21 C 53/2024

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Bohdanou Parýzkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 15 540 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 204 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 204,17 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 681,02 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení ve výši 15 % p.a. a s úrokem ve výši 20,94 % ročně z částky 10 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 5 336 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 706 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 15 540 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalovaným dne 22. 6. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému v hotovosti finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit celkem v 60 týdenních splátkách po 304 Kč, a to spolu s úrokem ve výši 2 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 16. 8. 2022. Úroková sazba činila 20,94 % ročně. Žalovaný sjednané částky řádně a včas nehradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023byla shora uvedená pohledávka postoupena žalobkyni. Žalobkyně požaduje uhradit jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč; dlužný poplatek za administrativní činnost ve výši 1 936,03 Kč, dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 399,97 Kč a dlužný poplatek za životní pojištění 204 Kč., právnická osoba, výzvě soudu pak žalobkyně doplnila tvrzení stran zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalovaný byl dotázán na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřeny oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Právní předchůdce žalobce rovněž ověřil z insolvenčního rejstříku, zda není vůči žalovanému vedeno , Anonymizováno, řízení. Nebyl zde žádný důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v zákaznické kartě.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , ze kterého se žalobkyně prostřednictvím svého zástupce omluvila; žalovaný se bez předchozí omluvy nedostavil. Proto bylo v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř“), jednáno v jejich nepřítomnosti.

4. Ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 22. 6. 2021 soud zjistil, že žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně společnost , právnická osoba, o spotřebitelský úvěr - zápůjčku ve výši 10 000 Kč a uvedl podstatné údaje ke své osobě, tj. že je , Anonymizováno, , žije spolu s , Anonymizováno, a dvěma , Anonymizováno, , Anonymizováno, a jeho dosažené vzdělání je , Anonymizováno, . Rovněž uvedl příjmy ze zaměstnání u , právnická osoba, ve výši , částka, a výdajů, které žalovaný vyčíslil na celkovou částku , částka, měsíčně. Z karty se dále podává, že žalovaný nemá žádný další úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Žalovaný uvedl, že má , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Uvedené skutečnosti byly ověřeny z výplatních pásek a smlouvy na byt.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 22. 6. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu a poplatky ve výši celkem 8 240 Kč (úrok ve výši 2 000 Kč, administrativní poplatek 2 000 Kč, odměna za hotovostní inkaso 4 000 Kč a poplatek za pojištění 240 Kč), tj. celkem 18 240 Kč v 60 týdenních splátkách po 304 Kč (. Dále bylo mezi stranami ujednáno, že úroková sazba úvěru bude činit 20,94 % p. a. Ze smlouvy se rovněž podává, že zákazník potvrzuje, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, které jsou obsahem zákaznické karty. Nedílnou součástí smlouvy byly i obchodní podmínky, respektive smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dále má soud za prokázáno, při absenci protichůdného tvrzení ze strany žalovaného, že žalovaný zaplatil pouze 2 700 Kč, které byly započítány na úrok v částce 2 000 Kč, poplatek za administrativní činnost 63,97 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 600,03 Kč a poplatek za životní pojištění 36 Kč.

6. Z předžalobní upomínky ze dne 29. 9. 2023, která byla žalovanému odeslána dne 2. 10. 2023, soud zjistil, že žalovaný byl mimo jiné obeznámen s tím, že pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla postoupena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní na základě smlouvy ze dne 1. 6. 2023. Dále byl upozorněn na to, že pokud dlužnou částku v lhůtě do 14. 10. 2023 nezaplatí, tato bude uplatněna soudní cestou.

7. Na základě zjištění učiněných při provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

8. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 22. 6. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, a to po předchozí žádosti žalovaného a žalobkyní provedeném posouzení, zda je žalovaný schopen úvěr řádně splácet, tj. jaké má příjmy a výdaje, o čemž mimo jiné učinil žalovaný prohlášení. Na základě předmětné smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který si v hotovosti převzal v den při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit žalobkyni prostřednictvím 60 pravidelných týdenních splátek s tím, že žalobkyni uhradí celkovou částku 18 240 Kč. Úroková sazba činila 20,94 %. Žalovaný však svým smluvním povinnostem nedostál, když žalobkyni řádně nehradil splátky dle stanoveného splátkového kalendáře. Stejně tak se platební morálka žalovaného nezměnila ani po zaslané předžalobní výzvě.

9. Po právní stránce soud posoudil právní vztah vzniklý mezi žalobkyní a žalovanou podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž se zároveň tento právní poměr mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „z. s. ú.“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú., jelikož dle názoru soudu žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v ust. § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 z. s. ú., tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně sic v žalobě konstatovala, že z její strany došlo k prověření schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet, a to zejména z dokladů a informací získaných od žalovaného a z veřejně dostupného , Anonymizováno, rejstříku, což ostatně doložila toliko shora uvedeným listinným důkazem označeným jako zákaznická karta. Nicméně s ohledem na zjištěné skutečnosti má soud za to, že žalobkyně si při posuzování schopnosti žalovaného úvěru splácet nepočínala v souladu se zákonnými požadavky, zejména pak se zásadou odborné péče. Ohledně poměrů žalovaného, jeho příjmů a výdajů žalovaného v rozhodné době (tj. době před poskytnutím úvěru) bylo zjištěno, že žalovaný byl , Anonymizováno, , sdílel bydlení s , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , pobíral příjem ve výši , částka, měsíčně. Příjem domácnosti uveden nebyl. Výdaje žalovaného byly v hodnotícím formuláři uvedeny částkou , částka, měsíčně, a to výdaje na bydlení ve výši , částka, , kdy ½ nájmu a služeb hradí , Anonymizováno, a další osobní výdaje ve výši , částka, měsíčně. Rovněž bylo konstatováno, že žalovaný nemá žádnou další zápůjčku u jiné společnosti. Žalobkyně ve formuláři sice zaškrtla, že uvedené skutečnosti byly ověřeny z výplatních pásek, pracovní smlouvy a nájemní smlouvy. Ve formuláři je dále uvedeno, že žalovaný má , Anonymizováno, , Anonymizováno, . V tomto ohledu lze proto konstatovat, že se jedná o zcela neadekvátní prověření poměrů žalovaného ze strany žalobkyně, když vycházela toliko z příjmů a výdajů uvedených žalovaným. Za této situace tedy bylo na místě, aby žalobkyně blíže zkoumala výši výdajů žalovaného a nespokojila se pouze s jeho sdělením, nebyla učiněna žádná zjištění k výdajům žalovaného, kterého měla vyzvat, aby doložil, zda a v jaké výši měsíčně své aktuální závazky splácí. V souladu s ustálenou judikaturou má soud za to, že schopnost spotřebitele splatit úvěr se presumuje v situaci, kdy spotřebiteli po odečtení peněžní částky, potřebné na řádné splácení, zbývají pravidelné dostatečné prostředky v jeho obvyklém rozpočtu. Žalobkyně měla analyzovat příjmovou i výdajovou stránku tohoto rozpočtu, kdy však ohledně příjmovou stránku prokázala nedostatečně a výdajovou stránku neprokázala vůbec. Nemohla tak postupovat s odbornou péčí, přičemž žalobkyně nemohla být poučena podle § 118b odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“), neboť uvedené poučení soud sděluje účastníkům zásadně ústně při jednání. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení. Soud se rovněž zabýval tím, zda částečné zamítnutí žaloby nebude pro žalobkyni překvapivé, když byl dříve ve věci vydán elektronický platební rozkaz, který byl následně zrušen pro nemožnost jej doručit žalovanému, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Elektronický platební rozkaz byl totiž vydán jen na základě tvrzení žalobkyně (§ 172 odst. 1 o.s.ř.), proto po jeho vydání mohla mít žalobkyně legitimní očekávání, že unáší břemeno tvrzení, vydání platebního rozkazu ale z podstaty věci nemohlo v žalobkyni vzbudit očekávání, že unáší i důkazní břemeno. Žalobkyně si od žalovaného nevyžádala žádné komplexnější doklady, které by tyto částky osvědčovaly, zejména pak jeho výdaje, které jsou pro vyhodnocování úvěruschopnosti primární (k tomu viz srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ). Žalobkyně se spokojila pouze s jednostranným a ničím nedoloženým prohlášením žalovaného. Stejně tak žalobkyně neučinila šetření v centrální evidenci , Anonymizováno, ve vztahu k žalovanému, ač žalovaný , Anonymizováno, v žádosti uvedl, z čehož by plynula případná nesolventnost žalovaného, která se následně potvrdila tím, že žalovaný poskytnutý úvěr nesplácel.

10. Soud tedy v tomto ohledu má za to, že žalobkyně v posuzovaném případě nepostupovala s odbornou péčí. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

11. V souladu s ust. § 86 odst. 2 zákona z. s. ú poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku konkrétních podkladů ohledně výdajů žalovaného, doložených za delší časové údobí, v daném případě nemohlo dojít (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2021, sp. zn. , spisová značka, ). Stejně tak žalobkyně nevyužila údajů z dostupných evidencí, maje namysli evidence schraňující informace ohledně vedených exekucí k dané osobě, přičemž se tak žádným způsobem nezajímala o placení jiných dluhů, což souvisí i stran nevyžádání si většího počtu výpisů či dokladů, z nichž by byla patrná výše jeho výdajů. Soudu tedy nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy tuto povinnost řádně nesplnila, ač k jistému postupu a prověřování z její strany došlo, avšak z pohledu soudu zcela nedostatečnému a neskýtající záruku obezřetnosti a odborné péče.

12. S ohledem na to, že je výše uvedená úvěrová smlouva absolutně neplatná, má žalobkyně právo pouze na vydání částky 10 204 Kč představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru a pojištění. Žalovaný je tak podle § 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú. povinen vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení v této výši. Tím, že dosud žalobkyni ničeho nevydal, dostal se do prodlení se splněním peněžitého závazku dle § 1968 o. z. a vedle práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 2. 6. 2023. Proto soud žalobkyni přiznal pouze právo na zaplacení částky 10 204 Kč s příslušenstvím.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 706 Kč, přičemž tato částka představuje 31,32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65,66 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34,34 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 540 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náklady řízení jsou splatné k rukám advokáta, který žalobkyni zastupoval (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.).

14. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro jiný postup nebyly shledány důvody.