21 C 198/2025

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Bohdanou Parýzkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., Anonymizováno IČO žalobkyně Anonymizováno Adresa žalobkyně Anonymizováno Anonymizováno Jméno advokáta Anonymizováno Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , Anonymizováno Datum narození žalovaného Anonymizováno Adresa žalovaného o 42 641 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 934 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 25 934 Kč od 24. 1. 2025 do zaplacení a k rukám zástupce žalobkyně nahradit náklady řízení ve výši 998 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 16 707 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 26 000 Kč od 8. 12. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 %, zamítá.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 42 641 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalovaným dne 15. 2. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 35 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 21. 2. 2024, a to spolu se smluvním úrokem ve výši 80 % ročně. Žalovaný sjednané částky řádně a včas nehradil, na předmětný úvěr zaplatil toliko částku 9 066 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 byla shora uvedená pohledávka postoupena žalobkyni.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , ze kterého se žalobkyně prostřednictvím právního zástupce omluvila. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Za použití ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. soud projednal a rozhodl věc bez přítomnosti účastníků.

3. Ze sdělení , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . ze dne 15. 1. 2026 bylo zjištěno, že účet č. , č. účtu, patřil žalovanému, kdy na účtu evidují příchozí transakce od plátce , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , a to 15. 2. 2024 částku 8 600 Kč, 17. 2. 2024 částku 1 400 Kč a částku 3 000 Kč, dne 18. 2. 2024 částku 9 000 Kč a 13 000 Kč.

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 27. 2. 2019 ve spojení s obchodními podmínkami společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, vyplývá, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byl sjednán bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 80 000 Kč a měsíční úrokovou sazbou 8,50 %, a to na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 12,50 % nesplaceného úvěru společně s úrokem nebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší.

5. Z platební historie a z potvrzení o provedených platbách vyplynulo, že žalovaný postupně vyčerpal celkem částku 37 000 Kč, a to dne 27. 2. 2019 částku 10 000 Kč, dne 8. 3. 2019 částku 8 000 Kč, dne 2. 4. 2019 částku 1 600 Kč, dne 21. 5. 2019 částku 5 000 Kč, dne 27. 5. 2019 částku 5 000 Kč, dne 31. 5. 2019 částku 5 700 Kč a dne 25. 11. 2019 částku 1 700 Kč, vše na účet č. , č. účtu, pod , Anonymizováno, , var. symbol, .

6. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 24. 7. 2020 ve spojení s poštovním podacím archem ze stejného dne bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy před podáním žaloby, a to do tří dnů od doručení výzvy.

7. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

8. Smlouvu o revolvingovém úvěru soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú“) jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

10. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

11. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu uvedla, že žalovaný souhlasil, že za účelem ochrany svých majetkových práv a v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy může využívat informace z dlužnických registrů, konkrétně z registrů , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, – , Anonymizováno, , Anonymizováno, - , Anonymizováno, , právnická osoba, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . a , právnická osoba, . Úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně však nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Žalovaný podle obchodních podmínek prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie. Zejména pak v interní databázi věřitele, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, či v databázi neplatných dokladů , právnická osoba, a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností.

12. Z provedeného dokazování vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně neposoudil s odbornou péčí schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý úvěr, když údajně vycházel z údajů od žalovaného a tyto údajně ověřil z předložených dokladů. Žádný takový doklad však žalobkyně soudu nepředložila. V souladu s ustálenou judikaturou má soud za to, že schopnost spotřebitele splatit úvěr se presumuje v situaci, kdy spotřebiteli po odečtení peněžní částky, potřebné na řádné splácení, zbývají pravidelné dostatečné prostředky v jeho obvyklém rozpočtu. Právní předchůdce žalobkyně měl analyzovat příjmovou i výdajovou stránku rozpočtu, což evidentně neučinil. Nemohl tak postupovat s odbornou péčí, přičemž žalobkyně nemohla být poučena podle § 118a odst. 2 a 3 o.s.ř., neboť uvedené poučení soud sděluje účastníkům zásadně ústně při jednání. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení; ostatně sama potvrdila, že žádnými listinami nedisponuje. V řízení tak bylo prokázáno, že v rámci předsmluvních povinností původní věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18). Z ISAS podepsaného soudu bylo navíc zjištěno, že v minulosti žalovaný čerpal úvěry od různých společností, např dne 31. 3. 2022 částku 20 000 Kč a téhož dne i částku 60 0000 Kč, přičemž tyto nesplácel (jakož i další), což by lustrací v NRKI a SOLUS právní předchůdce žalobkyně zjistil.

13. Lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně. Žalobkyně uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jejímu jednání tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

14. S ohledem na to, že mezi účastníky uzavřená smlouva o úvěru je neplatná, má žalobkyně právo pouze na vydání částky 25 934 Kč (35 000 Kč vyčerpáno, 9 066 Kč žalovaným uhrazeno), představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle ustanovení § 2991 o. z., která byla žalovanému vyplacena a kterou žalobkyni nevrátil podle ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, a to v době přiměřené možnostem žalovaného - výrok I., ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. (výrok II.)

15. O splatnosti závazku žalovaného musel soud rozhodnout podle § 87 odst. 2 z. s. ú., podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Splatnost soud stanovil podle § 87 odst. 2 z. s. ú. s přihlédnutím k § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., v délce tří dnů, neboť žalovaný ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdil ani neprokázal.

16. Tím, že žalovaný dosud žalobkyni ničeho nevydal, dostal se do prodlení se splněním peněžitého závazku dle § 1968 o. z. a vedle práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 24. 1. 2025, když žalobkyně v rámci předžalobní výzvy stanovila dodatečnou lhůtu k zaplacení dlužné částky do tří dnů od doručení výzvy, přičemž výzva byla doručena dne 20. 1. 2025.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 998 Kč, přičemž tato částka představuje 21,64 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,82 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39,18 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 706 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 42 641 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Náklady řízení jsou splatné k rukám advokátky, která žalobkyni zastupovala (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.) v běžné lhůtě tří dnů podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro jiný postup nebyly shledány důvody.