21 C 30/2025

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Bohdanou Parýzkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., Anonymizováno IČO žalobkyně Anonymizováno Adresa žalobkyně zastoupená Anonymizováno Jméno advokáta Anonymizováno Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , Anonymizováno Datum narození žalovaného , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 6. 10. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, se zamítá.

III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 20 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 19. 12. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, a to bezhotovostně na účet. Žalovaný se zavázal dlužnou částku zaplatit ve prospěch žalobkyně v měsíčních splátkách ve výši 4 000 Kč. Žalovaný na předmětnou pohledávku zaplatil toliko částku 12 000 Kč. Žalovaný ale úvěr nesplácel, proto žalobkyně úvěr zesplatnila dne 21. 9. 2024. Žalobkyně požaduje uhradit jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny od 6. 10. 2024 do zaplacení a dále náklady na upomínkování ve výši 1 000 Kč s tím, že žalovaný na jistinu pohledávky ničeho, a to ani po upomínkách a předžalobní výzvě ze dne 21. 9. 2024.

2. K výzvě soudu pak žalobkyně doplnila tvrzení stran zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalovaný byl dotázán na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřeny oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Žalobkyně rovněž nahlédla do veřejných rejstříků. Nebyl zde žádný důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v zákaznické kartě. Žalobkyně zohlednila nutnou tvorbu úspor, aby měl žalovaný dostatek finančních prostředků na úhradu jistiny. Žalobkyně si před poskytnutím úvěru vyžádala dva doklady totožnosti, výplatní pásky a výpisy z účtu za poslední tři měsíce. Žalobkyně dále pro posouzení úvěruschopnosti vyšla z výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z databáze odcizených dokladů, výpisu z centrální evidence exekucí a výpisu z registru SOLUS. Žalobkyně vyšla z příjmu ve výši , částka, , dále vyšla z prohlášení žalovaného, že jeho náklady na bydlení činí měsíčně , částka, , nemá pravidelné finanční závazky, nesází, nemá jednorázové závazky. Žalovaný pak uhradil k datu 7. 7. 2025 částku , částka, – tři splátky po , částka, , a to dne 15. 1. 2024, 15. 2. 2024 a dne 15. 3. 2024.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , kdy žalovaný se bez předchozí omluvy nedostavil. Žalobkyně se prostřednictvím právního zástupce omluvila a navrhla, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Proto bylo v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř“), jednáno a rozhodováno v jejich nepřítomnosti.Anonymizovaný odstavec5. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 18. 6. 2025 bylo zjištěno, že účet č. , č. účtu, patřil žalovanému. Na tomto účtu je evidována příchozí platba ve výši 20 000 Kč ze dne 20. 12. 2023 od plátce , Jméno žalobkyně, ..

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, ze dne 19. 12. 2023 vyplynuly skutečnosti uvedené v žalobě. O uzavření smlouvy nebylo mezi účastníky sporu. Žalobkyně svůj závazek ze smlouvy splnila, když žalovanému úvěr poskytla. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil, na zaplacení uhradil toliko tři splátky v celkové výši 12 000 Kč a dále uhradil 1 Kč, představující ověřovací platbu. Ze zaplacení této ověřovací platby, a to vzhledem k tomu, že smlouva není vlastnoručně podepsána žalovaným a ani není opatřena jeho uznávaným elektronickým podpisem, soud pak dovodil, že žalovaný měl v úmyslu předmětnou smlouvu uzavřít.

7. Výzvou ze dne 21. 9. 2024 žalobkyně zesplatnila úvěr a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek pod pohrůžkou podání žaloby, jak soud zjistil z příslušné výzvy, přičemž výzva byla odeslána dne 21. 9. 2024, jak soud zjistil z příslušného podacího archu.

8. Z výpisů z účtu č. 12/2023 (31. 10. 2023 -30. 11. 2023), č. 11/2023 (1. 10. 2023 – 2. 11. 2023) a č. 10/2023 (31. 8. 2023- 30. 9. 2023), které měla žalobkyně k dispozici, soud zjistil, že v měsíci listopadu 2023 vykazoval účet žalovaného vykazoval konečný zůstatek 0,85 Kč, v měsíci říjnu 2023 částku2 975,64 Kč. Současně soud z výpisu z účtu soud zjistil, že žalovaný vynakládal pravidelně, a to i v jednom dni částky na sázení (například 2. 11. 2023 , Anonymizováno, , právnická osoba, , , Anonymizováno, .cz,, 3. 11. 2023 , Anonymizováno, , , Anonymizováno, -, Anonymizováno, .cz), 6. 11. 2023 , Anonymizováno, , Anonymizováno, , totéž i v září a v říjnu 2023- , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a další, zřejmě i na čerpacích stanicích.Anonymizovaný odstavec10. Po právní stránce smlouvu uzavřenou mezi účastníky soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

13. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu uvedla, že žalovaný byl dotázán na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřeny oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Žalobkyně rovněž nahlédla do veřejných rejstříků. Nebyl zde žádný důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v zákaznické kartě. Žalobkyně zohlednila nutnou tvorbu úspor, aby měl žalovaný dostatek finančních prostředků na úhradu jistiny. Žalobkyně si před poskytnutím úvěru vyžádala dva doklady totožnosti, výplatní pásky a výpisy z účtu za poslední tři měsíce. Žalobkyně dále pro posouzení úvěruschopnosti vyšla z výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z databáze odcizených dokladů, výpisu z centrální evidence exekucí a výpisu z registru SOLUS. Žalobkyně vyšla z příjmu ve výši , částka, , dále vyšla z prohlášení žalovaného, že jeho náklady na bydlení činí měsíčně , částka, , nemá pravidelné finanční závazky, nesází, nemá jednorázové závazky.

14. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobkyní, které soud provedl při ústním jednání, vyplývá, že žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý úvěr, když vycházela z údajů od žalovaného a tyto údajně ověřila z předložených dokladů. Žalobkyně se však spokojila toliko se sdělením žalovaného a neověřila si, jaké má žalovaný při svém příjmu výdaje, jaký má na bankovním účtu obrat a zejména nepřihlédla k tomu, že žalovaný vynakládá nemalé částky na sázení, ačkoli u výdajů na sázení je uvedeno O Kč. V souladu s ustálenou judikaturou má soud za to, že schopnost spotřebitele splatit úvěr se presumuje v situaci, kdy spotřebiteli po odečtení peněžní částky, potřebné na řádné splácení, zbývají pravidelné dostatečné prostředky v jeho obvyklém rozpočtu. Žalobkyně měla analyzovat příjmovou i výdajovou stránku tohoto rozpočtu, což neučinila. Nemohla tak postupovat s odbornou péčí, přičemž žalobkyně nemohla být poučena podle § 118a odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“), neboť uvedené poučení soud sděluje účastníkům zásadně ústně při jednání. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení. V řízení bylo prokázáno, že v rámci předsmluvních povinností původní věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalované z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).

15. Lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně. Žalobkyně uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jejímu jednání tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

16. S ohledem na to, že je výše uvedená smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru neplatná, má žalobkyně právo pouze na vydání částky 8 000 Kč, představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle ustanovení § 2991 o. z., která byla žalovanému vyplacena a kterou žalobkyni nevrátil podle ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, a to v době přiměřené možnostem žalovaného.

17. Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze nezaplacenou jistinu dluhu, žalovaný není povinen hradit žádné sjednané příslušenství ani sjednanou pokutu. Žalobkyni tak lze přiznat pouze nezaplacenou část jistiny dluhu, nenáleží jí ani úrok z prodlení, neboť žalovaný se dosud v prodlení neocitl. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaný s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu tak dosud není povinen hradit úrok z prodlení. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalovanému zaplatit částku 8 000 Kč, která představuje zbytek nezaplacené jistiny – po odečtení 12 000 Kč. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I. a II.).

18. V posuzovaném případě nebylo žalobkyní tvrzeno, že by splatnost závazku byla určena dohodou účastníků, a proto požadavek žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z částky z jistiny úvěru nemůže být důvodný. O splatnosti závazku žalovaného tak musel rozhodnout podle § 87 odst. 2 z. s. ú., podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům, soud. Splatnost soud stanovil podle § 87 odst. 2 z. s. ú. s přihlédnutím k § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., v délce tří dnů, neboť žalovaný ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdil ani neprokázal.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.