21 C 56/2025

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Bohdanou Parýzkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., Anonymizováno IČO žalobkyně Anonymizováno Adresa žalobkyně Anonymizováno Anonymizováno Jméno advokáta Anonymizováno Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , Anonymizováno Datum narození žalovaného Anonymizováno Adresa žalovaného o 17 176,77 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 576,77 Kč a k rukám zástupce žalobkyně nahradit náklady řízení ve výši 9 148,98 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 1 600 Kč se zamítá.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 17 176,77 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 1. 12. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 15 000 Kč. K čerpání úvěru docházelo dvěma způsoby, a to platbami za zboží a služby na vybraných e-shopech formou , právnická osoba, platby, kdy prodejce po dokončení nákupu pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni. K dalšímu čerpání docházelo bezhotovostními platbami za zboží a služby a výběry z bankomatů prostřednictvím , právnická osoba, karty. Žalovaný se zavázal vyčerpané finanční prostředky žalobkyni splatit vždy do 20. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž došlo k jejich vyčerpání, a to na základě vyúčtování zaslaného žalobkyní. Pro případ, že žalovaný neuhradí splátku řádně a včas, zavázal se žalovaný uhradit žalobkyni náklady na vymáhání pohledávky ve výši dle ceníku. Žalovaný sjednané částky řádně a včas nehradil, žalobkyně odstoupila od smlouvy a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení vyčerpaných prostředků ve výši 15 576,77 Kč a dále poplatků za zaslané upomínky ve výši 1 600 Kč.

2. K výzvě soudu pak žalobkyně doplnila tvrzení stran zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně uvedla, že kromě dalšího posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet, a to prověřením skutečnosti, že žalovaný nepodal návrh na povolení oddlužení, není s ním vedeno řízení, jehož důsledkem by bylo ztížení jeho schopnosti splácet závazky, omezení nakládání s vlastním majetkem nebo ztráta podstatné části majetku. Žalobkyně dále posoudil úvěruschopnost na základě sociodemografických dat, kdy byl posouzen věk žalovaného, adresa, zdroj příjmů apod.). Dále uvedl, že je aktuálně zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., přičemž doložený příjem činil , částka, . Vzhledem ke skutečnostem, které žalovaný uvedl a s přihlédnutím k výši úvěrového limitu , částka, se nejedná o částku, kterou by žalovaný nebyl schopen splácet a která by pak přesahovala jeho finanční možnosti. Dotazem do bankovního a nebankovního registru klientských informací žalobkyně zjistila, že v registru není evidována žádná existující nebo ukončená smlouva. Vzhledem k této skutečnosti byl žalovanému schválen limit ve výši 15 000 Kč. Žalobkyně pak při stanovení výše úvěrového limitu využívá scoringového systému provozovaného , právnická osoba, . Závěr tohoto posouzení je tak na stejné úrovni, jako by úvěr poskytovala banka. Žalovanému byl poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 15 000 Kč. Úvěr byl žalovaným čerpán dvěma způsoby: 1) platbami za zboží a služby na vybraných e-shopech formou , jméno FO, platby, kdy prodejce po dokončení nákupu pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni, žalobkyně prodejci cenu za zboží a služby zaplatila a platbu zapsala na úvěrový účet žalovaného, bezhotovostními platbami za zboží a služby a výběry hotovosti z bankomatů prostřednictvím , jméno FO, karty, takto provedená čerpání úvěru byla rovněž zapsána na úvěrový účet žalovaného.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , žalovaný se bez předchozí omluvy nedostavil, proto bylo v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř“) jednáno v jeho nepřítomnosti.

4. Z tzv. detailu dotazu ze dne 1. 12. 2022 vyplynulo, že žalovaný si den 30. 11. 2022 podal žádost o úvěr ve výši 20 000 Kč, a dne 29. 11. 2022 žádost o revolvingový úvěr ve výši 20 000 Kč; žádné uzavřené kontrakty na základě těchto žádostí zjištěny nebyly.

5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 1. 12. 2022 vyplynuly skutečnosti uvedené v žalobě. V čl. , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, si účastníci mimo jiné sjednaly úvěrový limit ve výši 15 000 Kč s tím, že výše limitu, který má spotřebitel k dispozici, se může postupně navyšovat až do 100 000 Kč, vždy však pouze se souhlasem spotřebitele. K jeho navýšení přistoupí věřitel pouze, když budou řádně placeny půjčené peníze a všechny případné poplatky, které se k poskytnutému Limitu vztahují.

6. Z transakční historie vyplynulo, že žalovaným byla čerpána částka 119 982,54 Kč, na úvěr uhradil 104 543,27 Kč, žalobkyně pak požaduje úhradu 15 576,77 Kč a 1600 Kč za sankce.

7. Výzvou ze dne 27. 11. 2023, odeslanou dne 29.11. 2023, jak vyplynulo z podacího archu, žalobkyně zesplatnila úvěr a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek pod pohrůžkou podání žaloby, jak soud zjistil z předžalobní výzvy a potvrzení o odeslání.

8. Z výpisu z účtu žalovaného za období 1. 10. 2022 do 31. 10. 2022 bylo zjištěno, že tento vykazoval zůstatek 61,93 Kč, za období od 1. 9. 2022 do 30. 9. 2022 pak zůstatek 87,48 Kč.

9. Po právní stránce smlouvu uzavřenou mezi účastníky soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

11. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitel12. Řádným prověřením úvěruschopnosti ze strany poskytovatele se rozumí komplexní prověřování objektivní schopnosti spotřebitele splnit povinnost ke splacení úvěru, jak je smlouvou definována, s výsledkem, že není důvodná pochybnost o této schopnosti spotřebitele (srov. s § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru). Přitom jde o porovnání v součinnosti se spotřebitelem zjištěných běžných příjmů a výdajů spotřebitele s výsledkem, že je v jeho možnostech plnit sjednané splátky. …. Poskytovatel se nesmí spokojit jen s čestným prohlášením spotřebitele, aniž by je prověřoval (viz rozsudek NS z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), vždy musí zjišťovat nejen aktuální a předpokládané příjmy, ale i výdaje spotřebitele.“ (srov. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . Ke splatnosti dluhu z úvěru, u kterého nedošlo k prověření úvěruschopnosti spotřebitele. Soudní rozhledy, 2025, č. 7-8, s. 221.).

13. Navíc je třeba vycházet nejen z ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele, nýbrž i o výdajích osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše), bez toho lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1017/2024 ze dne 28. 5. 2024).

14. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobkyní, které soud provedl při ústním jednání, vyplývá, že žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý úvěr, když vycházela z údajů získaných od žalovaného a tyto dle svého tvrzení ověřila z předložených dokladů. Jak však vyplývá z provedeného dokazování, žalobkyně poskytovatelka spotřebitelského úvěru zjistila sice výši příjmů žalovaného (aniž by však zjišťovala povahu a podmínky jeho zaměstnaneckého vztahu – např. zda je sjednán na dobu určitou či neurčitou), ale zcela rezignovala na zjištění a prověření jeho skutečných výdajů, nákladů a závazků. Žalobkyně se tak pouze spolehla na tvrzení žalovaného o jeho výdajích, nijak však neprověřovala, kde žalovaný bydlí, jaké jsou skutečné náklady na bydlení včetně nákladů na služby spojené s bydlením, kde je pracoviště žalovaného, jaké jsou jeho náklady na dojíždění do zaměstnání apod. Počínala si rovněž i neopatrně, neboť jak bylo zjištěno, žalovaný se těsně před uzavřením předmětné smlouvy snažil získat úvěr po 20 00 Kč, ale bezúspěšně. Z ISAS podepsaného soudu pak bylo zjištěno, že pod sp. zn. , spisová značka, je vedeno řízení proti žalovanému z titulu dlužné částky tzv. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , kdy byla smlouva uzavřena dne 2. 9. 2022. Prověření výdajů žalovaného tak soud hodnotí jako zcela povrchní s tím, že není pravdou, že by šlo o bagatelní úvěr, když žalovaný mohl vyčerpat 119 982,54 Kč. V souladu s ustálenou judikaturou má soud za to, že schopnost spotřebitele splatit úvěr se presumuje v situaci, kdy spotřebiteli po odečtení peněžní částky, potřebné na řádné splácení, zbývají pravidelné dostatečné prostředky v jeho obvyklém rozpočtu. Žalobkyně měla analyzovat příjmovou i výdajovou stránku tohoto rozpočtu, což neučinila, a to ani přes výzvu podle § 118a odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“). Z dokladů žalobkyní předložených tak vyplynulo, že v rámci předsmluvních povinností žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).

15. Lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně. Žalobkyně uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jejímu jednání tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

16. S ohledem na to, že mezi účastníky uzavřená smlouva o úvěru je neplatná, má žalobkyně právo pouze na vydání částky 15 576,77 Kč (představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle ustanovení § 2991 o. z., když na vyčerpaný revolving – tedy jistinu, dosud tuto částku neuhradil, tedy nevrátil podle ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, a to v době přiměřené možnostem žalovaného.

17. Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze nezaplacenou část jistinu dluhu, žalovaný není povinen hradit sjednanou pokutu za zaslané upomínky. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaný s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu tak dosud není povinen hradit úrok z prodlení; ostatně žalobkyně ani úroky z prodlení nepožadovala. Ve zbytku. Co do částky 1 600 Kč pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výroky I. a II.).

18. V posuzovaném případě nebylo žalobkyní tvrzeno, že by splatnost závazku byla určena dohodou účastníků, o splatnosti závazku žalovaného tak musel rozhodnout podle § 87 odst. 2 z. s. ú., podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům, soud. Splatnost soud stanovil podle § 87 odst. 2 z. s. ú. s přihlédnutím k § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., v délce tří dnů, neboť žalovaný ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdil ani neprokázal.

19. Pro úplnost soud dále uvádí, že i kdyby úvěruschopnost byla posouzena řádně, soud by stejně žalobu co do částky 1 600 Kč, kterou žalobkyně požadovala po žalovaném jako náklady na upomínání, a to za pět upomínek po 300 Kč a jednu upomínku za 100 Kč, zamítl. Žalobkyně jednak nijak nedoložila, že by všech šest upomínek žalovanému bylo zasláno, ale především, frekvence zasílání upomínek (25. 10. 2023, 30. 10. 2023, 4. 11. 2023, 9. 11. 2023, 14. 11. 2023 a 19. 11. 2023) za cenu 300 Kč a jednou za 100 Kč je zcela bezúčelná, kdy bylo nepřiměřené a nehospodárné poslat v tak krátkých časových intervalech šest upomínek. Soud proto toto jednání ze strany žalobkyně považuje pouze za umělé navyšování nákladů a požadavek žalobkyně by tak byl nedůvodný i z toho důvodu.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 148,98 Kč, přičemž tato částka představuje 81,38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 90,69 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 9,31 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 176,77 Kč sestávající z částky 1 820 Kč za každý ze tří úkonů ( převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a žaloba) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 17 176,77 Kč sestávající z částky 1 820 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 630 Kč ve výši 1 812,30 Kč(účast u jednání). Náklady řízení jsou splatné k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.), splatnost soud stanovil v obecné lhůtě tří dnů podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když pro jiný postup nebyly shledány důvody.