21 C 41/2021

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kapitánem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou údaje o zástupci pro zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 1. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 22 760,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Děčíně na nákladech řízení částku, jejíž výše bude uvedena v samostatném usnesení ve lhůtě uvedené v tomto usnesení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 20 000 Kč spolu s úrokem z prodlení. Uvedla, že v rámci pozůstalosti po [jméno] [příjmení] nabyla i klisnu [jméno], id. č. [tel. číslo] [anonymizována dvě slova], č. mikročipu [číslo]. Klisna byla ustájena u žalovaného, přičemž tento klisnu prodal bez souhlasu žalobkyně do Německa. Žalovaný pak porušil své povinnosti, když neoznámil úřadům změnu vlastníka a prodal klisnu bez veterinárního osvědčení. Hodnotu koně znalec ocenil na částku 35 000 Kč, žalobkyně však požaduje pouze částku 20 000 Kč, kterou považuje za přiměřenou s ohledem na výdaje spojené s ustájením klisny.

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že žalovaný v lednu 2019 od zůstavitele [jméno] [příjmení] klisnu [jméno] zakoupil za částku 35 000 Kč, kdy u transakce byl přítomen [jméno] [příjmení]. Klisnu do Německa žalovaný skutečně v říjnu 2019 prodal, avšak v té době uvedenou klisnu vlastnil. Z opatrnosti pak vznesl žalovaný námitku započtení, kdy započetl pohledávku za žalobkyní z titulu náhrady za ustájení koně za měsíce březen až září 2019 ve výši 35 000 Kč (5 000 Kč × 7 měsíců).

3. Mezi účastníky není sporu o následujících skutečnostech: V minulosti byl vlastníkem klisny [jméno] [jméno] [příjmení], bratr žalobkyně, který zemřel dne 11. 3. 2019. Žalobkyně je jedinou dědičkou [jméno] [příjmení], přičemž klisna byla žalobkyni zahrnuta do pozůstalosti. Žalovaný prodal klisnu bez vědomí žalobkyně do Německa. Hodnota koně v době prodeje činila přinejmenším 35 000 Kč. Žalovaný neoznámil prodej koně příslušným evidenčním orgánům.

4. Dne 1. 11. 2018 se zůstavitel [jméno] [příjmení] dohodl na ustájení klisny [jméno] do 31. 12. 2018 za částku 2 000 Kč měsíčně s [jméno] [příjmení], provozovatelem [anonymizována dvě slova], jak soud zjistil ze smlouvy o ustájení koní ze dne 1. 11. 2018 uzavřené mezi zůstavitelem a [jméno] [příjmení].

5. Z výzvy k vrácení bezdůvodného obohacení datované dne 19. 11. 2019 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky 20 000 Kč do 30. 11. 2019 z titulu bezdůvodného obohacení za neoprávněný prodej klisny [jméno] pod pohrůžkou podání žaloby. Téhož dne byla výzva žalovanému odeslána, jak soud zjistil z podací stvrzenky. Na výzvu reagoval žalovaný přípisem ze dne 10. 12. 2019, ve kterém uvedl, že pohledávku neuznává, neboť klisnu odkoupil, naopak by mohl po žalobkyni požadovat částku za ustájení, což soud zjistil z tohoto přípisu. Na tento přípis reagoval právní zástupce žalobkyně s tím, že na úhradě pohledávky trvá, přičemž žalobkyně zajistila blokaci přepisu koně v Ústřední evidenci koní. Právní zástupkyně žalovaného následně e-mailem sdělila, že trvá na tom, že žalovaný byl vlastníkem předmětného koně, na čem nemůže nic změnit ani zahrnutí klisny do pozůstalosti.

6. Ze sdělení Ústřední evidence koní ze dne 3. 12. 2019 bylo soudem zjištěno, že došlo k zablokování přepisu majitele u klisny [jméno], přičemž tato informace byla předána na plemennou knihu slezského notorika, a to Asociaci svazu chovatelů koní ČR, z.s. Z přípisu České plemenářské inspekce ze dne 19. 5. 2020 soud zjistil, že u žalovaného bylo tímto orgánem zjištěno porušení plemenářského zákona a věc je dále řešena v přestupkovém řízení. Z přípisu Krajské veterinární správy Státní veterinární správy pro Ústecký kraj ze dne 3. 9. 2020 soud zjistil, že veterinární správou nebyl vydán certifikát na přesun koně v období od roku 2019 do září 2020. Sám žalovaný veterinární správě oznámil, že klisnu prodal do Německa, neuvedl však označení kupujícího s tím, že kupující žádné veterinární osvědčení nepožadoval. Bylo tedy shledáno porušení zákona o veterinární péči.

7. Svědci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] vypověděli, že žalovaný a zůstavitel [jméno] [příjmení] se domluvili na koupi klisny [jméno]. Těmto výpovědím soud neuvěřil především proto, že žádný z uvedených svědků nebyl přítomen samotné koupi, svědci tuto informaci získali pouze zprostředkovaně od žalovaného, svého otce.

8. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že o žádné finanční transakci mezi žalovaným a [jméno] [příjmení] neví, kůň byl předán žalovanému pouze na vycvičení. Pokud by došlo k prodeji, svědkyně předpokládá, že by o transakci zanechal doklad, žádný doklad na jméno žalovaného svědkyně neviděla. [jméno] [příjmení] měl v úmyslu prodat koně nějakým Němcům, k prodeji již s ohledem na jeho úmrtí nedošlo. Ani z výpovědi svědkyně [příjmení] soud neučinil žádné skutkové zjištění ke koupě koně, neboť ani tato svědkyně nebyla osobně přítomna na místě v okamžiku, kdy mělo k transakci dojít. Skutečnost, že [jméno] [příjmení] svědkyni neinformoval o prodeji, ničeho nevypovídá o tom, zda k prodeji skutečně došlo. Ani ze skutečnosti, že [jméno] [příjmení] nezanechal o prodeji žádný doklad nelze na nic usuzovat, když případná kupní smlouva měla být uzavřena mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným ústně.

9. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že asi měsíc před smrtí [jméno] [příjmení] byl přítomen koupi klisny. Pomáhal ji nakládat na statku [anonymizováno]. Před naložením klisny proběhlo mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným jednání, svědek sice nevěděl, co přesně mezi účastníky jednání padlo, nicméně byl si jist, že šlo o koupi, žalovaný totiž za klisnu zaplatil částku 35 000 Kč, kterou však neměl u sebe, proto pro ni jel do [obec] k bankomatu. Svědek potvrdil, že viděl předání částky, současně uvedl, že nikdo jiný u transakce nebyl přítomen.

10. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že byla na statku [anonymizováno], když z něj žalovaný klisnu odvážel, a to dne 30. 12. 2018, neboť jako jediná měla od statku klíče. Svědkyně sice neviděla naložení klisny do boxu, ale odvozu klisny již byla přítomna. Na místě se vyskytovali kromě svědkyně ještě žalovaný s německy mluvící ženou, [jméno] [příjmení] a paní [jméno] [příjmení], přičemž [jméno] [příjmení] se dostavil až v okamžiku, kdy byl kůň naložený. Svědkyně výslovně uvedla, že nikdo jiný namístě nebyl a že zná svědka [příjmení]. Žalovaný místo opustil asi minutu po nakládce klisny a po příjezdu [jméno] [příjmení], během této doby svědkyně neviděla předání žádné částky. [příjmení] [jméno] [příjmení] ví, že žalovaný se měl poté o klisnu starat a vycvičit ji.

11. Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] prostřednictvím ustanovené tlumočnice z německého jazyka vypověděla, že v prosinci 2018 se byla se žalovaným dívat na klisnu, jejíž vlastník byl nemocný a žádal žalovaného, aby koně koupil. Na statku byli se žalovaným dvakrát, poprvé v prosinci 2018 a podruhé v lednu 2019, přičemž ke koupi došlo až při druhé návštěvě. Předání peněz žalovaným svědkyně neviděla, neboť toho času měla být v autě, avšak po cestě si žalovaný vybral peníze z bankomatu, a to částku 35 000 Kč, kterou pro žalovaného přepočítala. Během první návštěvy svědkyně viděla na statku i jinou ženu, nejednalo se o žalobkyni, a muže, který přiváděl klisnu. Při druhé návštěvě na statek přijela autem svědkyně, žalovaný a jeho přítel. Na statku pak byl ještě muž, od kterého koně žalovaný kupoval. To, že žalovaný klisnu koupil, dovozuje svědkyně z toho, že žalovaný prohlásil po první návštěvě statku, že chce vlastníkovi koně pomoci a že jej koupí. Svědkyně by vyloučila, že by měl žalovaný klisnu u sebe jen na výcvik, neboť koně na výcvik žádné nemá. Výslech svědkyně [příjmení] soud provedl v souladu s § 118b o.s.ř., neboť sice byl tento výslech k důkazu označen až po skončení prvního jednání, nicméně byl navržen ke zpochybnění věrohodnosti provedeného důkazu – výslechu svědkyně [příjmení].

12. Výpovědi svědků [příjmení], [příjmení] a [anonymizováno] jsou vzájemně rozporné, neboť dle výpovědi svědka [příjmení] se na statku v okamžiku tvrzené transakce nenacházela ani svědkyně [příjmení], ani svědkyně [příjmení]. Podle svědkyně [příjmení] na místě nebyl naopak svědek [příjmení] a dle svědkyně [příjmení] spolu se svědkem [příjmení] měli na místo přijet společně se žalovaným autem, přičemž svědkyně [příjmení] je zřejmě onou ženou dle výpovědi svědkyně [příjmení]. Svědkyně [příjmení] vypovídala o dvou návštěvách, svědkyni [příjmení] měla potkat během první návštěvy a svědka [příjmení] během návštěvy druhé. Tato část výpovědi je ale v rozporu s výpovědí svědkyně [příjmení], která vypověděla, že byla přítomna nakládání koně, což by odpovídalo druhé návštěvě, jak o ní vypověděla svědkyně [příjmení].

13. S ohledem na rozporné výpovědi svědků se soud rozhodl ověřit jejich věrohodnost tím, že ověří pravdivost jejich výpovědi ohledně tvrzeného výběru peněz na zaplacení kupní ceny, o které svědkyně [příjmení] a svědek [příjmení] shodně vypověděli, že peníze na její úhradu si žalovaný vybral z bankomatu. K výzvě soudu žalovaný doplnil své tvrzení ohledně kupní ceny tak, že on sám účet zřízený nemá, částku 30 000 Kč měl v hotovosti ze svých úspor. Žalovaný již však neví, zda zbylou část vybral z karty svědka [příjmení], svědkyně [příjmení] či dcery žalovaného. Z tohoto důvodu se soud obrátil na uvedené osoby se žádostí o sdělení, zda umožnily žalovanému výběr peněžité částky ze svého účtu. Tuto výzvu soud na základě doplnění tvrzení žalovaného zaslal rovněž v úmyslu posoudit věrohodnost vyslechnutých svědků.

14. Z přípisu svědka [příjmení] ze dne 20. 7. 2022 soud zjistil, že svědek [příjmení] neumožnil žalovanému výběr peněžité částky. Z přípisu svědkyně [příjmení] ze dne 18. 7. 2022, ve znění překladu pořízeného soudem ustanovenou tlumočnicí, soud zjistil, že ani svědkyně [příjmení] nedala žalovanému na pořízení klisny žádné peníze. Z výpisu z centrální evidence obyvatel soud zjistil, že žalovaný má jen dvě dcery – svědkyně [příjmení] a [příjmení]. Z přípisu svědkyně [příjmení] ze dne 20. 7. 2022 soud zjistil, že tato svědkyně neumožnila výběr žalovanému ze svého účtu na pořízení klisny [jméno], z přípisu ze dne 27. 7. 2022 soud zjistil, že ani svědkyně [příjmení] žalovanému výběr peněžité částky z jejího účtu.

15. Pokud tedy žalovaný tvrdil, že si vybral z bankomatu částku 5 000 Kč, je toto tvrzení vyvráceno písemnými sděleními svědků. Jednak svědkyně [příjmení] uvedla, že si žalovaný vybral po cestě částku 35 000 Kč z bankomatu, nikoli částku 5 000 Kč, jak tvrdil žalovaný, výší částky si byla jistá, neboť uvedenou částku po výběru žalovanému přepočítala, jednak i svědek [příjmení] vypovídal o výběru částky 35 000 Kč, byť je potřeba zohlednit to, že svědek nevypověděl, že by byl přítomen při výběru částky z bankomatu či bezprostředně po něm. Na základě písemných sdělení uvedených svědků pak soud považuje výpovědi svědkyně [příjmení] a svědka [příjmení] ohledně výběru částky na zaplacení kupní ceny za vyvrácené, když žalovaný u sebe nemohl mít částku 35 000 Kč na zaplacení kupní ceny. Z uvedených důvodů tedy soud nepovažuje výpovědi svědků [příjmení] a [anonymizováno] za hodnověrné, naopak za hodnověrnou považuje soud výpověď svědkyně [příjmení], která nikterak vyvrácena nebyla.

16. Jelikož žalovaný uváděl, že u transakce byl přítomen Svědek [příjmení], který uvedl, že došlo k uzavření kupní ceny na místě samém a současně byla zaplacena kupní cena, přičemž soud, jak shora uvedeno, jeho výpověď nepovažuje za hodnověrnou, přičemž tato je vyvrácena jednak skutkovým zjištěním soudu, že žalovaný nevybral peněžní prostředky z bankomatu na úhradu kupní ceny, jednak výpovědí svědkyně [příjmení], která totožný okamžik popsala zcela odlišně, zejména vyloučila přítomnost svědka [příjmení] na místě, je soud přesvědčen, že skutkový děj, jak jej vylíčil žalovaný ve svém vyjádření, tedy že koně odkoupil od [jméno] [příjmení] za přítomnosti pana [příjmení], se nestal.

17. Soud neprovedl v řízení důkaz účastnickým výslechem obou účastníků, neboť výslech žalovaného považoval za nadbytečný, ostatně i žalovaný na jednání dne 29. 4. 2022 uvedl, že na jeho provedení netrvá, účastnický výslech žalobkyně pak soud neprovedl, jelikož byl navržen k prokázání skutečnosti, že byl pořízen znalecký posudek a že byla žalovaným poskytnuta součinnost, přičemž uvedené skutečnosti nejsou pro rozhodnutí ve věci podstatné. Soud dále neprovedl listinné důkazy, a to ceníky či sdělení chovatelů koní k prokázání ceny za ustájení, neboť ani tuto skutečnost soud, jak bude uvedeno níže, nepovažuje s ohledem na právní posouzení ve věci za rozhodnou.

18. Na základě zjištění učiněných při provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: [jméno] [příjmení] byl vlastníkem klisny [jméno], přičemž dne 11. 3. 2019 zemřel, klisna byla zahrnuta do pozůstalosti a jedinou dědičkou byla žalobkyně. Do 31. 12. 2018 byla uzavřena dohoda o ustájení koně na farmě [anonymizováno], odtud byl kůň převezen k žalovanému. Žalovaný prodal koně bez vědomí žalobkyně a bez toho, že by jej dříve koupil, do Německa. Hodnota koně v době prodeje činila přinejmenším 35 000 Kč. Žalovaný neoznámil prodej koně příslušným evidenčním orgánům. Žalobkyně za tento prodej požadovala po žalovaném částku 20 000 Kč, žalovaný ale úhradu této částky odmítl.

19. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Dle § 494 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“) se na živá zvířata použijí obdobně ustanovení o věcech, a to v rozsahu, který neodporuje jejich povaze. Jelikož v řízení vyšlo najevo, že [jméno] [příjmení] před smrtí klisnu [jméno] žalovanému neprodal, přešlo vlastnické právo dle § 1475 a § 1479 o.z. děděním na žalobkyni. V důsledku prodeje koně žalovaným do Německa došlo dle § 1109 písm. c) o.z. k převodu vlastnického práva ke klisně na kupujícího, neboť ji kupující za úplatu obdržel od osoby, které vlastník věc svěřil, neboť evidenci koní nelze považovat za veřejný seznam, když dle zákona č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), není evidence koní veřejným seznamem, když není zakotvena materiální publicita takové evidence – tedy alespoň dobrá víra jednající osoby v zapsaný stav. Tím, že žalovaný připravil žalobkyni o její vlastnické právo ke klisně, způsobil žalobkyni škodu, a to ve výši hodnoty koně při jeho neoprávněném prodeji, tedy nejméně ve výši 35 000 Kč, přičemž tuto škodu je povinen žalobkyni nahradit dle § 2910 o.z., neboť neoprávněně a tedy v rozporu se zákonem zasáhl do absolutního vlastnického práva žalobkyně, a to úmyslně, neboť s ohledem na to, co v řízení vyšlo najevo, musel vědět, že není vlastníkem uvedené klisny a bez souhlasu vlastníka nemůže klisnu prodat.

20. Žalovaný sice namítal započtení pohledávky ve výši 35 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení za ustájení klisny bez právního důvodu ve vlastnictví žalobkyně, soud je ale přesvědčen, že případný nárok žalovaného na bezdůvodné obohacení je v rozporu s dobrými mravy dle § 580 o. z. v situaci, kdy žalovaný se k předmětné klisně choval, jako by mu patřila, přičemž v tomto důsledku připravil žalobkyni o její vlastnické právo, m.j. chráněné čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Z tohoto důvodu je tedy soud přesvědčen, že nárokování nákladů, které žalovaný na klisnu vynaložil před tím, než jí neoprávněně prodal, není souladné s dobrými mravy.

21. S ohledem na shora uvedené tedy soud shledal žalobu jako důvodnou a žalobě vyhověl pro částku 20 000 Kč, kterou žalobkyně v žalobě požadovala.

22. Jelikož je žalovaný v prodlení s úhradou peněžité částky, přiznal soud žalobkyni vedle částky 20 000 Kč i úrok z prodlení z této částky dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne 1. 12. 2019, neboť se jedná o den následující po dni 30. 11. 2011, ke kterému žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění ve výzvě ze dne 19. 11. 2019 odeslané téhož dne, o které má soud dle § 573 o.z. za to, že došla žalovanému třetí den po odeslání.

23. O náhradě nákladů řízení účastníků rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 760,90 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 1 900 Kč za každý z sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepsání předžalobní výzvy, sepsání žaloby, čtyři účasti na jednání) včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 2 749,50 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 3. 11. 2021 na jednání náhrada 745,60 Kč za 60 ujetých km v částce 345,60 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 375/2021 Sb. při průměrné spotřebě 5 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 375/2021 Sb.) podle § 13 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 16. 2. 2022 na jednání náhrada 790,30 Kč za 60 ujetých km v částce 390,30 Kč (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 5 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 29. 4. 2022 na jednání náhrada 790,30 Kč za 60 ujetých km v částce 390,30 Kč (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 5 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 17. 8. 2022 náhrada 423,30 Kč za 60 ujetých km (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. při průměrné spotřebě 5 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 116/2022 Sb.) podle § 13 a. t., dále náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 149,50 Kč ve výši 3 811,40 Kč.

24. Dle § 148 odst. 1 o.s.ř. má za neúspěšným žalovaným právo na náhradu nákladů řízení i stát, pokud jde o náklady, které v řízení platil. Stát v řízení hradil tlumočné a svědečné, jedná se tedy o náklady, k jejichž náhradě je žalovaný povinen. Jelikož ale dosud nebylo rozhodnuto o veškerém tlumočném, uložil soud ve výroku IIII. tohoto rozsudku žalovanému pouze povinnost k jejich úhradě s tím, že dle § 151 odst. 6 o.s.ř. o jejich výši bude rozhodnuto samostatným usnesením, a to tehdy, až bude pravomocně rozhodnuto o tlumočném.