21 C 189/2024

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Bohdanou Parýzkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., Anonymizováno IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Anonymizováno Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , Anonymizováno Datum narození žalované o zaplacení 47 070,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 38 925,83 Kč a k rukám zástupce žalobkyně nahradit náklady řízení ve výši 2 656 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 8 165,67 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 369,44 Kč, s úrokem ve výši 9,03 % ročně z částky 45 440,90 Kč od 17. 4. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 183,22 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 47 070,90 Kč od 17. 4. 2024 do zaplacení ve výši 15 %, se zamítá.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 47 070,90 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 23. 11. 2021 smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala hradit ve prospěch žalobkyně měsíční splátky ve výši 732 Kč vždy ke 14. dni v měsíci, přičemž první splátka byla stanovena na den 14. 12. 2021 a poslední splátka měla být zaplacena dne , datum, . Za poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala hradit úrok ve výši 9,03 % ročně. Podle č.l. , Anonymizováno, . Smlouvy byla žalobkyně oprávněna žalované zasílat upomínky a výzvy, kdy za upomínku se mohla účtovat částku 300 Kč a za výzvu 500 Kč. Podle čl. , Anonymizováno, . smlouvy byla žalovaná povinna hradit poplatek za pojištění úvěru ve výši 65 Kč měsíčně. Žalovaná na předmětnou pohledávku zaplatila částku 11 074,17 Kč. Žalobkyně požaduje uhradit jistinu úvěru ve výši 45 440,90 Kč, dlužný poplatek ve výši 1 630 Kč; kapitalizovaný úrok ve výši 5 369,44 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 3 183,22 Kč a dále smluvní úrok z částky 45 440,90 Kč ve výši 9,03 % ročné od 17. 4. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 47 070,90 Kč od 17. 4. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , ze kterého se žalobkyně prostřednictvím právního zástupce omluvila; žalovaná se bez předchozí omluvy nedostavila. Proto bylo v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř“), jednáno v jejich nepřítomnosti.

3. Ze žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 23. 11. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí úvěru do výše 50 000 Kč. Čistý měsíční příjem žalované byl uveden 20 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů byly uveden ve výši 2 000 Kč a splátky úvěrů bez kreditních karet a kontokorentů ve výši 3 500 Kč. Z dalších listin předložených žalobkyní, a to výpisu z účtu (poskytnutí úvěru), informací o klientovi, ze smlouvy o úvěru ze dne 23. 11. 2021, přehledu splátek, z popisu posouzení úvěruschopnosti, výpisu z OR, podacího archu ze dne 3. 4. 2024, předsmluvních informací, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 16. 7. 2023 s dodejkou, předžalobní výzvy ze dne 3. 4. 2021 s dodejkou, z výzev k zaplacení s dodejkami a z výpisu z účtu žalované za období 11/2021 pak vyplývají skutečnosti uvedené v žalobě, vyjma posouzení úvěruschopnosti žalované.

4. Po právní stránce soud posoudil právní vztahy vzniklé mezi účastníky podle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž se zároveň tyto právní poměry mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „z. s. ú.“). Při posuzování úvěruschopnosti žalované, tzn. jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen postupovat s odbornou péčí (srov. § 75 z. s. ú). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú., je smlouva neplatná (viz § 87 odst. 1 věta první z. s ú. ). Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalované z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).

5. V ISAS podepsaného soudu bylo zjištěno, že rozsudkem ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, byla žalované uložena povinnost zaplatit stejné žalobkyni částku 78 267,98 Kč s úrokem z prodlení z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 21. 10. 2021, kterou se žalobkyně zavázala žalované poskytnout 100 000 Kč, což učinila, žalovaná však úvěr nesplácela.

6. V souladu s ustanovením § 86 odst. 2 zákona z. s. ú poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však v daném případě nemohlo dojít (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2021, sp. zn. 27 Co 25/2021), když jak bylo zjištěno, že dne 21. 10. 2021 byla uzavřena mezi týmiž účastníky smlouva o úvěru, kdy byla žalované poskytnuta částka 100 000 Kč. Je tak zjevné, že žalobkyně náležitě neověřila pravidelné měsíční příjmy, které žalovaná deklarovala ve výši 20 000 (čistého). Obecně sice postačuje ověření příjmu z bankovního účtu, je-li na něj příjem (zpravidla mzda či plat) zasílán, avšak z přehledu zpracovaného žalobkyní vyplynulo, že takového příjmů žalovaná ani nedosahuje, když za měsíc srpen 2021 byl příjem 10 710 Kč, za září 2021 10 139,35 Kč, za říjen 2021 sice 29 820,30 Kč, ale v listopadu 2021 to bylo již jen 4 116,11 Kč. Z odůvodnění výše citovaného rozhodnutí pak vyplynulo, že byl zůstatek na účtu žalované v červenci 480,71 Kč (příjmy 4 040 Kč, výdaje 3 569,84 Kč), v srpnu 249,22 Kč (příjmy činily 10 710 Kč, výdaje 10 941,49 Kč) a v září 668,23 Kč (příjmy 10 164,35 Kč, výdaje 9 745,34 Kč. Příjem v říjnu mohl být ovlivněn poskytnutým úvěrem ve výši 100 000 Kč, žalobkyně tedy měla od žalované žádat bližší informace o jejích příjmem a tyto ověřit jiným způsobem (zejména měla zjistit zaměstnavatele žalované ověřit výši příjmu, popř. i délku trvání pracovního poměru apod.). Žalobkyně dále v podstatě rezignovala na zjištění a ověření výdajů žalované, které ona sama deklarovala ve výši 10 748 Kč, což je vzhledem k výše uvedeným příjmům žalované nemožné. Stejně tak žalobkyně nevyužila údajů z dostupných evidencí, maje namysli evidence schraňující informace ohledně vedených exekucí k dané osobě, přičemž se tak žádným způsobem nezajímala o placení jiných dluhů. V souladu s ustálenou judikaturou má soud za to, že schopnost spotřebitele splatit úvěr se presumuje v situaci, kdy spotřebiteli po odečtení peněžní částky, potřebné na řádné splácení, zbývají pravidelné dostatečné prostředky v jeho obvyklém rozpočtu. Žalobkyně měla analyzovat příjmovou i výdajovou stránku tohoto rozpočtu, kdy však příjmovou stránku prokázala velmi nedostatečně – hlavně nezohlednila poskytnutý úvěr ve výši 100 000 Kč a výdajovou stránku neprokázala vůbec. Nemohla tak postupovat s odbornou péčí, přičemž žalobkyně nemohla být poučena podle § 118a odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“), neboť uvedené poučení soud sděluje účastníkům zásadně ústně při jednání. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení. V řízení bylo prokázáno, že v rámci předsmluvních povinností žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalované z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).

7. S ohledem na to, že je výše uvedená úvěrová smlouva absolutně neplatná, má žalobkyně právo pouze na vydání částky 38 925,83 Kč představující bezdůvodné obohacení na straně žalované podle ustanovení § 2991 o. z., přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru (, Anonymizováno, , Anonymizováno, -, částka, na přijatých platbách). Žalovaná je tak podle ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú. povinna vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení v této výši. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by žalobkyni na dluh splnila více, že jí povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 38 925,83 Kč, představující nesplacenou jistinu úvěru a ve zbytku žalobu zamítl.

8. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nenáleží nárok na zaplacení úroků, úroků z prodlení a poplatků, neboť ty byly sjednány v rámci této neplatné smlouvy. Soud tedy podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl i v tomto ohledu.

9. Neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru s sebou nese na straně žalované podle věty třetí § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit (pouze) plnění úvěrem poskytnuté. Skutečnost, že žalovaná má částku vrátit v době přiměřené jejím možnostem, odlišuje postavení žalované jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy upravené obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost závazků dlužníka tak není vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (podle § 1968 o. z.), a žalobkyni jako věřiteli nelze přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), z čehož vychází i ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).

10. V posuzovaném případě nebylo žalobkyní tvrzeno, že by splatnost závazku byla určena dohodou účastníků, a proto požadavek žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z částky z jistiny úvěru nemůže být důvodný. O splatnosti závazku žalované v částce 38 925,83 Kč tak musel rozhodnout podle § 87 odst. 2 z. s. ú., podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům, soud. Splatnost soud stanovil podle § 87 odst. 2 z. s. ú. s přihlédnutím k § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., v délce tří dnů, neboť žalovaná ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdila ani neprokázala.

11. Soud se tak s přihlédnutím k výše konstatovanému v předmětné věci řídil i zásadou stanovenou v ustanovení § 13 o. z., kdy každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. Věc vedená u , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, vykazuje identickou žalobkyni a žalovanou, předmět sporu, přičemž v pravomocně rozhodnuté věci jde o úvěr poskytnutý žalované v říjnu 2021.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 656 Kč, přičemž tato částka představuje 65,4 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 82,7 % a úspěchu žalované v rozsahu 17,3 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 884 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 47 070,90 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Náklady řízení jsou splatné k rukám advokáta, který žalobkyni zastupoval podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. a to v obvyklé lhůtě tří dnů podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro jiný postup nebyly shledány důvody.