 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni na dluh splnil více, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 65 154 Kč, představující nesplacenou jistinu úvěru.

22. S ohledem na to, že je výše uvedená úvěrová smlouva absolutně neplatná, má žalobkyně právo pouze na vydání částky 65 154 Kč představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru, kterou žalobkyni nevrátil podle ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, a to v době přiměřené možnostem žalovaného – výrok I., ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

23. O splatnosti závazku žalovaného musel soud rozhodnout podle § 87 odst. 2 z. s. ú., podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Splatnost soud stanovil podle § 87 odst. 2 z. s. ú. s přihlédnutím k § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., v délce tří dnů, neboť žalovaný ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdil ani neprokázal.

24. Tím, že žalovaný dosud žalobkyni ničeho nevydal, dostal se do prodlení se splněním peněžitého závazku dle § 1968 o. z. a vedle práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 13. 9. 2025, když žalobkyně v rámci předžalobní výzvy stanovila dodatečnou lhůtu k zaplacení dlužné částky do 7 dnů od doručení výzvy a výzva byla doručena dne 5. 2. 2025.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 190 Kč, přičemž tato částka představuje 8,76 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 54,38 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 45,62 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 793 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 119 801,89 Kč sestávající z částky 5 900 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 735 Kč za 44 ujetých km v částce 354,13 Kč (34,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,3 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 26 135 Kč ve výši 5 488,35 Kč. Náklady řízení jsou splatné k rukám advokáta, který žalobkyni zastupoval (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.) a to v obvyklé lhůtě tří dnů podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro jiný postup nebyly shledány důvody.